Vývojová psychologie Vývoj hry Co je to vývojová psychologie? • Obecná výv. psych. = široce chápané pojetí • Fylogenetická psych. – založena na pozorování a srovnávání chování různých druhů živočichů na rozdílném stupni evoluční řady, etologie (Konrad Lorenz) studuje tyto jevy: vyhledávání potrav, teritoriální chování, výběr partnera a námluvy, hnízdění, péče o potomstvo • Antropogenetická psych. - vývoj psychiky u lidí v různých historických etapách a různých civilizačních kontextech, etnopsychologie, kulturní antropologie (Margaret Meadová) • Ontogenetická psych. – vývoj psychiky člověka, od jeho početí až do smrti • Aktuální geneze psychiky – vývoj psychických procesů v průběhu konkrétní akce (v průběhu učení, po oznámení špatné zprávy, při zvládání krize atd.) • Vývojová psych. jako ontogenetická = úžeji leč obvykleji chápané pojetí • Změny v průběhu vývoje • Vývojová psychologie v užším pojetí studuje všechny změny, k nimž dochází v průběhu života člověka. • Evoluční změny – zákonitý (ne pouze nahodilý), jednorázový (neopakovatelný) postup řady změn ze sebe navzájem vycházející, které lze hodnotit jako přechod od méně dokonalého k dokonalejšímu (složitějšímu) a které jsou zaměřeny k uskutečnění určitého cíle (přežít, předat geny). • Období stability • Involuční změny – snížení fyziologických funkcí, schopností, tempa… Cíle vývojové psychologie • Popsat vývojové změny, které jsou charakteristické pro určité období. • Z těchto popisů odvodit obecné zákonitosti, které se týkají vývoje jednotlivých struktur a příčinných souvislostí v celém průběhu vývoje člověka. • Konečným cílem je vytvořit jednotnou teorii, která umožňuje z malého počtu základních předpokladů odvodit co nejvíce faktů, včetně kvalitní predikce. • Ale jak je to doopravdy? • • Nomotetické paradigma • Idiografické paradigma Metody vývojové psychologie • Pozorování za přirozených nebo experimentálních (kontrolovaných podmínek), rozhovor, testové metody. • Ale jak to skloubit s časem (vývoj je vždy vývojem v čase)? • Longitudinální (podélné) výzkumy a studie • Příčné výzkumy a studie (cross section) • Semilongitudinální (zrychlený longitudinální) výzkum • • Retrospektivní (anamnestický) postup • Prospektivní (katamnestický) postup Činitelé psychického vývoje • Genetické dispozice, genotyp. • Způsob partnerského výběru • princip pozitivní selektivity • princip negativní selektivity • • Prostředí – fyzické, sociokulturní, socializační činitelé, sociální vrstva. • • Vzájemná interakce těchto dvou faktorů. • • Metoda výzkumu – zkoumání jednovaječných dvojčat. • Zrání • Proces zrání je předurčen genetickým programem, projevuje se zákonitou posloupností určitých změn, které lze chápat i jako stav připravenosti k dalšímu rozvoji. Vývojové proměny v jednotlivých oblastech postupují v určitém stabilním pořadí. Jejich individuální variabilita se projevuje v rychlosti, rovnoměrnosti či míře rozvoje. V procesu zrání se objevují kritická období, která jsou nejvhodnější k rozvoji jednotlivých psychických vlastností či k důležité vývojové změně (období vzniku citové vazby matky a dítěte, učení se cizímu jazyku, rozvoj logického uvažování na počátku školního období…) • Zrání ovlivňuje pouze předpoklady k rozvoji určitých psych. procesů. Dále je rozvíjí učení až na individuální úroveň. • Vztah zrání a učení má charakter interakce. Výsledky učení nemají trvalý charakter, mohou být ovlivňovány novými zkušenostmi. Zrání je trvalé a nevratné (s výjimkou patologie). Hra •Předškolní věk = období hry •Experimentace – cca do 2 let věku, procvičování pohybů s vlastním tělem, nebo jednoduchými předměty, prozkoumávání okolí a předmětů. •Paralelní hra (souběžná) – od 2 let, jednoduchá manipulace, zvídavé odhalování vlastností hračky či věci, napodobivý charakter (hraji si tak jako druhé dítě, časté tahanice o jednu věc) •Společná hra (asociativní) – od 3 roku •Kooperativní hra – od 4 roku, diferenciace ženské a mužské role Klasifikace her •Langmeier: • Funkční či činnostní hry • Konstrukční hry • Realistické hry • Iluzivní hry • Úkolové (rolové) hry • •Caillois: • Hry soupeřivé – sport, zápasení, utkání • Hry o štěstí – rozpočítadla, člověče nezlob se, karetní hry • Hry mimetické (nápodobivé) – rolové, hry s panenkou, dramatizace • Hry vertigonální (=ze závratě) – houpání a kolotoč, tanec, horolezectví • Paidia (jednoduché, dětské hry) • Ludus (složité hry) Teorie hry • Hra napomáhá rozumnému a účelnému životu (ač sama o sobě může být nerozumná), vede k osvojení dovedností potřebných pro život, k zotavení a uvolnění i k překonání sociálních nároků. • Komenský. • Teorie didaktických her. • • Hra má smysl sama o sobě, je jednou ze základních potřeb člověka ve všech společenstvech a kuturách, nepotřebuje být obhajován jinými důvody. Hra souvisí se svobodou člověka a s jeho tvůrčí, fantazijní a uměleckou schopností. • Huizing – homo ludens (stvořil kulturu) ne homo faber Teorie hry •J. A. Komenský: Hra je přirozená lidská potřeba. •A. Lazarus: Hra je prostředník k přirozenému odpočinku. •H. Spencer: Hra slouží k odčerpání přebytečné energie. •G. S. Hall: Hra jako rekapitulace fylogenetických období v ontogenetickém vývoji. •K. Gross: Hra má funkci přípravy a přípravného učení na „opravdový“ život. •Psychoanalytikové: Hra přináší slast č funkční libost. •M. H. Erickson: Hra jako řešení problémů a krizí. • •Hlavní znaky hry – svobodná vůle, odpoutání se od běžných způsobů zacházení s předměty a myšlenkami. Teorie hry •Heinz Heckhausen – hra u dětí má 5 znaků: •Hra není vázána účelem. •Hra plní funkci v aktivačním okruhu. •Při hře se jedinec vyrovnává s aktuálním světem. •Ve hře je bezprostřední cílová perspektiva. •Hra má charakter kvazireality.