MA2BP_PKG: Konstrukční geometrie Plán ► Klasická konstrukční geometrie ► Geometrická zobrazení ► Zobrazovací metody Motivace Poslední aktualizace: 17. května 2017, Vojtěch Žádník http://is.muni.cz/el/1441/jaro2017/MA2BP_PKG/um/ Základy 1 Úvod 2 Obsahy a kvadratura mnohoúhelníku 8 Geometrická algebra a zlatý řez 11 Kosinová věta 14 O kružnicích 15 Pravidelný pětiúhelník 20 Další pravidelné mnohoúhelníky 25 Sestrojitelné veličiny 30 Teorie podobnosti 32 Poznámky k eukleidovským konstrukcím 43 Trocha stereometrie 48 Pravidelné mnohostěny 52 Dotykové úlohy 59 Geometrická zobrazení 77 Zobrazovací metody 128 Základy 2 Základní pojmy: ► bod, přímka, rovina Základní vztahy/relace: ► incidence, uspořádání, rovnoběžnost, shodnost, spojitost Základní definice: ► např. úhel, pravý úhel, resp. kolmost přímek, trojúhelník, čtverec, kružnice, rovnoběžnost přímek,... Základní tvrzení (axiómy/postuláty): ► několik ke každému ze základních vztahů... Eukleidovy1 geometrické postuláty (I) Každé dva různé body spojuje přímka. (II) Každou přímku lze na každé straně libovolně prodloužit. (III) Lze vytvořit kružnici s libovolným daným středem procházející libovolným jiným bodem. (IV) Všechny pravé úhly jsou shodné. (V) Když přímka protínající dvě jiné přímky tvoří vnitřní úhly na jedné straně menší než dva pravé, pak tyto dvě přímky (dostatečně prodlouženy) setkají se na té straně, kde jsou úhly menší dvou pravých. Eukleidův postulát (V): a +J3 < 2R ==> g a h se protínají. Konstrukce založené na postulátech (l)-(lll) jsou tzv. eukleidovské konstrukce. 1 kolem -300 Další (Hilbertovy2) postuláty Na ukázku několik axiómů, které nejsou v Eukleidově systému explicitně formulovány... Typický axióm uspořádání je např.: ► Pro tři různé body ležící na jedné přímce platí, že právě jeden z nich je mezi zbylými dvěma. Axiómy spojitosti je možné nahradit jediným, tzv. Dedekindovým axiómem. ► Body na přímce neobsahují (vzhledem k výše zmíněnému uspořádání) Dedekindovy řezy typu „skok" a „mezera". 2kolem +1900 Co na postulátu (V) nezávisí Např. ► Věty SUS, SSS, USU. ► Věta o vnějším úhlu trojúhelníku.3 7 > a a 7 > J3 ► Známé nerovnosti v trojúhelníku. ► Shodné střídavé úhly implikují rovnoběžnost přímek4 (odtud existence rovnoběžky). a = 7=> h\\g 3Zde jsou poprvé potřeba axiómy uspořádání. 4Nepřímo pomocí věty o vnějším úhlu trojúhelníku. Co na postulátu (V) závisí ► Věta o střídavých úhlech5 (odtud jednoznačnost rovnoběžky). a+f3 + y = 2R ► Věty o rovnoběžnících a trojúhelnících a jejich obsazích. ► Pythagorova věta (a téměř vše co následuje...) 5Nepřímo: a ±y ==> a + J3 ž y + J3 ==> 2R ž y odtud podle (V) plyne, že se přímky h, g protínají, tedy nejsou rovnoběžné. 6Přímo pomocí věty o střídavých úhlech. h\\g => a = y ► Věta o součtu vnitřních úhlů v trojúhelníku.6 Detail k větě o součtu úhlů v trojúhelníku - j| ^ j,^ g. b. o. Základní tvrzení o rovnostech obsahů 8 Rovnoběžníky (resp. trojúhelníky) se stejnými základnami a stejnými výškami mají stejný obsah.7 a Trojúhelník BCD a rovnoběžník BCGE mají stejný obsah (stejná základna a poloviční výška).8 Rovnoběžníky BEFG a BALM na obr. mají stejný obsah.9 Eukleidova věta o odvěsně/výšce, resp. věta Pythagorova. 7Zdůvodnění založeno na shodnosti trojúhelníků ABE a DCF... 8Shodné trojúhelníky CFG a DFE... 9Každý rovnoběžník je úhlopříčkou rozdělen na dva shodné trojúhelníky. Eukleidova věta o odvěsně, resp. Pythagorova věta Věta V pravoúhlém trojúhelníku BAC, kde P = pata výšky z vrcholu A, platí BP-BC = BA2 aCP-CB = CA2, tudíž BC2 = BA2 + AC2. Důkaz. FBAG je čtverec a úhel BAC je pravý => body G,A,C leží na jedné přímce, a ta je rovnoběžná s FB. Odtud podle zákl. věty o obsazích, shodnosti trojúh. FBC a ABD a znovu podle zákl. věty o obsazích: obsah FBA = obsah FBC = obsah ABD = obsah PBD. Proto má čtverec FBAG stejný obsah jako obdélník PBDL 10 □ 10 http://www.youtube.com/watch?v=PoFMWJkY7r8 Kvadratura mnohoúhelníku Kombinací předchozích poznatků zjišťujeme, že libovolný mnohoúhelník lze geometricky kvadraturovat = sestrojit čtverec se stejným obsahem.11 Navíc každou dílčí konstrukci lze doplnit názorným rozstříháním. Věta (Wallaceova-Bolyaiova-Gerwienova) Dva mnohoúhelníky mají stejný obsah <^^> jeden lze rozstříhat na části, z nichž lze složit ten druhý. Kvadratura obecného trojúhelníku se stříháním 11 http://ggbtu.be/mkripDpYd Geometrická algebra n i " ■ .....•-' M K í-< *- ■ * ^ i-1 Obrázek 4.11: Q£] n. 6: Pokud je C sťfed úsečky AB a D je libovolný hod na téže přímec vpravo od B, potom dtáí\AP. P7%+CB2=\CľP. Poznámky Při značení |>AB| =: b a \DB\ =: x lze uvedené tvrzení psát jako neboli x +bx + | — I ^ô"'-* (b + x)x+ - = -+x 2/ \2 Uvedené úpravy známe jako tzv. doplnění do čtverce. Tyto úpravy jsou také prvním krokem k vyjádření kořenů obecné kvadratické rovnice... Speciálním případem je konstrukce zlatého řezu, viz s. 12. Zlatý řez 12 Definice Bod H dělí úsečku AB ve zlatém řezu, pokud poměr celé úsečky k delší části řezu je stejný jako poměr delší části ke kratší, tzn. pokud BA : AH = AH : HB, nebo AB : BH = BH : HA. Konstrukce (i) AC je kolmice k AB, přičemž AC = AB, (ii) E = středAC, (iii) F leží na polopřímce CA tak, že EF = EB, (iv) H leží na úsečce AB tak, že AH = AF. Potom AH je delší částí zlatého řezu úsečky AB. Důkaz a něco navíc 13 Zdůvodnění konstrukce plyne z předchozího (s. 11) a z Pythagorovy věty (s. 9) CF ■ FA + AE2 = EF2 = EB2 = AE2 + AB2, neboli CF • FA = AB2. Tzn. obdélník CFGK a čtverec ABDC mají stejný obsah. Tyto však mají společnou část CKHA, takže taky čtverec AHGF a obdélník KDHB mají stejný obsah. a 4-—^-á" j»b To můžeme zapsat jako AH2 = AB • BH, neboli AH : BH = AB : AH. □ * ,-* r i'il Počítání Při označení |AB| =: b a |AH| =: x definice zlatého řezu zní: b \ x = x \ (b - x), neboli £>(£>-x) = x2, neboli x2 + bx - b2 = 0. Postupně sestrojené veličiny jsou: |AE| = \EC\ = -b. i i i i 2 . Vš Vš -1 \EB\ = —b, \AF\ = \AH\ = x= —-—b. 2 . . . . 2 Skutečně, x = -^fclfc je kořenem kvadratické rovnice x2 + bx - b2 = 0... Kosinová věta Jako důsledek (a zobecnění) Pythagorovy věty představujeme větu kosinovou Věta V obecném trojúhelníku ABC, kde D = pata výšky z vrcholu B, platí: BC2 = BA2 + AC2 + 2DA • AC, BC2 = BA2 + AC2 - 2DA • AC. Důkaz. Několikeré užití Pythagorovy věty (zde pro trojúh. BDC a BDA) a algebraická úprava... Poznámka Při obvyklém značení a = \BC\, b = \AC\, c = \AB\ aa = \iBAC\ můžeme obě části předchozí věty psát současně jako a2 = b2 + c2 - 2bc cos a. O kružnicích Jako důsledky věty o součtu úhlů v trojúhelníku (s. 6) uvádíme ► větu o středovém a obvodovém úhlu, ► spec. případ — Thaletovu větu, ► větu o úsekovém úhlu, ► apod. jj = 2a = konst. a +p = 90° 12http://is.muni.cz/el/1441/jaro2017/MA2BP_PKG/um/gg/zdroje/ Užitek Kotoulením kružnice uvnitř kružnice s dvojnásobným poloměrem se převádí pohyb otáčivý na přímočarý... Pro libovolnou sečnu jdoucí bodem D platí: DC-DA = konst. Důkaz. Lze zdůvodnit několikerým užitím Pythagorovy věty (zde pro trojúh. DBE, DFE, CFE) a alg. úpravou...13 Alternativně (univerzálně a elegantně) pomocí podobnosti trojúhelníků (zde trojúh. DCB a DCA)... Zejména pro D vně kružnice (a B bod dotyku tečny) platí DC-DA = DB2 = DE2 - EB2. Definice Mocnost bodu D ke kružnici se středem E a poloměrem r je reálné číslo m := DB2 - r2. 13Třeba rozlišovat, zda je bod D uvnitř nebo vně kružnice... Chordála Definice Množina všech bodů v rovině, které mají stejnou mocnost ke dvěma daným kružnicím, se nazývá chordála. Chordála 19 Věta Chordála dvou nesoustředných kružnic je přímka, která je kolmá na spojnici jejich středů. Důkaz. X = lib. bod na chordále; P = pata kolmice z bodu X na spojnici středů. X má stejnou mocnost k oběma kružnicím: \XSrf -r2 = \XS2\2-r2, (|XP|2 + \PS,\2) - řf = (|XP|2 + \PS2\2) - rl |PS1|2-r12 = |PS2|2-rí 2 ' tedy bod P taky leží na chordále! Chordála má se spojnicí středů společný právě jeden bod, tj. právě P. Pata kolmice z každého bodu na chordále splývá s P, tedy chordála = kolmice ke spojnici středů jdoucí P. □ Pravidelný pětiúhelník 20 Postřehy (1) AD\\BC a BE\\CD, takže BCDF je kosočtverec. (2) Obvodové úhly BAC, CAD, DAE atd. jsou všechny shodné, takže trojúhelník ABD má tu vlastnost, že je rovnoramenný a úhly u základny jsou dvojnásobky úhlu u vrcholu D, tzv. zlatý trojúhelník. (3) Trojúhelníky ADE a EAF jsou oba rovnoramenné a mají společný úhel u vrcholu A, takže jsou podobné. Zlatý trojúhelník Věta Nechť úsečka AK je delší částí zlatého řezu úsečky AB a bod L je takový, že AL = AB a BL = AK. Potom trojúhelník ABL je zlatý, tj. rovnoramenný a takový, že/3 = 2a. Důkaz. ► K = zlatý řez a AK = BL => AB : BL = BL : BK, neboli BA ■ BK = ► Toto je mocnost bodu B ke kružnici AKL => BL = tečna. ► Úsekový iBLK = obvodový iLAK = a => lALB = a + 5. ► aABL je rovnoramenný => = a + ô. ► zLKB je vnějším úhlem v aAKL => zLKB = a + č. ► Odtud plyne, že aBLK je rovnoramenný => KL = BL = AK. ► Proto také trojúhelník AKL je rovnoramenný => ar = č. ► Celkem tedy j3 = a + ô = 2a. □ Důsledek Věta Úhlopříčky v pravidelném pětiúhelníku se navzájem dělí v poměrech zlatého řezu, jejichž delší části jsou shodné se stranami pětiúhelníku. Jiný důkaz. ► Trojúhelníky ADE a EAF jsou rovnoramenné a mají společný úhel u vrcholu A => jsou podobné. ► Odpovídající si strany jsou úměrné => AD : DE = EA : AF. ► Současně však platí DE = EA = DF, tedy AD : DF = DF : FA. □ Zkratka a něco navíc 23 Na obr. je konstrukce zlatého řezu úsečky AB a zlatý trojúhelník ABL i-" Věta Strana pravidelného 5-úhelníku vepsaného do kružnice je přeponou v pravoúhlém trojúhelníku BAJ. Navíc, odvěsnami trojúhelníku BAJ jsou strany pravidelného 6-úhelníku, resp. 10-úhelníku vepsaného do téže kružnice. Důkaz a něco navíc Ozn. an = délku strany pravid. n-úhelníku veps. do kruž. s poloměrem r = |>AB|. Zřejmě ae = |>AB|. Středový úhel odp. straně veps. 10-úhelníku je 36°. Ale to je právě iBAL ve zlatém trojúhelníku; tedy a-io = \BL\ = \AK\ = \AJ\ a z předchozího víme, že ai0 = ^(V5-1). Středový úhel odp. straně veps. 5-úhelníku je 72°. Odtud podle kosinové věty a5 = r V2 -2 cos 72°. Úhel 72° je však také lABL ve zlatém trojúhelníku. Odtud podle kosinové věty ai0 VŠ-1 24 cos 72° = 2r Po dosazení dostáváme a5 = r A/2 - VŠ-1 r- >/lO-2VŠ. Konečně podle Pythagorovy věty v trojúhelníku >ABJ platí \BJ\ = r "i 1 + Vš-1 = ... = ^yiO-2V5 = a5. Další pravidelné mnohoúhelníky 25 Pravidelný n-úhelník umíme sestrojit pro n = 3,4,5,6. Půlením úhlů lze sestrojit také např. pro n = 8,10,12,16,20,... Kombinací předchozího lze sestrojit také např. pro n = 15: Věta Pokud lze sestrojit pravidelný k-úhelník a I-úhelník, potom lze sestrojit také pravidelný n-úhelník, kde n = nejmenší společný násobek kal. Pozor: n.s.n. nelze obecně nahradit součinem (viz např. 3-3 = 9)! Detail pro k =3a/=5 26 ■ h >.'.L*u nil r - I : i . >' ■ ■ y- LS."-- _V . Další sestrojitelné mnohoúhelníky 27 Z předchozího tušíme, že ne každý pravidelný mnohoúhelník je sestrojitelný: Věta (Gaussova-Wantzelova) Pravidelný n-úhelník lze sestrojit eukleidovským pravítkem a kružítkem <^^> n je součinem libovolné mocniny 2 a navzájem různých Fermatových prvočísel. Fermatovo prvočíslo je prvočíslo tvaru Fk = 22k + 1. K dnešnímu dni14 je známo pouze pět Fermatových prvočísel: F0 = 3, F-\ = 5, F2 = 17, F3 = 257, F4 = 65537. Tedy: lze 3 4 5 6 8 10 12 15 16 17 20 nelze 7 9 11 13 14 18 19 21 22 1417. května 2017 Pravidelný 17-úhelník 28 Délku strany pravidelného 17-úhelníku vepsaného do kružnice s poloměrem r lze vyjádřit jako a17 = Ĺ ^34-2VT7-2V34-2VT7-4V17 + 3VT7+ V170 - 26 VŤ7 - 4 V34 + 2 VŤ7. Gaussova konstrukce pravidelného 17-úhelníku vypadá takto 15 1530. března 1796 Užitek 29 Konečně umíme rozeznat přesné konstrukce od přibližných. Sestrojitelné veličiny 30 Reálné veličiny — reprezentované úsečkami — umíme: ► sčítat a odčítat — pomocí přikládání a odebírání úseček na přímce, ► násobit a dělit — pomocí stejnoplochých rovnoběžníků, resp. podobných trojúhelníků, ► druhou odmocninu — pomocí Eukleidovy věty o odvěsně, resp. o výšce. Úplná algebraická charakterizace sestrojitelných veličin vypadá takto: Věta Reálné číslo je sestrojitelné eukleidovským pravítkem a kružítkem <^^> jej lze vyjádřit pomocí konečného počtu 1 + - • = V ( ) Důkaz 31 Začneme s úsečkou představující jednotku. Další sestrojitelné veličiny vznikají konstrukcemi v rovině, a to jako (a) průnik dvou přímek ^ soustava dvou lineárních rovnic, (b) průnik přímky s kružnicí ^ soustava lineární a kvadratické rovnice, (c) průnik dvou kružnic ^ soustava dvou kvadratických rovnic. Eliminací jedné proměnné dostaneme jednu lineární, nebo kvadratickou rovnici. Její kořen(y) lze vyjádřit z odp. koeficientů pomocí právě uvedených operací! □ Poznámka Algebraické vyjádření kořenů kvadratické rovnice x2 + bx + c = 0 vypadá takto: x2 + bx + f^j =||J -c, neboli (*+§) - c, což po odmocnění a úpravě vede k dobře známému vyjádření b (b\2 , -b± Vb2 -4c x = --±J- -c, neboli x=--- Teorie podobnosti Teorie podobnosti (kniha VI) je založena na pojmu úměrnosti, tedy rovnosti poměrů veličin (kniha V): Definice Veličiny a, b jsou ve stejném poměru jako veličiny c, d, a : b = c : d, pokud pro každá čísla m, n platí na | mb <^^> nc § md. Poznámky pro moderního čtenáře Veličiny a, b, c, d jsou reálná čísla, čísla m, n jsou čísla celá. Předchozí definici můžeme vyslovit taky takto:16 Reálná čísla r (= |) a s (= §) jsou si rovna, pokud pro každé racionální číslo q (= ^) platí r | q <=> s I q. 16Tady by se nám měla vybavovat konstrukce reálných čísel z racionálních pomocí tzv. Dedekindových řezů... Podobné trojúhelníky 33 Definice Trojúhelníky (obecněji, mnohoúhelníky) jsou podobné, pokud mají po dvou shodné vnitřní úhly a strany u shodných úhlů mají úměrné. Tedy: trojúhelníky jsou podobné, pokud (při obvyklém značení) a = ď, (3 = (3\ y = y\ b : C = b' : ď, C : a = ď : ď, a : b = ď : b'. Druhou sadu rovností obvykle přepisujeme takto a' : a = b' : b = ď : c = koeficient podobnosti. Základní tvrzení o poměrech obsahů Věta Poměr obsahů trojúhelníků (resp. rovnoběžníků) se stejnou výškou je stejný jako poměr délek jejich základen. obsah ACB : obsah ACD = CB : CD Důkaz. Plyne přímo ze základní věty o rovnosti obsahů trojúhelníků (s. 8) a z definice rovnosti poměrů (s. 32)... □ Poznámka Odtud máme vzoreček pro výpočet obsahu trojúhelníku: kde S = obsah trojúhelníku, a = velikost strany, v = velikost výšky na stranu a. Základní tvrzení o poměrech ramen Věta Přímka je rovnoběžná s jednou stranou trojúhelníku <^^> protíná zbylé dvě strany úměrně. SD' : SD = SE' : SE <=> D'E'\\DE Důkaz. Podle předchozí věty víme, že SD' : SD = obsah SD'E : obsah SDE, SP : SE = obsah SPD : obsah SED. Jmenovatelé na pravé straně jsou titíž a trojúhelníky SD'E a SE'D mají společný průnik SDE. Zbytek plyne ze základní věty o rovnosti obsahů trojúhelníků (s. 8)... □ Ekvivalence v definici podobnosti Vlastnosti v definici podobných trojúhelníků (s. 33) jsou ekvivalentní: Trojúhelníky mají po dvou shodné vnitřní úhly <^^> strany u shodných úhlů jsou a = ď, p =/?', 7 = y <^^> b : c = b' : ď, c : a = ď : a', a : b = a' : b'. Důkaz. Implikace zleva doprava je důsledkem předchozí věty (s. 35)... Pro opačné tvrzení uvažme pomocný trojúhelník ABD, který má shodné vnitřní úhly s trojúhelníkem A'B'C. Nyní strany u shodných úhlů jsou úměrné a současně trojúhelníky ABD a ABC mají společnou stranu, tedy jsou shodné... □ Věta umerne. c Poznámky 37 Implikaci „=>" v předchozí větě s přezdívá věta UU. Mnoho předchozích úvah lze nahradit úspornějším argumentem s podobnými trojúhelníky, viz např.: ► věta o mocnosti bodu ke kružnicí (s. 17), ► věta o zlatém řezu v pravidelném pětiúhelníku (s. 22), ► Eukleidova věta o odvěsně/výšce (s. 9): Důkaz. Trojúhelníky ADC a ACB mají po dvou shodné vnitřní úhly =^> AC : AD = AB : AC =^> AC2 = AB ■ AD. Ostatní vztahy lze zdůvodnit podobně... > jsou podobné □ Užitek 38 Výška stromu pomocí podobných trojúhelníků. O obsazích podobných útvarů Věta Poměr obsahů podobných trojúhelníků (mnohoúhelníků) je stejný jako poměr druhých mocnin odpovídajících stran. A B G C E Je-li 1 : k poměr podobnosti, potom poměr obsahů je 1 : k2. Důkaz17. Pomocný bod G e BC je takový, že EF : BG = BC : EF. Podle předpokladu je AB : DE = BC : EF = 1 : k. Tzn. AB : DE = EF : BG, odkud vyplývá, že obsah ABG = obsah DEF. Odtud dostáváme obsah ABC : obsah DEF = obsah ABC : obsah ABG = = BC : BG = {BC : EF) • (EF : BG) = 1 : /c2. □ 17... bez infinitezimálních úvah pro obecné k g R! Zobecnění Pythagorovy věty 40 Věta Pokud jsou mnohoúhelníky nad stranami pravoúhlého trojúhelníku podobné, potom obsah mnohoúhelníku nad přeponou je roven součtu obsahů těch nad odvěsnami. Důkaz. Plyne z Pythagorovy věty (s. 9) a předchozího tvrzení (s. 39). □ O obsazích kruhů U křivočarých útvarů se infinitezimálním úvahám nevyhneme...18 Věta Poměr obsahů kruhů je stejný jako poměr druhých mocnin jejich průměrů. G Idea důkazu. Každý kruh lze libovolně přesně aproximovat mnohoúhelníky. Každé dva kruhy jsou podobné; pokud jsou aproximovány analogicky, jsou odpovídající mnohoúhelníky taky podobné. Poměrům obsahů takových mnohoúhelníků rozumíme (s. 39)... □ Poznámka Při obvyklém značení můžeme předchozí tvrzení psát jako Si : S2 = r2 : rf, neboli Si : r2 = S2 : rf = konst. 18... v klasickém pojetí pomocí Eudoxovy metody. O obsahu kruhu a obvodu kružnice Věta (Archimedova) Obsah kruhu je roven obsahu pravoúhlého trojúhelníku, jehož jedna odvěsna je shodná s poloměrem, druhá s obvodem kruhu. Poznámka První část věty říká, že S = \r • o, kde r = poloměr kružnice a o = její obvod. To spolu s rovností na s. 41 dává 1 p S = -r • o = konst • ŕ. 2 Tzn. stejná konstanta vystupuje ve vyjádření jak obsahu, tak obvodu! Tradičně se tato konstanta značí n, tudíž S = n- ŕ a o = 2- • r. Poznámky ke kvadratuře Umíme kvadráturovat libovolný mnohoúhelník (s. 10), kvadraturovat však lze i některé křivočaré útvary: Hippokratés: Vyznačené půlměsíce mají stejný obsah jako odpovídající pravoúhlý trojúhelník. Cí Archimédés: Obsah parabolické úseče je roven | obsahu trojúhelníku PQq. Slavné problémy starověku 44 (a) zdvojení krychle ^ x = ^2a, (b) rozvinutí kružnice ^ x = 27rr, (c) kvadratura kruhu ^ x = (d) roztřetění úhlu ^ x3 - 3ax2 - 3x + a = 0, (e) pravidelné mnohoúhelníky ^ ...... (s. 27) Problémy (b) a (c) jsou ekvivalentní; problémy (d) a (e) spolu úzce souvisí. Díky J.H. Lambertovi, resp. F. Lindemannovi víme, že n není racionální, resp. algebraické číslo.19 Díky charakterizaci eukleidovsky sestrojitelných veličin (s. 30) víme, že ► problémy (a), (b) a (c) nejsou nikdy řešitelné, ► problémy (d) a (e) jsou ve speciálních případech řešitelné. 19r. 1767, resp. 1882 Mascheroniovské a steinerovské konstrukce 45 Eukleidovské konstrukce = konstrukce s kružítkem a pravítkem. Mascheroniovské konstrukce = konstrukce pouze s kružítkem. Steinerovské konstrukce = konstrukce pouze s pravítkem a jednou kružnicí. Mascheroniovské a steinerovské konstrukce inverzního bodu Ar k bodu A vzhledem ke kružnici se středem O. Poznámka Platí, že konstrukce je proveditelná eukleidovsky <=^> je proveditelná mascheroniovsky i je proveditelná steinerovsky. Konstrukce neusis 46 Konstrukce neusis = konstrukce s kružítkem a pravítkem se značkami (které se přikládají k přímkám, resp. kružnicím) Poznámka Takto lze sestrojit (reálné) kořeny libovolné kubické rovnice, tedy vyřešit problémy (a), (d) a některé další (e) na s. 44...20 http://en.wikipedia.org/wiki/Neusis_construction Užitek 47 Konstrukce elipsy pomocí neusis udělátka. Základní prostorové vztahy 48 Známe z roviny: ► Přímky jsou rovnoběžné, pokud leží v téže rovině a nemají žádný společný bod. ► Pokud jsou vedlejší úhly vymezené dvěma protínajícími se přímkami shodné, pak každý z těchto úhlů se nazývá pravý a přímky se nazývají kolmé. Nově v prostoru: ► Neprotínající se přímky jsou kolmé, pokud rovnoběžka k jedné přímce protínající přímku druhou je k ní kolmá. ► Přímka je kolmá k rovině, pokud je kolmá ke všem přímkám, které v ní leží. ► Dvě roviny jsou kolmé, pokud jedna z rovin obsahuje přímku, která je kolmá ke druhé rovině. ► Roviny jsou rovnoběžné, pokud nemají žádný společný bod. ► Apod. O objemech rovnoběžnostěnů (a hranolů) 49 K tvrzením o rovnoběžnících (s. 8, s. 34, s. 39) máme tyto 3D analogie: ► Rovnoběžnostěny se stejnými základnami a stejnými výškami mají stejný objem. :7v C—--í r/ví Poměr objemů rovnoběžnostěnů se stejnou výškou je stejný jako poměr obsahů jejich základen. R U I> —ri— 1 y -í- + A w vj U \i. \* W \)* iY V Poměr objemů podobných rovnoběžnostěnů je stejný jako poměr třetích mocnin odpovídajících stran. O objemech jehlanů K tvrzením o trojúhelnících uvádíme na ukázku jednu 3D analogii s naprosto neanalogickým důkazem: Věta Poměr objemů jehlanů se stejnou výškou je stejný jako poměr obsahů jejich základen. 1* Q Idea důkazu. Každý jehlan lze libovolně přesně aproximovat konečným počtem hranolů. Např. můžeme v obou jehlanech použít hranoly se stejnými výškami. Poměrům objemů takových hranolů rozumíme (s. 49)... Poznámky Limitní verze předchozí úvahy je známá jako tzv. Cavalieriho princip. 51 Z uvedeného např. vyvozujeme, že objem trojbokého jehlanu je roven třetině objemu hranolu se stejnou základnou a stejnou výškou: Teprve odtud máme vzorečky F V B A kde V = objem jehlanu, S = obsah podstavy a v = velikost odpovídající výšky. Pozor Ani v případě jehlanů se stejnými základnami a stejnými výškami (tedy se stejnými objemy) nelze úvahy v předchozím důkazu nahradit stříháním a přeskupováním částí jako u rovnoběžnostěnů, resp. hranolů!22 Tzn. 3D analogie Wallaceovy-Bolyaiovy-Gerwienovy věty (s. 10) obecně neplatí. 21 http://en.wikipedia.org/wiki/Cavalieri%27s_principle 22M. Dehn, 1900 Platónská tělesa 52 = pravidelné konvexní mnohostěny = konvexní mnohostěny, které mají stejný počet stěn kolem každého vrcholu a jejichž stěny jsou navzájem shodné pravidelné mnohoúhelníky23 Věta Platónských těles je právě pět druhů: čtyřstěn y*bt h-Ät S-4 fy) h -6 ychk tfvQflÚCtiStŠfl (&5) \ » mají všechny stěnové úhly shodné, lze je vepsat do koule atd. Důkaz (1) Platónských těles není víc než pět druhů. součet úhlů kolem každého vrcholu musí být ostře menší než plný úhel: A7\ AA w {3,3} Defect 1B0C {3,4} Defect 120 ■ {3,5} Defect 60° {3,6} Defect 0* / k JL / ' ) {4,3} Defect 9£>ů {4,4} Defect 0» {5.3} Defect 36° {S3} Defect Qa A vertex needs at least 3 faces, and an angle defect. A 0° angle defect will fill the Euclidean plane with a regular tiling. By Descartes' theorem, the number of vertices is 720*/defiectt (2) Platónských těles je právě pět druhů: pro každou z pěti možností je třeba „složit" odpovídající těleso: ► čtyřstěn {3,3}, krychle {4,3}, osmistěn {3,4} jsou snadné, ► pro rozbor dvacetistěnu {3,5} a dvanáctistěnu {5,3} budeme potřebovat větu pravidelném 5-, 6- a 10-úhelníku vepsaném do téže kružnice (s. 23)... http://en.wikipedia.org/wiki/Platonic_solid Pravidelný dvacetistěn poprvé 54 QL = QR = strana vepsaného 5-úhelníku, LE = strana vepsaného 10-úhelníku, LEQ = pravoúhlý trojúhelník. Proto EQ = strana vepsaného 6-úhelníku = poloměr kružnice. EQ = VE, tedy EVWQ je čtverec. Pravidelný dvacetistěn podruhé QWZ = pravoúhlý trojúhelník, QZ = QR = strana vepsaného 5-úhelníku, QW = strana vepsaného 6-úhelníku. Proto WZ = strana vepsaného 10-úhelníku = delší část zlatého řezu poloměru kružnice. WZ = delší část zlatého řezu úsečky WQ. Pravidelný dvacetistěn potřetí Pravidelný dvacetistěn je vepsán do koule. 56 viz konstrukci na s. 12 Pravidelný dvanáctistěn stručně 57 Nad každou stěnou krychle uvažme vrcholy U, V, W podle obr. Zájemci snadno zdůvodní, že: ► body UBCWV leží v jedné rovině, ► pětiúhelník UBCWV je pravidelný, ► vzdálenost středu krychle je od všech vrcholů stejná... ru = rp = delší část zlatého řezu úsečky pn. Circogonia icosahedra vlevo nahoře. Základy 1 Dotykové úlohy 59 Úvod 60 Základní úlohy 62 Zobecnění 66 Obecná Apollóniova úloha 68 Geometrická zobrazení 77 Zobrazovací metody 128 Závěrečné shrnutí 153 Organizační věci 159 Zdroje 161 Dotykové úlohy 60 = úlohy s body, přímkami, kružnicemi a jejich dotykem... Dotyk vs. orientovaný dotyk Často je výhodné (občas nutné) rozlišovat orientace: ► cyklus = orientovaná kružnice, ► paprsek = orientovaná přímka, ► orientovaný dotyk = dotyk ve shodě s orientacemi. Základní úlohy s tečnami 62 Tečna z bodu ke kružnici: (a) pomocí Thaletovy kružnice (b) pomocí souměrnosti Společné tečny ke dvěma kružnicím: (a) pomocí stejnolehlosti (b) pomocí dilatace Základní úlohy s kružnicemi 63 Kružnice opsaná trojúhelníku (pomocí os úseček), kružnice vepsaná mezi tři přímky (pomocí os úhlů). Základní úlohy s kružnicemi Kružnice procházející dvěma body a dotýkající se přímky resp. kružnice-(a) pomoci mocnosti (b) ještě uvidíme... Základní úlohy s kružnicemi 65 ... redukováno na předchozí případ (s. 64). Mírné zobecnění Kružnice dotýkající se kružnice a dvou přímek: (a) pomocí dilatace27 (b) pomocí stejnolehlosti ... redukováno na předchozí případ (s. 65). Další zobecnění 67 Kružnice procházející bodem a dotýkající se dvou kružnic: pomocí stejnolehlosti a mocnosti sestrojen bod K tak, aby SK • SA = SP • SQ'... ... a tím redukováno na předchozí případ (s. 64). Obecná Apollóniova úloha 68 = dotyková úloha se třemi danými kružnicemi. Všechny předchozí úlohy (a mnoho dalších) chápeme jako mezní případy: lim(kružnice) = bod, lim (kružnice) = přímka. r—>0 r—>oo Obecná (neorientovaná) úloha má až 8 řešení; se zvolenými orientacemi dostáváme řešení po dvojicích: Poznámky Zajímavá historie, mnoho rozličných řešení a řada aplikací...29 Viz např. van Roomenovo řešení, Newtonovu reformulaci a problém trilaterace. 69 Středy všech cyklů, které se dotýkají dvou daných cyklů, tvoří kuželosečku. 29http://en.wikipedia.org/wiki/Problem_o£_Apollonius Náš přístup 70 Z předchozích ukázek je patrné, že budeme protěžovat užití geometrických transformací k zjednodušení problému: ► souměrnosti, ► stejnolehlost, ► dilatace, ► kruhová inverze, ► apod. Podrobnosti k jednotlivým transformacím začínají na s. 78; ukázka typického použití na následující straně...30 http://ggbtu.be/mrFsNSnbN Orientovaná Apollóniova úloha 71 ■J • k * l * s Sestrojit cykly, které se dotýkají tří daných cyklů. orientace je vyznačena typem čáry Orientovaná Apollóniova úloha ... a tím redukováno na předchozí případ (s. 67), nebo Orientovaná Apollóniova úloha 73 ... se středem v bodě C, Orientovaná Apollóniova úloha 74 .. .základní úloha (s. 62), Orientovaná Apollóniova úloha 75 ...snadné, Orientovaná Apollóniova úloha 76 Základy 1 Dotykové úlohy 59 Geometrická zobrazení 77 Souměrnosti a shodná zobrazení 78 Stejnolehlost a podobná zobrazení 83 Kruhová inverze a konformní zobrazení 91 Dilatace a kontaktní zobrazení 100 Osová afinita a afinní zobrazení 101 Osová kolineace a projektivní zobrazení 109 Shrnutí 125 Zobrazovací metody 128 Závěrečné shrnutí 153 Organizační věci 159 Zdroje 161 Osová souměrnost 78 Co to je? Transformace eukleidovské roviny. Čím je určena? Přímkou o.37 Jak je určena? Obraz A' lib. bodu A leží na kolmici k ose, a to tak, že AA0 = A0A , kde A0 = průsečík AAř s osou o. Jaké má vlastnosti? Involutivní transformace s přímkou samodružných bodů, základní shodnost v rovině, nepřímá transformace, ... tzv. osa Další shodnosti 79 Definice Shodné zobrazení zobrazuje každou úsečku na úsečku s ní shodnou. Tzn. pro libovolné body A, B a jejich obrazy A', B' platí \A'B'\ = \AB\. Věta Každá shodnost v rovině je složením nejvýše tří osových souměrností: ... proto je osová souměrnost základní shodností v rovině. Klasifikace v rovině Odtud klasifikace shodností v rovině: (a) identita = složení dvou os. soum. takových, že Ch = o2, (b) posunutí = složení dvou os. soum. takových, že 01 ||P2, (c) otáčení = složení dvou os. soum. takových, že o^ a o2 jsou různoběžné, (d) středová souměrnost = složení dvou os. soum. takových, že o^ io2l (e) osová souměrnost = jedna os. soum., (f) posunutá souměrnost = složení tří obecných os. soum. Poznámky Shodnost s přímkou samodružných bodů je právě osová souměrnost (e). Shodnosti (a)-(d) jsou přímé (zachovávají orientaci), shodnosti (e)-(f) jsou nepřímé (mění orientaci). Pojmenování (f) je odvozeno z možného rozkladu na osovou souměrnost a posunutí: Poznámky 81 Obdobné úvahy platí pro shodnosti v prostoru (dim 3), resp. na přímce (dim 1)... Např. 3-rozměrnou analogií osové souměrnosti je souměrnost podle roviny aneb zrcadlení. Každé shodné zobrazení: zachovává vzdálenosti bodů (definice), ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává odchylky přímek, ► zachovává obsahy, resp. objemy, ► je prosté (tj. injektivní). Soměrnosti jsou všude. Stejnolehlost aneb škálování 83 Co to je? Transformace eukleidovské roviny. Čím je určena? Bodem S a nenulovým reálným číslem k.38 Jak je určena? Obraz A' lib. bodu A leží přímce SA, a to tak, že ŠA' = k-ŠÁ, neboli Af = S + k-ŠA. Jaké má vlastnosti? Transformace se samodružným bodem, základní podobnost, v rovině přímá transformace, ... tzv. střed a koeficient = poměr škálování Speciální a mezní případy Spec. pro koeficient |k| = 1 dostáváme shodnosti: ► identita, pokud k = 1, ► středová souměrnost, pokud k = -1. Pokud bychom připustili k = 0, dostaneme velmi degenerovaný případ: ► zobrazení do jednoho bodu. Základní vlastnosti a skládání stejnolehlostí 85 Zejména, každá stejnolehlost je Základní poznatek je na s. 35! ► podobné zobrazení, které ť ► každou přímku zobrazuje na přímku s ní rovnoběžnou. Zobrazení s těmito vlastnostmi není mnoho, jmenovitě tři: Věta Složení dvou stejnolehlostí se středy S<\, resp. S2 a koeficienty k^, resp. k2 je: (a) identita, právě když k^k2 = 1 aS^ = S2, (b) posunutí, právě když kAk2 = 1 a ± S2, (c) obecná stejnolehlost, právě když kAk2 ± 1. Stejnolehlý obraz kružnice Každé dvě kružnice jsou stejnolehlé, a to dvojím způsobem. Mongeova věta Jako důsledek předchozích poznatků pro zajímavost uvádíme: 87 Další podobnosti 88 Definice Podobné zobrazení zachová poměry vzdáleností. Tzn. pro libovolné body A, B a jejich obrazy A\Bf platí \A'B'\ = konst |AB|. Tato konst. je tzv. koeficient podobnosti a je to kladné reálné číslo. Věta Každé podobné zobrazení je složením nějaké shodnosti a stejnolehlosti. ... proto je stejnolehlost základní podobností. Poznámky 89 Každé shodné zobrazení je podobné (s koeficientem k = 1). Každé podobné zobrazení: ► zachovává poměry vzdáleností (definice), ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává odchylky přímek, ► obsahy se mění k2-krát, resp. objemy se mění k3-krát, ► je prosté (tj. injektivní). Užitek 90 Kruhová inverze 91 Co to je? Transformace roviny vyjma jednoho bodu, ozn. O.40 Čím je určena? Kružnicí se středem O a poloměrem r.41 Jak je určena? Obraz A' lib. bodu A ž O leží na polopřímce OA, a to tak, že \OA\-\OA'\ = r\ neboli \OA'\ = \OA\ Jaké má vlastnosti? Involutivní transformace s kružnicí samodružných bodů, základní konformní transformace v rovině, nepřímá, ... K čemu to je dobré? Bude zřejmé z dalších vlastností 40tzv. střed kruhové inverze 41 tzv. řídící kružnice Zřejmé vlastnosti 92 (a) Kruhová inverze je involutivní transformace. (b) Všechny body na řídící kružnici jsou samodružné. (c) Všechno, co je vně řídící kružnice, se zobrazuje dovnitř, a naopak. (d) Každá přímka procházející středem inverze je samodružná; přitom jediné samodružné body jsou průsečíky s řídící kružnicí a lim X' = O, resp. lim X' = oo. Další vlastnosti (e) Kružnice procházející středem O se zobrazuje na přímku (neprocházející středem O), a naopak. Důkaz. Předp. A = vzor a A' = obraz vzhledem ke kruhové inverzi ľ; y = kružnice s průměrem OA\ i = kolmice k OA. Dokážeme, že y = ť: Thaletova věta => úhel OB'Af je pravý => trojúhelníky OAB a OAřBř jsou podobné42 => OB' : OA = OAř : OB, neboli OB' • OB = OA' • OA. Body A, A' si však odpovídají vzhledem ke kruhové inverzi l~, tudíž OB'-OB = OA' OA = ŕ. □ oba trojúhelníky jsou pravoúhlé a navíc mají společný úhel u vrcholu O Další vlastnosti (f) Kružnice kolmá ke ľ se zobrazuje sama do sebe. Naopak, každá kružnice procházející dvojicí inverzních bodů je kolmá ke V. Důkaz. Kružnice y protíná řídící kružnici r kolmo43 <^> poloměr OP je tečnou ke kružnici y pro libovolnou sečnu jdoucí bodem O platí44 OA ■ OAf = OP2 = r2 <^^> body A, A' si odpovídají vzhledem ke kruhové inverzi l~. 43tzn. tečny ve společném bodě P jsou kolmé 44podle věty o mocnosti bodu ke kružnici (s. 17) Další vlastnosti 95 (g) Obecná kružnice neprocházející středem O se zobrazuje do jiné kružnice neprocházející O. Důkaz. Uvažme kružnici F, která je soustředná s ľ a protíná kružnici y kolmo. Ukážeme, že složení kruhových inverzí F a ľ je stejnolehlost: Ozn. A Af kruhovou inverzi vzhledem k Y a A i-> Ä kruhovou inverzi vzhledem k F, tedy OA-OA = ř2 a OAOAř = r2. Odtud po úpravě OAř : OA = ŕ : ř2 = konst., neboli OAř = konst OA. □ Pozor 96 Při stejnolehlosti ľ o r : A i-> A' se střed y zobrazuje na střed y'. Při kruhové inverzi l~: A i-> A' se střed y nezobrazuje na střed y'\ (Viz obraz středu y vzhledem ke kruhové inverzi Ť...) Další vlastnosti Důkaz. Odchylka dvou křivek v jejich společném bodě P = odchylka jejich tečen m a i. Místo dvou obecných křivek můžeme uvažovat lib. dvě kružnice, které prochází bodem P a mají přímky mať jako tečny. Místo obecných dvou kružnic můžeme uvažovat kružnice y\ ay2) které jsou kolmé k řídící kružnici ľ! Avšak kružnice j\ a y2 se zobrazují samy do sebe, obrazem bodu P je druhý společný bod P' kružnic a odchylka v bodě P je stejná jako odchylka v bodě P. Tzn. zachovává odchylky protínajících se křivek. Poznámky 98 Každé podobné zobrazení je konformní. Každé konformní zobrazení v rovině je složením podobných zobrazení a kruhových inverzí. ... proto je kruhová inverze základním konformním zobrazením v rovině. Limitním případem kruhové inverze je osová souměrnost (pro r —> oo). 3-rozměrnou analogií kruhové inverze je kulová inverze... Kruhová inverze (a každé konformní zobrazení): ► nezachovává vzdálenosti ani poměry vzdáleností, ► nezobrazuje přímky na přímky, ► nezachovává obsahy, resp. objemy, ► ale zachovává odchylky protínajících se křivek, ► je prosté (tj. injektivní). Peaucellierův-Lipkinův mechanizmus převádí přímočarý pohyb na otáčivý a naopak... http://en.wikipedia.org/wiki/Peaucellier%E2%80%93Lipkin_linkage Dilatace 100 Co to je? Orientované kontaktní zobrazení v rovině. Čím je určena? Nenulovým reálným číslem p. Jak je určena? Obraz lib. orient, dotyk, elementu zastoupeného vektorem v je reprezentován vektorem v', který je posunut o vzdálenost p kolmo k v, a to na správnou stranu v závislosti na orientaci... Jaké má vlastnosti? Orientované kontaktní zobrazení! K čemu to je dobré? Zachovává orientovaný dotyk křivek (viz s. 62, s. 66, s. 72, ...)! 47(Orientovaná) kontaktní zobrazení nezobrazují body, ale tzv. (orientované) dotykové, neboli kontaktní elementy. Ty jsou reprezentovány přímkami (polopřímkami, resp. vektory)... Všechna ostatní zobrazení v tomto kurzu jsou bodová zobrazení! Osová afinita aneb škálování v jednom směru 101 Co to je? Transformace eukleidovské roviny. Čím je určena? Přímkou o, směrem s a nenulovým reálným číslem m.48 Jak je určena? Obraz A' lib. bodu A leží na přímce se směrem s, a to tak, že A'A0 = m-AA0, kde A0 = průsečík AA' s osou o. Jaké má vlastnosti? Transformace s přímkou samodružných bodů, základní afinní transformace v rovině, přímá/nepřímá podle znaménka m, ... tzv. osa, směr škálování a modul = poměr škálování v daném směru Speciální a mezní případy 102 Speciálními, resp. mezními případy osové afinity jsou: ► osová souměrnost, pokud m = -1 a s _l o, ► šikmá souměrnost, pokud m = -1 a s / o, ► elace aneb naklonění, pokud s||o (=> m = 1), Pokud bychom připustili m = 0, dostaneme degenerovaný (neinjektivní) případ: ► rovnoběžné promítání do přímky o ve směru s. Základní vlastnosti Obecná osová afinita: ■ ->j— -y A, (a) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (b) zachovává poměry vzdáleností trojic kolineárních bodů, (c) zachovává rovnoběžnost přímek. Důkaz. Variace na podobné trojúhelníky... tzv. dělicí poměry bodů Další afinní zobrazení Definice Obecné afinní zobrazení je zobrazení s vlastnostmi (a)-(c) ze s. 103. Afinní zobrazení nemusí být prosté50 (viz rovnoběžné promítání). Bijektivní afinní zobrazení se nazývá afinita (viz osová afinita). Afinita, která zachovává obsahy (resp. objemy), se nazývá ekviafinita (viz šikmá souměrnost nebo elace). Poznámka Za předpokladu (a) jsou vlastnosti (b) a (c) ekvivalentní... A Další afinní zobrazení 1°s Analogicky k tvrzení na s. 79 máme: Věta Každá afinita v rovině je složením nejvýše tří osových afinit. ... proto je osová afinita základní afinitou v rovině. Stejnolehlost jako složení dvou osových afinit... Poznámky K vyjádření neinjektivních zobrazení potřebujeme také rovnoběžná promítání... Afinní zobrazení v rovině s přímkou samodružných bodů je právě osová afinita nebo rovnoběžné promítání do přímky. O určenosti afinního zobrazení 106 Afinní zobrazení mezi přímkami je zcela určeno podmínkou (b), tj. obrazy dvou různých bodů... Afinní zobrazení mezi rovinami je zcela určeno obrazy tří bodů v obecné poloze... Věta Prosté51 afinní zobrazení prostoru dimenze n je jednoznačně určeno obrazy n + 1 bodů v obecné poloze. Důkaz. Konstruktivní — pomocí rovnoběžek a přenášení dělicích poměrů...52 □ resp. „ne příliš degenerované"... http://tube.geogebra.org/student/ml070821 Poznámky 107 Každé podobné zobrazení je afinní. Každé shodné zobrazení je ekviafinní. 3-rozměrnou analogií osové afinity je afinita s rovinou samodružných bodů... 3-rozměrnou analogií rovnoběžného promítání do přímky je rovnoběžné promítání do roviny... Obecné afinní zobrazení: ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává poměry vzdáleností trojic kolin. bodů, ► zachovává rovnoběžnost, ► nezachovává obsahy, resp. objemy, ► nezachovává odchylky, ► nemusí být prosté (tj. injektivní). Užitek 108 http://ggbtu.be/mkvJL3iqr Osová kolineace 109 Posledním zobecněním je tzv. osová kolineace: Je to základní projektivní transformace v rovině; k jejímu pořádnému popisu nejdřív musíme vysvětlit několik věcí...54 54s. 116 Středové promítání aneb projekce Jiné typické projektivní zobrazení je středové promítání: 110 Při středovém promítání mezi eukleidovskými prostory některé body nemají vzor, některé nemaií obraz... ... resp. se jedná o „body v nekonečnu". Projektivní rozšíření 111 Projektivní přímka/rovina/prostor je eukleidovská přímka/rovina/prostor rozšířená o „body v nekonečnu". Body v nekonečnu jmenujeme nevlastní, ostatní pak vlastní. Projektivní rozšíření eukleidovské přímky má právě jeden nevlastní bod: ---- - ±----. . — ^-^itfe^f:____ H .-v-'YT1:" ^ ^ — *■--■ —--- H -u. -—-.--^-.... Projektivní rozšíření eukleidovské roviny má přímku nevlastních bodů apod. Každé dvě přímky v projektivní rovině se protínají.55 Rovnoběžky se protínají v nevlastním bodě, různoběžky ve vlastním. Uspořádání 112 ► Projektivní přímka je uzavřená. ► Projektivní přímka nerozděluje projektivní rovinu na dvě nesouvislé části. ► Uspořádání bodů na projektivní přímce nemá valného smyslu: Eukleidovská vs. projektivní přímka Dělicí poměr a dvojpoměr 113 Definice Dělicí poměr trojice kolineárních bodů (A, B, C) je reálné číslo d takové, že platí —> —> AC = d- BC; značíme a zapisujeme takto: d = (AB C) = BC Dvojpoměr čtveřice kolineárních bodů (A, B, C, D) je poměr dělicích poměrů (AB C) : (ABD), tedy ,.r,^ AC AD (ABCD) = — :—. BC BD Poznámky Vzhledem k tomu, že lim (AB D) = 1, platí lim (AB CD) = (AB C); stručně D—>oo D—>oo (AB CDoo) = (AB C). Známe Věta Při rovnoběžném promítání se zachovávají poměry trojic kolineárních bodů. Důkaz. (a) Spec. případ plyne z podobnosti trojúhelníků AAřC a BBřCř (s. 35). (b) Obecný případ plyne z (a) a shodností protilehlých stran v rovnoběžnících. 56... pokud se různé body zobrazí na různé body. Nově Věta (Pappova) Při středovém promítání se zachovávají dvojpoměry čtveřic kolineárních bodů. Důkaz. (a) Spec. případ plyne z podobností dvojic barevně rozlišených trojúhelníků, jedné úpravy a vztahu (AB C) = (AB CDoo)... (b) Obecný případ plyne z (a) a podobnosti dvojice žlutých trojúhelníků... ... pokud se různé body zobrazí na různé body. Osová kolineace aneb nejzákladnější transformace Co to je? Transformace projektivní roviny. Čím je určena? Přímkou o, bodem S a nenulovým reálným číslem m.58 Jak je určena? Obraz Af lib. bodu A leží na přímce SA, a to tak, že {A'AA0S) = m, kde A0 = průsečík AAf s osou o a {AřA A0S) = dvojpoměr. Jaké má vlastnosti? Transformace s přímkou samodružných bodů, základní projektivní transformace v rovině, ... tzv. osa, střed a modul Speciální a mezní případy 117 Speciálními, resp. mezními případy osové kolineace jsou: ► osová afinita, pokud S = nevlastní, ► stejnolehlost, pokud o = nevlastní, posunutí, pokud S i o jsou nevlastní. Pokud bychom připustili m = 0, dostaneme degenerovaný (neinjektivní) případy: ► středové promítání do přímky o z bodu S. ► rovnoběžné promítání do přímky o, pokud S = nevlastní. Základní vlastnosti 118 Obecná osová kolineace: ■ a < ■ ti j -s i A, *r - - . ■- . (a) zobrazuje kolineární body na kolineární body, (b) zachovává dvojpoměry čtveřic kolineárních bodů. Důkaz. Plyne z definice a z Pappovy věty. □ Další projektivní zobrazení 119 Definice Obecné projektivní zobrazení je zobrazení s vlastnostmi (a) a (b) ze s. 118. Projektivní zobrazení nemusí být prosté (viz středové promítání). Bijektivní projektivní zobrazení se nazývá projektivita nebo kolineace (viz osová kolineace). Poznámka Z (a) a (b) plyne, že prosté projektivní zobrazení (c) zobrazuje projektivní přímky na projektivní přímky.59 Ve skutečnosti platí, že (c) => (b)...60 tedy nikoli např. na úsečky nebo jiné části přímek ... viz základní větu projektivní geometrie (příští semestr)! Další projektivní zobrazení 120 Analogicky k tvrzení na s. 105 máme: Věta Každá kolineace v (projektivní) rovině je složením nejvýše tří osových kolineací. ... proto je osová kolineace základní kolineací v rovině. Poznámky K vyjádření neinjektivních zobrazení potřebujeme také středová promítání... Projektivní zobrazení v rovině s přímkou samodružných bodů je právě osová kolineace nebo středové promítání do přímky...61 ... viz Desarguesovu větu Desarguesova věta 121 Věta (Desarguesova) Pro libovolné dva trojúhelníky XYZ a X' Y'Z' v projektivní rovině platí: přímky XXř, YYr, ZZr prochází jedním bodem $=^> průsečíky přímek XY aX'Y',YZa Y'Z', XZ a X'Z' leží na jedné přímce. Desarguesova věta a její trojrozměrná interpretace. O určenosti projektivního zobrazení 122 Projektivní zobrazení mezi přímkami je zcela určeno podmínkou (b), tj. obrazy tří různých bodů; tedy např. obrazy dvou různých vlastních bodů a jedním úběžníkem... Projektivní zobrazení mezi rovinami je zcela určeno např. obrazy tří vlastních bodů v obecné poloze a dvěma odpovídajími úběžníky... Věta Prosté62 projektivní zobrazení prostoru dimenze n je jednoznačně určeno obrazy n + 1 vlastních bodů v obecné poloze a n odpovídajícími úběžníky Důkaz. Konstruktivní — pomocí přenášení dvojpoměrů...63 □ resp. „ne příliš degenerované"... http://tube.geogebra.org/student/ml070821 Poznámky 123 Každé afinní zobrazení je projektivní. 3-rozměrnou analogií osové kolineace je kolineace s rovinou samodružných bodů... 3-rozměrnou analogií středového promítání do přímky je středové promítání do roviny... Obecné projektivní zobrazení: ► zobrazuje přímky na přímky, ► zachovává dvojpoměry vzdáleností čtveřic kolin. bodů, ► nezachovává rovnoběžnost, ► nezachovává obsahy, resp. objemy, ► nezachovává odchylky, ► nemusí být prosté (tj. injektivní). Užitek 124 Projektivní obraz pravidelného šestibokého hranolu a jeho stín. Přehled základních transformací Vše, co jsme kdy jmenovali základní transformací v rovině, mělo:64 ► osu = přímku samodružných bodů, ► střed = takový bod, že každá jím jdoucí přímka je samodružná. Z Desarguesovy věty (s. 121): transformace má osu <^^> má střed! střed S osa o S e o modul druh vlastní vlastní ne 0 (středové promítání do přímky) ano 1 projektivní elace ne -1 harmonická souměrnost ne jinak osová kolineace nevlastní vlastní ne 0 (rovnoběžné promítání do přímky) ano 1 elace ne -1 šikmá, resp. osová souměrnost ne jinak osová afinita vlastní nevlastní ne 0 (promítání do bodu) ne 1 identita ne -1 středová souměrnost ne jinak stejnolehlost nevlastní nevlastní ano 1 posunutí http://tube.geogebra.org/student/ml073959 Přehled typů zobrazení a jejich vlastností 126 kolin. vzdál. děl. porn. dvojpom. rovnob. obs. odch. projektivní + — — + — — — afinní + — + + + — — ekviafinní + — + + + + — podobná + — + + + — + shodná + + + + + + + konformní — — — — — — + ► Projektivní zobrazení, které zobrazuje všechny vlastní body na vlastní (ekvivalentně, nevlastní body na nevlastní), je afinní. ► Afinní zobrazení, které zachovává poměry vzdáleností jakýchkoli (tedy i nekolineárních) trojic bodů, je podobné. ► Konformní zobrazení, které je projektivní, je podobné. ► Podobné zobrazení, které je ekviafinní, je shodné. Hierarchie zobrazení 127 i í . f í t tj 'rt ŕ I í. ŕi I i1 '> t ) \ l ■ / f íl o á n Základy 1 Dotykové úlohy 59 Geometrická zobrazení 77 Zobrazovací metody 128 Úvod 129 Známe: volné průměty 133 Nově: sdružené a vázané průměty 135 Závěrečné shrnutí 153 Organizační věci 159 Zdroje 161 Úvodní přehled 129 Co chceme? Názorné a korektní 2D obrazy 3D objektů65 a rekonstrukce skutečných 3D vztahů z 2D obrazů. V jakém rámci? V rámci projektivních zobrazení: Jak dělíme? Podle způsobu promítání přímky i—> přímky, resp. body. středové rovnoběžné Podle způsobu zadání j volné 1 vázané Základní úlohy? Pro volné průměty: (1) přenášení poměrů/dvojpoměrů. Pro vázané průměty: (2) průnik přímky a roviny, (3) vzdálenost dvou bodů. 65... taková zobrazení jsou vždy degenerovaná (neprostá)! šikmé kolmé Motivace 130 Korespondence mezi obecným a kolmým průmětem (půdorysem): Motivace 131 Korespondence mezi obecným a kolmým průmětem (půdorysem): r Není, ale umíme napravit! Bod v prostoru 132 Bod v 3D prostoru je jednoznačně určen ► souřadnicemi A = (xA,yA,zA)66 ^ výpočty, ► půdorysem A! = (xA,yA) a kótou (= souřadnicí zA) ^ mapy, ► půdorysem = (xA,yA) a cyklem (= kružnicí s poloměrem \zA \ a orientací podle znaménka zA) ^ cyklografie, ► půdorysem A^ = (xA,yA) a nárysem A2 = (xA,zA) ^ ! ... vzhledem k nějaké kartézské souřadné soustavě Volný průmět (známe) Volné (rovnoběžné, resp středové) promítání je určeno obrazy několika málo bodů (viz s. 106, resp. s. 122)...67 67https://ggbm.at/yWcCaQeA Poznámky Rovnoběžné, resp. středové promítání je speciální (základní) afinní, resp. projektivní zobrazení. Proto obrazy určujících bodů nemohou být úplně libovolné... V předchozím opakovaně potřebujeme základní konstrukci: (1) přenášení dělicího poměru, příp. dvojpoměru Připomínáme základní slabinu této metody: Jak sestrojit obraz bodu v souřadné rovině, která se zobrazuje do přímky?68 (řešení na s. 139) (Mongeovy) sdružené průměty 135 = kolmé průměty do dvou souřadných rovin (půdorys a nárys), které jsou sdruženy vzhledem ke společné souřadnici (x) Bod 136 Bod v prostoru je určen sdruženými průměty. Přímka Přímka v prostoru je určena sdruženými průměty, příp. stopníky. https://ggbm.at/TxNch9AB Rovina 138 Rovina je (skoro vždy) určena svými stopami. Vázaný průmět Vázané (rovnoběžné, resp středové) promítání je určeno přesným vymezením průmětny a směru, resp. středu promítání vzhledem k zobrazovanému objektu. http://ggbtu.be/mZvl063hi Velmi speciální případ 140 Průmětna kolmá k půdorysně, směr promítání rovnoběžný s půdorysnou .71 sr. s problémem na s. 134 Speciální případ Průmětna kolmá k půdorysně: 141 Další speciální případ Průmětnou je nárysna, směr promítání obecný: tzv. kosoúhlé promítání Užitek 143 Obecný případ? 144 V předchozím opakovaně potřebujeme základní konstrukce: (2) průnik přímky a roviny, (3) vzdálenost dvou bodů, avšak ve velmi speciální podobně. Jak se tyto úlohy řeší obecně?74 základní konstrukce na s. 145 a 147, vychytávky od s. 148 Průnik přímky a roviny Průnik (resp. vzájemná poloha) přímky k a roviny a = ABC: 145 Průnik R := k n a je průnikem přímek k a / ležících v pomocné (svislé) rovině! (Pokud náhodou potom k||ar; pokud k = I, potom k c a.) Průnik přímky a roviny Průnik (resp. vzájemná poloha) p = PQ a roviny p = KLM: 146 Stejná myšlenka jako na s. 145, ovšem realizovaná pomocí stop roviny J3... https://ggbm.at/JgQu6PVN Vzdálenost dvou bodů 147 Vzdálenost bodů A a B\ Úsečka se zobrazuje nezkresleně v náryse (resp. půdoryse) právě tehdy, když je rovnoběžná s půdorysnou (resp. nárysnou). Tedy, skutečná velikost úsečky AB je rovna velikosti přepony v pravoúhlém trojúhelníku, jehož odvěsny vidíme nezkresleně v náryse, resp. v půdoryse! https://ggbm.at/vpnVx35C Otočení roviny do průmětny 148 Při měření vztahů mezi více body v jedné rovině je výhodné otočit celou rovinu kolem stopy do průmětny:77 Konstrukčně úplně stačí: (1) otočit jeden bod: A i-> A0 (viz s. 147), (2) všimnout si a využít osové afinity: BqAq nBi^ e stopě (= osa), ► BoB-|||>AoA| (= směr, kolmý k ose)! https://ggbm.at/BMchamKj Otočení průmětny do obecné roviny 149 Pro obecné vázané průměty lze předchozí myšlenku s otáčením použít také naopak. Např. při kolmém promítání do obecné roviny a otočení Mongeových průměten do této roviny pozorujeme... .. .tedy několik osových afinit (osa = stopa, směr _l ose)! Zářezová metoda 150 Tato pozorování jsou základem velice účinné metody: Bleskurychlá korespondence mezi Mongeovými „oddruženými" průměty a kolmým průmětem do obecné roviny. http://is.muni.cz/el/1441/j aro2017/MA2BP_PKG/um/dum_zarez.pdf Užitek 151 Na rozloučenou 152 Co je špatně? Základy 1 Dotykové úlohy 59 Geometrická zobrazení 77 Zobrazovací metody 128 Závěrečné shrnutí 153 Klasická konstrukční geometrie 154 Zobrazení 156 Organizační věci 159 Zdroje 161 Klasická k. g. Úvod ► primitivní pojmy, vztahy (relace) a tvzení (axiómy, resp. postuláty) ► axiómy vyslovené, nevyslovené (spojitost, uspořádání) a problematické (rovnoběžnost) Planimetrie ► základní poznatky (např. o vnějším úhlu v 3úh.) ► důsledky postulátu o rovnoběžkách (např. o součtu úhlů v 3úh., Pythagorova věta) ► geometrická algebra (zlatý řez) ► o kružnicích (obvodové úhly, mocnost) pravidelné mnohoúhelníky (3, 4, 5, 6, 15, ?) ► teorie podobnosti (poměry a úměrnosti, základní ekvivalence) Sestrojitelné veličiny ► úplná chakterizace (H— • : y~) ► slavné problémy starověku (např. kvadratura kruhu) Klasická k. g. 155 Stereometrie ► rozšíření slovníku a možných 3D vztahů (kolmost, rovnoběžnost) ► analogie, resp. rozdíly k 2D (rovnoběžnostěny, resp. jehlany) ► pravidelné mnohostěny (4, 6, 8, 12, 20) Dotykové úlohy ► základní úlohy (tečny) ► základní nápady (mocnost, souměrnost, stejnolehlost, dilatace) ► základní motivace (obecná Apollóniova úloha) Užitek ► kvadratura mnohoúhelníku ► kvadratické rovnice a jejich řešení ► pravidelný 5úhelník apod. ► specifické dotykové úlohy Zobrazení 156 Taxonomie ► hlavní páteř (shodná, podobná, (ekvi)afinní, projektivní) ► další typy (konformní, kontaktní) ► příklady, obecné vlastnosti a hierarchie Obecný rámec ► projektivní rozšíření ► Pappovavěta ► věta o určenosti Základní transformace ► regulární: osová kolineace (a spec. případy), Desarguesova věta ► singulární: středové, resp. rovnoběžné promítání Zobrazení 157 Zobrazovací metody 3D -> 2D ► podle promítání: středové (=> projektivní), rovnoběžné (=> afinní) ► podle zadání: volné (obrazy několika bodů), vázané (střed/směr promítání a rovina) Zadání kartézské souřadnice vs. Mongeovy sdružené průměty (půdorys, nárys) Základní úlohy ► přenášení (dvoj)poměru kolin. bodů ► průnik přímky a roviny ► skutečná velikost úsečky Zobrazení 158 Vychytávky ► otočení roviny ► zářezová metoda Užitek ► obecná Apollóniova úloha (pomocí dilatace a kruhové inverze) ► obecné průměty pravidelných a jiných těles ► řezy hranolů, jehlanů a jejich skutečné velikosti Základy 1 Dotykové úlohy 59 Geometrická zobrazení 77 Zobrazovací metody 128 Závěrečné shrnutí 153 Organizační věci 159 Zdroje 161 Organizační věci Preference (1) celkový přehled (2) hlavní myšlenky a teoretické pozadí (3) vlastní konstrukce a technické záležitosti Zkouška ► písemka: požaduji aspoň poloviční úspěšnost (termíny vypsány v IS)79 ► ústní: probíhá nad písemkou (termíny budou vypisovány podle potřeby) Konzultace ► hromadně: út 23.5. od 9:20, posl. 35 ► individuálně: podle domluvy (od 25.5. do 5.6. nebudu k zastižení) Soutěž o nejpovedenější konstrukci/výkres/aplikaci použitelnou ve výuce ► vítěz získá vliv na další průběh kurzu, nehynoucí slávu a věcnou cenu Termíny lze využít i bez zápočtu ze cvičení; písemky opravím, až zápočet získáte. Základy 1 Dotykové úlohy 59 Geometrická zobrazení 77 Zobrazovací metody 128 Závěrečné shrnutí 153 Organizační věci 159 Zdroje 161 Literatura 162 [A] B. Artmann, Euclid: The Creation of Mathematics, Springer, 1999 [EB] The Elements of Euclid, obrázkové vydání od O. Byrneho, http://www.math.ubc.ca/~cass/Euclid/byrne.html [EJ] Euclid's Elements, interaktivní edice D. Joyce podle překladu T.L. Heatha, http://alephO.čiarku.edu/~dj oyce/j ava/elements/elements.html [EV] Eukleidés, Základy, české vydání podle překladu E Servíta s komentářem P. Vopěnky, O.P.S., 2008-12 [H] R. Hartshorne, Geometry: Euclid and beyond, Springer, 2000 [K] E Kuřina, Deset geometrických transformací, Prometheus, 2002 [K] F. Kuřina, Deset pohledů na geometrii, ČSAV, 1996 [M] V. Medek, Deskriptívna geometria, SNTL, 1962 [L] M. Lavička, Syntetická geometrie, Plzeň, 2007, http://horne.zcu.cz/~lavicka/subj ects/SG/texty/sg_text.pdf [P] J.l. Perelman, Zajímavá geometrie, Mladá Fronta, 1954 [Ř] O. Říha, Konstrukční geometrie I, II, Brno, 2002 [S] E. Simeonov, D. Mairinger, Ch. Schmid, Mathematische Fruherziehung, Lagen & Winkel, von Oemis, 2010 [U] A. Urban, Deskriptívni geometrie I, II, SNTL, 1965 Obrázky 163 [A], 1, 4, 6, 7, 9, 10, 12-14, 16, 18, 21, 23, 34, 36, 37, 44, 47, 55-58, 86 [EB], 8, 27 [EJ], 9, 15, 35, 40-42, 50, 52, 61, 64 [EV], 26 [H], 22, 24, 25, 29, 46, 92, 94-98 [K], 87, 102 [M], 137, 144, 146, 148-150 [P], 17 [S], 131, 132 http://caliban.mpipz.mpg.de/haeckel/kunstformen/, 59 http://divisbyzero.com, 30 http://etc.usf.edu/clipart/, 39, 48, 51, 62 http://mathworld.wolfram.com/, 69 http://wikipedia.org, 38, 54 http://www.daviddarling.info/encyclopedia/, 91 http://za.fotolia.com, 100 Mišejková, B., 152 Nedvědová, K., 11 Sekora, O., 83