Agrese a šikana jako pedagogické jevy


1.    Vztah agrese a šikany

2.    Příčiny, znaky a druhy šikany

3.    Aktéři a oběti šikany

4.    Pedagogické prostředky řešení šikany a její prevence


Základní literatura:

Říčan,Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.

Kolář,Michal. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1995.

Kolář, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001.

(další tituly budou doplněny při výuce)

Ad 1)

Agrese   znamená napadení (nejobvyklejší výklad tohoto pojmu)


Šikana (z francouzského chicane) – je zvláštní případ agrese a znamená obtěžování, týrání,
sužování, pronásledování…


-       řada vlivných psychologů tvrdí, že agrese je „naučená“ – že si ji osvojíme na základě
zkušenosti (přímé nebo zprostředkované)

-       z dítěte se stává agresivní člověk postupně, a to tak, že si „pamatuje“ způsoby jednání,
které vedou k „úspěchu“



Ad 2)


K původu (podstatě) agrese a šikany – příklady interpretací:


a)     teorie identifikace původní oběti s agresorem

b)     teorie přeměny (transferu) nenaplněného pozitivního vztahu ve vztah negativní






Motivace k šikaně:


-       touha po mužnosti

-       touha dominovat

-       motiv krutosti

-       zvědavost

-       nuda









Znaky šikany:


a)     opakované ubližování

b)     bezbrannost oběti

c)      asymetričnost (více proti jednomu)



Druhy šikany:


a)     přímá (tvrdé projevy, mírnější projevy)

b)     nepřímá (pomluvy, intriky, izolace…)






Skupinová dynamika šikanování

(vývoj je závislý na vztahu členů skupiny k normám, hodnotám a postojům šikanování)


1)     Kdy může třída nebo výchovná skupina “onemocnět”?

2)     Na čem závisí “nastartování” mechanismu proměny?

3)     Jak vypadá vývoj v ”nemocné” skupině?

(viz Kolář, 1995, s. 31-47)






Vývojové stupně šikanování


1. stupeň -  zrod ostrakismu = mírné, převážně psychické formy násilí (oběť se necítí dobře, je
neoblíbena, neuznávána…)

2. stupeň - fyzická agrese a přitvrzování manipulace

3. stupeň - vytvoření jádra (šiřitelé “viru” začnou spolupracovat a systematicky šikanovat
nejvhodnější oběť (oběti)

4. stupeň – většina přijímá normy agresorů

5. stupeň – dokonalá šikana – prorůstání šikany do oficiální (školní) struktury


Ad 3)


Aktéři šikany – agresoři:


-    poškození nevhodnou výchovou (citový chlad,       lhostejnost, tolerance k násilí,
ponižování…)

-    somatické zvláštnosti

-    specifické projevy chování

-       temperamentové dispozice

-       souvislost mezi chováním otce a účastí syna na šikaně

-       socioekonomický status

-       učitel jako spoluaktér šikany



Oběť agrese – šikany:


-       somatické zvláštnosti

-       psychické příčiny:

a)    děti s nízkým sebevědomím (tiché, plaché, citlivé, ustupující…)

b)    děti neschopné zaujmout (osamělé – bez kamarádů, neduživé…)

c)    děti s útočným chováním (dráždící, popichující – protivné…)

d)    noví žáci, vynikající žáci, jemní žáci…



Ad 4)

K diagnostikování šikany učitelem

a)    přímé znaky:

-       specifické verbální projevy a reakce na ně

-       specifické fyzické projevy a reakce na ně

b)    nepřímé znaky:

-       osamělost – izolovanost

-       nejistota, ustrašenost, smutek

-       výrazné zhoršení prospěchu

-       vyhledávání blízkosti učitelů

-       odmítavý vztah ke sportu

-       poškozené, znečistěné věci nebo zranění, která nejsou uspokojivě vysvětlena



Postoje školy k šikaně


-       „ať si to vyřídí mezi sebou“

-       „jakmile zasáhneme, šikana se utají“

-       „řešení ublíží pověsti školy“


Doporučované postupy:

-       vyšetření případu

-       jednoznačné odsouzení šikany

-       první fáze nápravy

-       prevence






Náprava a prevence (týmová práce):


-       jednání s obětí

-       jednání s agresorem

-       jednání s rodiči oběti a agresora

-       jednání se žáky (například diskuse o problému pasivní tolerance…)

-       otázka „publicity – zveřejnění celého případu“