Období feudální rozdrobenosti. Vpád Mongolů do Rusi 12. - 15. století =období feudální rozdrobenosti Ruska Příčiny rozpadu: § Rozpad Kyjevské Rusi vnitřní – ekonomické a politické oslabení Kyjeva, decentralizace moci, Kyjevská Rus se stala dynastickou federaci (rozvoj měst) § vnější – úpadek obchodní cesty k Byzanci V pol. 12. st. vznikla tři centra moci: § Novgorod Veliký • Kyjevská Rus na konci 12. – začátku 13. st. Novgorod Veliký • Od 1136 do 1478 městská republika, ovládala rozsáhlá území, sahající od Finského zálivu k pobřeží Bílého moře, za Kamenný pás, odtud až do dnešní centrální Rusi k Voloku Lamskému a dále k Pskovu. Vznik někdy v průběhu 8. století z obchodních osad Osady byly základem pěti konců (neboli čtvrtí) Novgorodu – Slovanského, Něrevského, Ljudinova, Plotinského a Zagorodského. Rozdělení obyvatel: - Bohatí – šlechta(bojaři) - řemeslníci a kupci (žityje ljudi) • • • Chrám sv. Sofie Ярославово Дворище – одно из мест вечевых собраний SOUDNÍ SYSTÉM A GRAMOTNOST OBYVATEL • Soudce rozhodoval za účasti poroty Městský zákoník – Soudní listina: „Suďte všechny rovně, jak bojarina, tak bohatého i chudého člověka.“ , avšak ne vždy dodržováno. • • Zpráva o zřízení první školy na Rusi, dal ji pro 300 žáků zřídit v • Boje se Švédy a řádem německých rytířů, Alexandr Něvský roku 1240 porazil na řece Něvě Švédy a 1242 na zamrzlém Čudském jezeře řád německých rytířů. Roste závislost na Moskvě, která chránila Novgorod před útoky Tatarů, ale dodávala také potraviny. Od časů Ivana Kality (1328-1340) už neměli vlastní knížata, ale museli přijímat náměstsky z Moskvy V roce 1456 utrpěl Novgorod porážku v bitvě s moskevským vojskem knížete Vasilije Temného. 1477 Ivan III. dobyl město → zrušeno veče, večevoj zvon odvezen do Moskvy  konec obchodu s cizinou, tím byl definitivně potlačen pokus o „jiný“ způsob vlády a Rusko se ještě více vzdálilo Evropě. • • • • Alexandr Něvský ALEXANDR NĚVSKÝ • • • ruský státník, kníže novgorodský Narodil se 30. května 1220 ve Vladimiru. V roce 1240 porazil Švédy a donutil je ustoupit, získal tak čestné příjmení Něvský. Alexandr vedl spory se zdejšími bojary a město Něvu opustil. Alexandr Něvský se stal díky svým vítězným vojenským tažením jedním z největších panovníků v historii Ruska. Zemřel 14. listopadu 1263. V roce 1380 byl prohlášen za svatého. Jeho ostatky nechal Petr Veliký přenést do kláštera v Petrohradě, který byl Alexandrovi zasvěcen. • Vladimirsko - Suzdalské knížectví • • 10. – 13. století největší feudální státní útvar severovýchodní Rusi, na povodí řeky Oky a Volhy tento útvar se nacházel v okolí významných center – Rostova, od roku 1125 Suzdal, později Vladimir nad Kljazmou po rozpadu staroruského kyjevského státu ve 12.st. se knížectví stalo jedním z nejvýznamnějších státních útvarů výhodná geografická poloha chráněná před kočovnými nájezdy • • • JURIJ DOLGORUKIJ První období rozkvětu • význam knížectví rostl za vlády Jurije Dolgorukého, syna kyjevského knížete Vladimíra II. Monomacha a poté i za vlády Jurijova syna Andreje Bogoljubského těmto vládcům se podařilo upevnit knížectví, Jurij v roce 1154 dobyl Kyjev a přijal titul kyjevského knížete Andrej se přesídlil do města Bogoljubovu poblíž Vladimiru nad Kljazmou roku 1169 se jako jeho otec zmocnil Kyjeva a stal se také kyjevským vládcem nicméně stále sídlil v Boguljubovu, čímž přenesl sídlo velikého knížete z Kyjeva do Vladimiru • • • • • posílení moci vladimirského knížete vyvolalo nespokojenost u rostovských a suzdalských bojarů v roce 1174 se proti knížeti spikli a zavraždili ho během svého panování Andrej nechal ve Vladimiru postavit např. Zlatou bránu, chrám Nanebevstoupení Bohorodičky či Pokrovský chrám Andrejovým nástupcem se stal jeho mladší bratr Vsevolod III. Jurjevič vrátil knížectví moc a za jeho vlády dospělo Vladimirsko Suzdalské knížectví k největšímu rozkvětu knížectví kontrolovalo rozsáhlé území na severovýchodě Rusi mezi řekami Okou, Volhou a Severní Dvinou • • • • • Chrám Nanebevzetí Bohorodičky Zlatá brána Haličsko – volynské knížectví • Sjednoceno ve 12. století, kdy získalo nezávislost na Kyjevské Rusi Leželo v oblasti řek Dněstr a Bug, sousedilo s maďarským a polským královstvím Nejvýznamnějšími panovníky byli Roman Mstislavovič a jeho syn Daniil Haličský Sídelním městem od roku 1272 byl Lvov V letech 1240 až 1340 bylo závislé na Zlaté hordě Od roku 1349 se stalo součástí Polska • • • • • Mongolové • Měli kočovný způsob života, chov ovcí a koní, sdružování do kmenů. Čingischán - vycvičil velkou armádu, snil o vytvoření světové říše, byl sjednotitelem mongolských kmenů, prvním Velkým chánem Mongolů a jedním z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Mongolové dokázali během několika málo let dobýt Čínu, střední Asii i východní Evropu. Vytvořili tak říši, která nemá svým rozsahem v dějinách obdoby. • • https://youtu.be/fETc0ho6iBM Vpád Mongolů do Kyjevské Rusi • 1223 proběhla bitva na řece KALCE s ruskými knížaty tak Ruská knížata spolupracovala a sjednotila se proti společnému Zlatá horda • téměř všechny země, které si Mongolové ve 13. století podmanili, byly připojeny k Mongolské říši - ta se stala příliš velkou, aby ji mohl spravovat jeden vládce, tak byla rozdělena na správní celky = tzv. ULUSY v čele každého ulusu stanul potomek samotného Čingischána, vláda v ulusech byla dědičnou vládci ulusů vybírali na ovládaných územích daň, z níž museli část odevzdávat velkému chánovi, na oplátku je chán nechal vládnout ve svěřených zemích nejzápadnější ulus s hlavním městem Saraj na středním toku Volhy získal Čingischánův nejstarší syn Džuči, tento útvar je v • • • Zlatá horda kolem roku 1300 • po tažení na západ byla dobytá území připojena k tomuto ulusu, nynější jižní Ukrajina a polovecké stepi se tak staly součástí Zlaté Hordy knížectví, která byla vypleněna při jižním tažení se stala nárazníkovou zónou mezi samotnou Hordou a severem Odhady o jejich tehdejší síle počítají s populací zhruba 400 tisíc lidí a z toho přibližně 90 tisíc válečníků. Chánové vybírali daně na poražených území, nutili místní vládce k slibu poslušnosti Mongolská říše se definitivně rozpadla v 2. pol. 14. století, kdy se rozdělila na čtyři velké chanáty • • • • Zdroje ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 4. rozšíř. vyd. Praha: Lidové noviny, 2004. 574 s. ISBN 80-7106-658-3. • Vladimirsko-suzdalské knížectví. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimirsko-suzdalske_knizectvi • Vladimirsko-suzdalské knížectví. In: CoJeCo [online]. 1999- [cit. 2014- 28-03]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php • Haličsko-volyňské knížectví. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-28-03]. Dostupné z: •