Speciálně pedagogická diagnostika psychopedická – žáků s LMP • V případě osob s mentálním postižením hovoříme o speciálně pedagogické (psychopedické) diagnostice, jež se zabývá rozpoznáním podmínek, prostředků, efektivity edukace, sociální terapií a akulturací klientů s mentálním či jiným duševním postižením. • Důležitou charakteristikou diagnostiky je komplexní interdisciplinární přístup. Jedná se především o týmovou spolupráci lékaře, psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka či dalších odborníků. • Nejfrekventovanější je spojení speciálního pedagoga a psychologa, podílí se také pedopsychiatr, neurolog, logoped. • Psychopedická diagnostika by se měla zaměřovat především na individuální schopnosti jedince, jeho silné stránky, a ne pouze na to, co člověk neumí a srovnání výkonu daného jedince s výsledky běžné populace. • Současné pojetí diagnostiky koresponduje se současným pojetím osobnosti člověka s mentálním postižením, ve kterém respektujeme jedince s mentálním postižením jako osobnost s potenciálem dalšího vývoje. • V České republice prování komplexní diagnostiku žáka (speciálně pedagogickou a psychologickou) speciálně pedagogická centra SPC (Příloha č. 2 k vyhlášce č. 72/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Diferenciální diagnostika: V případě MP je jejím úkolem odlišit tuto poruchu od stavů, které ji mohou napodobovat, což jsou především: • Smyslové vady (vady sluchu) • Poruchy řeči (vývojová dysfázie, mutismus) • Syndrom ADHD, ADD a specifické poruchy učení • Psychická či kulturní deprivace • Syndrom týraného či zneužívaného dítěte • Jiné duševní poruchy typu pervazivní vývojové poruchy, dětské schizofrenie aj. Diagnostické metody: Klinické metody - nejsou vázány přísnými pravidly, jsou pružné a individuálnější: • anamnéza, • pozorování, • dotazník, rozhovor, • analýza produktů činnosti, • kazuistika. Testové metody - jsou standardizované, všem osobám je předkládán stejný materiál, za stejných podmínek a jsou vyhodnocovány na základě norem pro danou populaci: • testy obecných schopností, testy speciálních schopností, testy osobnosti, sociometrické testy. Diagnostické metody Metody obecné: • osobní anamnéza, • rodinná anamnéza, • anamnéza prostředí, • katamnéza. Metody speciální: • pozorování, • rozhovor, dotazník, • diagnostické zkoušení, • testové metody, • kazuistika neboli případová studie, • rozbor výsledků činnosti, • přístrojové metody. Testy specifických schopností – sociálních schopností • Tyto dovednosti lze zjišťovat pozorováním, exploračními metodami či případovými studiemi. Testy specifických schopností – citová oblast • Metody pro zjištění citové oblasti jsou stejné, jako při zjišťování sociálních schopností, navíc lze využít hru a kresbu jako diagnostickou situaci nebo dramatizaci. Testy specifických schopností – zraková percepce • Jednou z metod je Edfeldův reverzní test, jehož cílem je zjistit nezralost zrakového vnímání dítěte, způsobeného organickým poškozením CNS. • Vývojový test zrakového vnímání M. Frostigové zjišťuje nejen úroveň vizuální percepce, ale také úroveň senzomotorické koordinace a manuální zručnost. Testy specifických schopností – sluchová percepce • Využívají dvě zkoušky, které upravil Z. Matějček. Testy specifických schopností – motorika a grafomotorika • Klasickou metodou je Motometrická škála Ozereckého, která byla upravena Göllnitzem. • Mezi dalšími metodami lze zmínit Test rovnováhy a pohybové koordinace (Kábele) nebo Test na určení svalové síly (Lowett). • Pro zjištění jemné motoriky lze využít v mladším věku skládačky, kostky, puzzle, omalovánky či práci s jiným výtvarným nebo přírodním materiálem. • Dále zkoušky založené na manuální zručnosti (Walterova a Poppelreuterova zkouška, Dexterimetr, Šrouby, Vidly). Testy specifických schopností – lateralita • Vyšetření laterality se provádí pomocí Žlabovy a Matějčkovy zkoušky laterality. Soubor zkoušek obsahuje úkoly pro zjištění laterality horní končetiny, dolní končetiny, oka a ucha. Zjištění laterality ruky a vzájemné souvislosti mezi lateralitou smyslových orgánů a ruky je důležité pro nácvik čtení a psaní. Testy specifických schopností – sebeobslužné činnosti • V rámci diagnostiky sebeobslužných činností se soustředíme na stravování, hygienu, oblékání a obouvání. Testy specifických schopností – pozornost a paměť • V rámci diagnostiky pozornosti se soustředíme na celkovou úroveň pozornosti i její individuální charakteristiky, kterými jsou například ulpívavost, vázanost na podněty, odolnost vůči rušivým vlivům, adaptace na nové podněty, vytrvalost nebo výkyvy pozornosti. • Co se týče paměti, sledujeme paměť verbální, pro jejíž vyšetření lze využít Pražský dětský Wechslerův test či Standford-Bintetův test. • Vizuální paměť (neverbální) lze sledovat též pomocí Wechslerových zkoušek a Standford-Binetova testu, ale také prostřednictvím Rey-Osterriethovy komplexní figury. V tomto případě se jedná o schopnost kresebné reprodukce předkládaných předloh. Diagnostika – jedinců s MP: Vymezení mentálního postižení podle Americké asociace mentálního a vývojového postižení, uveřejněné v jedenácté revizi Manuálu Mentální retardace, vydaném v roce 2010 charakterizuje mentální postižení (Intellectual Disability) jako významné snížení: • intelektových funkcí, • adaptačního chování, Diagnostika – intelektových funkcí: • Testy inteligence patří mezi nejstarší testové metody. • Jejich význam spočívá v tom, že zjišťují důležitou stránku osobnosti, kterou je všeobecná inteligence. • Provádění inteligenčních testů klade na psychologa velké nároky, jelikož jde o výkonový test, který závisí na správném navázání kontaktu, pozornosti, motivaci a podání maximálního výkonu vyšetřovaného. • při hodnocení testů inteligence se výkon jedince porovnává s výkonem srovnatelné populace stejného věku a zázemí. • Testy rozumových schopností se nejčastěji používají u dětí, za účelem poznání možností jejich vzdělávání. Diagnostika – intelektových funkcí – kvantitativní hledisko K diagnostice inteligence se používá nejčastěji: • Standford-Binetova zkouška. • Wechslerovy zkoušky inteligence. Diagnostika – Standford-Binetova zkouška • V současné době se u nás užívá IV. revize Standford-Binetova testu obsahující 15 subtestů, přičemž každý subtest měří odlišné schopnosti ve čtyřech oblastech: • verbální myšlení, • abstraktně-vizuální myšlení, • kvantitativní myšlení, • krátkodobá paměť. Diagnostika – Wechslerovy zkoušky inteligence U nás se používají v současnosti Weschlerovy testy: • Pražský dětský Wechslerův test (PDW test), • WISC-III pro děti a WAIS-R a WAIS-III pro adolescenty a dospělé. PDW test byl publikován v úpravě Kubičky, Bursíka a Jiráska v roce 1973, a pozměněn pro účely našeho kulturního prostředí. Je určen pro děti od 5 do 16 let. Obsahuje základní i doplňkové stubtesty. Doporučuje se provést všech 10 základních subtestů, i když pořadí subtestů v této verzi není předepsáno. Je tedy možné střídat verbální a neverbální subtesty, nebo předložit najednou celou verbální či neverbální část. Doplňkové subtesty jsou užívány pouze v případě, že byl některý ze základních subtestů znehodnocen Diagnostika – adaptivního chování Představuje tři typy dovedností: • Pojmové myšlení – jazykové schopnosti, gramotnost, představy o počtu peněž, o čase, o číslech, sebeovládání. • Sociální dovednosti – vztahy mezi lidmi, sociální zodpovědnost, sebevědomí, řešení sociálních problémů, schopnost podřídit se společenským pravidlům, schopnost odolat nástrahám. • Praktické dovednosti – sebeobsluha, pracovní dovednosti, péče o zdraví, cestování, denní řád, bezpečnost, manipulace s penězi, používání telefonu. • Vinelandská škála sociální zralosti se v našich podmínkách používá ve věku od 3 do 9 let, a to jak u dětí s mentální retardací, tak s jinými druhy postižení. • Günzburgova škála je určena především pro žáky s těžkým postižením. Lze ji nazvat také jako P-A-C archy Günzburga. Diagnostika – hodnocení diagnostiky Testy intelektových schopností jsou tvořeny jednotlivými subtesty, které lze rozdělit na verbální a neverbální. • Verbální úkoly zahrnují slovní zásobu, vědomosti o světě, praktický a početní úsudek, slovní krátkodobou paměť a schopnost nakládat s pojmy. • V neverbálních subtestech hraje důležitou roli percepční analýza a syntéza, manuální zručnost, vizuálně-motorická koordinace, prostorová orientace a názorné poznání. • Verbální část PDW testu obsahuje vědomosti, porozumění, počty, podobnosti, slovník a opakování čísel. Názorová část PDW testu obsahuje doplnění obrázků, řazení obrázků, kostky, skládanky, symboly a bludiště. • U jedinců s mentální retardací způsobenou na familiárním podkladě (vlivy dědičnosti a působení negativních vnějších podmínek prostředí) se vyskytuje rovnoměrné snížení výkonů ve verbálních i adaptačních složkách. • U jedinců s mentální retardací na podkladě organického poškození CNS můžeme pozorovat nerovnoměrné výsledky ve verbálních a neverbálních funkcích (verbální bývají lepší). • Děti, jež mají snížené rozumové schopnosti vlivem nepodnětného prostředí, mívají lepší výsledky v neverbálních testech. • Jedinci s mentální retardací v některých diagnostických zkouškách naprosto selhávají, v jiných mohou mít až nadprůměrný výkon. • Diferenciální diagnostika – IQ nižší než 90-85 a vyšší než 70 • lehčí podprůměr IQ 95-90 • výrazný podprůměr IQ 90-85, který však patří do širší normy a nejde o patologický stav. • Pásmo IQ 85-70 hraniční stav neboli slaboduchost (Koluchová, Morávek 1990). • výrazně podprůměrné (slaboduché) děti, které spadají ještě do širší normy (IQ do 85). • hraniční pásmo mentální retardace (IQ od 85 do 70) (Matulay a kol. 1986)