rancouzská výslovnost

MP3 audio Lehce klepněte dvakrát na šipku a poslouchejte.

    Francouzská výslovnost je pro Čechy opravdu obtížná. Proto se musíte snažit naučit vyslovovat co nejpečlivěji. Hlavním rozdílem je napjatost mluvidel. Čech prakticky nepohybuje ústy, jeho výslovnost je značně monotónní a v některých regionech se dokonce stírají rozdíly mezi jednotlivými samohláskami. Francouz vyslovuje vždy velmi pečlivě. Mějte to vždy na paměti a vyslovujte opravdu pečlivě, napínejte a zaokrouhlujte ústa jakobyste mluvili s někým špatně slyšícím. (Všimněte si kolik francouzských hereček má kolem úst vrásky !)
Co nejvíce využívejte čtečky a ostatních adres, na kterých najdete ukázky výslovnosti. Dokonalí nebudete nikdy, snažte se být srozumitelní, už to bude obtížné. 

Základními rozdíly ve výslovnosti jsou tedy:

- Velká napjatost mluvidel (viz výše)

- Výrazné stoupání hlasem na začátku rytmické skupiny (tam, kde se
 nadechujete, abyste řekli další souvislý a logický celek, např. na začátku věty, vedlejší věty, atd.)

- Vázání, tj. spojování různých slov do větších výslovnostních celků (Češi tak například vyslovují společně přeložky a jména: v Praze, na večeři, atd.).   

- Kladení přízvuku na poslední slabiku slova (Češi ji kladou na první).


    Francouzský pravopis je historický, to znamená, že nezaznamenává aktuální podobu mluvené francouzštiny a vy se budete muset naučit, že různé znaky se vyslovují stejně nebo naopak různě. Ale pokud chcete tvrdit, že v češtině se všechno píše jako se vyslovuje, podívejte se prosím do sešitů svých žáků a studentů.  Narozdíl od anglického pravopisu je ale francouzský pravidelný a tak máte velkou naději, že ho s určitým úsilím zvládnete.

 A než přistoupíme k praktickému vysvětlování, autorka kurzu by Vás ráda ubezpečila, že nejhorší už máte za sebou. Obstojně ovládáte jeden z nejtěžších evropských jazyků, češtinu. Proti češtině je francouzština hračka!  

Na tomto místě Vás musíme upozornit, že fonetický přepis, který budeme v našem kurzu používat opravdu neodpovídá žádnému z platných systémů a mnohá vysvětlení jsou silně zjednodušená. Protože ale víme, jakými úskalími budete muset při samostatném studiu zvukové podoby francouzštiny projít, pokusili jsme se vše zjednodušit na největší možnou míru a co nejvíce přizpůsobit českému grafickému úzu.

Samohlásky

    Jestliže v češtině rozlišujeme samohlásek pět (a jejich dlouhé protějšky), francouzština jich má hned dvanáct ústních a k tomu ještě čtyři samohlásky nosové.

Samohlásky ústní

    Rozlišujeme samohlásky zavřené a otevřené. Ty otevřené vyslovujeme jako v češtině (všechny české samohlásky jsou oproti francouzským otevřené). Dále některé samohlásky vyslovujeme napjatě a jiné zaokrouhleně (právě zde musíme dbát na pečlivou výslovnost).  
I když zpočátku nebudete rozdíl ve výslovnosti slyšet, snažte se stále rozdílně vyslovovat. To, že vy neslyšíte rozdíl neznamená, že ho neslyší ani Francouz.  
 
samohlásky zavřené  samohlásky otevřené
[é] été, vous parlez [e] tête, français, poète
[Ö] deux, peu, bleu [ö] soeur, coeur, moteur
[O] haut, tableau, métro  [o] école, robe, toc
     
Samohlásky ústní
    Pozor! I zdloužené francouzské samohlásky se vždy snažíme vyslovit co nejkratší.
 
fonetický přepis výslovnosti charakteristika hlásky příklady   grafika  Vysvětlení výslovnosti
[i] dlouhé a krátké    ici, merci, stylo i, î, y, ï   Koutky úst se co nejvíce roztáhnou a napnou.
[ü] dlouhé a krátké  une, sucre, il a eu     u, eu Rty silně zaokrouhlíme jako pro u a vyslovíme i.
[u] dlouhé a krátké pour, où, août, goût ou, où, oû, aoû  Vyslovíme jako u ale zaokrouhleněji.
[é] zavřené   zéro, premier, vous parlez, regarder  e, é, -ez, -er,-ier Nastavíme ústa na velmi sevřené i a vyslovíme e.
[e] otevřené   tu es, règle, faire, treize  e, è, ê, ë, ei, ai, aî, ais Vyslovujeme jako české e.
[Ö] zavřené pneu, jeûne,  noeud, eu, eû, oeu Ústa silně zaokrouhlíme a vyslovíme e.
[ö] otevřené  moteur, coeur, bonheur eu, oeu, oe Vyslovíme stejně s méně zaokrouhlenými ústy.
[ə] němé   me, samedi, petite  e, -e Pouze zvýrazníme předcházející souhlásku.
[O] zavřené   haut, allô, radio, l ’eau o, ô, au, eau Více zaokrouhlíme při výslovnosti.
[o] otevřené   note, robe, Paul o, au Vyslovíme  jako české o
[a] otevřené přední a zadní   madame, gâteau, moi, douceâtre a , â, oi, eâ, V obou případechvyslovíme jako české a.
                                                 
                      
Samohlásky nosové
    Tyto samohlásky vyslovujeme přes dutinu ústní a nos zároveň. Jazykem částečně přehradíme měkké patro, asi tak jako v češtině slova Hanka a banka. 
Největším problémem pro Čechy je rozeznat rozdíl mezi výslovností [ã] a [ĩ]. Proto je nutno pečlivě nastavit ústa a [ĩ] vyslovit s ústy napjatými jakobychom se snažili vyslovit i ale vyslovíme přes nos e. [ã] potom vyslovujeme s ústy otevřenými na a. Srovnejte rozdíl ve výslovnosti mezi vin x vent.
 
fonetický přepis charakteristika hlásky  příklady  grafika
[ã] nosová   plan, temps, embrasser, champ  am, an, em, en, ean, aon
[õ]   nosová   non, le nom, menton om, on, um
[ĩ]  nosová otevřená     instinct, main,bien, saint, dessein, lymphe, vin im, in, en, aim, ain, yin, yn
[ũ]  nosová  parfum, aucun, 
à jeun, un
un, um, eun
                             

Polosamohlásky
[j] radio, média, crier  io, ie, ia, 
[ua]  toillette, boîte oi, oî
[üi]  nuit, oui     ui
       
Souhlásky

    V počtu souhlásek je naopak čeština bohatší a také jejich výslovnost nedělá Čechům potíže. Je nutno si ovšem zapamatovat rozdíly v grafické podobě a výslovnosti. Stejně jako u samohlásek zde nacházíme různé grafické podoby stejné hlásky. 
    Největším problémem je koncová výslovnost souhlásek, které se v češtině stávají neznělými (zub se vysloví [zup], garáž [garáš]). Toto ve francouzštině neplatí a je nutno se této výslovnosti důsledně vyvarovat (le garage [lə garaž]).
 
zvuková podoba grafická podoba   zvuková podoba grafická podoba
[b]     b [m]    m
[c]     ts  [ň]       gn 
[č]      tch   [m]     n
[s],[k]      c   [p]    p
[d]       [r]  můžeme vyslovit jako při ráčkování    r   
[f]     f, ph [š]        ch
[ž], [g]  [s]      ss 
nevyslovuje se h [s],[z]       s
[j] -il, -ille  [t]
[ž] j    [v] 
[k] [v] 
[l] [kz] x   
           
                                           [z] z
             
     Zvuk [š] sice ve francouzštině existuje, ale jeho grafická podoba ch není považována za samostatný znak a ve slovníku se vyskytuje mezi ce a ci.
     České [ň] je zase zpodobněno spojením znaků gn.  
    Hláska h se ve francouzštině nikdy nevyslovuje, přesto rozlišujeme dva druhy h.Němé h, které je skutečně jen grafickým znakem a výslovnost neovlivňuje adyšné h, které se sice nevyslovuje, ale zabraňuje vázání: les *haricots [lé ariko] x les hôtels [lézotel]. Toto h bývá ve slovnících označeno *. Uprostřed slova nečteme h nikdy: théâtre [téatr].   
    Jinak se francouzská abeceda od české neliší a ostatní písmena najdete ve slovníku na svých obvyklých místech:  
 
b f   g   h   i j   l m
[a] [be] [se] [de]  [ə]  [ef]  [že]  [aš] [i]  [ži]  [ka]  [el]  [em]
n r    v   y   z
[en]  [O] [pe]   [kü]    [er]   [es]   [te]   [ü] [ve]  [dubləve] [iks]  [igrek]   [zed]
                                                                                     

    Jak jste si mohli všimnout, různé znaky či dokonce několik znaků najednou mohou zaznamenávat buď jednu, zpravidla samohlásku, jindy se jeden znak v různých pozicích může vyslovovat různě. V následujících cvičeních tedy budeme procvičovat upevnění grafické a zvukové podoby slov.

Francouzské přízvuky

    Ke grafické podobě patří také francouzské akcenty neboli přízvuky. Ty neznačí délku samohlásek ale jejich otevřenost či zavřenost. Jen někdy graficky odlišují význam slov.    

a) accent aigu (ostrý přízvuk) se vyskytuje jen nad písmenem e a vždy označuje, že jde o e zavřené (to, které se vyslovuje s ústy nastavenými na i).

b) accent grave (přízvuk tupý) bývá nejčastěji nad e, kde znamená výslovnost e otevřeného (českého). Dále se vyskytuje nad u, kde ovšem ke změně výslovnosti nedochází où [u].

c) accent circonflexe (přízvuk složený) nad e rovněž označuje jeho otevřenost, vyskytuje se i nad ostatními samohláskami (â, î), kde ke změně nedochází. Znak ô ale znamená o zavřené pôle [pOle]!   

Čtení hlásek na konci slova

Zde jsou pravidla jasná. 

a) koncové e bez přízvuku se nikdy nečte, ale (!) souhláska před ním se přečte v nezměněné podobě: garage [garaž] ne [garaš], grande [grãd].       

b) ostatní koncové samohlásky se vyslovují. 

c) koncové souhlásky se v naprosté většině případů nevyslovují petit [pəti].

d) v některých případech vyslovujeme koncové l, f, c, r : le col [lcol], chef [šef], bloc [blok], mer [mer].

e) v případě 2. os. mn.č. sloves (vous parlez) a infinitivu (parler) koncové z a r ovlivňují výslovnost předchozího e. V této pozici vždy vyslovujem zavřené e: vous parlez [vuparlé], parler [parlé].

f) v případě 3. os. mn.č. se nikdy nevyslovuje celá gramatická koncovka -ent: ils parlent [ilparl], ils finissent [ilfinis], ils répondent [ilrépond].

g) končí-li slovo na m či n a předchází-li jim samohláska, označují její nosovost: balon [balõ].  
 
Přízvuk, intonace a vázání

    Tyto tři aspekty v grafické podobě řeči zachyceny nejsou, a je proto nutné se jim naučit poslechem.

    Přízvuk je v češtině na první slabice, ve francouzštině na poslední. Pozor, neznamená to, že ji zdloužíme. Délka samohlásek nehraje ve francouzštině žádnou roli a musíme se naučit vyslovovat co nekratšeji. Přízvuk se také nachází na konci rytmické skupiny, to jsou slova, která spolu významově souvisejí a jsou vyslovována společně: Bonjour.  Bonjour madame. 
   
    Intonace je stoupání a klesání hlasem právě v rámci rytmických skupin. Ve francouzštině na jejich konci vždy výrazně stoupá (jako kdybyste někomu něco vyčítali) a klesá až na konci projevu (věty):  
Je ne parle pas français, tu parles seulement anglais, vous ne parlez pas tchèque. 

    Vázání rovněž probíhá v rámci rytmických skupin a znamená, že se koncové hlásky slov spojují s počátečními hláskami slov následujících a v důsledku toho se mohou vyslovovat rozdílně. Ve většině případů to znamená, že hláska, která by se normálně nevyslovila « oživne »: Les amis sont à l’école.   [lezami sontalékol].