1 Základy botaniky vyšších rostlin Úvod Doporučená literatura • Mártonfi P. (2007): Systematika cievnatých rastlín – Univerzita P. J. Šafárika, Košice Materiály k poznávačce • Kubát K. et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky – Academia, Praha. • Květena České republiky 1-8 (1998-2010) – Academia, Praha • Krejča J. (1993-2007): Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin – Příroda. • Deyl M. & Hísek K. (2002): Naše květiny – Academia, Praha. studijní herbář • www.botanickafotogalerie.cz Principy botanické nomenklatury • je nezávislá na zoologické a bakteriologické • názvy taxonomických skupin vycházejí z taxonomických typů (př. čeleď Ranunculaceae – typ rod Ranunculus; typem pro druh a nižší jednotku je herbářová položka) • pojmenování taxonomické skupiny se zakládá na principu priority uveřejnění • každá taxonomická skupina může mít pouze jediné správné jméno (existují výjimky) Hlavní taxonomické jednotky • Oddělení (divisio) – phyta Magnoliophyta pododdělení (subdivisio) – phytina • Třída (classis) – opsida Magnoliopsida • Podtřída (subclassis) – idae Rosidae • Řád (ordo) – ales Rosales nadřád (superordo) – anae • Čeleď (familia) – aceae Fabaceae podčeleď (subfamilia) – oideae • Rod – genus Trifolium • Druh – species Trifolium repens subspecies varietas 2 Binární nomenklatura • zakladatel Carl von Linné • pojmenování druhů je dvojslovné (názvy vyšších hierarchických úrovní jsou jednoslovné) • vědecká jména druhů jsou latinská (nebo se za ně považují) např. Verbena officinalis L. rodové jméno druhový přívlastek (!!!NE DRUHOVÉ JMÉNO!!!) • český překlad akceptuje také binární nomenklaturu sporýš lékařský • současná platná vědecká a česká pojmenování: Danihelka et. al. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811. Historie systematiky rostlin • umělé systémy • na základě pouze několika náhodně zvolených znaků – Linné (1707 – 1778) Species plantarum • binomická nomenklatura – starting point pro cévnaté rostliny • přirozené systémy • na základě velkého množství znaků, odrážejí příbuznost taxonů • Charles Darwin (1809 – 1882) zavedení rozměru do systematiky, snaha odrážet fylogenetické vztahy • fylogenetické systémy • A. Tachtadžjan (1910 – 2009), A. Cronquist (1919 – 1992) • kladistické systémy • objektivizace tvorby systémů, konstrukce nejpravděpodobnějšího vývojového stromu – kladogram • připouští se pouze monofyletické taxony • APG III (Angiosperm Phylogeny group) Vyšší rostliny (Cormobionta) • (Embryobionta, Thelomophyta) • mnohobuněčné, suchozemské • autotrofní (chlorofyl a, b, karotenoidy) • celulózní buněčná stěna, zásobní látka škrob • vznik – pravděpodobně střední ordovik (475–450mil. let) • původ – vývojová větev Charophytae (nejblíže mají k parožnatkám – Charophyta) 3 Systém vyšších rostlin mechorosty (Bryophyta) cévnaté rostliny (Tracheophyta) – vascular plants plavuně (Lycopodiophyta) přesličky (Equisetophyta) kapradiny (Polypodiophyta) semenné rostliny (Spermatophyta) cykasy (Cycadophyta) jinany (Ginkgophyta) jehličnany (Pinophyta) krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) – angiosperms Odhady počtu vyšších rostlin na světě 311 tis. taxonů 16 tis. mechy 12 tis. výtrusné rostliny 1 tis. nahosemenné rostliny 282 tis. krytosemenné rostliny v České republice 4075 taxonů cévnatých rostlin 863 mechů (Kučera et al. 2012, Preslia) 2891 původních a zdomácnělých druhů a poddruhů 860 přechodně zavlékaných druhů a poddruhů, 324 pěstovaných taxonů různé úrovně, vše vyjma kříženců (Danihelka et al. 2012, Preslia) 4 Oddělení Bryophyta (mechorosty) obecná charakteristika • bezcévné vyšší rostliny • nejsou monofyletická skupina • společné znaky – drobný vzrůst – závislost na vodním prostředí – anatomickou jednoduchost kompenzují pospolitým růstem (rostliny se podpírají a brání před vysycháním) • převládá zelený gametofyt, na něm se vytváří závislý nezelený sporofyt • na Zemi žije asi 25 000 druhů mechorostů • první doklady – 470 mil. let (ordovik) • životní cyklus systém • třída Marchantiopsida (játrovky) řád Jungermanniales (trsenkotvaré) řád Marchantiales (porostnicotvaré) • třída Anthoceratopsida (hlevíky) • třída Bryopsida (mechy) řád Bryales (prutníkotvaré) Polytrichales (ploníkotvaré) Andreales (štěrbovkotvaré) Sphagnales (rašeliníkotvaré) Třída Marchantiopsida (játrovky) obecná charakteristika • tělo tvořeno stélkou • stélka dorzo-ventrálně zploštělá • rozlišená svrchní a spodní strana • buněčná stěna s tenkou vrstvou celulózy • prvoklíček zcela chybí nebo je redukován • svrchní vrstva s fotosyntetizujícími buňkami • na spodní straně stélky jednobuněčné nepřehrádkované rhizoidy • povrch stélky se jeví jako síť políček uprostřed s tečkou (dýchacím otvorem); např u porostnice (Marchantia) nebo mřížovce (Conocephallum) • dýchací otvory zajišťují výměnu plynů, nejsou schopny se uzavírat (na rozdíl od průduchů) • na svrchní straně stélky se mohou vytvářet gemmy (rozmnožovací pohárky), sloužící k vegetativnímu rozmnožování 5 typy stélky • jednoduchá (lupenitá) frondózní je tvořena několika vrstvami buněk • lístkatá foliózní lístky jsou uspořádány v jedné břišní a dvou bočních řadách, nemají střední svazek vodivého pletiva a jsou jednovrstevné • Životní cyklus (na příkladu porostnice mnohotvárné –Marchantia polymorpha) životní cyklus – samčí gametofyt • samčí receptákulum je okrouhlé, deštníkovitého tvaru • anteridia se vytváří na svrchní straně deštníkovitých útvarů • z anteridíí se uvolňují dvoubičíkaté spermatozoidy a pronikají k oosféře • k oplození je nutné vodní prostředí, spermatozoidy se pohybují po vodním filmu na povrchu těla mechorostu životní cyklus – samičí gametofyt • samičí receptákulum zpravidla více než 1 cm vysoké, na vrcholu rozdělené v 7-10 úzkých laloků („palmička“) • archegonia vyvinuta na spodní straně deštníkovitých útvarů • Životní cyklus – oplození • Životní cyklus – vznik tobolky, sporofytu životní cyklus – sporofyt • tobolka játrovek je jednodušší než u mechů, mívá kulovitý tvar, je bez kolumely (středního žebra), může být zcela vnořena do stélky • v tobolce se vytváření spory a elatery (mrštíky) • mrštíky umožňují efektivnější rozšiřování spór • kulovitá zralá tobolka puká obvykle čtyřmi chlopněmi • výskyt od ordoviku • cca 8 000 druhů Řád Jungermanniales (trsenkotvaré) • játrovky převážně s foliózní stélkou • zástupci: kapraďovka sleziníkovitá (Plagiochila asplenioides), obhřebenka dvouzubá (Lophocolea bidentata) Řád Marchantiales (porostnicotvaré) • játrovky s frondózní stélkou • zástupci: porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha), mřížkovec kuželovitý (Conocephalum conicum), nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans), trhutka (Riccia sp.) Třída Anthoceratopsida (hlevíky) obecná charakteristika • tělo je tvořeno stélkou, která připomíná prothalium kapradin • stélka je zvlněná, vytváří četné dutiny, ve kterých žijí sinice rodu Nostoc • stélka je bez jakékoliv diferenciace pletiv 6 • buňky stélky obvykle s jediným chloroplastem, který připomíná chloroplast řas (pyrenoid) životní cyklus • gametangia jsou ponořena do stélky • sporofyt je zelený, do gametofytu prorůstá pomocí haustorií • tobolka dozrává postupně (asynchronně) • na povrchu tobolky jsou vytvořeny nepravé (stále otevřené) průduchy tvořené dvojicí ledvinitých buněk • tobolka má vyvinutou kolumelu (střední sloupek) • spory jsou na povrchu ostnité, vyvíjejí se v tetrádách • v tobolce jsou vyvinuty elatery (mrštníky) • cca 300 druhů • u nás vzácně 4 druhy • drobné, jednoleté, vlhkomilné • zástupce: hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus) Třída Bryopsida (mechy) obecná charakteristika • gametofyt – kauloid (lodyžka), fyloidy (lístky), rhizoidy (kořínky) • středem kauloidu se u některých druhů táhne svazek primitivního vodivého pletiva • fyloidy uspořádány ve spirále, jednovrstevné s jedním středním vícevrstevným svazkem vodivého pletiva (střední žebro) • sporofyt – tobolka, štět • fyloidy – jediná vrstva parenchymatických buněk, na okrajích jsou protáhlé tlustostěnné buňky, zpevňují okraje • gametangia vznikají z jediné apikální buňky • anteridia, archegonia • sporofyt (noha, štět, tobolka) • při dozrávání výtrusů odpadává čepička i víčko, zuby peristomu (obústí) konají hygroskopické pohyby, kterými podle počasí (vlhkosti vzduchu) otvírají a zavírají ústí tobolky • protonema (prvoklíček) mechů je zelené, vláknité • asi 700 rodů • 10 -13 000 druhů zjednodušené členění třídy: Řád Bryales (prutníkotvaré) • rostlinky se vzpřímenými lodyžkami • lístky se středním žebrem • sporofyt terminální • na tobolce je dvojité obústí • asi 16 čeledí 7 • zástupci: prutník stříbřitý (Bryum argenteum), bělomech sivý (Leucobryum glaucum), rokytník skvělý (Hylocomium splendens), měřík (Mnium sp.) Řád Polytrichales (ploníkotvaré) • poměrně velké rostliny • lodyžka se složitou anatomií – náznaky cévních svazků • podobná stavba u štětu • lodyžní lístky s žebrem a lamelami • 2 čeledi • zástupci: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), ploník obecný (Polytrichum commune), bezvláska vlnkatá (Atrichum undulatum), měchýřočepka (Physcomitrium sp.) Řád Andreales (štěrbovkotvaré) • drobné rostliny – asi 1 cm • hnědé zbarvení • vytváří polštáře • silikátové skály v horách • tobolka nemá víčko ani obústí • puká čtyřmi neúplnými chlopněmi • má neúplnou kolumelu • štět redukovaný, funkčně ho nahrazuje pseudopodium • protonema vzniká již uvnitř spory Řád Sphagnales (rašeliníkotvaré) • jediný recentní rod Spagnum (rašeliník) • gametofyt bez rhizoidů • lodyžka má neukončený růst • lodyžka je větvená ve svazky větviček, ty na konci tvoří „hlavičku“ • lodyžní lístky jsou tvarově odlišné od lístků na větvičkách • anteridia vznikají laterálně, v paždí lístků • archegonia jsou terminální • dva typy buněk v lístcích • hyalocysty fungují jako vodní nádrže s četnými otvory, vyztužené lištami, aby při ztrátě vody neztratily tvar • chlorocysty mají funkci asimilační • rašeliníky proto nemají rhizoidy, neboť sací funkci přebírají hyalocysty • tobolka má kulovitý tvar • mohutnou kolumelu • nad ní je archespor (živné pletivo) • sporofyt má zřetelnou nohu, krátký štět a tobolku • je rozšířený po celém světě včetně polárních oblastí • vznik rašelinišť – postglaciál (10 -12 tisíc let) 8 rašeliniště • tmavá barva rašeliny podmíněna vysokým obsahem uhlíku, který by jinak v aerobních podmínkách unikl ve formě CO2 • vrstva rašeliny může být až 10 m mocná • v krajině fungují rašeliniště jako významný hydrologický a klimatologický faktor • díky konzervačním účinkům rašeliny v nich zůstává uchován pyl a makrozbytky rostlin rašelina • v minulosti byla rašelina využívána jako palivo • využití v lázeňství (Třeboňsko, Lúčky – kúpele u Ružomberku) • zahradnický substrát • stélky rašeliníku mají slabě dezinfekční účinky a obrovskou sací schopnost – v minulosti byly využívány místo hygienických pomůcek a jako zdravotnický materiál Souhrn mechorosty • mechy vznikly z vývojové větve Charophyteae – mají společný vývoj protonematu, stejnou strukturu fotosyntetických pigmentů a stavbu buněčné stěny, spermatozoid apod. • naopak se liší mnohem složitější stavbou a organizací, stélky přizpůsobené životu na souši, pravidelným střídání gametofytu a sporofytu • první mechy v siluru a v devonu • nikdy nebyly dominantní složkou vegetace na Zemi, zůstaly izolovanou skupinou, která se vyvíjí jen pomalu a je konkurenčně potlačena cévnatými rostlinami (haploidní organismus nemá takovou schopnost variability genotypů jako diploidní) • jsou rozšířeny cirkumpolárně s výjimkou nejsušších oblastí Země 9 Oddělení Rhyniophyta nejstarší cévnaté rostliny obecná charakteristika • vyhynulá skupina primitivních cévnatých rostlin • gametofyt byl zcela oddělený od sporofytu • výskyt na rozhraní suchozemského a vodního prostředí • asimilace celým povrchem těla • primitivní stavba těla: rhizom, mezom, telom • dichotomicky větvené • sporangia tlustostěnná (eusporangiátní), izosporie • na pokožce průduchy • uchycení v půdě zajišťuje rhizom, příjem živin z něj vyrůstající rhizoidy • primitivní cévní svazek – protostélé, nebo aktinostélé • první výskyty silur 424 – 410 mil. let • vyskytovaly se na rozhraní vodního a terestrického prostředí, v bahně či vlhkém písku • životní cyklus (Zosterophyllum rhenanum) • příklady vyhynulých rostlin: Cooksonia pertonii (nejstarší doklad výskytu cévnatých rostlin), Rhynia sp., Zosterophyllum sp. (předchůdce nebo sesterská větev dnešních plavuní), Psilophyton sp. (postranní telomy ve skupinách – důkaz telomové teorie) • počátek vývojové linie k přesličkám, kapradinám a semenným rostlinám 10 Oddělení Lycopodiophyta (plavuně) obecná charakteristika • zelené výtrusné rostliny • vytrvalé byliny i dřeviny keřovitého a stromovitého vzrůstu • recentní plavuně, šídlatky a vranečky jsou drobného vzrůstu – několik cm, pouze ojediněle přesahují 0,5 m • sporofyt převládá nad gametofytem • stonek plný, nečlánkovaný, dichotomicky větvený • střední válec – aktinostélé, plektostélé • šídlatky – eustélé listy • podle funkce dělíme na sporofyly – podpírají výtrusnice trofofyly (popř. trofosporofyly) – asimilují • sporofyly jsou často uspořádané do šištic (strobillus) • listy – mikrofyly, u vranečků a šídlatek je přítomný jazýček – lingula sporangia • eusporangiátní (tlustostěnná) • izosporické – plavuně • heterosporické – vranečky, šídlatky spory • nerozlišené, trojhranné – plavuně • rozlišené – vranečky, šídlatky gametofyt • drobný, mykorhitický, dlouhověký • samostatný – plavuně • uzavřený ve spoře – vranečky, šídlatky • biciliátní spermatozoidy Vymřelé stromovité plavuně (řád Lepidodendrales) • kmen bez listů • sporangia v šišticích • listy až 1 m dlouhé vznik černého uhlí • karbon • Lepidodendrony tvořily spolu s dalšími plavuněmi bažinaté lesy • jejich odumřelé kmeny daly v anaerobním prostředí vzniknout karbonizací černému uhlí 11 Systém oddělení Lycopodiophyta • izosporie, samostatný gametofyt, listy bez linguly: třída Lycopodiopsida (plavuně) • heterosporie, gametofyt vnořený do sporofytu, listy s lingulou: třída Selaginellopsida (vranečky) třída Isoëtopsida (šídlatky) Třída Lycopodiopsida (plavuně) obecná charakteristika • fosilní i recentní byliny • listy bez linguly (pajazýčku), • vytrvávají na lodyze po celou délku života (i u fosilních) • sporangia izosporická, výtrusy v tetrádách • spermatozoidy u recentních biciliátní • nejstarší nálezy ze spodního devonu • Životní cyklus • Zástupci: plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), vranec jedlový (Huperzia selago, nevytváří oddělený výtrusný klas, asimilační listy nesou i sporangia – trofosporofyly), plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata), plavuník alpský (Diphasiastrum alpinum) Třída Selaginellopsida (vranečky) obecná charakteristika • drobné byliny, vzhledem připomínající statnější mech • listy malé s lingulou, vytrvávají po celou délku života • nejstarší nálezy ze svrchního karbonu sporangia • heterosporická • strobily oboupohlavné • mikrosporangia v horní části strobilu • megasporangia v dolní části strobilu • megasporangia mají 4 megaspóry, z nichž často dozrává jen jediná • životní cyklus • megaprothalium s oplodněným archegoniem je uzavřené v megaspoře • nový sporofyt klíčí přímo z megaspory (zdánlivě připomíná semeno) zástupci: • V ČR dva druhy, vraneček švýcarský je nyní pro květenu ČR vyhynulý • vraneček brvitý (Selaginella selaginoides), vraneček švýcarský (Selaginella helvetica) • těžiště rozšíření je v tropech • řada zástupců s malými areály (důsledek heterosporie) • cca 700 druhů především rodu Selaginella • nepravá růže z Jericha (Selaginella lepidophylla), Selaginella kraussiana 12 Třída Isoëtopsida (šídlatky) obecná charakteristika • heterosporické recentní byliny přizpůsobené životu ve vodním prostředí • trsnaté rostliny se spirálně uspořádanými listy s lingulou zástupci: • celkem 75 druhů • u nás 2 druhy – šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris; Černé jezero), šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora; Plešné jezero) 13 Oddělení Equisetophyta (přesličky) obecná charakteristika • lat. Equus = kůň, seta = štětina, žíně • pravé kořeny chybí, vyvinuty jsou pouze adventivní lodyha recentních přesliček • dutá • článkovaná (nody a internodia) • podélně rýhovaná • přeslenitě větvená epidermis • silně inkrustovaná SiO2 • hroty křemičitých tělísek vyčnívají nad epidermis (drsná) • popel z přesliček bohatý na křemičitá tělíska se používal k čištění kovů listy • malé • srostlé v přeslenech • u recentních typů bez asimilační funkce reprodukční orgány • sporofyly odlišné od trofofylů • mají deštníkovitý tvar • sdružené v koncových výtrusných klasech – strobilech • sporangia eusporangiátní (tlustostěnná) • izosporie spory • nerozlišené (izosporie) • čtyři hygroskopické výběžky (haptery) gametofyt • zelený • samostatný • s rhizoidy • anteridia zanořená • spermatozoidy polyciliátní • archegonia mírně vystupují z gametofytu systém (zjednodušený) • třída Hyenopsida (vyhynulé) • třída Sphenophyllopsida (vyhynulé) • třída Equisetopsida • řád Calamitales (vyhynulé) • řád Equisetales (recentní) 14 Třída Hyenopsida • Hyenia sp. • vidličnatě větvené, nečlánkované stonky Třída Sphenophyllopsida • Sphenophyllum sp. • celistvé listy • článkovaná lodyha • sporangia ve strobilech Třída Equisetopsida/řád Calamitales • Calamites sp. • článkovaná dutá lodyha • dřeviny Třída Equisetopsida/řád Equisetales čeleď Equisetaceae (přesličkovité) • recentní typy přesliček • zástupci: přeslička bahenní (Equisetum palustre), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), přeslička zimní (Equisetum hyemale) 15 Oddělení Polypodiophyta (kapradiny) • někdy společně s přesličkami oddělení Monilophyta Systém • řád Ophioglossales (hadilkotvaré) • řád Salviniales (nepukalkotvaré) • řád Polypodiales (osladičotvaré) Řád Ophioglossales/Ophioglossaceae (hadilkovité) = eusporangiátní kapradiny obecná charakteristika • nevětvený oddenek • drobný vzrůst • nadzemní část tvořena jedním listem • list se skládá ze dvou částí • spodní – zelená, asimilující, sterilní • horní – nezelená, fertilní, nesoucí sporangia • v mládí je list circinátně svinutý • spodní část v mládí chrání sporangia (podobně jako listen u krytosemenných rostlin) sporangia • izosporická • tlustostěnná • přisedlá • bez ostěr • otvírají se štěrbinou • zanořená do pletiva listu, nebo kulovitá • spory nerozlišené gametofyt • nezelený, podzemní, oboupohlavný • dlouhověký • gametangia ponořená do pletiva • embryo může několik let žít v gametofytu, ten vyživuje mladou sporofytní rostlinku • vysoké počty chromozomů • Ophioglossum reticulatum – největší dosud zjištěný počet chromozomů na světě • 3 rody / 90 druhů • Zástupci: hadilka obecná (Ophioglossum vulgare), vratička měsíční (Botrychium lunaria) 16 Leptosporangiátní kapradiny řád • Salviniales (nepukalkotvaré) • Cyatheales (cyateotvaré) • Polypodiales (osladičotvaré) Řád Salviniales/čeleď Marsileaceae (marsilkovité) obecná charakteristika • vodní rostliny • oddenek plazivý po dně • listy jednoduše dělené, vznáší se na vodní hladině • sporangia ukrytá ve sporokarpech • sporokarpy jsou uloženy mezi bázemi listových řapíků • sporokarp obsahuje megasporangia i mikrosporagnia gametofyt • velmi redukovaný, odděleného pohlaví • mikrosporangium s mnoha mikrosporami – 1 mikrospora – 2 anteridia • megasporangium s jednou megasporou – 1 megaspora – 1 archegonium – 1 oosféra • 3 rody / 70 druhů, převážně Afrika • zástupci: marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia), míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera – tělo je redukováno na listový řapík, oddenek a přeměněné lístky s funkcí kořenů, mezi nimi uloženy sporokarpy) Řád Salviniales/čeleď Salviniaceae (nepukalkovité) obecná charakteristika • vodní rostliny, nekořenící • dva listy vzplývající na vodní hladině • listy s papilami, které zabraňují jejich smáčení • třetí list přeměněný v kořínky • oddělené sporokarpy s megasporangii a mikrosporangii • gametofyt odděleného pohlaví, redukovaný • 2 rody/15 druhů • zástupci: nepukalka vzplývající (Salvinia natans), azola americká (Azolla caroliniana) Řád Polypoldiales (osladičotvaré) obecná charakteristika • byliny, epifyty, v tropech dřeviny • stonek většinou redukován v oddenek • oddenek nečlánkovaný, zpravidla zkrácený, druhotně netloustne • cévní svazky s tracheidami • protostélé, sifonostélé listy • velké (megafyly) • několikanásobně zpeřené 17 • trofosporofyly (nejčastěji) • na bázi porostlé plevami • v mládí circinátně svinuté životní cyklus • sporangia nikdy nejsou ve strobilech, tvoří shluky na spodní straně listů (sorus = výtrusná kupka) • izosporická sporangia • gametofyt zelený, oboupohlavný, srdčitý sorus (výtrusná kupka) • blanité indusium (ostěra) – chrání výtrusnice (sporangia) sporangium • anulus (prstenec; buňky s nerovnoměrně ztloustlými buněčnými stěnami) výtrusy • nerozlišené • oválné • klíčí v oboupohlavný gametofyt gametofyt • prothalium • zelený, srdčitý, krátkověký, nadzemní • oboupohlavný • na spodní straně s rhizoidy • výskyt – kosmopolitně, hlavně tropy a subtropy • cca 9000 druhů ve 32 čeledích • u nás asi 60 druhů zástupci • čeleď Dennstaedtiaceae (hasivkovité): hasivka orličí (Pteridium aquilinum) • čeleď Aspleniaceae (sleziníkovité): jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium), sleziník routička (Asplenium ruta-muraria), sleziník červený (A. trichomanes), sleziník zelený (A. viride), sleziník severní (A. septentrionale) • čeleď Woodsiaceae (papratkovité): papratka samičí (Athyrium filix-femina) • čeleď Dryopteridaceae (kapraďovité): kapraď samec (Dryopteris filix-mas) • čeleď Blechnaceae (žebrovicovité): žebrovice různolistá (Blechnum spicans) • čeleď Polypodiaceae (osladičovité): osladič obecný (Polypodium vulgare) • okrasné kapradiny: ledviník ztepilý (Nephrolepis exaltata), parožnatka vidličnatá (Platycerium bifurcatum) kapradiny – souhrn • první doklady z devonu • vývoj pravděpodobně z Trimerophyt • v tropech tvoří kapradiny často dominantní složku vegetace • příkladem jsou stromovité Dicksonia sp., Cyathea sp.