Mgr. Barbora Ilgnerová podzim 2015 SV4BP_ZSP5 Základy speciální pedagogiky 5 surdopedie 1 10 EXKURZ DO HISTORIE PÉČE O JEDINCE SE SP Budování institucí, ústavů a škol pro osoby se SP, vývoj koncepcí výuky, průkopníci vzdělávání neslyšících, první ústavy, Milánský kongres. Starověk  Aristoteles: osoby se SP méně vzdělavatelní než slepí (řečtina považována za dokonalý jazyk – kdo jím nemluvil, byl považován za nevzdělavatelného a „hloupého“  dle řeckých filosofů osoby se SP jsou podřadné osoby – usmrcování dětí se SP  v důsledku neznalosti anatomie ucha SP spojováno s neschopností artikulovat Středověk  období scholastiky – první pokusy vzdělávat neslyšící  výchovu a vzdělání SP zajišťovali mniši v klášterech Průkopníci vzdělávání neslyšících  Španělsko (16./17.stol.) – Pedro Ponce de Leon – mnich, 1. skutečný učitel neslyšících; založil 1. školu pro neslyšící v klášteře sv. Salvátora  Anglie (17. stol.)  Francie (18. stol.) – Jacob Rodriguez Pereira – jednoruční manuální abeceda – daktylologie (dal jí název)  Nizozemí (17./18.stol.) – Johann Conrad Amman – kniha Surdus loquens (Mluvící hluchý) – v ní popsal metodu, jak naučit mluvit prelingválně SP; „otec logopedie“ FRANCIE (stoupenec manuální metody)  Charles Michel de l´Epée – vystudoval práva, kněz, vzdělával chudé, r. 1769 založil Pařížský ústav pro hluchoněmé, metoda: kompenzace (sluch nahradit zrakem), základem byl posunek NĚMECKO (stoupenec orální metody) Mgr. Barbora Ilgnerová podzim 2015 SV4BP_ZSP5 Základy speciální pedagogiky 5 surdopedie 2  Samuel Heinicke – založil 1. ústav pro hluchoněmé v Lipsku; odmítá posunek; oko nemůže nahradit sluch (jeho náhradou za sluch byly chuťové vjemy – ocet, odvar z pelyňku); zakladatel oralismu  1880: kongres v Miláně – spor zastánců německé (orální) a francouzské metody (posunkovou řeč) → vítěz: orální metoda; přijetí orální metody se později ukázalo jako chybné - odpůrci orální metody argumentují tím, že bez užití posunků a písma dochází u jedinců se SP k verbalismu - pro neslyšící tak začala téměř 100 let trvající doba temna (J. Hrubý) ČESKÉ ZEMĚ (18. – 19. stol.)  Václav Frost – ředitel Ústavu pro hluchoněmé v Praze; zachovává přirozenou posunkovou řeč  Václav Koťátko – první české učebnice pro neslyšící  Karel Malý – jeden z nejvýznamnějších českých učitelů neslyšících VELKÁ BRITÁNIE  od r. 1928 vyšetřováno pomocí audiometru  30. léta – přechod na elektroakustické pomůcky  manželé Ewingovi publikovali řadu odborných knih, založili nový vědní obor – audiologii  Německo, Nizozemí, Polsko, Japonsko, USA KONEC 20. STOLETÍ Metody ve vyučování:  orální metody  unisenzorický přístup  multisenzorický přístup Mgr. Barbora Ilgnerová podzim 2015 SV4BP_ZSP5 Základy speciální pedagogiky 5 surdopedie 3  totální komunikace  mluvení, odezírání, sluchová cvičení, znakové posunky a daktylní znaky..  bilingvální přístup  1. jazyk – znakový (mateřský jazyk)  2. jazyk – mluvený jazyk (hlavně čtení + psaní) ČR po roce 1990  SPC  SRP  zákon o znakové řeči  zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob  bilingvální vzdělávání: MŠ Pipan, SŠ, ZŠ  organizace pro SP  Výchovná dramatika neslyšících  Čeština v komunikaci neslyšících  kurzy ZJ apod.  vzdělávání tlumočníků  kulturní akce Helen Kellerová (1880 – 1968)  ve dvou letech ztratila po těžké nemoci zrak i sluch  měla štěstí: byla mimořádně inteligentní, pocházela ze zámožné a bohaté rodiny, potkala výbornou učitelku  Anne Sullivan z Perkinsonova ústavu se stala její osobní učitelkou (sama v mládí téměř ztratila zrak)  Lormova abeceda díky kdysi vytvořeným základům mluvené řeči uspěla, dále Braillovo písmo, latinka do vodící mřížky  pro komunikaci s ostatními využívá taktilní prstovou abecedu, odhmatávala rty mluvčího  v osmi letech se učí francouzsky, německy, řecky a latinsky Mgr. Barbora Ilgnerová podzim 2015 SV4BP_ZSP5 Základy speciální pedagogiky 5 surdopedie 4  napsala v Braillu 11 knih, přednášela po celé USA, procestovala celou Evropu, získala řadu čestných doktorátů a ocenění  Via lucis, Jindra Jarošová  film Divotvůrkyně (The Miracle Worker) Literatura  www.ruce.cz  POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. Brno: Paido, 1996.  HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. a 2. díl. Praha: Septima, 1997, 1998.  POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP, 2003.