- 146 - 6« H U O B A V KLASICISMU Klasicismus Je odrazem obecných ideálů humanismu a osvícenství, □e výrazem rozporného myšlenkového světa doby, ve které názory a vkus feudálni třidy se prolínej i a střetávají s názory a vkusem o moc usilujícího móštanstva. Uměni Nejvýznačnějším rysem klasicistního uměni Je směřování k vyjádřeni .dokonalé krásy. jejímž mimetickým odrazem Je dílo, v němž Je dosaženo rovnováhy citu a rozumu. Umění se zbavuje složitých symbolů.tajemných představ věčnosti a obraci se spiš k vyjádřeni jasných představ ideálů pozemského života. Hudba V hudbě Je klasicismus celoevropskou , záležitostí, nejbliže k Jeho pojetí • měly národy, které dávaly přednost zpěvné melodií před barokním patosem (zárodky klasicistního slohu se objevují proto nejprve napr. u Italů, ale i u Čechů). Hudba vystupuje s ideálem Jednoduchosti, srozumitelnosti. Na rozdíl od barokní monumentality nastupuje princip uměřenosti, symetrie, úspornosti. Jehož nej přirozenějším projevem Je srozumitelná zpěvná melodie. Barokní Jednoznačnost ustupuje před individualizovanými a stéle mnohotvárnějšími způsoby vyjadřováni. Závěrečná fáze klasicismu (zejm. v díle Beethovenově) vystupuje s požadavky umělecké originality se zřetelnou snahou vymezit hudební obsah průkaznými odkazy k mimohudebni skutečnosti ;(nap'ř. Beethoven VI. i IX. symfonie aj.). Melodika - oproti dlouhé nepřetržité melodice barokní zřetelné Členěni', symetričnost, pravidelná stavba melodie, kdy sé k sobě přiřazuji dvoutaktí spojovaná ve čtyřtakti etd. Melodie je určována harmonickou kostrou, převaha durové tonality Je zřetelná. Převládá periodičnost formování' (před vět i - "otázka", "předpoklad"; závětí - "odpověa, "následek"). . P T' r F r. Rytmika *> oproti baroku členitějěl, 4a spravidla založena na pravidelné* sudém nebo lidném děleni, hudební prÔb6h je edružovén do logických celkÄ jednotlivými <-metrickými impuley. Harmonie- vyhraněný princip tonicko-domiňsntní( kdy tunika představuje výchozí klidovou; rovlrtu, dominanta rovinu, která ae vzdaluje a vytváří napětí Se olinou tendenci zpětného rozvodu do ťSniky. Dynamike - ruěiae teraaovltost dynamiky, objevuji ee'mezietupně„p - f a jejich plynulé přechody cres« • dscreee* (mannhelmeká 6kola). Typické způsoby formováni t v klasicismu ee téme (výrazná uzevřená hudební •yglenke) stávátzék^deA. naněmžje zeložen celý charakter věty* Barokní ^t««ii*%»t\tó 'i prochází skladbou většinou beze změn* Naproti tonu klasické musl být schopno tzv. tématické'práce (musi být vhodné k obměňováni)• Né principu kontrastu mezi témety je založena fonátová forma. . 3e třldilnát prvni dli ee nazývá expozice. druhý provedení a třetí repríza* Expozice je založena na třech (v začátcích klasicismu dvou)s kontrastních tématech. Prvni, hlavni téma/ nastupuje vždy v hlavni tónině, je zpravidla pevné, energické s výrazným rytmickým Členěnim0 Druhé, vedie jěí téma, je zpravidla poeteveno na dominantě, bývá klidněji ěi, zpěvné, založené lyrlcky0 Vytváří kontrast k hlavnímu tématu0 148 - Symfonie - skladba v cyklické sonátové formě, která je určena pro orchestr. Sonáta - skladba určená pro jeden nástroj (housle* violon- cello atd.)'é doprovodem klavíru, přičemž úloha klavíru je rovnocenná s hlavním nástrojem, (Liší se formovým uspořádáním od sonáty barokní). K o n e e x t w v klasicismu má formu trldilnou8;v8ÔlQVýj ňáaťraj nejčastěji housle, klavír, violoncello (dřevěnáľ dechové nástroje). Krajní části rychlé* druhá část zpěvná. Skladatelé Ooseph H a y d n (173218Ó9). Těžiště jeho tvorby v hudbě instrumentální V Haydnovýóh symfoniích a kvartetech se dovršil vývoj klasické'sonátové formy. Ollo: symfonie (asi 104), najznámejší Lukavická č. 1 D dur. Na rozloučenou 45 fis' moll, G dur č. 94 "S úderem kotlů" (viz př.č.4?,, str.■ ií.j'-i Ů dur č. ÍOi "Hodiny%aj9 oratoriat Stvořeni, čtvero ročních dob, aj. komorní hudba: smyčcová kvarteta, např, "Skřivánci" O dur, "Císařský" G dur, 6 kvartet tzv. "Ruských", aj. koncerty s Koncert O dur pro violoncello a orchestr aj. Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791). Představuje vrchol klaei" cistniho slohu, v jeho díle se spojuje melodická zpěvnost e harmonickou prozračnosti* Zvuková vyváženost, uraěřenost, vytváří ideální typ klasického vyjádřeni rovnováhy obsahu a formy. ' , Ollo -r symfonie s např. Ô dur 5. 3S "Haf fnerova", O dur č. 38 ."Pražská", vrchole® jsou g moll. Es dura C dur "Jupiter'# koncerty i např. klavírni d moll. Es dur, houslové G áurf O dur, A dur, aj.i. •. .• ;• :[\ :\:.±t(<: \-komorní hudba: smyčcová kvarteta C dur "Oieonantnl", B dur *Loveeký", "Haffnereva serenáda", Malá noční hudba;(pro komorní orchestr (viz př.č. |§.t str. 49.) / ^ ;V opery? Únos z© Sersilu, Figareva svatba. Cosi fan;tutté, Kouzelná flétna, Titus, Idomeneo, Oon Gioyanni (viz př.Č®,str.;fJ.) Ludwig van B e é t h o v e n (17'70r18a7). 3ed<^ skladatelů-všech dob. Po formálni stránce navazuje v;.eymf pniich na vrcholnái.dila Haydnova a Mozartova, dává jim však větši'rózpiti a výrazovou monumentalitu. Oeho pojetí poslání a funkce hudby staví hudbu jako sděleni do služeb nejvyššim lidským ideálom. - 149 - Závěrečné téma je obvykle založeno figuračně a nemívá závažný hudební obsah, vytváří část, které,významově zaokrouhluje expozici jako celek, V provedeni se zpracovává hudební materiál expozice, je to nejčastěji materiál hlavního a vedlejšího tématu. Ve vrcholném klasicismu (hlavně u Beethovena) má provedeni silně dramatický vývoj a bývá vyvrcholením celé sonátové věty. Repríza obvyklé opakuje expozici, všechna témata jsou však soustředěna do hlavni t6niny, významově sceluje a uzavírá celek sonátové, věty. Významnější rozdíly mezi'expozici a reprízou se objevuji u pozdního Mozarta a Beethovena. Zejména Beethoven ve snaze po dynamickém vývoji a dramatickém spádu věty pozměňuje často reprízu. Př. schéma sonátové Větyr ' " HXkvai .Vedlejší Závěrečné Hlavni . Vedlejší Zavěreěne i^i Tv*T i . T Cyklická sonátová forma - na rozdíl od sonátové formy je to q y,k li c ké uspořádáni několika samostatných vět do jednoho myšlenkově soudržného celku« První věta bývá zpravidla rychlá (Allegro) a je uspořádána v sonátové formě (viz schéma hoře.), druhá věta zpěvné,pomalá (Largo), třeti věta obvykle taneční. (MeňueF- u Beethovena většinou dramatické Scherzo), čtvrtá věta rychlé (Vivace), uspořádána podobně jako věta první v sonátová formě, může raít ,1 formu ronda. 1) Př. schéma cyklické sonátové f eřmy.s Allegro Largo Menuet -A. \—h Allegro Rěpriía l.věta JX -V- 2.věta 3. věto JX -"V" 4.v*ta ^Princip formováni ronda spočívá na trojím návratu stejného refrénu s odlišnými mezivětami podle schématu A B A CA . . .. - 150 - Dilo : symfonie; zejména č. 3 Es dur "Eroica", č. 6 F dur "Pastorálni" (viz př.č. > etr. AA), č. 5 c moli "Osudová" (viz př.č. &J,.. etr. A8.), 5. 9 d moll (s vokálním závorem ve čtvrté větě na slovr Schillerovy "ódy na radost") ; sonáty; pro Ŕlavir např. c moll "Patetická", cis moll "Měsíční svit", C dur "Valdštýnská", f moll "Appassionata"; pro housle a klavír rt.ap;ř«.F dur "Darni", A dur "Kreutzerova"; koncertní předehry; Egmont, Coriolanus aj9 • smyčcová 'kvarteta: napr. F dur, e moll. C dur "Razumovská"í koncerty: klavírni, zejm. 6. 5 Es dur, houslový D dur (viss př.č.f? etr.--?ř;)j. * slavnostní mše: Missa solemnis J ■ opera; Fidelio. českÝ hudební klasicismus český hudební klasicismus je jedno z období, kdy česká hudba zasahuje do vývoje světové hudební kultury a podi« lí se na vzniku nového slohu - klasicismu. Hudebnost Čechů, jejich smysl pro zpěvnost,.byla známá v celé Evropě. Rozhodující podíl na úrovni hudobnosti môli především češti kantoři. 2 této tradice vyrůstá tzV.česká hudební emigrace, která zejména na začátku 18. stoléti, kdy y Čechách vrcholí sociální, politický, hospodářský a národnostní útlak, odchází „ , . • ■ . .i. z Cech do zahraničíš 1) západní směr; Německo, Francie, Anglie 2) severní směr; Severní Německo (Dráž3any, Berlin) 3) jižní směr: Itálie, Dugoslávie 4) východní směr; Polsko, Rusko 5) Vídeň (sem odcházeli čeští hudebnici převážně z důvodů existenčních - Vídeň tehdy byla hlavním městem monarchie). 1) Západní směr. ', Nejvýznamněji! centrum v Mannheimu. Skupina; skladatelů převážně českého původu, tzv. raannheimské škola, měla rozhodující vliv na vytvoření hudebnô-výrazových a skladebně-technických základů hudebního klasicismu. Rysy; a) nový instrumentální styl - ustálilo se obsazeni klasického Orchestru s vedoucí úlohou skupiny smyčců (poprvé v orchestru se objevuji klarinety); b) sonátové forma - přispěním této školy vykrystalizoval tvar sonátové formy, vytváří se zde také čtyřdílné cyklická forma ve třeti větě s Menuetem (Stamic); - 151 - , c) 8kladatel8ká technika - nové rysy tématické práce,, dôsledné periodizace, poprvé se začínají užívat dynamické mezistupně hladin p - f, obliba sekundových průtahů (tzv. mannheimské vzdechy) : N m&twheimskó rsdeohyt vzd@ehs mletog i Skladatelé: 3.V. Stamic (17X7-1757), F.X. Richter (1709-1789). Francie - 3.L.Dusík (1760-1812), klavírni skladby v některých rysech f anticipuji Chopina; A. Rej cha (1770-1836) - významný pedagog, skladatel oper, komorní hudby* 2) Severní směr. F. Benda (1709-1786), houslové sonáty, koncerty, symfonie; D.A.Benda (1722-1795), scénické melodramy: Adriana na Naxu, Médea, Pygmalion. lil ■ 3) -Jižní směr. 3« Mysliveček (1737-1781), předchůdce a vzor Mozartův, opery, koncerty, symfonie. 4) Východní směr. 3. Mareš (1719-1794); 3. Práč (? - 1798). 5) Vlden^ 3.K.Vaňhal (1739-1813); L. Koželuh (1747-1818); P. Vranický (1761-1820); F.V.Kramář - Krommer (1759-1831)* - 152 - 7. HUDBA V ROMANTISMU Romantismus představuje odraz myšlenek buržoázni třídy, která na přelomu 18. a 19. století přinesla nový odlišný poměr k životu a nastolila nový vkus. Myšlenky a ideály Velké francouzské revoluce se zde . střetávají s obnovenou absolutní státní moci a to orientuje celé romantické uměni jako odraz rozporu mezi ideálem a skutečností. Uměni Podstatným rysem celého uměni 19. stol. je"touha po něčem neuskutečnitelném" a vystupňovaný subjektivismusirOproti předchozí klasicistní uměřenosti a vyváženosti romantismus se soustřeďuje do "velkých gest", krajních poloh uměleckého vyjadřování, zobrazováni výjimečných stavů citového života. Inspiračním zdrojem jsou zde především vypjaté citové vztahy k člověku : ženě, která představuje zpravidla bytost nédostupnou, nedosažitelnou, k lidem stejného přesvědčeni, k přírodě (s tím související zájem o prostého venkovského člověka). Hudba Romantická estetika stavěla mezi uměními nejvýše hudbu. Pro svou významovou mnohoznačnost a neurčitost se stala v romantismu najvyšším uměním, nebot dokázala zastupovat myšlenky a citové stavy, které slova svou významovou určitostí dokáží jen ztěží zachytit. Hudba je v romantismu charakteristická preferencí subjektívnosti, položením dôrazu na uvolněnou fantazii (i za cenu uvolněni klasicismem vybudovaných hudebních principů a zákonitostí), krajní polohy lyričnosti, ale i patosu a. velkoleposti (které charakterizovaly barokní hudební vyjadřováni). Hudební jazyk hledá stále nové prostředky, kterými by bylo možno zvýšit výraznost protikladů na ose napětí - uvolnění, vzrušeni - klid, otevřenost - uzavřenost. Současně hledá nové možnosti, Jak významově určitěji vymezit hudební sdělení (vymezit okruh představ posluchače) prostřednictvím n. „mohudebniho programu . Tato tendence se dostává do rozporu se zákonitostmi hudební výstavby,která buduje vývoj na principech návratů, zatím co vývojová linie mimohudeb-niho programu je naopak zpravidla charakterizována nenávratnosti. Melodika í durový a mollový charakter melodiky (dokonce převaha moll), snaha o otevřenost melodických částí; Rytmika: je detailněji propracována, pestřejší než klasická; Harmonie : tónicko-domlnantní princip je narušován snahou o vyšší • lapětí, De obohacována zejména směrné tendence dominantní sféry (přidá- 153 - váním "cizích" alterovaných tóno, které nepatři do akordu), oddalováním cílové toniky. Narušuje se tak pro klasicismus typické Jednoznačné definování tSniny, Volně R.Wagner: Triatan a Isolda Jednotlivým nástrojům Je často přidělován vybraný okruh nálad (lesní roh * klid, tajemnost lesa, hrozivá předzvěst, trubka ■ slavnostnost, violoncello - smutek). Typické způsoby formováni t p i s e n - o p e r a - skladba komponovaná nejčastěji na texty strofických básní. Pokud to text dovoluje, zpívají se všechny sloky básně na jeden nápěv - vzniká píseň strofická. Oe-li vytvořena pro každou sloku nová melodie* vzniká píseň prokomponované• Přestože tato forma existovala Již dříve, teprve až v romantismu v rámci snah o vyjádřeni m'imohudebního programu (slovo Je zde mimohudebnl významová složka) se dostává do popředí; romantická opera objevuje nový okruh námětů vyjadřující národní ideJe(Smetana, Wagner); symfonická báseň - skladba pro orchestr, která vzniká v druhé vývojovo etapě romantismu (pol. 19. stol.)• Myšlenková soudržnost je v symfonické básni převážně určována mimohudebnim programem, který často stojí v protikladu k výstavbě hudební - formy. Často se zde zobrazuje konkrétní děj (Smetana Šárka), objevuje se zvukomalba (napodobeni zvuků známých jevů např. z přírody - hřmot bouře, šum lesa atd,), citace (zpravidla téma z Jiných známých děl nebo obecně známých nápěvů « husitský chorál ve Smetanovo Táboru a Blaníku). - 154 - Skladatelé Franz Schubert (1797-1828). Prvý představitel nového slohu, jehož hlavni význam Je v oboru písňové tvorby, □ako jeden z prvnich skladatelů dokázal nalézt k zvoleným textům přiléhavý hudební obsah, který tlumočí vnitřní smysl básně. v Dílo: písně - zejm. cykly Krásná mlynářka. Zimní cesta; symfonie : zejm. č. 5 B dur, č. 7 C dur, č. 8 h moll "Nedokončená"; smyčcová kvarteta : zejm. d moll "Smrt a dívka"; >. . •■• . klavírní kvintet A dur "Pstruh"^aj. - Carl Maria von Weber .'(1786-1826)', zakladatel německé romantické opery. Vytvořil nový typ melodiky, nový barevný zvukový kolorit (např. spojení představ zvuků lesního rohu s prostředím lesa), který spojuje s formou německé lidové, písně. Dílo : opery : Čarostřeleq> Eurianta, Obéron ; známá instrumentální skladba "Vyzvání k tanci". Felix M e n d e 1 s a ohn-Ba rtholdy (1809-1847). Ve svém díle spojuje mistrovskou kompoziční techniku s romantickou náladovostí. Technická dokonalost vedla, však jeho skladatelský vývoj spíž do jisté šíře, než do hloubky. Tvůrce koncertní programní předehry. Oílo: hudba k činohrám : zejm. Sen noci svatojánské; symfonie? a moll "Skotská", A dur "Italská", aj•; koncerty: houslový e moll, klavírní g moll; oratoria : např. Eliáš; klavírní skladby: Písně beze slov, aj• < Robert Schumann (1810-1856). Ve svém díle se pokosil spojit velkou klasickou formu s novým myšlenkovým obsahem. Oeho sKíadatelský význam spočívá především v písňové a klavírní tvorbě. Významná činnost kritická, kde zasáhl do boje za novou hudbu (propagoval díla Berlioze, Brahmse, Liszta a zejm. Chopina)• Oílo: písňové cykly: např. Láska a život ženy; klavírní skladby: Karneval, Lesní scény. Dětské scény, Symf.etudy; symfonie : B dur "Oarní", Es dur "Rýnská", aj.; koncerty: klavírni a moll, violoncellový a moll., Fryderyk Chopin (1810-1849) - nej typičtější představitel romantické hudby. Oeho tvorba je zaměřena výhradně pro klavír, čerpá ze slovanského (polského) základu. 3e Jedním ze zakladatelů moderního hudebního jazyka, především Jeho harmonické stránky. Chopinova hudba má mnohdy - 155 - charakter improvizace, která Je inspirována okamžitým prožitkem. V jeho dile Je výrazně zastoupena ideaílzace polských tanců polonéz, mazurek. Dilo; Nocturna, Preludia, Etudy (známá etuda c moll "Revoluční"), Mazúrky, Polonézy, Scherzo b moll, Valčíky aj. : klavírní koncerty: č. 1 e moll, č. 2 f moll. Hector B e r 1 i o z (1803-1869). Stal se zakladatelem "programni hudby". Myšlenkovou soudržnost svých programnich skladeb se snaží zachovat zavedením tzv. idée fixe (stálá myšlenka), která významově aceluje celek ekladby a promítána na různé pozadí vytváří nositele programniho děje. H»Berlioz.t Fantaatická symfonie Allegro agitato P I ->l i - '-é--®L»-k- poco Sf -™-W-- -yr 1.5—i— 1 Allegro aoa troppe 2.věta Ples tárnr Wr m w ^ Adagio 3evěta Vtfjev na venkově 4.věta Gesta na popravíště Allegretto.non troppo 156 Dílo: symfonické skladby: Fantastická symfonie "Epizoda ze života umělcova", Harold v Itálii, Romeo a Oulie; oratorní díla: Faustovo prokletí, Te Oeum, Requiem; opery: Benvenuto Celinni, Trojane. F ran z L i s z t (1811-1886) - tvůrce symfonické básně. Přijal zásady mimohtidebního programu, hudbě však nepřipisuje pouze popisnou úlohu,ale snaží se, aby se rozvíjela svým vlastním způsobem. s Dílo: symfonické skladby: symfonické básně Co slyšíme na horách, Tasso, Les Préludes, Mazeppa, Ideály; klavírni skladby: Etudy podle Paganniniho, Sonáta h moll.; klavírní koncert: Es dur, A dur; oratorium : Svatá Alžběta. Richard Wagner (1813-1883) - reformátor opery. Oeho myšlenka opery jako souborného uměleckého díla (Gesammtkunstwerk), kde všechny složky budou v rovnováze, týká se hlavně základního problému : vztahu hudby a slova. Tento vztah v opeře nebyl nikdy v podstatě vyřešen (hudba vždy vystupuje jako protiklad slova , brzda dramatické akce). Wagner odstraněním recitativu a árii, zavádónim jednotného deklarnačního stylu (Sprechgesang) se snaží o kompromis. Současně zavádí tzv. příznačné motivy (leitmotiv), které mají ve vědomí diváka se spojit s představou konkrétní osoby, věci, vlastnosti. Hudba má psychologicky prohloubit dramatickou akci dějové osnovy. Dílo: opery: Rienzi, Mistři pěvci norimberští, Lohengrin, Bludný Holanäan, Tannhäuser, Tristan a Isolda, tetralogie Prsten Nibelungův (Zlato Rýna, Valkýra, Šiegfried, Soumrak bohů). Národní školy Základní vývoj romantické línie hudby byl zřetelně obohacován vznikem národních škol, ve kterých převládá klasicko-romantická syntéza ve spojení s typickými prvky národního folklóru. Evropská hudba se tak začíná rozdělovat novými přístupy skladatelských osobností, vznikají vyhraněné národní kultury, které zasahuji do vývoje všech druhů a žánrů romantické hudby. Italská opera: Gioachimo R o s s i n i . (1792-1068), skladatel především komických oper. Nej známější' opera Lazebník sevillský. Gaetano Donizetti (1797-1848), např. opery Nápoj lásky, Don Pasquale. - 157 - Guiseppe V e r d i (1813-1901), v jeho operách zřetelně dominuje italská melodika. Melodická linie, která je převážně jediným nositelem významu. Opery Nabucco, Rigoletto, Traviata, Maškarní ples, Aida, Othello, Falstaff. Giacomo P u c c i n i (1858-1924), opery.Bohéma, Tosca, Madame Butterfly. Ruská hudba V 19. stol. dochází v Rusku k rozvoji uměni, které je více než v ostatních zemích Evropy spjato s kritikou stávajících společenských podmínek, které byly pro tehdejší Široké vrstvy prostých lidi, ale i inteligence, -neudržitelné. To je doba, kdy vznikají díla Turgeněvova, Dostojevskóho, Puškinova, Lermontovova, Gogolova,Ostrovského aj. Spolu s ostatními druhy uměni se k evropskému romantismu připojuje i hudba, která měla do té doby jen slabý vztah M evropskému hudebnímu vývoji. Za zakladatele ruské hudby Je považován Michal Ivanovic 6 li n k a (1804-1857)« V jeho díle se poprvé objevuje ruský folklór promítnutý v Si* rokých souvislostech vyjadřovacích prostředků soudobého hudebního romantismu. (Opery: Ivan Susanin, Ruslen *a Ludmila; orchestrální díla: i/ Kamarinskaja, Letnicnoc v Madridě aj.). Největšim přínosem pro evropskou hudbu však znamená dílo skladatelů sdružených V tzv. "Mocné hrstce". ^ Tato skupina se stala základem vývojové etapy ruské národní hudby. Vytvořila hudbu, která spojuje ruskou tradici s vyspělými současnými formami a výboji hudby romantické. Usilovala o realismus, programovost hudby, Jeji srozumitelnost, svůj vzor nacházela především v díle Glinkovô ("ruslanisté"), z cizích přijímala některé podněty Schumanna, ? Berliozovy, Lisztovy. Alexandr Pôrfirevič B o r o d i n (1834-1887). Dílo: Symfonie č. 2 "Bohatýrská", opera: Kníže Igor (z ni Polovecké tance) aj. Nikolaj Andrejevič RimskiJ-Korsakov (1844-1908), ' V jeho díle se spojuje realismus s fantazijnlmi prvky, náměty ruských bylin a pohádek s náměty orientálními. V jeho hudbě Je podstatná zvukově barevná stránka, která spojuje poslední výboje vyjadřovacích způsobů pozdního romantismu se starobylým zabarvením starých tónin a lidových modů. ) 00 skupiny patřili skladatelé: Balakirev, Borodin, Musorgskij, Rim8kij-Korsakov, KJuJ. - 158 - Diio s opery : Májová noc, Sněguročka, Sádko, Carská nevěsta, Pohádka o caru Saltanovi, Pověst o neviditelném městě Kitěži, Zlatý kohoutek aj.; " symf.skladby : Šeherezáda, Španělské capriccio aj. Modest Petrovič Musorgskij (1839-1881) - skladatel, který mé největši význam z celé skupiny. Uměni mu bylo, jak se sám vyjádřil, prostředkem "k besedě e lidmi o životě a pravdě". Musorgskij pro realismus evropské hudby znamená to, co pro evropskou literaturu Dostojevskij. DramatiČnost jeho hudby, výrazová sila jeho myšlenek, skutečnost viděná v neidealizovanom, nezkresleném stavu, řadí Musorgského ke skladatelům, kteří ovlivnili vývoj hudby. Dílo t opery: Boris Godunov, Chovanština (dokončil Rimskij-Korsakov), písňová tvorba : cykly Dětská světnička. Písně a tance smrti aj. orchestrální Obrázky z výstavy (instrumentoval M. Ravel) Noc na Lysé hoře aj. Vedle Rimského-Korsakova a Musorgského Je nejznámějšim ruským skladatelem 19. stol. Petr Iljič Čaj k o v s k i j (1840-1893). Oeho dílo představuje syntézu národních snah předchozí Mocné hrstky a současného evropského pozdního romantismu. Odráží se zde protikladné nálady konce minulého století. Čajkovského hudba vyrůstá z melancholických, často až tragických poloh, které odráží tragiku životních pocitů, rozpolcenost člověka žijícího v době kulturního a společenského rozpadu společenského řádu mesiánské společnosti. Dílo: opery - Evžen Onógin, Piková dáma aj., balety - Labutí jezero. Šipková Růženka, Louskáček, symfonie - z šesti vyniká 4, f moll "Osudová", 5, e moll, 6, h moll "Patetická", symfonické skladby -Slavnostní předehra 1812, Italské capriccio, koncerty - houslový D dur, klavirni b moll aj « Česká hudba Myšlenkové podněty romantismu se v českých zemích promítají do snah a tendenci národně obrozeneckého hnuti, e nimž se spojuje i úsilí o vytvořeni původní české národní hudby. Pod vlivem romantických představ vzniká přesvědčeni, že zdrojem a "materiálem", z něhož má být vytvořena česká hudba je lidová píseň. Řada tehdejších estetických názorů (zejména Rieger a Smetanův odpůrce Pivoda) vycházela z problematické ideje čelakovského, že každé české dilo má být nerozeznatelnou nápodobou lidové písně. Tak vzniká vedle skladeb reprezentativního konzervativního směru (skladatelé mozartovské tradice, zejména Dan Nepomuk Vitásek, Václav Dan Tomášek) řada nástrojových 159 - transkripci fantazii, variaci na témata lidových písni) LK Lidové pleně se objevují i v orchestrálních skladbách, hapř. předehrách A.E. Titla, F. Škroupa (předehra k Fidlovqčce), nebo ve sborových skladbách např. P. Křížkovského, A. Tovačovského aj. Ukázalo se ovšem, že českou národní hudbu nelze vytvořit pasivním imitováním lidových nápěvů, že svébytně česká hudba může vzniknout na základě syntézy domácí tradice (.převzetím typických rysů všech českých lidových písni) se současným vývojovým stupněm romantického hudebního "jazyka"♦ , Zakladatelé české Bedřich Smetena (2.III.I824 národní hudby Litomyšl > Í2.V.1884 Praha). Ve Smetanovo díle vrcholí obrozenecké snahy o vytvořeni české národní hudby. Oeho tvorba kodifikovala základní znaky českého hudebního myšleni a dala mu základni ideový profil: vlastenectví, lidovost, humanismus, životni optimismus. V tomto pojetí se přiblížil dalším slovanským romantikům Chopinovi a Glinkovi. Oeho zakladatelský význam spočivá v tom, že vlivy Lisztovy, Wagnerovy, Berliozovy, Chopinovy, Beethovenovy, Mozartovy dokázal spojit s českými prvky lidového folklorního projevu a rozšířit evropský hudební vývoj o českou tématiku. Hrdiny Smetanových oper jsou konkrétni lidé české vesnice (Prodaná nevěsta. Hubička), českého města (Tajemství), českého sálánu (Dvě vdovy), české historie (Braniboři, Dalibor), programovou náplň Jeho diia dotvářejí obrazy české přirodý a českých národních pověsti a mýtů (Má vlast, Libuše). Vedle, lidových písní vychází Smetana z hudebních žánrů tehdejší společnosti: polky á slavnostního pochodu. 1 Zakladetéleký význam v oborech: opera, symfonická báseň, pregramní komorní hudba. ' " Oilo - opery: Braniboři v cechách (typ české opery historické) Prodaná nevěsta (typ České opery komické)(viz př.čA2.,) Dalibor (typ české opery historické, tragické) Libuše (pro otevření ND 1881), Dvě vdovy. Hubička (viz piř.čA^.íStr.?^.) Tajemství, Čertova stěna, Viola (nedokonč.) tvorba symfonická? symfonické básně Richard III, ValdštýnŮv tábor, HákohOari; cyklus šesti symfonických básní Má vlast - Vyšehrad, Vltava (Viz př.č..5.0.,8tr. 4.7..), Šárka, Z českých luhů a hájů (viz př9ě.sir.3£.), Tábor, Blaník (viz př.č. .9..,str. .3.5.); tvorba vokálni t kantáta česká piseň pro sbor a orchestr (viz př. č. f&, sbory s Tři jezdci, Odrodilec, Rolnická, Piseň na moři. Věno; Tři ženské sbory (Západ slunce. Má hvězda. Přiletěly vlaštovičky); 1) v mládí složil i Smetana dnes už málo provozované Variace na českou lidovou piseň Sil jsem proso, pro housle a klavír. - 160 - 1 » klavírni tvorba : Vzpomínky na Čechy ve formě polek. České tance. Na břehu mořském, Luisina polka. Vzpomínka na Plzeň, 3iřínková polka, Ze studentského života aj. komorní tvorba: Klavírni trio g moll, Smyčcový kvartet 'e moll "Z mého života", Smyčcový kvartet d moll, Z domoviny, dvôdúe pro housle a klavír. Antonín D v o ř^á k (8,IX.1841 Nelahozeves - Í.V.1904 Praha). Byl prvním novodobým skladatelem, jehož tvorba byla známá v celém tehdejším hudebním světě. Oeho dílo představuje osobitou klasicko-romantickou syntézu. Dvořákovo'hudební myšlení je pevně zakotveno v lidová huděbnosti, projevuje se svěží'melodikou, živelnou a výraznou rytmikou, jasnou , harmonii a bohatým, barevným zvukem. Zvláštní kolorit jeho hudby je dán nejen inspiračními podněty hudby ostatních slovanských národů (polský mazur, .ruská dumka, jihoslovaňské kolo), ale i hudby čerhošskeV kterou se inspiroval ve-svém americkém údobí. Zakladatelský význam v oborech: symfonie, komorní hudba Dílo " symfonická tvorba: Slovanské tance (2 řady po osmi tancích (viz př.č. J-4., str. ), Slovanské rapsodie pro orchestr. Legendy, Česká suita (části: Preludium, PolkaVviz př.č. j?2«,str. Sousedská, Romance, Furiant), z devíti symfonii nejznámější 9. e moll "Z nového světa" (viz př.Č. str. W») t symfonické básrrě: Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat. Holoubek* předehry: Příroda, život a láska (V přírodě, viz pČ.ě> .?2,8*r>f§). Karneval, Othello), Husitská, Můj domov aj« komorní tvorba: čtrnáct smyčcových kvartet, z nichž nejznáměji! . F\dur "Americký", klavírní tria. Houslová sonatína ti dur, Serenáda pro smyčce É dur aj. koncerty: klavírní g moll? houslový a moll, violoncellový h moll, vokální tvorba: Moravské dvojzpěvy. Biblické písně aj. oratorní tvorba: Stabat mater, Svatá Ludmila, Requiem aj. opery: Oakobin, Armida, Čert a Káča, Rusalka aj• Zdeněk Fibich (21.XII.1850 Všebořiee -15«X91900 Praha). Celkovým zaměřením Je Fibich jediným skutečným romantikem mezi českými skladateli. Po Schumannově vzoru obohatil českou hudbu o nové polohy lyrismu, baladičnosti a tragického patosu i Pokoušel-se přejímat pro čes,kou hudbu náměty světového uměni (antika, Shakespeare, Schiller, Byron). Zakladatelský význam v oboru : scénický melodram. Dílo - melodramy: scénický ( navazuje na principy Wagnerovy operní reformy), trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalov, Smrt Hippodamie), koncertní: Štědrý den, Vodník, Věčnost, Královna Ema, Hakon; opery: Nevěsta messinská, Bouře, Hedy, Šárka, Pád Arkuna; symfonická tvorba: symfonie. 1. F dur, 2. Es dur, 3. e moll, V podvečer, orch. selanka (část upravena D. Kubelikem s názvem' Poem), symfonické básně ZáboJ, Slavoj a Luděk, Toman a lesní panna aj.j předehry Noc na Karlštejně, Komenský, kantáta Oarní romance aj.# klavírní tvorba s Nálady, dojmy a upomínky (přes 600 skladeb)* 8/ H U DBA 20, STOLETÍ Konec 19.:a začátek 20. století přináší růst krize, která je charakterizována ostře se vyhrocujícími rozpory, vrcholícími ve dvacátých a Čtyřicátých létech první a druhou světovou válkou. Do tohoto vývojového proudu zřetelně zasahuje vznik sovětského státu a do základu zabírající přerod a budováni společnosti s novým společenským řádem.. Uměni Období je typické objevováním nových tvůrčích principů, které vychází ze stále komplikovaněj-^ šího vztahu k proměnlivým skutečnostem okolního světa. Monopol "jediného pohledu" na zobrazovanou skutečnost je nahrazován osobitým a samostatným nazíráním. Mnohostrannost měnícího se světa je zobrazována z různých hledisek např. malířským impresionismem, kde .jde o vystiženi barevné bezprostřednosti atmosféry - 162 - okamžiku dojmu (zejména francouzšti malíři : E. Manet, C. Monet, A.Renoir, P. Cózanne, E. Degas aj.'); literárním symbolismem, v němž je zdůrazněna nekonkrétnost', tajemnost, symboličnost (Ch. Baudelaire, S. Mallarmé, P. Verlaine, A. Rimbaud aj.); expresionismem, později kubismem, futurismem zdůrazňujicich vnitřní rozjitřené stavy člověka, usilujících^ o proniknutí "pod povrch" věcí i za cenu deformaci, v nichž se slučují drastičnost s patosem, nadsázka s dramatickou zkratkou (malíři E.Munch, V.Kandinský, P. Klee, P» Picasso, 6« Braque aj.) i SouFfm všech těchto eměrů tvoři základ novodobého umění.,Umění 20« století řeší složité vztahy k zobrazp-vané skutečnosti řadou převratných změn technologie jednotlivých uměni (nejpronikavějši změny zaznamenaly malířství, sochařství a hudba). Oe zde zřetelná tendence (i když často současným konzumentem uměni neakceptovaná) co nejagresivněji v člověku aktivizovat tvořivé schopnosti, vtáhnout člověka do "děje" uměleckého sděleni, postavit před vnlmatsle skutečnosti drs.nó současnosti, které dřívější estetika, v rámci pojetí uměni jako reprezentace "krásy", pro umělecké zobrazeni nepřipouštěla. Hudba Výrazové prostředky romantismu Jsou na konci 19. století prakticky vyčerpány. Hledáni nových prostředků se projevuje v radikálních změnách jako proměny hudební řeči hlavně v oblasti tSnových výěech a jejich vertikál (harmonie). Dochází k rozkladu tonicko-dominantnlch vztahů a s tím související tendenci k uvolňováni melodie od těsné souvislosti s harmonii, které byly nastoleny v klasicismu. V celém období od 17. stol. až do poloviny 19. stol. je nositelem významu, umělecké individuálnosti hudebního sdělení převážně melodie.Ostatní složky rytmus, harmonie, térabr (barva), dynamika jsou nositelé obecného, schématického, na které se nevztahuji měřítka umělecké původnosti. Na konci 19. století dochází k přesunu nositele významu, kdy místo melodie nastupuje barva a s ni související složka harmonická (impresionismus)^ v pozdějším obdob! i ostatní složky. Hudební jazyk, jehož vývoj' šel do konce 19. stoltti jakoby jedním proudem, se štěpí na řadu směrů a proudů s impresionismus » 'po vzoru malířství, které.e© snaží zobrazit prchavé dojmy z vnější skutečnosti zejména Vyuäitiw různého . osvětleni, kde peVná kontura tvaru Je nahrazována kombinacemi barevných skvrn, hudbo objevuje nové barevné kvality tónu vyjadřované převahou -. harmonické složky (využíváni septimových nenových akordů, akordů sestavených z kvart, akordy nestojí vzhledem k sobě navzájem ve funkčních vztazích, každý akord má spíš funkci "barevné skvrny" atd.). 163 - Zakladatelem a současná i dovršitelem hudebního Impresionismu Je Claude 0 e b u e 8 y (1862-1918). Oalôl zástupci např. Maurice R a v q 1 (1875-1937). Manuel de F a 1 1 a (1876-1946). Z českých skladatelů byli inpreeionl8mem ovlivněni zvláště Vítězslav Novák a Oosef S u k . expresionismus - Je reprezentovaný především A. Schonbergera a Jeho žáky, vyjadřuje s naturalistickou pravdivosti úzkostné stavy, tragické prožitky moderního člověka (napr. Schonberg Ten, kdo přežil Varšavu, kantáta na text vyprávěni člověka, který přežil válečné události ve veršavekém ghetuy jeho pocity odcizení v civilizovaném světě (např. Schonberg Náměsičný pierot písňový cyklus na slova A. Girauda). Hudba zde až do nejkrajnějších poloh vyhrocuje draraatičnost osamostatňováním diso-nenci, dochází k zrovnoprávněni všech dvanácti tónů oktávy (ekladba může kterýmkoliv začínat i končit). Stupňováni napětí rozbiji plynulou stavbu . melodické linie, začleňuje do ní převahu tzv. nezpěvných kroků (zvětšené kvarty,, eeptimy, nony)# Představitelé t Arnold Se h o n b e r g (1847-1951), Anton W e b é r n (1883-1945), Alban B e r g (1885-1935). Vedle této radikálni větve vývoje hudby 20. století, stoji skladatelé,kteří více navazují na dědictví minulosti (eventuálně i folklóV) a které dnes souhrne označuj eme jako klasiky hudby 20« století: Igor St r a v i n s ký (1882 -1971) skladatel ruského původu. 3eho jazyk čerpá z dynamiky tance, gesta, pohybu. Melodika je stavôna přistavováním uzavřených modelů a je charakterizována i především výraznou rytmickou stránkou, četnými proměnami své tvorby připomíná Pabla Plcassa, stejně i vlivem, který měl.na hudbu 20. století*............... Dílo - balety t. Pték ohnivek, Svěceni jara (vedle Schonbergova Náměalčného pierota.> mezník v celkovém vývoji hudby 20. stol.) aj. operys Příběh vojáka, život, prostopášníka aj. orchestrální: Ohňostroj, Žalmová symfonie aj. Béla B a r t 6 k (1881-1945) maďarský skladatel, který rozhodující impulzy pro svou tvorbu získal poznáním folklórní tvorby (zapsal napr. 3200 slovenských lidových písní, 3700 materskýchf 3500 rumunských atd.). Oeho dílo představuje syntézu všech avantgardních snah hudby 20« stol. 011o - opera: Hrad knížete Modrovousa, balety: Podivuhodný mandarín. Dřeviny princ, orchestrální: Koncert pro orchestr,- Hudba pro smyčcové nástroje, bicí a celeetu aj., smyčcová kvarteta aj. - 164 Paul Hindemith (1895-1962) skladatel, který prošel expresionistickými vlivy. Oeho hudebni jazyk se vyznačuje bezprostředností a virtuózni technikou, patří v novodobé hudbě k nejosobitějšim. Oilo - opery: Cardillac, Malíř Mathis, Harmonie světa aj. orchestrálni : Symfonické metamorfózy na téma CM.Webera a j • komorní : smyčcová kvarteta , aj. klavírní : Ragtime, Ludus tonalis (moderní protějšek Bachova Temperovaného klavíru) aj. Arthur Honegger (1892*1955) skladatel, který spolu s ProkofJevem Martinů a lostakovičem patři k největšim skladatelům symfonie novodobé hudby. Oeho dílo vychází z tradic Bachovy a Beethovenovy hudby, v ; Dílo - orchestrální : Symfonie č. 2 pro smyčce a trubku, Symfonie č. 3 "Liturgická", Pacific 231, Rugby aj•; oratoria : Král David, dana z Areu na hranici aj. Olivier Messiaen (19G8) skladatel, který studiem orientálních kultur si vytvořil originální řeč, založenou na převaze barevné a rytmické složky. Studoval přírodní zvuky (ptačí zpěv) z kterých si vytvořil materiál, se kterým pracuje. Technika jeho hudebni řeči ovlivnila nejnovější avantgardní směry, Oílo - orchestrálni t symfonie "Turangalila", Exotičtí ptáci pro klavír a malý orchestr (zde je použito jako materiálu stylizovaného ptačího zpěvu exotických ptáků Indie, Činy, Kanárských ostrovů, 31žni a Severní Ameriky) aj. - Sergej S. Prokof Jev (1891-1953) sovětský skladatel, jehož tvorba připomíná v řadě rysů St ravinsfcóho. Vyznačuje se širokým výrazovým rejstříkem, klasickou virtuozitou, rytmickým vzruchem, pevným logickým uspořádáním. Oilo - opery t Hráč, Semjon Kotko, Vojna a mír. Příběh opravdového člověk' aj.; balety x Popelka, Kamenný kvítek, Romeo a Julie aj.j orchestrální : 1. symfonie O dur "Klasická", Péta a vlk (průvodce orchestrem) aj.: kantáta t Alexandr Něvskij aj. Oimitrij D.Šostakovič - (1906 - 1975 ) Jeden z předních tvúr hudby 20. století. Oeho jazyk Je proměn livý (vedle tvorby vážné hudby psal i mnoho typů užitkové hudby - masové písně, hudby k filmům, operety) neobyčejně technicky vyspělý, vyrovnává se se všemi pozoruhodnými výboji novodobé hudby. - 165 - Dii© - opery: Nos, Kateřina Ismajlovna a J♦, hudba k filmu Maximovo mládi, Zoja, Mladá garda aj., balety: Zlatý věk aj. orchestrálni: Symfonie VII• "Leningradská", Symfonie XI "Rok i905" Nejnovější hudební proudy padesátých let se pokusily hledat nové způsoby hudebního vyjadřováni změnami technologie práce s hudebním materiálem? elektronické hudba (která pracuje s uměle vyráběnými tóny elektrickou cestou - zdroj elektronka, základní přistroj - sinusový generátor), konkrétní hudba (elektronicky upravované naturální zdroje - např, zvuky dopadající vody, hluk ulice, sirény, ale i tradičních nástrojů)• Partitura elektronické hudby 5 II i II 1 II cm - 166 - 9. ČESKÁ A SLOVENSKÁ HUDBA 20. STOLETÍ Na tvorbu Smetanovu, Dvořákovu, Fibichovu navazuje tvorba skladatelů, kteří nastupuji na konci minulého století. Přes stylovou různost jednotlivých osobnosti představuje tato generace zakladatelský typ české' moderní hudby 20w stol. Patří sem 3. Bi Foerster;VÍ Novák, 3. Suk, O. Ostrčil"a dva skladatelé, kteří nejpronikavěji zasáhli do ' vývoje evropské hudby ~ Lá 3anáČék \s B. Martino. 3osef Bohuslav F o e r s t e r , (1859-1951) Skladatel, jéhbž:dilo ; ..-•'.'■:. tvoři spojovací článek mezi smeta- novskou generaci a českou hudbou 20. atol, 3©h© tvorba prošla vlivy Dvořáka, čajkovského, Griega i mladého Mählerá. Byl mistróm v tvorbě písňové a zejména sborové, kde široké popularity dosáhly hlavně mužské sbory na slova 3» V. Sládka (Polní cestou. Velká, širé rodné lány. Oráč, Skřivánkovi, atd.J. Dilo■- opery s Debora, 3essika, Eva, Nepřemoženi, Srdce, Bloud ' kantáty: Čtyři bohatýři. Mrtvým bratřím. Svatý Václav, Máj ad. písně s cykly Erotikon, Láska, Pohádka o dlouhé touze, Milostné písně ná slova R, Thakura aj. sbory: mužské Devět mužských sborů (zde Oráč, Polní Cestou, Skřivánkovi aj.), ženské - Bílá, červená*. modrá;Xeyfclue)ř dětské - Dětské sbory (např. Lesní studánka) :fiŕj;*: - ; orchestrální: 5 symfonií, 6 suit (např. Cyratló dě Bérgerač, 3iěinská)j 4 symfonické básně (např. Legend . Sáro a touha) ./'.;' ',':,,, ' Vítězslav Novák (1870-1949) žák Antonína Dvořáka, který jako . profesor mistrovské třídy skladebné (1909/39) vychoval celé generace našich i zahraničních skladatelův .^.ehp.-.diie • se epojuje pronikavý intelekt s vášnivosti a zdravým muzikantským cítěním. Obohatil svůj hudební -jazyk*4 inspiračními zdroji lidové písně zejména slovácké a slovenské. 3eho vyhráněné hudební myšleni se formová lo pod vlivem impresionismu, z něhož Novák dokázal využit harmonické a barevné bohatství výrazu.. Dokázal se .vyhnout Jeho nebezpečí formové neurčitosti důrazem na pevnou výstavbu díla. >: ~ 167 - Oílos klavírni - Sonata eroica, Slovácká svita,(části: V kostele, Mezi dětmi, Zamilováni, U muziky, V noci(později pro orchestr) Pianě zimních noci, Pan ,věty - Prolog, Hory, Moře, Les, Žena (později pro orchestr) Můj máj, Mládl orchestrální s V Tatrách - symfonická báseň, Bouře * fantasie, Touha a vášeň.(sem patři hudební básně O věčné touze a Toman a lesní panna). Podzimní symfonie, dihočeská svita. De Profundis, Májová symfonie, ouvertury Korsár, Godiva aj. vokální: čtyři sborové balady 3 orchestrem Ranoša, Zakletá dcera, Vražedný milý, Neščasná vojna, cyklus mužských sborů Na domácí půdě (patří sem např. Kyjov, Dvanáct bílých sokolů aj.), pianové cykly Melancholie, Údolí nového království, Melancholické písně o lásce, Erotikon aj. opery: Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna, Dědův odkaz, baletní pantomimy Signorina Gioventu, Nikotine. Oosef Suk (1874-1935) žák Antonína Dvořáka, houslista, člen proslulého Českého kvarteta. Těžiště Jeho tvorby Je v dílech symfonických a komorních. Svým bezprostředním muzikantstvím připomíná A. Dvořáka, Jehož inštrumentační bohatství ještě vystupňoval a individualizoval. Oeho tvorba Je charakteristická svou reflexivnosti, intimitou, lyričnosti. Patři k největšim zjevům české hudby, přestože se Jeho dílo prozatím ještě plně neprosadilo a v širším povědomí Je Suk znám především svými rannými skladbami (Píseň lásky, Smyčcová serenáda, svita k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena). Oílo: orchestrální : Fantastické scherzo, symfonická báseň Praga, smuteční symfonie Asrael (inspirovaná smrti Jeho ženy Otilky, dcery Dvořákovy i smrti Antonína Dvořáka), Pohádka léta, Zrání, Epilog, Legenda o mrtvých vítězích, pochod V nový život, svita Pohádka, Pod jabloní aj. klavírní : Klavírní skladby (známá č. 1, Píseň lásky), cykly 3aro (Zde známé V roztoužení), Letni dojmy, O matince. Životem a snem komorní : Serenáda pro smyčce Es dur, 2. smyčcový kvartet, Meditace na svatováclavský chorál houslové; Fantasie g moll pro housle a orchestr, čtyři skladby pro housle a klavír vokálni: Deset zpěvů pro ženský sbor, čtyři zpěvy pro mužský sbor (zde např. Varaždinský bán) aj. - 168 - Otakar O s t r č i 1 (1870-1935) žák 2. Fibicha, jako dirigent se stal tvůrcem významné epochy Národního divadla, kdy zde prosadil provozováni cyklů oper našich i zahraničních skladatelů ve vynikajícím provedení. Jako skladatel patřil k tvůrcům, kteří se ve své tvorbě nejvíce vzdálili od romantismů. V některých rysech ée dokonce přibližuje představitelům druhé vídeňské školy, hlavně Albanu Bergovi. Dílo: opery - Poupě, Honzovo království. Legenda z Erinu orchestrální - Suita c moll, Impromti, Symfonieta, Křížová cesta (orchestrální variace) aj. , ; melodramy - Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici; Balada česká aj Leoš D a n á č e k (1854-1928). Oeho soudobá "hudební řeč", stylově originální , se odchyluje od estetických ideálů zakladatelů české národní hudby svým neromantickým pojetím realismu. Základní složkou jeho výrazu je vášnivá lyrická poloha s vypjatými dramatickými gradacemi a uklidňujícími, retardovanými plochami. Oeho charakteristická vokální melodika (i v instrumentálních dílech) je založena na intonaci lidské řeči - nápěvcich, Nápěvek mluvy je podle Oanáčka "výrazem celkového stavu organismu a všech fází činnosti duševní, jež z něho vyplývají". Sugestivní naléhavost jeho hudby spočívá právě v opakováni krátkých modelů - nápěvků, které jsou řazeny bez přechodů do větších ploch na principu ostrých kontrastů, , Dílo: opery - Počátek románu, Osud, Oeji pastorkyňa (G, Preissová), Výlety páně Broučkovy (Sv. Čech), Káta Kabanová (N.Ostrov-skij). Příhody lišky Bystroušky (R. Těsnohlidek), Věc Makropulos (K. Čapek), Z mrtvého domu (F.M. bostojevskij) sborová tvorba - (na básně Bezručovy) mužské sbory Kantor Halfar, MaryČka Magdonova, 70 000, Potulný šílenec (Thákur), česká legie, Naše vlajka, ženské sbory Vlčí stopa, Hračanské písničky aj. kantáta - Na Soleni čarták. Věčné evangelium, Glagolská mše aj, orchestrální - Lašské tance, symfonické básně Sumářovo dítě, Balada blanická, rapsodie Taras Bulba, Symfonietta aj. komorní - 1. smyčcový kvartet z podnětu L. N." Tolstého Kreutzerovy sonáty, II. smyčcový kvartet Listy důvěrné, dechový sextet Mládí, Zápisník zmizelého (pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír) aj. klavírní tvorba : Po zarostlém chodníčku, V mlhách, Sonáta 1.X.1905 a j. - lov. - Bohuslav Martinů (1890-1959) stal se jedním z nejznémôjšich světových skladntolů. Deho tvorba představuje .důsledně protiromantický smór ve vývoji hudby 20. stol* Na jeho tvorbu mól vliv styl a skladatelská technika I. Stravinského i experimentální výboje pařížské Šestky x\ stejně jako studium klasické a předklasické hudby, nebq studium, českého a slovenského folklóru, Martinů ve svém složitém vývoji prošel etapou důsledného konstruktivismu, jazzovou episodou, virtuozoim neoklasicismem. Dospěl až k osobitému výrazu, ve kterém se spojuji najvýznamnejší podněty soudobé světové tvorby s českou tradici. Dilo! orchestrální tvorba - Halftimě (Poločas), La Bagarre (Vřava), Dazžová éuitá, Dvojkoncert pro d via smyčcové orchestry, klavír a tympany (patři- k hejlepším dílům tohoto žánru ve 20. stol.), šest symfonii. Fresky Pisrra della Francesca, Paraboly, Polní- mše, Památník Lidicím aj. koncerty - 4 klavírní koncerty, houslový koncert, 2 koncerty pro violoncello, koncert pro cembalo aj. vokální tvorba - Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky, Nový špalíček a j. ■ kantáta - Kytice na lidové texty, Gilgameě, Proroctví Izaiášovo, Otvírání studánek, Mikeš z hor, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek. opery - Hry o. Marii, Dulietta, Mirandolina, Řecké pašije, Ariadna, Veselohra na mostě aj. 1 Tato generace určovala tvářnost české hudby od devadesátých let minulého století: až db-období mezi dvěma světomými válkami a V některých připá-" • dech 'X^áéh^'m^iMi '-Martina): i později. Díla těchto skladatelů 1 při stylové rozmanitosti jsou charakteristická celou řadou společných rysů s povětšinou: vybhazi rtebo se opírají o inspirační zdroje českého, morav- : eftéhb,nebo '\ůÍoyůfí'pkéi6 • folklóru j. každý • zé skladatelů při vši autonómitě svého díla vychází z tradic České národní hudby, nebo "na tyto tradice • ^gMj''® i/ľvÔic'hnxIs'Vla'áe'telé se vyrovnávají spodnětyj které přináší soudobá evropská hudJba, asimiluji prvky vyjadřovacích způsobů jejího "jazyka" (zejména R. Strausse, G. Mahlera, C. Debuaéyho, M.P, Musorgského aj.). Další generace, která představuje převážně žáky těchto skladatelů frlavn^ po -R.ryh.i-..©větové válce 1914-18. • Zé Bté^ťši^^iéäetelu jeou to především Emil Axman (1887-1949), Otakar De rěmiáš (1892-1962),. Rudolf Karel (1880»1945, Dar oslav Křička (1802-1969 )j autor rozsáhlého díla kde význačné místo zaujímá tvorba pro děti, např. dětská opera Ogaři, písně. ; : • ; x) patřili sem např. A. Honegger, 0. Milheud, F. Poulenc aj. 170 - Z mladších se výrazně prosadili Pavel Borkovec (1894-1972), - bolet Krysař, opery Saťyr, Paleček a j., a zejména Alois Hába. Alois H á b a (1093-1973)»* zaujímá ve vývoji české í evropské hudby rzviáš.tni- postavení tim, že teoreticky vypracoval a prakticky' dokäzelľ;Vera) K(oncertJ v Praze, Orchestr Československého rozhlasu v Praze, Oanáčkova filharmonie Ostrava aj. Úroveň českého reprodukčního uměni reprezentují komorní soubory: . Pražský liomórní orchestr, Komorní orchestr Bohuslava Martinů Brno, Slovenský komorný orchester, kvarteta : Smetanovo, Oanáčkovo, Vlachovo, Kvarteto hlavního města Prahy, Talichovo atd. " 174 - Už v minulosti byli čeští interpreti známi po celém hudebním světě. K nej proslulejším patřili houslisté F, Ondříček, 3. Kubelik, později V. Příhoda, zpěváci E. Destinnová, K. Burian, klavíristé S. Heřman, R. Firkušný. Dnes patří k předním světovým interpretům např. zpěváci G. Beňačková-Čápová, Peter Dvorský, klavíristé I. Moravec, F. Rauch, 3. Panenka, houslisté 3. Suk, V. Snítil, violoncellista 3* ' phuchrp. Důležitým rysem českého hudebního života je sít každoročně pořádaných hudebních festivalů např. Pražské Jaro, 3anáčkův mezinárodni hudební festival Brno, Bratislavskě^hudobné slavnosti, Festival sborového uměni v 3ihlavě, 3anáčkova Ostrava aj. . . v