Základní pojmy morfologie


Morf

Nejmenší, nesamostatná, dále nedělitelná jednotka textu, která má ustálenou formu a ustálený význam
(lexikální nebo gramatický).

Je vyčlenitelný zpravidla na základě opakování.



Typy morfů (z hlediska jejich funkce)


1.  kořeny, např. škol-, žák-, hned, hle


2.  afixy

Ø   prefix

§  slovotvorné: vý-stup, po-vy-skočit

§  tvarotvorné: pouze po-jede



Ø   sufix

§  slovotvorný sufix: uči-tel-em,

§  tvarotvorný sufix (koncovka): uči-tel-em, nes-l, nes-en

§  kmenotvorný sufix (druh tvarotvorného sufixu utvářejícího mluvnický kmen – tzv. kmenotvorná
přípona): děl-a-l, kuř-at-a


Ø   postfix, např. koho-koli, kdo-si, kdy-si, co-pak


Ø   interfix, např. velko-o-město



Morfém

Abstraktní jednotka jazyka definovaná na základě významu.


·       Lexikální nebo gramatický význam morfému je v konkrétních slovech nebo slovních tvarech
realizován prostřednictvím více různých, ale jen drobně odlišných forem.

·       Morfém je tedy realizován prostřednictvím jednoho ze svých morfů.


Existuje-li více textových realizací pro jeden morfém, jedná se o tzv. alomorfy (ps-át, píš-e,
piš-Ø).



Např.

kořenový morfém s lexikálním významem „větší vodní tok“

je např. v různých slovech, v nichž se vyskytuje, realizován formálně si navzájem podobnými morfy:
řek- (řek-a), řec- (řec-e), řeč- (řeč-išt-ě), -říč- (po-říč-í).






Morfologická homonymie:

Několik morfémů se realizuje stejným morfem.


Morfologická synonymie:

Jeden morfém se vyjadřuje několika morfy (alomorfy).