1. a) Určete v následujících souvětích věty hlavní a věty vedlejší. b) Určete počet vět v souvětí, hranice vět, počet vět hlavních a vedlejších a druh souvětí. Lukáš se plně soustředil na řízení vozu, ale to mu nevadilo, aby neuvažoval. Posmíval se civilizaci, ale přírodu takřka neviděl, tvrdil, že pojem krásy v přírodě je lidský výtvor. S šálkem v ruce se zastavil u stěny, kam na papír v rozměru plakátu připichoval programy kin, divadel, koncertů, povinnosti pro každý den. Vím jen, že tehdy bylo jaro, pamatuji si, že kvetly hlohy. Přistoupil po špičkách a tiše, aby muže neprobudil, nahmatal mu puls. Konečně se rozednilo, Šárka dojela do Prahy i do Záběhlic, za chvíli zazvoní u jednoho ze staromódních domků v zahradní čtvrti. Vzpomněla si na to i teď a v duchu se už těší, jak bude doma zimním hostům zase podstrojovat pod vysokým smrkem, až půjde ráno k autobusové zastávce. Jsou léta třicátá, z hrnce stoupá pára, úderem dvanácté se obědvá. Sanytrovku každý hned pozná a taky pochopí, proč se jí v rodině i v okolí říkalo Sluneční dům. Berta studily promáčené boty a kalhoty a neměl tušení, jak se do jámy dostal. Hlava ho nesnesitelně bolela a podle pohybu Slunce na obloze usoudil, že z džípu vypadl před mnoha hodinami. V prvních okamžicích nedovedl rozeznat vlastní vjem viděného od skutečného děje před sebou, splývaly mu v jedno a vůbec si neuvědomoval, že by měl nějaké veličiny rozlišovat. Věděla to, věděla, že se vrátí. 2. Doplňte souřadicí spojovací výrazy, aby souvětí byla smysluplná. - Vrátili jsme se úplně promočení, …………….. venku celou tu dobu pořádně pršelo. - Pokusila se rozeznat tváře lidí kolem sebe, ……. neviděla nic než rozmazané stíny. - Můžeme si vzít všechny pokrývky, …………… vám tady máme nějaké nechat? - Mariner se stále usmíval, ……. v jeho hlase zaznělo rozladění. - Bratr se vždycky hodně smál vtipům ostatních lidí, ……… byl velice oblíbený. ( - Řidička přibrzdila ……………….. uhnula k pravé krajnici, ………….. příliš prostoru řidiči za sebou poskytnout nemohla, ……… silnici lemoval jen úzký násep. - Cesta tam končí: dále se dá jet jenom lodí přes jezero ……. můžete letět hydroplánem. (nebo) - Zdi byly nejmíň metr silné, ……… bylo ve věži chladno, ba mírně mrazivo. - Mé jméno všichni znáte, nemusím se ………….. představovat. - Každou chvíli vešla dovnitř sestra , …. pohnula skleničkou, ….. přinesla teploměr nebo cokoli jiného. - Nový film reálný svět ……… popisuje, ……….. z něho utíká do krásných lyrických končin. - Tyto budovy ………… využívají fakulty univerzity, …………. je tvoří bytové jednotky. - Například disneyovské filmy vznikají v podstatě továrním postupem: práce je ……. mechanická a …………. ji provádějí týmy tvůrců podřizujících dílu podřídit svůj osobitý styl. - Sněžnýho muže jsem ještě nikdy neviděl: ……… jsem nebyl v Himálajích, ……….. chodívám často zamyšlen, ……….. co chvíli někoho přehlídnu. Převeďte spojení uvozovací věty a přímé řeči na souvětí. "Nejdůležitější pro českou malou otevřenou ekonomiku bude vývoj v eurozóně," uvedl finanční analytik. ® Finanční analytik uvedl, že nejdůležitější pro českou malou otevřenou ekonomiku bude vývoj v eurozóně. Ondra se rozběhl do lesa. Ozýval se hned zprava a hned zleva. „Máte něco?“ ptal se každou chvíli. „Ohromné hřiby,“ odpovídala mu Jura se smíchem. „A co ty?“ ptala se. „Jednu lišku a jednu holubinku,“ chlubil se Ondra. „Lišku tam nech a holubinku zahoď. Máma tě s ní vyhodí,“ varovala ho Jura. Hana začala trhat květiny, ale zanedlouho ji to unavilo. Obtěžovala ji i natrhaná kytice, a proto ji zahodila. „Kde jsme?“ zeptala se bázlivě. „Znám to tu jako své boty,“ uklidňovala ji Jura. „Ale jestli chceš, tak se vrátíme, a toho houbaře tu necháme,“ navrhovala. „Ještě kousek,“ rozhodla se Hana. Za chvíli hlesla: „Mám žízeň.“ „Tady není nic k pití. Jenom voda z potoka, a tu pít nemůžeš,“ vysvětlovala Jura. Ondra z dálky zavolal: „Holkýý!“ Máte něco?“ Jura se svým voláním obrátila na všechny světové strany. Křičela ze všech sil na Ondru, aby ji slyšel: „Honem se vrať! Půjdem už domů!“ A zavolala znovu, aby se ujistila: „Slyšíš nás?“ Les oněměl. Je ticho. „Nezabloudí?“ zeptala se Hana a stírala si z čela pot. (Podle H. Šmahelové, 1975; upraveno)