/1
Stop Dropout
Metodika prevence předčasného ukončení školní docházky
pro školní psychology a výchovné poradce
Část 2
Osobní proﬁl
osobni profil.indd 1osobni profil.indd 1 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
osobni profil.indd 2osobni profil.indd 2 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
OBSAH
Východiska, teorie a praxe /5
Osnovy a materiály /9
Koučingové schéma rozhovoru /17
Příloha 1 Mé kroky k budoucnosti /19
Příloha 2 Diagram pro studenta a poradce /20
Příloha 3 Katalog otázek pro poradenský rozhovor /22
osobni profil.indd 3osobni profil.indd 3 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
osobni profil.indd 4osobni profil.indd 4 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/5
OSOBNÍ PROFIL
Osobní proﬁl je struktura poradenského rozhovoru úzce spojená s výsledky detektoru rizika. Pro výchovného poradce či školního
psychologa představuje krok číslo dvě poté, co prostřednictvím detektoru získal výstupy v podobě vyhodnocení rizikových faktorů,
které by do budoucna mohly ohrozit nejen hladký průběh vzdělání, ale také celkový život studenta.
Osobní proﬁl přestavuje orientační schéma motivující poradce k zaměření se na silné stránky studenta, jeho vize, sny a opěrné
body v jeho širším sociálním systému. Poradenský rozhovor lze bezpochyby využít jako samostatný nástroj prevence či pomoci.
V návaznosti na detektor rizika však představuje možnost účinného uchopení informací získaných z vyhodnocených dotazníků
a také možnost iniciovat včasné roprostření podpůrné sítě, kterou může daný student využít při řešení individuálních problémů.
Pokud nemá poradce motivaci věnovat studentovi čas a upřímný zájem, ztrácí i celý Osobní proﬁl smysl
Záměrem nástroje Osobní proﬁl je poskytnout školním poradcům celistvý přístup, s jehož pomocí mohou systematicky zkoumat
silné a slabé stránky studentů a možné riziko vyloučení. Cíl je systém prevence. Proﬁl by měl sloužit jako nová možnost pro
studenty s rizikem vyloučení, kteří pro sebe hledají vhodný způsob podpory, vzdělání nebo kariéry. Jde o schéma rozhovoru
školního poradce s rizikovým studentem. Výzkum prokázal, že školy mohou prevencí zabránit destruktivnímu chování studentů,
pokud jejich systém prevence odpovídá potřebám žáků. (Capuzzi a Gross, 2000)
Jednou ze základních myšlenek projektu StopDropout je vyhledat rizikové studenty co nejdříve. Na základě výsledků Detektoru
rizika nebo jiných prostředků přebírá školní poradce iniciativu a sám kontaktuje rizikové studenty. Z toho plynou dvě důležité
výhody. Za prvé – pokud se ve vzdělávacím prostředí jedince vyskytnou překážky, může být pro studijní výsledky tohoto studenta
zcela zásadní, aby se podařilo tyto problémy překonat co nejdřív. Za druhé – někteří jedinci váhají s vyhledáním pomoci
a potřebují, aby za ně první krok udělal někdo jiný. Právě takoví studenti, kterým by se za normálních okolností rady nedostalo,
by mohli zvláště těžit z tohoto poradenského systému. Při používání strategií podle StopDropout školní poradce vyzývá studenty,
aby k němu přišli na pohovor, a nesmí proto zapomínat na význam budování vzájemné důvěry.
Východiska, teorie a praxe
Osobní proﬁl využívá obecně přijímané teorie z odvětví kariérního poradenství, skupinového poradenství a psychoterapie.
Schéma rozhovoru vychází z konstruktivistického a narativního přístupu. Tyto teorie se propojují s teorií lidských potřeb Williama
Glassera a využívají otázky týkající se potřeb lidí.
osobni profil.indd 5osobni profil.indd 5 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
6/
Konstruktivistický přístup – vyprávění příběhu
Přístup známý jako „narativní“ se řadí k postmoderním pohledům na poradenství. Brott (2001) tvrdil, že jedinci vymezují sebe
sama pomocí osobních příběhů a jejich vztahu k okolí. Podle Peavyho (1995) se lidé neustále mění a tento proces změny je
přerušován konﬂikty a rozpory, jež následují období integrace a rozhodnutí. Interpretace je metoda, s jejíž pomocí se jedinec
seznamuje se skutečností. Novými sociálními informacemi a dřívějším porozuměním se vytváří znalosti. Osobní příběhy jsou
dovytvářeny v průběhu rozhovoru s poradcem (Peavy, 1995). Peavy je dále přesvědčen, že „poradci a další odborníci v pomáhajících
profesích musejí být schopni rozličného náhledu při pozorování a při snaze o pochopení lidí, jejich myšlenek, pocitů a činů“
(Peavy, 2004). Tyto myšlenky jsou klíčové pro přístup PPS, v němž zkoumáme potíže každého člověka prostřednictvím jeho
rozhovoru s poradcem. Nejdůležitějším cílem je ukázat člověku správné kroky k více naplňujícímu životu. Přístup podle Osobního
proﬁlu stojí na hovorech o silných stránkách a kladných zážitcích spíše než o problémech či špatných pocitech.
Lidé chápou svůj vlastní život i životy ostatních skrze příběhy, které někomu vyprávějí. Narace příběhu umožňuje zapojení určité
životní situace. Když člověk vypráví, zakusí danou zkušenost a objevuje, kým je. A to ať už jde o celoživotní příběh jedince, nebo
o zachycení jednoho okamžiku, které osvětlí jen krátký úsek života vypravujícího člověka. Jakmile příběh zazní, můžeme se
na něj z vnějšku podívat a analyzovat ho z mnoha úhlů pohledu. A jeho pochopení se nám může hodit při plánování práce do
budoucna. (Peavy, 2000) Při poradenství ve vzdělávání je důležité se věnovat otázkám vzdělání, ale také zkoumat vývoj životní
dráhy studenta. Podle Savickase (1993) je příliš zjednodušující řešit záležitosti kariérní dráhy odděleně od těch osobních.
Konstruktivistický model vývoje kariéry poukazuje na to, že člověk nemůže být odříznut od prostředí, které jej obklopuje (Brown
a Brooks, 1996). Prvním krokem v rozvoji kariéry člověka může být právě volba vzdělání.
Lidské chování je chápáno v kontextu prostředí a výkladu okolního dění dotyčného člověka. (Brown a Brooks, 1996) S ohledem
na své zkušenosti či zážitky si člověk vytváří svůj osobní příběh, a při rozhovoru s poradcem si tak může vytvořit novou realitu.
(Brott, 2001) Poradce prosazuje pozitivní vyprávění, které plyne z kladných zážitků, čímž u klienta podněcuje pozitivní vnímání
jeho budoucnosti.
Jak podotýká Amundson (1998), bylo by ale mylné se domnívat, že každý odchází z poradenství s hotovým řešením problémů. Aby
lidé zvládli náročnou životní situaci, je potřeba obrátit jejich pozornost ke konkrétním a dosažitelným cílům. Předpoklad zní, že
malé střípky mohou změnit mozaiku.
Potřeby podle Glassera
Rozdělení potřeb podle Williama Glassera může přispět k vytvoření kooperativní, integrativní a podpůrné metody, což umožní
zaměření na potřeby mládeže, rodin nebo společnosti (Capuzzi a Gross, 2000).
Glasser (2001) došel k závěru, že lidé mají pět potřeb, které musejí být v průběhu života stále uspokojeny a které jsou všechny
srovnatelně důležité. Toto je oněch pět potřeb: (graﬁcké schema strana 54)
→ Přežití zahrnuje naše nejzákladnější potřeby vody, jídla a úkrytu. Je spojeno mimo jiné s bezpečím a udržením zdraví po
dobu celého života. Cvičení, zdravá strava a aktivita činí život člověka smysluplnějším.
→ Síla znamená potřebu vnímat hodnotu sebe sama, vlastní výkonnost a potřebu být uznáván.
→ Svoboda je mít možnost volby a být schopen se pohybovat z místa na místo a cítit se volný.
→ Zábava je schopnost smát se, hrát si a objevovat.
→ Láska a náležení je potřeba cítit se jako součást skupiny a vyhledávat vztahy.
osobni profil.indd 6osobni profil.indd 6 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/7
Schéma rozhovoru je založené jednak na konstruktivním a narativním přístupu, a jednak na teorii univerzálních potřeb Williama
Glassera. Osobní proﬁl je postaven na otevřených otázkách ve spojení s těmito univerzálními potřebami. Cílem je naplánovat
budoucnost jedince a pomoci mu učinit kladné kroky skrze probrání jeho minulých pozitivních zážitků a funkčních vztahů.
Účelem je vždy posunout se směrem k pozitivní změně v životě daného člověka. Úkolem poradce je zejména snažit se dotyčného/
dotyčnou přesvědčit, že má možnost volby ohledně svého života.
Hlavní smysl Osobního proﬁlu spočívá v tom, že daný člověk prozkoumá své dosavadní vztahy a zážitky a zaměří se na speciﬁcké
otázky (bubliny), a když vypráví poradci svůj životní příběh, uvidí věci ze zcela nového úhlu pohledu. „Existuje mnoho důvodů,
proč jsou studenti vylučováni ze školy – jsou to například nezájem o školu, špatné známky, špatné chování nebo nedostatek
podpory ze strany rodičů. Bylo tudíž nalezeno několik rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost vyloučení ze školy.“
(Sigurdardottir, Birgisdottir, Jonsdottir, 2004).
Glasser (2001) zastává názor, že výsledkem terapie je nabídnutí nové perspektivy, nového způsobu života klienta, spíše než
náprava některých speciﬁckých oblastí jeho života. V poradenském procesu je třeba probrat několik důležitých aspektů jeho
života a jeho okolí. Témata (bubliny), která je potřeba prohovořit, jsou Škola, Má rodina, Mí vrstevníci, Mé silné a slabé stránky,
Můj životní styl, Mé koníčky a navíc je zde jedna prázdná bublina. Tato nezaplněná bublina slouží k tomu, aby si klient mohl
zvolit něco konkrétního ze svého života, co není obsaženo v předešlých tématech. Jde o holistický přístup, který má blízko ke
konstruktivistickému pohledu.
Potřeby podle Glassera
Přežití
Moc, vliv
Svoboda
Zábava
Láska
a náležení
osobni profil.indd 7osobni profil.indd 7 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
8/
Hlavní cíle
Hlavní cíle Osobního proﬁlu jsou:
→ poskytnout poradenským pracovníkům a dalším odborníkům systematický přístup k práci s jedinci, kteří jsou vystavení
řadě rizikových faktorů
→ poskytnout mladým dospělým osobní podporu při rozvoji jejich silných stránek, pozitivních vztahů a aktivit a postojů
→ pomoci mladým dospělým pracovat na systematických řešeních, které jim pomohou učinit řadu rozhodnutí ohledně jejich
vlastního života, kariéry a budoucnosti.
osobni profil.indd 8osobni profil.indd 8 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/9
OSNOVY A MATERIÁLY
Schéma rozhovoru
Osobní proﬁl je schéma rozhovoru, který může použít poradenský pracovník při práci s jedinci, kterým hrozí vyloučení. Toto
schéma je detailně vysvětleno, a to proto, aby se poradcům usnadnila implementace a příprava. Navrhujeme poradcům, aby si
tipy a schema poradenskeho rozhovoru nejprve vyzkoušeli v rámci supervize, s kolegy či známými. Aby se s průběhem rozhovoru
a jednotlivými aspekty seznámili blíže dříve, než začnou pracovat se studenty, kteří prošli detektorem rizika. Schéma rozhovoru
nelze uplatňovat doslovně větu od věty. Každá situace s každým žákem či studentem vyžaduje jiné vedení rozhovoru. Styl práce
je také třeba přizpůsobit podmínkám a kultuře dané školy. Poradce by navíc neměl pouze opakovat vzorové otázky, ale měl by je
propojit s vlastním osobitým stylem a zkušenostmi.
A co by se stalo v případě, že poradce vezme schéma rozhovoru doslova a bude ho používat mechanicky slovo od
slova, větu od věty?
Je velmi pravděpodobné, že při práci s mnoha studenty to zkrátka nebude „fungovat“. Může se stát, že studenti vycítí
jistou strojovitost v odškrtávání položek v rozhovoru, která jim nebude příjemná nebo budou mít pocit, že se jich
poradce opakovaně ptá na témata, která pro ně vůbec nejsou důležitá, relevantní a aktuální.
Každý student potřebuje velmi osobní přístup. Osobní proﬁl je pouze jedním z vodítek, jak k práci s mladými lidmi
ve školním poradenském prostředí postupovat. Nenahrazuje vzdělání a zkušenost potřebnou pro poradenskoterapeutickou
práci.
Podnětem pro rozhovor se studentem nemusí být pouze předešlé absolvání detektoru rizika. Osobní proﬁl lze použít ﬂexibilně
na základě žádosti samotného žáka, podnětu ze strany pedagogů či spolužáků. Detektor rizika vypočítá pro každého studenta
jeho „skór rizika“ podle odpovědí, které udal při vyplňování dotazníku Detektor rizika. Poradci sepíší seznam studentů
s nejvyšším skórem a navážou s nimi kontakt. Mohou o dotyčných získat doplňující informace od učitelů, vychovatelů nebo jiných
členů učitelského sboru. Dalším krokem je pozvání studenta na konzultace. Existuje několik možností, jak studenty pozvat
na poradenský rozhovor. Za diskrétní a respektující možnost lze považovat oslovení formou e-mailu či sms zprávy sdělující
skutečnost, že pokud má student zájem, je mu poradce k dispozici jak ohledně výsledků detektoru, tak ohledně jakéhokoliv
tématu, které by pro studenta bylo relevantní.
osobni profil.indd 9osobni profil.indd 9 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
10/
Počet sezení nezbytných proto, aby poradenská práce fungovala, nelze předem deﬁnovat. Původní islandská metodika vychází
z minimálního počtu dvou setkání. To však platí spíše pro setkání, ve kterých student nevyjádří potřebu opory a spolupráce ze strany
poradce. V takových případech se rozhovor zaměřuje na akční plán budoucích aktivit a počet dvou sezení by mohl stačit.
Pokud však student na základě reﬂexe detektoru rizika vyjádří potřebu opory či společné práce na různých tématech, je rozhodně třeba
počítat s větší časovou investicí pěti, sedmi a více setkání. Minimální počet však byl určen na dvě sezení. Na prvním setkání se snaží
poradce zjistit názor studenta či studentky na výsledky detektoru rizika a z něj vycházející případnou potřebu pomoci v kterémkoliv
z témat z toho plynoucích. S využitím pomůcek jako např. bublinového systému (bude detailně vysvětleno níže) nebo katalogu otázek
by měl poradce shromáždit informace a zjistit, zda student potřebuje a vyžaduje další podporu a spolupráci. Pokud student a poradce
po prvním rozhovoru dospějí k názoru, že student nemá zájem o delší spolupráci a pomoc ze strany poradce, určí datum závěrečného
sezení. Na této poslední konzultaci potom společně naplánují některé kroky, které v budoucnu pomohou naplnit potřeby daného
studenta. Pokud oba dojdou k tomu, že jejich spolupráce na některém s pro studenta důležitých témat má smysl, postupuje poradce
podle vývoje situace dle potřeb studenta.
Schéma pohovoru je založeno na tzv. přístupu konstituce příběhu, tudíž poradce klade otázky tak, aby se klient podělil o krátké
momenty ze svého života, které mohou určitou malou část jeho životního příběhu osvětlit. Cílem je dozvědět se o pozitivních zážitcích
z klientovy minulosti. Zmapování (Peavy, 2000) příběhu jedince může být užitečné jak pro něj samotného, tak pro poradce. Poradce
načrtne (vytvoří mapu) klientovy zkušenosti a jejich propojení s ostatními lidmi v jeho životě. Poradce i klient mají před sebou kus
papíru a tužku. Během sezení by se mělo probrat několik témat obsažených v bublinách. Poradce používá otevřené otázky ve spojitosti
s potřebami podle Glassera. Například: Povězte mi, kdy jste byl/a hrdý/á na to, co jste udělal/a nebo jak jste se zachoval/a? (Síla).
První poradenské sezení – sbírání informací
1. Úvod. Poradce přivítá klienta a pro navození příjemného a bezpečného prostředí mu může nabídnout něco k jídlu nebo pití. Stěžejní
je, aby se klient cítil vítán a zakusil pozitivní atmosféru. Dále je důležité zdůraznit význam vybudování důvěry a naděje, protože
poradce studenta pozval ke konzultaci. Je iluzorní domnívat se, že student či studentka přijmou pozvání s nadšením a budou se
cítit přirozeně. Návštěva výchovného poradce pro ně bude velmi pravděpodobně podivnou zkušeností. Tudíž musí poradce počítat
s určitými rozpaky a autenticky usilovat o vytvoření bezpečného prostředí.
2. Důvod pozvání. Student vyplnil dotazník detektor rizika, jehož výsledky obdržel e-mailem. Tuší tedy nejspíš, že návštěva poradce
s touto aktivitou nějak souvisí. Sám má možná v hlavě hypotézy a domněnky, co poradce k jeho či jejímu pozvání vedlo. Pro poradce
je cílem pozvání získat od studenta či studentky zpětnou vazbu na výsledky detektoru rizika a zjistit v na to navazujícím rozhovoru,
zda může on/ona či škola studentovi nabídnout podporu v souvislosti s tématy týkajícími se různých oblastí jeho života. Poradce si
studenta nezve proto, aby ho poučoval, ani ho do ničeho tlačil. Cílem je nabídnout oporu při hledání silných stránek a pilířů, o které
se studenti mohou opřít při zvládání školní docházky i v jiných souvisejících tématech.
3 Diskuze a mapování. Poradce předloží studentovi/studentce výsledky detektoru rizika a vybídne ho/ji k tomu, aby komentoval/a
cokoliv ji k výsledkům napadá, dojmy, nápady, pocity s tím související. Je dosti pravděpodobné, že si poradce na základě výsledků
detektoru rizika vytvořil řadu hypotéz týkajících se studenta/studentky a jejich života. V rámci sezení je možné si je ověřit. Toto
ověřování by ovšem mělo probíhat způsobem, který dává najevo, že to jsou pouze hypotézy, které lze stejně dobře vyvrátit jako
potvrdit. Sdělování těchto hypotéz by rozhodně nemělo probíhat formou soudů a tvrzení, spíše otevřených otázek a upřímné
zvědavosti. Student by měl být ujištěn o tom, že všechny informace budou uchovány v naprosté tajnosti a o tom, že kdykoliv
poradce vysloví něco, s čím student/ka nebude souhlasit, má možnost ho/ji okamžitě opravit a uvést na pravou míru.
osobni profil.indd 10osobni profil.indd 10 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/11
Poradkyně K. Během prvního dne semináře holistického rozhovoru začala cvičné sezení se studentkou takto:
„Ahoj Petro, dlouho jsem tě neviděla, ty jsi v té škole za posledního půl roku moc nepobyla, viď.“ „Jak se dívám,
výsledky detektoru rizika říkají to stejné, tvoje výsledky jsou hodně špatné, a nejen ty.“ Co mi k tomu řekneš?“ Během
pětiminutového cvičného rozhovoru pak ještě několikrát použila otázky typu: „Situace je taková...., nemyslíš?“,
„Myslíš, že bys taky mohla něco udělat?“...a.td.
Figurantka, která hrála studentku, reagovala po většinu času mlčením a pokrčením ramen. V rozhovoru po skončení cvičení pak
uvedla, že několikrát cítila, jak se v ní vzdouvá trucovitost a odpor, protože cítila, že z ní poradkyně dělá hlupáka.
Tento příklad ilustruje nezbytnost otevřeného přístupu ke studentům bez potřeby je komandovat či soudit. Ne z pohledu toho,
zda je to správné či špatné, ale proto, že to pro úspěšný poradenský proces není užitečné. Poradce v holistickém poradenském
rozhovoru je partnerem, průvodcem a koučem studenta, nabízí mu pomocnou ruku. Snaha o poučování či demonstraci
pedagogické moci tuto rovnováhu velmi snadno vychýlí s následkem omezené nebo nulové spolupráce ze strany studentů.
Kde hledat chybu? To, co nakonec vyzní jako poučování a komandován, nemusel být vůbec původní záměr poradce. Mezi záměr
pomoci studentovi a následky rozhovoru se mohlo vloudit několik faktorů. Např. Snaha vštípit studentovi vlastní řešení a radu,
poskytovanou upřímně dle nejlepšího vědomí. Nebo neuvědomované používání jazyka, který ač nezáměrně, působí na studenta
provokativně, protože zužuje jeho manévrovací prostor.
Cílem prvního sezení je zjistit, zda se rizikové faktory identiﬁkované detektorem rizika zakládají na aktuálních
problémech, kterým student čelí a zda poradce v této situaci pro studenta či jeho širší okolí může něco udělat.
Metoda Osobního proﬁlu vychází z podpůrné pomůcky sedmi tematických bublin. Ty se vztahují ke klíčovým oblastem studentova
života, které do jisté míry ladí s tématy zachycenými dotazníkem detektoru rizika. Při rozhovoru o výsledcích dotazníku se
poradce může orientovat podle bublinového schématu, které buď studendovi/studentce vytiskne, nebo nakreslí na tabuli či
ﬂipchart nebo promítne na projektoru. Poté se s klientem dohodne na postupu dalšího rozhovoru: Klient vybere první bublinu,
o které budou hovořit (např. Životní styl), poradce vybere druhou a tak dále. Ve schematu je jedna nebé více bublin prázných.
Tato prázná místa symbolizují prostor, do nějž může student pojmenovat další důležité oblasti jeho života, které ostatní bubliny
nezachytily.
Na stole jsou k dispozici tužky a papíry. Klient zvolí první bublinu. Je důležité, aby poradce formuloval otevřené otázky. Otevřené
otázky jsou zdrojem informace pro vás, ale i pro studenta/studenktu samotné. Je totiž možné, že si sami takto formulované
otázky nikdy nepoložili a že právě takové dotazování jim může pomoci najít v sobě užitečné odpovědi.
Např:
Jak si to vysvětluješ / vysvětlujete?
V čem to bylo tehdy jiné než dnes?
Co si o tom myslí …?
osobni profil.indd 11osobni profil.indd 11 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
12/
A proč neklást uzavřené otázky? Uzavřené otázky nutí studenty odpovídat ano/ne. Pro poradce jsou zdrojem velmi omezené
informace a již ve formulaci takové otázky se může skrývat manipulace směrem ke studentům.
Např:
„Na rodičích ti ale záleži, nebo ne?“
„Ty nechceš mít v ruce tu jistotu a maturitní vysvědčení“?
„To bylo ale moc fajn, ne?“
Není účelem prvního rozhovoru – a nebylo by to ani možné – probrat všechny bubliny. Poradce se společně s klientem dohodnou,
zda jedno sezení stačilo pro sesbírání dostatku informací. Klíčová je schopnost poradce být empatický a upřímný a soustředěně
naslouchat.
Druhé sezení (nebo závěrečné sezení)
1. Poradce studenta uvítá a navrhne, aby se pokusili společně najít pozitivní kroky a řešení, která pomohou vyrovnat se
s přítomností. Poradce připomene předchozí setkání a bubliny, které probrali. Poradce klade otázky jako například: Jaké
teď máme informace? Co jsme doteď probírali? Jde z toho vyvodit nějaký závěr? Poradce se zmíní o kladných vlastnostech
a silných stránkách konkrétního klienta, o kterých se dozvěděl z rozhovoru na minulém/ých setkání/ch. Poradce by měl
mít na paměti, že klient může zažívat interpersonální učení jako třeba odhalení něčeho důležitého o sobě samém. Může
to dokonce být poprvé, co zjišťuje, jak jej vidí ostatní lidé (Sigurdardottir, Birgisdottir, Jonsdottir, 2004). Poradce se musí
vyvarovat návrhů „správnách“ nebo „nejlepších“ řešení či kroků. V ideálním případě by měli klient a poradce nalézt řešení
společnými silami.
2. Podle Amundsona (1998) může člověku v obtížné situaci pomoci k jejímu zvládnutí vytyčení konkrétních a dosažitelných
cílů. Poradce s klientem společně nastaví cíle do budoucna a naplánují další kroky. Sepíší tyto cíle a řešení na list papíru
nadepsaný Mé budoucí kroky. Tato listina slouží jako jakýsi akční plán. Je důležité klientovi pomoci první kroky uskutečnit
(například vyřídit telefonáty, provést registrace atp.). Obrovský význam má být klientovi průvodcem a odkázat ho na odborníky
(psychology, zdravotníky, místní úřady atd), pokud je to třeba.
3. Když se poradce s klientem dostane do fáze stanovování závěrů, je úkolem poradce být vůči klientovi empatický, poskytnout
mu oporu a povzbuovat jej k tomu, aby se podělil o své myšlenky a prožitky. Na konci sezení poradce klientovi poděkuje za
spolupráci a nabídne mu, aby se na něj obrátil, kdykoli by si potřeboval promluvit.
Bubliny
V Osobním proﬁlu vychází rozhovor poradce s klientem ze sedmi bublin. Bubliny představují témata, která nemohou být
vynechána při práci se studenty, kterým hrozí vyloučení. Tyto faktory vzešly z předchozích výzkumů o vyloučených studentech.
Není nezbytné probrat všechny bubliny, neboť každá obsahuje mnoho témat, a prodiskutování jedné bubliny proto trvá dost
dlouho. Je tedy nutné vybrat ty bubliny, které jsou pro dotyčného jedince nejpodstatnější. Při volbě bublin, se kterými se bude
pracovat, může poradce využít kupříkladu dřívějších školních záznamů studenta (nebo výsledků Detektoru rizika). Toto jsou
všechny zmíněné bubliny:
V Příloze 2 najdete diagramy, které bubliny blíže popisují. Poradce a klient se dohodnou na tom, že klient si zvolí první probíranou
bublinu, poradce vybere druhou, klient třetí atd. Po této dohodě si student vybere první téma. U studentů, u nichž je vysoké riziko
vyloučení, je zcela klíčové promluvit si o bublině Škola. Poradce se zaměřuje na to, aby podporoval studenta v hovoru o jeho
dosavadních pozitivních zkušenostech, a to formou otevřených otázek založených na potřebách podle Glassera.
osobni profil.indd 12osobni profil.indd 12 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/13
Struktura bublin
Hlavní myšlenkou je nechat klienta vyprávět příběh z jeho života, který se vztahuje k tématu v dané bublině. Při probírání každé
bubliny se používá tzv. koncept „čáry života“. Čára života znamená, že se hovoří vždy o minulosti, přítomnosti a budoucnosti
(Peavy, 2000). V praxi to vypadá tak, že se ptáme na příběh z klientovy minulosti a spojujeme ho se současností, abychom
mohli vytvořit plán do budoucna. Je důležité mluvit většinu času o přítomnosti a budoucnosti. Diskuze o minulosti slouží pouze
k prozkoumání příjemných minulých zkušeností. Abychom podtrhli význam konceptu „čáry života“, můžeme klást například
takovéto otázky:
Minulost – Dřívější zkušenosti. Máte z minulosti nějaké zkušenosti s tímhle tématem? Můžete uvést něco pozitivního, co se týče
tohohle tématu?
Současnost – Jaká je situace dnes?
Budoucnost – Jak bude tahle situace vypadat v budoucnu? Jaká myslíte, že bude budoucnost?
BUBLINY
Škola
Moje rodina
Mí přátelé
Životní styl
Moje silné
a slabé
stránky
Moje
koníčky
osobni profil.indd 13osobni profil.indd 13 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
14/
Koncept „čáry života“ se u každé bubliny používá následujícím způsobem:
1. Vyprávění příběhu – Klient vypráví nějaký vlastní příběh spojený s tématem dané bubliny. Poradce klienta příběhem provází
pomocí otevřených otázek a stále má na paměti Glasserovy potřeby.
2. Rozvoj a pochopení příběhu – Poradce dává klientovi k příběhu zpětnou vazbu, pozitivně jej komentuje a analyzuje příběh ve
snaze nalézt pro klienta řešení. Hlavním cílem je vybudovat důvěru a kladný postoj vůči budoucnosti.
3. Budoucí cíle – Poradce pomáhá klientovi stanovit si pozitivní cíle do budoucna.
4. Vývoj akčního plánu – Aby bylo akční plánování efektivní, je důležité, aby klient cítil, že má nad svým plánem kontrolu a že je
jeho.
Rozhovor mezi poradcem a klientem o klientově soukromí je založen na vyprávění příběhů, rozvoji těchto příběhů a jejich
pochopení, budoucích cílích a vývoji akčního plánu. Některé bubliny znamenají všechny zmíněné kroky, zatímco jiné mají jen
tři fáze, protože u nich není relevantní stanovovat akční plán. V následující pasáži bude uveden příklad možných kroků a otázek
uvažujících potřeby podle Glassera, a to zvlášť pro každou bublinu.
Škola
1. Řekněte mi o nějaké dobré zkušenosti ze školy nebo o situaci, kdy jste ve škole zažil něco fajn (Láska a náležení). S kým
jste tehdy byl? (Láska a náležení). Čeho jste dosáhl? (Síla). Poradce musí ocenit pozitivní momenty příběhu. Jaká byla
v posledním týdnu škola? Pokud se škola změnila, povězte mi proč a jak?
2. Popište, co potřebujete, abyste se cítili jako důležitá součást této školy (Láska a náležení). Popište, co potřebujete, abyste
cítili uznání za svoji práci (Síla). Popište, v jakých oblastech potřebujete ve škole více možností na výběr. (Svoboda) Kdybyste
měl ohledně školy více možností, co byste udělal jinak? Povězte mi, kdy se ve škole bavíte. Popište, co nebo koho potřebujete
k tomu, abyste měl pocit, že vás škola baví a naplňuje. (Zábava) Popište, co potřebujete k tomu, abyste se ve škole cítil
bezpečně. (Přežití)
3. Chcete na škole zůstat?
a) Pokud na škole chcete zůstat, mohli bychom vybrat dvě věci, které je potřeba vyřešit, abyste na škole setrval? Dokážete
napsat dva cíle, které vám to umožní?
b) Pokud ve škole zůstat nechcete, mohl byste napsat dva cíle pro vaši nejbližší budoucnost?
4. Mohli bychom sestavit akční plán? Jaký bude první a nejvýznamnější krok? Co byste mohl udělat jako první? Snažte se být
konkrétní a promýšlet detaily.
Moje rodina
1. Povězte mi o své rodině, svých sourozencích atd. Řekněte mi nějaký příběh o tom, kdy jste s rodinou dělali něco dohromady
a vy jste se cítil šťastný. Jaký je v současnosti váš rodinný život? Jaké máte dnes vztahy s rodinou? (Pokud dotyčný nežije se
svou rodinou, je důležité, aby poradce při probírání citlivého tématu správně volil slova, například aby změnil název bubliny
na Můj domov.)
2. Co by podle vašeho mínění vaše rodina potřebovala k tomu, aby trávila více času pohromadě (např. někoho, s kým by si mohli
promluvit, více času, atp.)? (Láska a náležení). Kdyby vaše rodina měla větší možnosti (čas, peníze, pečovatelská služba), co
byste dělali? (Svoboda) Popište, při jaké aktivitě se vaše rodina dobře baví (Zábava). Popište, co vaše rodina potřebuje k tomu,
aby se cítila bezpečně a bez obav (Přežití).
3. Můžeme se pokusit stanovit dva cíle pro vás a vaši rodinu? Jaký by byl nejdůležitější cíl? K následné diskuzi je možné použít
některá z následujících témat:
→ Nejdůležitější a nejstarostlivější osoba ve vašem životě
→ Vaši přátelé a jejich spojení s rodinou
osobni profil.indd 14osobni profil.indd 14 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/15
→ Zájmy a koníčky ve vaší rodině
→ Povinnosti v domácnosti
→ Jaké je vaše nejoblíbenější místo?
Vrstevníci
1. Když se ohlédnete, jaký byl nejlepší vztah, který jste s někým měli? Máte nejlepšího kamaráda/kamarádku? Pokud ano,
povězte mi o něm/ní (Láska a náležení). Povězte mi o vás dvou. Co společně děláváte? Jak byste ho/ji popsal? Jaké jsou
jeho/její silné stránky? Čím to je, že jste blízcí přátelé? A co další kamarádi? Co dělají? Jaká je vaše skupina vrstevníků? Co
dělávají vaši přátelé? (Za školu, za práci, ve volném čase atd).
2. Jak se chováte mezi přáteli? Kdo budou vaši nejlepší přátelé za 5 let? A za 10 let? Pokud poradce dojde k závěru, že je třeba
hovořit o vrstevnickém tlaku, šikaně, izolaci, osamění, může některé z těchto témat probrat. Je důležité klást otevřené otázky
vztahující se k danému tématu podobně, jako to již bylo vysvětleno výše.
3. Můžeme stanovit dva cíle, které by pomohly tomu, abyste se cítil lépe mezi svými přáteli?
4. Můžeme vytvořit akční plán? Jaký bude první krok?
Moje silné a slabé stránky
1. Povězte mi, kdy jste se zachoval nebo jste něco udělal tak, že jste na sebe byl opravdu hrdý, nebo vám to udělalo opravdovou
radost (Síla, Zábava). Jak jste se cítil? Právě jste mi vyprávěl příběh, ze kterého vyplynuly vaše přednosti jako třeba...
2. Můžete na základě těchto okolností a pocitů vidět sám sebe pozitivněji? Jak můžete využít své silné stránky? (Síla). Kdybyste
měli popsat člověka, ke kterému chováte respekt a opravdu si ho vážíte, jaký by byl? Mohl byste to být vy? Každý má své
slabiny. Jak se vypořádáváte s těmi svými? (Láska a náležení).
3. Mohli bychom nastavit cíle, skrze které byste dokázal účinněji využívat své přednosti?
Můj životní styl
Životní styl je způsob, jakým se chováte v běžném životě.
1. Řekněte mi o typickém dni ve vašem životě. Jaký byl nejlepší den vašeho života? Při jakých činnostech máte pocit, že jste
součástí něčeho (skupiny, rodiny, atd.)? (Láska a náležení, Zábava). Poradce by měl klást otevřené otázky týkající se životního
stylu jako například: Co obvykle jíte? Jak trávíte svůj voný čas? Co většinou děláte o víkendech? (Přežití). (Zvyky, přesvědčení,
stravování, fyzická kondice, sporty, spánek).
2. Jste se svým způsobem života spokojen? Kdybyste měl ten nejlepší životní styl na světě, jaký by byl? V čem byste chtěl, aby
si odlišoval od toho stávajícího? Které z vašich činností by měli ostatní uznávat a obdivovat? (Síla). Když přemýšlíte o sobě a
své budoucnosti, co se vám vybavuje? Kdybyste měl cokoli, co byste potřeboval, jak byste svůj životní styl změnil? (Svoboda).
3. Můžeme stanovit cíle, skrze které byste mohl upravit svůj životní styl tak, abyste se cítil spokojenější?
Mé koníčky
Jako koníčka vnímám jakoukoliv činnost, která vás baví či zajímá.
1. Co děláte ve volném čase? Povězte mi o některé z vašich oblíbených aktivit nebo o některém koníčku. (Zábava). Kdybyste měl
všechny peníze a všechen čas na světe, jaké byste měl záliby? (Svoboda). S kým byste si přál trávit volný čas (jako se svým
společníkem)? (Láska a náležení). Řekněte, která z vašich zálib vám dodává nejvíc energie (Síla). Vybavte si situaci, kdy jste
se cítil být silnou osobností, a popište ji v souvislosti s některou vaší zálibou (Síla).
2. Jaký v současnosti bývá váš volný čas? Co k provozování svých koníčků potřebujete?
osobni profil.indd 15osobni profil.indd 15 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
16/
3. Představte si sebe sama za pět let. Povězte mi o svých koníčcích v té době. Můžeme společně nastavit cíle?
4. Pokud je tohle váš sen, můžeme vytvořit akční plán, který vám pomůže k jeho uskutečnění?
Prázdná bublina
Poradce se klienta zeptá, jestli ho napadá další téma, které by chtěl probrat a které by se hodilo do prázdné bubliny. Poradce
nesmí zapomínat, že tato témata mohou být velmi citlivá. Poradce tedy podniká podobné kroky a klade podobné otázky na
základě Glasserových potřeb jako u předchozích bublin. Zvolená témata mohou souviset s životními vzory, hodnotami, šikanou,
genderovými otázkami, zneužíváním atd.
Úkoly, které je třeba splnit před rozhovorem
1. Sestavte seznam studentů, kteří by mohli těžit z Osobního proﬁlu, a to buď ve spolupráci s vychovateli, učiteli či jinými
odborníky, nebo na základě výsledků Detektoru rizika.
2. Prozkoumejte informace týkající se těchto studentů. V rámci přípravy na sezení se poradce rozhodne, které bubliny je třeba
probrat s tím kterým studentem. Pro každého studenta vybere poradce 2-3 bubliny, které v tom konkrétním případě považuje
za nejvhodnější.
3. Poradce prozkoumá možnosti prevence a podpory v rámci školy a nejbližší společnosti. Tyto možné zásahy jsou důležité, když
poradce se studentem sepisuje Mé budoucí kroky. Níže uvádíme příklady možných preventivních a podpůrných kroků:
Podpůrná setkání (skupiny) se školním poradcem nebo jiným odborníkem.
Účast v podpůrném systému (t.j. např. program WATCH).
Kurzy dálkového vzdělávání.
Přístup k počítači, poskytnutí místa ke studiu.
Sportovní kluby, církev.
Pomoc s péčí o zdraví.
Práce na částečný úvazek.
Účast na společenských činnostech v rámci školy.
Účast na programech mentorů, neboli rádců (ať už má dotyčný získat svého rádce, nebo se jím stát pro někoho jiného).
Rozvoj systému podpory ve škole a/nebo mimo ni.
Spolupráce s rodiči.
4. Poradce prozkoumá studentův rozvrh, aby mohl určit nejvhodnější čas setkání s každým studentem.
5. Poradce kontaktuje studenta a pozve ho na konzultaci.
osobni profil.indd 16osobni profil.indd 16 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/17
Průběh rozhovoru, ve kterém bude poradce se studentem procházet jednotlivá témata a v dynamickém rozhovoru zmapuje
klíčové oblasti studentova/studentčina života, je ideální verze, která ve většině poradensko-koučingových situach nenastane.
Je velmi pravděpodobné, že studenti o tématech, která pro ně mohou být bolestivá, nebudou chtít mluvit. Že nebudou poradci
důvěřovat, protože je v mnoha případech zároveň jejich pedagogem. Hladký průběh rozhovoru nad bublinami však může
zkomplikovat mnoho dalších okolností. Student se může nacházet v obtížné životní situaci, ve které mu rozhovor nad bublinami
může přijít banální a zbytečný a tudíž se ho nebude ochoten účastnit.
S tím by měl poradce počítat a přizpůsobit vývoj setkání aktuálním potřebám studenta. Pro řadu takových situací poradce se
samotným schématem bublin nevystačí. Proto je dobré osvojit si komplexnější přístup vycházející z koučingových metod.
Koučingové vedení rozhovoru
Pokud si rozložíme setkání poradce se studentem do několika základních kroků, lze je rozdělit na fáze odpovídající fázím vedení
koučingového rozhovoru.
1. Stížnost
Tedy to, co je „špatně“, co „nefunguje“, „problém“, nespokojenost, rezerva.
Stížnost popisuje důvod pro spuštění koučingové spolupráce. „Stížnost“ samozřejmě může vycházet nejen od studenta/
studentky, ale z úst někoho zásadního v jejich okolí. (rodiče, prarodiče, kamarádi, přítel/přítelkyně)
Na počátku rozhovoru je tedy vaším cílem zjistit, zda ze strany studenta existuje nějaká stížnost, která potenciálně povede k další
spolupráci. Je však možné, že student v rozhovoru nad výsledky detektoru rizika neprojeví potřebu o tématech hlouběji hovořit,
věnovat se jim a na otázky bude reagovat tak, že je vše v pořádku, že test není vypovídající, lže nebo že problémy, které popisuje
jsou normální a on/ona pomoc nepotřebují. V tom případě by poradce studenta neměl nutit do práce na žádném z témat, která
by sám označil za riziková. Další rozhovor a navazující druhý a závěrečný rozhovor by se měly věnovat pouze vyzdvižení silných
stránek, práci na plánech do budoucna, akčním plánu, nápadech týkajících se budoucnosti, seberealizace, atd. Poradce by však
zdůraznit, že v případě potřeby je studentovi k dispozici a poskytnout mu na sebe případně emailový kontakt.
2. Objednávka
Deﬁnuje stav věcí tak, jak by si je student/studenka nepřáli či přáli.
Pokud student/ka uvítá možnost promluvit si s poradcem/poradkyní o některém z témat identiﬁkovaných detektorem rizika,
naváže na fázi stížnosti fáze, kterou lze pojmenovat jako „objednávku“. Bývá obvykle opakem stížnosti a deﬁnuje, jak by podle
přání studenta/studentky věci měly být. Obvykle bývá celkem jasně formulována, někdy je zapotřebí se na ni trochu doptat.
Poradce by měl navést studenty k tomu, aby konečná formulace toho, co by si chtěli, byla formulována positivně.Tedy ne, co
nebude, ale co bude!
Příkladem takové objednávky by mohlo být „Nechci, aby mě učil ten příšerný matematikář, on si na mě zasedl a terorizuje
mě!“. „Nechci chodit do školy, nechci se učit, nechci poslouchat učitele, ani Vás.“ „Nepotřebuju mít maturitu, pracuju jako
ﬁnanční poradkyně, uživím se i bez školy, nepotřebuju blbej diplom“, „Chci, aby mi naši prostě dali pokoj,“atd.
3. Formulace cíle nebo cílů
Kontextualizovaná objednávka, rozvedená do detailů. Co všechno se změní s tím, když se povede, co je „objednáno“.
Anebo také co všechno musí být jinak, aby se podařilo objednávky dosáhnout. Společné formulaci cíle je zapotřebí věnovat
velkou pozornost, často je to docela dlouhá a podrobná práce.Nelze ji však podcenit, protože formulace cíle dává směr celé
další práci. Bez toho, aby student/studentka sami deﬁnovali co všechno má být jinak než stávající situace, se poradenský
rozhovor může zvrtnout ve změť konverzace, která nikam nevede.
osobni profil.indd 17osobni profil.indd 17 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
18/
Jen velmi výjimečně se podaří dospět k dobře formulovanému cíli/cílům v rámci prvního setkání. A není třeba z toho mít
špatný pocit. Formulace cíle v jeho detailním provedení může trvat i několik setkání. Někdy momentem, ve kterém si student
přesně deﬁnuje cíl, tedy co všechno z různých úhlů pohledu bude jinak, až se splní jeho či její objednávka, koučingové
setkávání končí. Zde je třeba zdůraznit, že kouč a poradce by měl studenta vést otázkami k tomu, aby svůj cíl formuloval
pozitivně.
Tedy napr. namísto „Nechci už každé pondělí ráno vstávat s křečema v žaludku a děsem z matiky“, – „Chci každé
ráno vstávat s pocitem, že matiku přežiju bez problémů“. Proč? Negativní formulace, které nenaleznou svoji pozitivní
alternativu, mohou končit ve spirále negativismů, ze které se obtížněji hledá konstruktivní východisko.
Proto je dobré držet se strategie:
„Pokud tohle nechcete, co tedy přesně chcete místo toho?“
Formulace cíle nekončí první konstruktivní větou, kterou student/studentka vysloví. Proto, aby byl cíl vzájemného setkávání
dostatečně dobře formulován, je třeba zmapovat projevy takového cíle ve všech možných oblastech života. V této fázi kouče
zajímá, co všechno bude ještě jinak, když se tento cíl podaří. Kdo to pozná, kdo si toho všimne, kdo nevšimne, jak se to projeví
tam, jak jinde, atd.
Pro orientaci přikládáme katolog koučovacích otázek, které může poradce či poradkyně v takovém rozhovoru využít. (Příloha
3). Je však třeba zdůraznit, že se nejedná o kuchařku, kterou by měl poradce odříkávat a aplikovat větu po větě jako nákupní
seznam. Tyto otázky by si měl poradce vštípit jako přirozené a smysluplné. Měl by vědět v jaké situaci a proč je pokládá a volit je
podle jedinečného kontextu situace každého studenta a každé studentky.
V opačném případě se ze setkání se studenty stane robotické sezení, na kterém poradce odhrká mechanicky naučené otázky
a bude čekat, že student přijde s magickým řešením. Z výzkumů zabývajících se faktory úspěšnosti v psychoterapii vyplývá, že
jedním z nejúčinnějších faktorů a hnacím motorem úspěchu v terapii je bezpečný vztah navázaný mezi terapeutem a klientem.
A tento bezpečný vztah založený na důvěře by měl být také nejdůležitějším měřítkem pro poradce.
4. Zakázka, kontrakt
Pote, co se podařilo dostatečně detailně zformulovat cíle vzájemného setkávání, nastává čas vymezit zakázku. Zakázka
popisuje, „jak to celé budeme spolu provádět“. Zahrnuje deﬁnici toho, co osoba, která přináší stížnost nebo vůči které je
stížnost formulována, od kouče potřebuje, jak si představuje nejefektivnější postup. Do této fáze patří práce se zdroji, ale
také domluva pragmatických organizačních otázek, jako kde budou rozhovory probíhat, jak často, kolik jich bude, at. V tento
moment se spolu také poradce se studentem/studentkou domlouvají, zda v jejich spolupráci půjde „čistý“ poradenství,
koaching, nebo o kombinaci s výukou, tréninkem, atd.
5. Realizace zakázky, kontraktu
Poté, co student/studentka deﬁnovali cíl nebo cíle, na kterých budou v rámci setkávání s poradcem pracovat a poté, co je
ujasněna zakázka, začíná samotná práce na dosažení cílů. Poradce by měl mít během každého setkání na paměti, jaký cíl byl
pro vzájemnou spolupráci deﬁnován a průběžně se na něj dotazovat. Je možné, že během společné práce student/studentka
cíl změní nebo nově deﬁnují.
Někdy se stává, že poradenské rozhovory sklouznou do zdlouhavých povídání, příběhů, výčtů a vysvětlování. Deﬁnice a psaní
nových příběhů, které jsou v souladu s realizací cíle, jsou užitečné. Některá povídání však s cílem nemají nic společného a od
osobni profil.indd 18osobni profil.indd 18 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/19
práce na tématu spíš odvádějí. V takové situaci může být užitečné doptat se studenta/studentky, jak tento příběh, povídání,
historka, anekdota souvisejí s jejich cílem, jak jsou s ním spojené nebo do něj zapadají.
Rozvržení preventivních kroků
Jedním z úkolů poradce je zjistit, co by se mohlo v rámci školy a společnosti pro daného jedince udělat v oblasti prevence
a podpory.
Možné preventivní kroky:
→ Podpůrná setkání (skupiny) se školním poradcem nebo jiným odborníkem.
→ Účast v podpůrném systému (např. program WATCH).
→ Kurzy dálkového vzdělávání.
→ Přístup k počítači, poskytnutí místa ke studiu.
→ Sportovní kluby, církev.
→ Pomoc s péčí o zdraví.
→ Práce na částečný úvazek.
→ Účast na společenských činnostech v rámci školy.
→ Účast na programech mentorů, neboli rádců (ať už má dotyčný získat svého rádce, nebo se jím stát pro někoho jiného).
→ Rozvoj systému podpory ve škole a/nebo mimo ni.
→ Spolupráce s rodiči.
PŘÍLOHA 1 MÉ KROKY K BUDOUCNOSTI
V Příloze1 přikládáme úkolový list Mé kroky k budoucnosti. Je určen k použití na závěrečném sezení. Poradce a klient si vytyčí
úkoly, které by měl jedinec splnit, a určí si plán. Do úkolového listu sepíší společně cíle a plán sestávající z kroků k jejich
dosažení. Toto sepsání je nezbytné pro to, aby dotyčný jedinec pochopil, jak může věci změnit k lepšímu.
Mé kroky k budoucnosti
Cíle:
Akční plán:
osobni profil.indd 19osobni profil.indd 19 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
20/
V Příloze 2 přikládáme dvě schémata. Ta pomohou při vysvětlování bublin. První schéma představuje všechny bubliny a poradce
je může využít k tomu, aby na začátku sezení vysvětlil jejich podstatu. Jedince vybídne, aby si vybral první bublinu, o které by
chtěl mluvit. Poradce ještě před zahájením sezení vybere podle konkrétní situace všechny vhodné bubliny, které jedinci předloží.
Druhé schéma slouží potřebám poradce při přípravě na sezení. Pro každou bublinu se mu nabízí několik fakt, která by se mu
mohla při sezení hodit. Poradce si může sám časem přidat další fakta podle osobních zkušeností.
PŘÍLOHA2
JÁ
BUBLINY
RODINA
VRSTEVNÍCI
ŽIVOTNÍ
STYLSILNÉ
STRÁNKY
A SLABINY
KONÍČKY
Diagram pro studenta
ŠKOLA
osobni profil.indd 20osobni profil.indd 20 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/21
JÁ
BUBLINY
RODINA
VRSTEVNÍCI
ŽIVOTNÍ
STYLSILNÉ
STRÁNKY
A SLABINY
KONÍČKY
Docházka,špatnéznámky,
chování,problémysučením
Nedostatek podpory,
vztahy, sourozenci
Sociální potíže, party, vrstevnický tlak,
přátelství, šíkana, osamění
Zájmy, nedostatek zájmů,
plány do budoucna, volný čas
Sebehodnocení,
mojeosobnost,
potížesučením
Zvyky,přesvědčení,
stravování,fyzická
kondice,sporty,spánek
Diagram pro poradce
ŠKOLA
osobni profil.indd 21osobni profil.indd 21 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
22/
PŘÍLOHA 3 KATALOG OTÁZEK
Základní třídění otázek pro vedení rozhovoru
Motto:
„… člověk má v sobě všechny odpovědi, jenom někdy nezná ty správné otázky …“
Důležité!
Ještě než se pustíte do čtení a posléze využívání těchto otázek, rádi bychom apelovali na vaši profesionalitu. Tento seznam otázek je
jakýsi inspiromat pro techniku práce se studenty, avšak neměl by se stát vaším odškrtávacím seznamem. Nenahrazuje „srdce“. Pro
mnohé z vás bude jistě užitečným vodítkem pro průběh rozhovoru. Pokud se ho však budete křečovitě držet, je možné, že se vám
poradenský proces nebude dařit. Proč? Možná budete kvůli přílišnému soustředění na otázky méně vnímat, poslouchat a pozorovat
studenta. Možná budete působit strojeně a nepřirozeně a narušíte utváření bezpečného vztahu. Možná v tom budou ještě další námi
opomenuté důvody.
Proto, abyste mohli používat všechny nebo alespoň některé níže otázky autenticky, potřebujete zkušenost a trénink. V celé České
republice momentálně působí kolem stovky školních psychologů, kteří výcvik ve vedení podobných rozhovorů mají. Ostatní poradci
ve školním prostředí jsou výchovní poradci, kteří by poradenský či terapeutický výcvik jistě upotřebili. Ne vždy je to však reálné.
Proto si dovolíme zahrnout do této brožury jedno doporučení. Pokud vám to vaše ředitelství umožní, absolvujte seminář holistického
poradenského rozhovoru, jehož součástí je osobní žážitek a praktický nácvik vedení rozhovoru ve školním poradenském kontextu.
Takový seminář jistě nenahradí koučingový či poradenský výcvik, ale poskytne vám větší jistotu a oporu pro vedení vašich poradenských
rozhovorů. Více informací o semináři najdete na webových stránkách uvedených v kontaktní sekci brožury.
Příklady pro dotazování
Snad vždy, až na ty situace, kdy ne, se lze ptát na tři roviny : řečené nahlas, řečené potichu (myšlené), cítěné (prožívané). Mohou
být rozdíly mezi racionálním a emocionálním, explicitním a implicitním.
A.: Otázky na deﬁnování „problému“
Ptáme se na popis speciﬁckého chování, považovaného za problematické …
A.1.Přítomné
A.1.a. obecně
→ Jak se to stalo, že jste požádal o setkání ?
→ Jaký je (váš, rodičů, učitelů) současný problém (starost, stížnosti) ?
→ Co vás přivádí do coachingu/ za poradcem ?
→ Jaká je vaše největší starost v současnosti ?
→ Jaké jsou další starosti ?
→ Kdo všechno si stěžuje ? Jak ?
→ Kdo všechno v tom hraje nějakou roli ? Jakou ?
→ Kdyby tady byl s námi (kdokoli relevantní), jak by to popsal ? Co by si o tom myslel ?
osobni profil.indd 22osobni profil.indd 22 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/23
A.1.b. rozdíly
→ Bylo to vždycky tak ?
→ Vidí to (kolega, ředitel, jiný kolega, manželka …) stejně ?
→ V čem to vidí jinak ?
→ V čem by s vámi (kdokoli relevantní) souhlasil – nesouhlasil ?
A.1.c. chápání – výklad
→ Jak tomu rozumíte, že to tak je ?
→ Jak rozumíte tomu, že se to stalo ?
→ Co si myslíte o tom, že je to právě nyní takto ?
→ Co chování (kohokoli relevantního) znamená pro vás ?
→ Co si myslíte o tom, že to (kdokoli relevantní) vidí jinak ?
→ Co si myslíte o tom, že s vámi (kdokoli relevantní) souhlasí - nesouhlasí ?
A.2. Minulé
A. 2.a. obecně
→ Jak to bylo předtím ?
→ Byla předtím nějaká stížnost, starost ?
→ Kdo si tehdy stěžoval ?
→ Hledal někdo nějakou pomoc ? Kdo ? Proč ?
→ Co pomáhalo ? Co nic neměnilo ? Co zhoršovalo věci ? Pro koho ? Jak ?
A. 2.b. rozdíly
→ V čem to tehdy bylo jiné, než dnes ?
→ V čem to je, že jste tehdy pomoc nehledali a nyní ano ?
→ Jak se na to, jak to bylo tehdy, dívá (kdokoli relevantní) ?
→ Kdyby tady byl (kdokoli relevantní ), co by na to řekl ?
→ Co si myslíte, kdo (kdokoli relevantní ) s vámi nyní ve vztahu k tomu, jako to bylo tehdy, souhlasí – nesouhlasí ?
→ A co si o tom myslíte vy ? A co si myslíte, že si o tom myslí (zde přítomná, nebo nepřítomná ) vaše žena (nebo kdokoli jiný
relevantní, přítomný, nepřítomný) ?
→ Kdo souhlasí – nesouhlasí s tvým – vašim – popisem ?
→ apod. ….
A. 2.c.chápání – výklad
→ Jak rozumíte tomu, že to tehdy bylo jiné (stejné), jak je to nyní ?
→ Jak si vysvětlujete skutečnost, že to (kdokoli relevantní) vidí jinak (stejně) ?
→ Co si myslíte o tom, že tehdy nikdo (kdokoli relevantní) žádnou stížnost neměl ?
→ Jak jste tehdy rozuměl / a jeho/její (kohokoli relevantního) chování ? Co to pro vás znamenalo ?
→ Co si myslíte o tom, že se tehdy nikdo nerozhodl (např. požádat o pomoc) ?
→ apod. ….
osobni profil.indd 23osobni profil.indd 23 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
24/
A.3. „Hypotetická“ „problémová“ budoucnost
A. 3.a. obecně
→ Co se stane, když se nic nezmění ?
→ Co bude problémem, stížností, starostí, když to takhle půjde dál ?
→ Přemýšlel/a, přemýšleli jste už o tom ?
→ Jak to, že ano ?
→ Jak to, že ne ?
→ apod. ….
A. 3.b. rozdíly
→ Když bychom se tady sešli (za nějakou dobu v budoucnosti) a věci by šly dál bez pozitivní změny, kdo by o tom jak mluvil?
přemýšlel ? Kdo by to jak cítil ?
→ Jaké by to pro (kohokoli relevantního) bylo ?
→ Kdo souhlasí – nesouhlasí s tvým – vašim – popisem ?
→ apod. ….
A. 3.c. chápání – výklad
→ Jak by (kdokoli relevantní) rozuměl tomu, že se nic pozitivním směrem nezměnilo ?
→ Co by bránilo pozitivní změně ?
→ Jak (kdokoli relevantní) rozumí tomu – cítí to -, že něco brání pozitivní změně ?
→ apod. ….
B. Otázky na deﬁnování cíle – orientace na pozitivní, jakoby už vyřešenou budoucnost
B. 1. obecně
→ Jak to bude, když bude všechno v pořádku ? – a všechny varianty otázek na pozitivní, žádoucí, chtěnou budoucnost – v podstatě
varianty „otázky na „zázrak““
→ Jak to bude, kdyby to bylo ještě lepší ?
→ apod. ….
B. 2.rozdíly
→ Jak to bude pro (kohokoli relevantního) ?
→ Co na tuto otázku řekne ( co by řekl) (kdokoli relevantní, přítomný, nepřítomný) ? (když bych se zeptal vašeho šéfa, jaké to
bude, když bude všechno v pořádku, co řekne ? co si bude myslet ? jak to bude prožívat ?)
→ Kdo souhlasí – nesouhlasí s tvým – vašim – popisem ?
→ apod. ….
B.3. chápání – výklad
→ Jak rozumíte tomu, že právě toto je to, jak to má být, abyste byl/a spokojený/a (aby všichni byli spokojení) ?
→ Jak rozumíte tomu, že váš (kdokoli relevantní) to vidí (chápe, cítí) jinak (stejně) ?
→ apod. ….
osobni profil.indd 24osobni profil.indd 24 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/25
C. Dotazy na zdroje
C.1. obecně v přítomnosti
→ Co vám pomáhá (to zvládat) ?
→ Co ostatním ?
→ Jaké máte vy (a ostatní) zkušenosti s pozitivním zvládnutím obtížných situací ?
→ Co vám (a ostatním) přináší pozitivní prožitky, zkušenosti … ?
→ apod.. – všechny možné varianty
C.2. v minulosti
→ Co vám v minulosti pomáhalo zvládat (tyto, podobné) situace ?
→ Co ostatním ?
→ Jaké máte vy (a ostatní) zkušenosti s pozitivním zvládnutím obtížných situací v minulosti ?
→ Co vám (a ostatním) přinášelo pozitivní prožitky, zkušenosti … v minulosti ?
→ apod.. – všechny možné varianty
C.3. chápání – výklad
→ Jak rozumíte tomu, že právě toto ?
→ apod..
D. Dotazy na sekvence interakcí
D.1. obecně v přítomnosti
→ Co kdo dělá ?
→ Kdy ?
→ A co potom ?
→ Kde je (kdokoli relevantní), když tamten dělá právě toto ?
→ A co dělá ten další (kdokoli relevantní) v té chvíli ?
→ Co dělají ostatní ?
→ Kdo si toho všímá první ?
→ Jak na to kdo reaguje ?
→ Kdyby (kdokoli relevantní ) nedělal (cokoli relevantního), co by se stalo ? Co by bylo jinak ?
→ apod. ….
D.2. v minulosti
→ Bylo to vždy tak ?
→ Co tehdy (v interakcích) bylo jinak ?
→ apod. ….
D.3. rozdíly
→ Kdo to vidí, cítí stejně, podobně, jinak ?
→ Jak by to popsal (viděl) (kdokoli relevantní, přítomný, nepřítomný) ?
→ Kdo souhlasí – nesouhlasí s tvým – vašim – popisem ?
→ apod. ….
osobni profil.indd 25osobni profil.indd 25 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
26/
D.4. změny
→ co byste vy dělal/a jinak, kdyby (kdokoli relevantní) udělal to a to (něco jinak) ?
→ jak byste to viděl, cítil, kdyby (kdokoli relevantní) udělal to a to (něco jinak) ?
→ apod..
D.5. chápání – výklad
→ Jak rozumíte tomu, že to tak probíhá ?
→ Co jsou koho „motivy“, že se chová právě tak ?
→ Jak rozumíte tomu, že si toho zrovna (označený) všímá (reaguje na to) jako první ?
→ Co si myslíte o tom, že to (kdokoli relevantní) vidí, chápe, popisuje, prožívá jinak ?
→ Jak rozumíte tomu, že by to v takové a takové situaci probíhalo jinak ?
→ apod..
E. Dotazy na srovnávání ve vztazích
E.1. obecně v přítomnosti
→ Co myslíte, kdo je více nakloněný komu ?
→ Kdo je nejvíc rozčilený (jiná emoce), když (událost) ?
→ Kdo se cítí nejvíc bezmocný ?
→ Co myslíte, kdo je v tom nejvíc angažován ? Kdo další ?
→ Kdo vám nejvíc pomáhá ?
→ Kdo obvykle drží s kým ?
→ Kdo nejvíc komu rozumí ?
→ apod..
E.2. minulost
→ Bylo tomu tak vždy ?
→ Co bylo jinak ?
→ apod..
E.3. rozdíly
→ Kdo to vidí, cítí jinak ?
→ Kdo s kým souhlasí – nesouhlasí ?
→ apod..
E.4. chápání – výklad
→ Jak rozumíte tomu, že to je zrovna tak ?
→ Jak si to vysvětlujete ?
→ Přemýšlel/a jste o tom, proč se to děje ?
→ Jaký to má význam, smysl , záměr, cíl ?
→ Jak rozumíte tomu, že (kdokoli relevantní) to vidí, popisuje, cítí jinak (stejně) ?
→ apod..
osobni profil.indd 26osobni profil.indd 26 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
/27
F. Dotazy na změny
→ Co by bylo, kdyby ….. (cokoli z výše uvedeného a jinak) ..? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ Co by byla nejúčinnější cesta ke zlepšení ? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ Co se mění v průběhu tohoto rozhovoru ? Čím se to děje ?
→ Co se změnilo od posledního rozhovoru ? Jak se to stalo ?
→ apod..
G. Dotazy na roli coache, vztah, akce (a tedy na vnitřní model pomoci „klienta“)
→ Jak jste si představoval/a, co se tady bude dít ? Jako to bude probíhat ? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ Kdybych vám měl opravdu účinně pomoci, co bych měl udělat ? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ To, co nyní děláme, je pro vás užitečné ? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ Co bych měl dělat jinak ? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ Jaký by měl být náš vztah, aby vám to pomáhalo ? (obecně, rozdíly, chápání – výklad)
→ apod..
Ještě jedno shrnující třídění otázek:
→ otázky na představy o názorech, vidění, pocitech nepřítomných osob …
→ otázky na výjimky
→ otázky na rozdíly
→ otázka na „zázrak“ a její varianty
→ otázky na lepší cíle
→ a škálovací otázky
osobni profil.indd 27osobni profil.indd 27 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
28/
PŘÍLOHA 4 HODNOCENÍ
Abychom budoucím uživatelům umožnili ohodnotit jejich práci pokaždé a se všemi subjekty, přikládáme tyto dva hodnoticí listy
v Příloze 4. Hodnocení slouží k zpřesnění cíle plánovaných strategií, dokumentuje, jak velký postup k vytyčeným cílům nastal,
a může se uplatnit i při přehodnocování a přizpůsobování taktiky. Osobní proﬁl je podrobně vysvětlen a skládá se i z několika
otevřených otázek, založených na potřebách podle Glassera, které obsahuje každá bublin. Tím se zjednodušuje použití materiálu
a příprava poradců. Ti ovšem musí přizpůsobit strategii rozhovoru okolnostem a prostředí, stejně tak musí využít svého osobního
stylu a zkušeností.
List Hodnocení 1
Poradci mají vyplnit následující list u každého jednotlivce, který se účastnil Osobního proﬁlu.
1. Jak jste si jednotlivce vybrali?
2. Jaké jsou hlavní rizikové faktory jednotlivce? (Proč by jednotlivec mohl být vyloučen ze školy?)
→ Demogracické faktory
→ Rodinné faktory
→ Předchozí zkušenosti se školami
→ Současné chování ve škole, postoj k ní
→ Osobnostní/ psychologické charakteristiky
→ Jiné. Prosíme vysvětlete
3. Odkud jste se dozvěděli o rizikovém faktoru (rizikových faktorech) jednotlivce?
→ Od zaměstnanců školy
→ Ze školních záznamů
→ Od ostatních studentů
→ Jinak. Prosíme vysvětlete
4. Kolik rozhovorů jste museli s jedincem podstoupit?
5. Jak dlouho trval každý z nich?
6. Kterou bublinu si jedinec vybral jako první?
7. Kterou bublinu jste si vybrali vy (poradci)?
8. Které další bubliny si jednotlivec vybral?
9. Které další bubliny jste si vybrali vy (poradci)?
10. Jak jedinec vystupoval na začátku rozhovoru? (jak jste ho vnímali)
(můžete použít slova nebo obraty jako: Positivně naladěný(-á)/negativní; společenský(-á)/zdrženlivý(-á); cítil(a) se jistě/byl(a)
nejistý(-á); jevil(a) zájem/byl(a) bez zájmu; hovorný(-á)/mlčenlivý(-á); byl(a) rád(a)/byl(a) smutný(-á).
11. Jak jedinec reagoval během rozhovoru (můžete zvolit více možností)
→ Byl(a) hovorný(-á)
→ Byl(a) veselý(-á)
→ Cítil(a) se jistě
→ Byl(a) znuděný(-á)
→ Byl(a) mlčenlivý(-á)
osobni profil.indd 28osobni profil.indd 28 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
→ Byl(a) ambiciózní
→ Byl(a) nejistý(-á)
→ Byl(a) ve stresu
→ Byl(a) ovlivňující(-á)
→ Byl(a) neznalý(-á)
→ Byl(a) klidný(-á)
→ Působil(a) jinak
12. Jaký závěr jednotlivec učinil? Jaké byly jeho další kroky?
13. Hodil se Osobní proﬁl pro tohoto jedince?
→ Nehodil se
→ Spíše se nehodil
→ Částečně se hodil
→ Hodil se
→ Velmi se hodil
List Hodnocení 2
Poradci mají vyplnit následující formulář na základě Osobního proﬁlu podle svého úsudku.
II. 1. Odpovídá šablona rozhovoru potřebám práce poradce?
→ Vůbec neodpovídá
→ Spíše neodpovídá
→ V určité míře odpovídá
→ Ve velké míře odpovídá
→ Zcela odpovídá
II. 2. Byly otevřené otázky v jednotlivých bublinách použitelné?
→ Vůbec ne
→ Byly málo použitelné
→ V určitém rozsahu ano
→ Ve velkém rozsahu ano
→ Velmi použitelné
II. 3. Použili jste i jiné otázky, které se hodily?
→ Ano
→ Ne
Pokud ano, uveďte, prosím, jaké
II. 4. Je Osobní proﬁl vhodný k odhalení problémů studenta?
→ Není vhodný
→ Je částečně vhodný
→ Je docela vhodný
→ Je velmi vhodný
osobni profil.indd 29osobni profil.indd 29 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
30/
II. 5. Je Osobní proﬁl vhodný nástroj k motivování studentů ke změně?
→ Není vhodný
→ Je částečně vhodný
→ Je docela vhodný
→ Je velmi vhodný
II. 6. Jaký je váš (celkový) názor na šablonu rozhovoru?
II.7. Myslíte, že budete využívat Osobní proﬁl i v budoucnu?
→ Určitě ne
→ Částečně
→ Převážně
→ Zcela
Děkujeme!
místo pro vaše poznámky a myšlenky
osobni profil.indd 30osobni profil.indd 30 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
www.learning4life.eu
osobni profil.indd 31osobni profil.indd 31 10.10.11 22:2010.10.11 22:20
osobni profil.indd 32osobni profil.indd 32 10.10.11 22:2010.10.11 22:20