Mgr. Kateřina Lojdová, Ph.D.
lojdova@ped.muni.cz


}2 setkání
} Pá 26. 2. 16:40–18:20 učebna 50
} Pá 15. 4. 18:30–20:10 učebna 50
}seminární práce v rozsahu 5 stránek, kterou student odevzdá v elektronické podobě do ISu do konce
semestru
}
}Seminární práce
}A) videozáznam
-videozáznam komunikačního výstupu v rozsahu minimálně 15 minut (výuka, doučování, individuální
projev)
-obsah dle oboru (např. lekce anglického jazyka),  zaměření na jedno z témat pedagogické komunikace
(např. kladení otázek)

}B) Příprava tématu z pedagogické komunikace
}Definice tématu (např. kladení otázek)
}Co jsem se dozvěděl/a nového
}Co bych chtěl využít v praxi
}Alespoň jeden odborný zdroj k tématu
}
}C) Sebereflexe
1)Jak jsem naplnil/a vybrané téma.
2)Co se mi vzhledem k tématu povedlo a podle čeho tak soudím.
3)Co oproti mým očekáváním nefungovalo a proč.
4)Jak bych ohodnotil svůj verbální a neverbální projev?
5)Jaký mám ze svého výstupu celkový dojem, co bych mohl udělat proto, abych se cítil ještě lépe.
6)
} B+C = 5 stran seminární práce
}Nenaplnění těchto kritérií může být důvodem pro vrácení práce k přepracování
}

}
}1. Komunikace v kontextu hromadného vyučování, IRF komunikační struktura
}2. Verbální komunikace – kladení otázek nižší a vyšší kognitivní náročnosti, otevřené a uzavřené
otázky
}3. Žákovské odpovědi
}4. Zpětná vazba
}5. Vykročení z IRF struktury: dialogické vyučování
}6. Komunikace v kontextu individuálního vyučování a rozhovoru. Aktivní naslouchání a empatie.
}
}

}7. Verbální komunikace – facilitační otázky
}8. Neverbální komunikace – gestika, mimika
}9. Neverbální komunikace – proxemika, využití prostoru v pedagogické komunikaci
}10. Paralingvistické projevy
}11. Prezentační dovednosti – powerpoint, tedtalk (http://www.ted.com/)
}
}Případně jiné téma z pedagogické komunikace
}

}IRF komunikační struktura
}Vykročení z IRF struktury: dialogické vyučování
-Čím se liší od IRF struktury?
-Jaké otázky kladou učitelé?
-Co dělají žáci?
-Mezi jakými aktéry se komunikace odehrává?
-K čemu slouží dialogické vyučování?
-
◦Aktivita: vlastní definice dialogického vyučování
-

}Žáci hovoří často a  jejich promluvy jsou dlouhé.
}Učitelé kladou žákům otevřené otázky, jejichž cílem je podnítit je k přemýšlení.
}Žáci vykonávají myšlenkovou práci, neopakují naučená fakta. Žáci argumentují.
}Učitel poskytuje žákům zpětnou vazbu, snaží se jejich myšlenky rozvíjet, povzbudit je k jejich
prohloubení a rozpracování.
}Úkolem žáků není pouze odpovídat na otázky učitele. Sami kladou otázky, diskutují mezi sebou.
}Znalosti nejsou chápány jako předem dané, nýbrž jako postupně konstruované v interakcích mezi
učitelem a žáky.

}pokud mají partneři rozhovoru stejná práva, vzniká dialog
}verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků) na
dané výchovně-vzdělávací téma
}vyznačuje se zaměřeností na stanovený cíl
}prostředek aktivizace žáků
}poskytuje zpětnou vazbu při zkoušení a hodnocení
}slouží také k řízení a usměrňování výuky, umožňuje její diferenciaci
}

}Učitel – žák
}Učitel – rodič
}Učitel – učitel/učitelé/ředitel
}Učitel – výchovný poradce
}…
}

}dotazování
}ovlivňování
}aktivní naslouchání
}

}Komponenty dotazování:
}uzavřené otázky x otevřené otázky
}pokyn x nabídka
}sugestivní otázky
}faulující otázky
}neverbální komunikace
}řečnické otázky
}pozorování a naslouchání
}
}Na co se dotazuji:
}na detaily podrobnosti (rozvíjí odpovědi)
}na důkazy (podle čeho soudíš že…)
}na pocity (srov. nenásilná komunikace)
}
}
}

}Rozhovor učitele a rodiče žáka Martina: dotazování se na problém



}Přesvědčování
}Argumentování
}Paradoxní příkazy
}Paradoxní emocionální ladění
}Anticipování námitek
}Vyhýbání se negativním formulacím
}

}Rozhovor učitele a rodiče žáka Martina: ovlivňování



}významné v rozhovorech „typu pomoc“
}
}aktivita naslouchajícího, který nejen registruje, co a jak sděluje komunikační partner, nýbrž také
na rozhovoru participuje kognitivně, emočně i akčně. Snaží se nejen vyprávějícímu porozumět, ale i
se do něj vciťovat. Verbálně i neverbálně dává vcítění najevo
}

§Vytvoření vhodného prostředí
§strukturací prostoru
§strukturací času
§Věnování pozornosti vyprávějícímu
§udržování očního kontaktu (65-85%)
§poloha těla (naklonění k vyprávějícímu, stejná úroveň)
§Nalaďování se na vyprávějícího
§výraz obličeje, gesta, hlasitost, slovník
§Povzbuzování
§verbálně („Pokračuj...“), neverbálně (pokyvování)
§Legitimizace emocí
-

§Poskytování zpětné vazby
-zopakováním toho, co vyprávějící sdělil
-parafrázováním obsahu sdělení
-sumarizováním
-dotazováním
-přikyvováním
-
§Vciťování, reflexe emocí, verbalizace emocí, zrcadlení emocionálního projevu (výraz obličeje,
gesta, pozice těla), empatické mlčení
-

}Cvičení aktivní naslouchání



}



}Beze slov či společně se slovy jako doprovod
}Účinnost oproti verbální komunikaci
}
}Mimoslovní sdělení:
}Vizika
}Kinezika
}Haptika
}Gestika
}Mimika
}Proxemika
}Paralingvistika
}Posturologie
}

}
}se zabývá formální stránku řeči, tedy tím, jak je sdělení řečeno


}„Ty seš kamarád!“
}
}„Co to má být?“
}
}„Mohl byste se posunout?“

}tím, co se při písemném přepisu z mluvené řeči ztrácí
}je to zejména:
}
1.Intenzita hlasového projevu — jak hlasitě mluvčí hovoří a jak se intenzita jeho hlasového projevu
mění v průběhu slovního sdělení.
2.Tónová výška hlasu — jak vysoko či naopak nízko je položen hlas mluvčího. Nejde o to, zda mluví
tenorem či basem, sopránem či altem, nýbrž o to, jaká je intonace jeho řeči a jak se intonace mění
3.Barva hlasu — jak vypadá spektrální složení akustické formy projevu mluvčího
4.Délka projevu — jak dlouho mluví ten, kdo se chopil slova
}

5.Rychlost projevu — kolik slov bylo řečeno za minutu, jak se rychlost řeči mém během slovního
sdělení, co se říkalo pomalu a co rychle
6.Přestávky v projevu - kdy a jak se dělají v řeči
7.Akustická náplň přestávek - v přestávce typu pauzy může být ticho či můžeme zaslechnout i
nesrozumitelná zvuky
8.Přesnost projevu – v hovoru se mohou vyskytnou různé druhy chyb: při volbě slov, v syntaxi.
Mluvčí se může zakoktávat, může něco vynechal, může část sdělení opakovat
}

}
}Co říká barva hlasu?
}Co říká rychlost produkování slov?
}Co se sděluje odmlčením na rozhraní vět?
}Jak frázovat řeč?
}Co se říká bezobsažnými zvuky v přestávkách řeči? }Co říkají pomlky uprostřed fonologických celků?

}
}prostorové chování
}proxemika je sdělování oddálením či přiblížením }vzdálenost může ovlivňovat mezilidskou
komunikaci: proxemika vyjadřuje vliv vzdálenosti na úroveň komunikace
}

}Veřejná zóna: 900 cm - 350 cm. Vnímáme při ní několik osob. Patří sem veřejné projevy.
}Společenská zóna: 350 - 120 cm. Setkáme se s ní při kontaktu v zaměstnání, úředních jednáních atd.
}Osobní zóna: rozmezí 120 - 45 cm. Jde při ní o důvěrnější sdělování informací. }Intimní zóna: je
od 45 - 0 cm. Týká se většinou pouze rodiny a nejbližších lidí.

}Ve škole jsou běžné situace, kdy je rozmístění účastníků neměnné. Jak může přesto učitel využívat
prostoru třídy? }Má tzv. sálové uspořádání vliv na pedagogickou komunikaci? }Komunikuje učitel se
všemi žáky stejně nebo jsou ve třídě místa s různou mírou aktivity?
}

Gavora (1994) podobu této zóny vysvětluje tím, že velký význam zde má fyzická blízkost, kdy učitel
komunikuje především s těmi žáky, kteří jsou k němu nejblíže a se kterými může navázat vizuální
kontakt.

}Ovlivňují žáci akční zónu a pedagogickou komunikaci?
}Termín „zóna aktivní účasti“ používá Atwoodová a Leitnerová (in Mareš, Křivohlavý, 1995) pro
pojmenování procesu, kdy je komunikace a podoba komunikačních zón ovlivňována zvýšenou aktivitou ze
strany žáků´.
}
}Schnitzerová a Kontírová (1995, 1996) doložily, že žáci sedící v zóně aktivní účasti nejen
vykazují vyšší míru aktivity, ale zároveň vykazují nižší míru aktivity nežádoucí. Navíc žáci, kteří
bývají označováni za prospěchově podprůměrné, častěji obsazují místa mimo fyzický a zrakový kontakt
vyučujícího (tedy mimo zónu).

}
}a) kooperativní
}b) konkurenční
}c) Konverzační
} A
}                                                 A
}
}A B                 B                         B
}

}
}a) Pro zkoušení žáka
}b) Pro práci žáků ve dvojici
}c) Pro spolupráci žáků na zadaném úkolu
} A
}                                                 A
}
}A B                 B                         B
}

}
}Komunikační procesy na II. Stupni základní školy z hlediska prostorového uspořádání jednotlivých
aktérů (Veronika Domkářová):
} http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/201/316
}
}Pohyb vyučujících v prostoru třídy:
}
}Chodci:
}„Myslím, že jak změnim jakoby tu pozici v tý třídě, když jdu dopředu, tak jakoby se ta pozornost
prostřídá no…“
}Myslivci:
}: „No, u tabule, u stolku, a nebo si sednu na přední, doprostřed na lavici a tím pádem jako na
lavici žákovskou.“
}Strážci:
}„Většinou sem, nesedím, ale stojím vedle stolku mezi prvníma lavicema u první a druhý řady. Často
někdy chodím taky ještě na druhou stranu mezi druhou a třetí řadu.“
}
}
}
}
}
}
}
}

} Keď zasadací poriadok funguje alebo učiteľsko-žiacke preferencie pri obsadzovaní priestoru
školskej triedy (Jarmila Bradová)
}
}Studia paedagogica Vol. 17, No. 2 (2012)
}
}

}doprovází a podporuje verbální sdělení
}oslabuje verbální sdělení
}zesiluje verbální sdělení
}odporuje verbálnímu sdělení
}nahrazuje verbální sdělení
}vyjadřuje naslouchání (nebo opak)
}vyjadřuje stanovisko
}reguluje průběh dialogu
}vyjadřuje subjektivní stav
}vyjasňuje vztah
}
}

}