MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky MU_PedF_logo.jpg Využití metody dramatizace Praktikum k didaktice o výuce a společnosti 2 (ZS1MK_PD2) Seminární práce Vypracovala: Sára Lengyelová (učo 327 397) Studium: 4. ročník kombinovaného studia Učitelství pro I. stupeň základních škol Datum odevzdání: 27. května 2017 Úvodem Seminární práce doplňuje seminární práci Výtvarná řada odevzdanou dne 22. května 2017. Blíže rozpracovává moment zapojení dramatické výchovy a zkracuje výtvarné pojetí. Práce předkládá teoretický návrh pěti vyučovacích bloků jdoucích za sebou, které bohužel nebyly ozkoušeny v praxi. Během studia pracuji v jiném oboru, a proto jsem neměla časového prostoru s konkrétní třídou. Východisko Východiskem pro zvolenou hodinu bylo pozorování žáků během projektové výuky. Typ projektu podle navrhovatele byl spontánní. Žáci měli možnost sami si zvolit svůj dopolední program, vhodně jej zorganizovat a prožít. Během projektu jsem vypozorovala, že ve velké míře myslí sami na sebe (a nikoli na druhé) a nejsou zvyklí na sebereflexi. Ve zpětné vazbě jsme o této problematice se žáky hodně rozmlouvali a následně vznikl také nápad pro tuto výtvarnou řadu. Formální zařazení učiva Dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vzdělávací obor: Výtvarná výchova Mezipředmětové vztahy: Etická výchova Dramatická výchova Hudební výchova Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova Zasazení učiva do školního prostředí Ročník: 4. – (spíše) 5. třída (nutnost abstraktního myšlení) Časová dotace: 5 bloků po (min.) dvou vyučovacích hodinách a potřebná práce s tématem i v dalších předmětech (metoda dramatizace využita ve 3. bloku) Výukové cíle podle Slavíkové a kol. (3) ve 3. bloku Výtvarné cíle - Rozvíjet a kultivovat dovednost práce s barvou. - Rozvíjet výtvarnou představivost a fantazii při tvorbě nové bytosti (svědomí). Sociální cíle - Kultivovat schopnost spolupráce v kolektivu a účinně komunikovat. - Umět respektovat práci ostatních členů skupiny a s pochopením se do ní zapojovat. - Posilovat schopnost empatie prostřednictvím spoluúčasti na aktivitě druhých lidí a sledováním jejich výrazu. - Učit se vnímat potřeby živých bytostí kolem sebe. - Učit se poznávat různé stránky své osobnosti. Co předcházelo První výukový blok nesl název Barevné tvary. Cílem výtvarné řady je také to, aby se žák seznámil se svým okolím (svými vrstevníky ze třídy) a aby s nimi počítal ve všech směrech. Je určitě lepší nejdříve začít poznáváním u sebe – poznat sám sebe – a až poté přejít k ostatním. Během prvního bloku si vypracováním konkrétního produktu žáci uvědomují, které barvy jsou pro ně líbivé a které nikoli. Také přemýšlí nad tvary, ke kterým mají blízko. Ve druhém bloku využívají toho, co o sobě zjistili a rozhlíží se po třídě. Je někdo, kdo má vyobrazený podobný tvar? Najdu někoho, komu se líbí stejné barvy? Vytváří pětičlenné skupiny, ve kterých se budou dále lépe poznávat a pracovat na týmových dovednostech. Druhý blok nese název Klubová vlajka. Ve vytvořených skupinách na ní pracují a využívají barev a tvarů, které si předchozí hodinu navrhli. Je nutná vhodná kompozice i společná domluva. V obou blocích jsme v závěru nechávali dostatečný prostor na zpětnou vazbu a komunikaci mezi žáky. Nejen o produktech, ale i o nich samotných a o tom, co je vedlo k tomu zvolit konkrétní podobu produktů. 3. blok: Kým jsem a kým bych chtěl být Východisko Žáci dokázali určit, co se jim líbí, a co nikoli. Seznámili se se svým vnitřním cítěním a pokusili se jej popsat výtvarnými prostředky a následně i slovy. Dokázali (anebo se o to pokusili) prosadit své názory ve skupině a najít vzájemně respektující řešení. Poznali se tedy i z další stránky; zjistili, zda umí týmově spolupracovat. Vědí, zda se cítí lépe při práci ve skupině, anebo samostatně. Poznali další svůj vnitřní aspekt. Už se tedy dozvěděli, co mají rádi a zda vyhledávají samotu nebo společnost. Co ještě by o sobě mohli zjistit? Jak přijdeme na další stránky charakteru, které nejsou tak lehce polapitelné? Využité metody a techniky dramatické výchovy podle Valenty (4) Metody pantomimicko-pohybové - štronzo - tematizované štronzo - živý obraz Učivo Opět jsme se vrátili do bezpečné, klidné zóny samostatné práce. Alespoň na chvíli. Při sebepoznání (prvním výukovém bloku) a při týmové spolupráci (druhém výukovém bloku) žáci zajisté narazili na něco, co jim přišlo příjemné. A také následovaly chvíle, které by neradi opakovali a nechtěli se do nich třeba znovu dostat. Možná něco nevyřešili správně, anebo z něčeho jednoduše neměli dobrý pocit. Určitě by si každý žák vybral prožívat ve skupině vrstevníků jen ty příjemné chvíle. Narazil ovšem na něco uvnitř něj, s čím se neumí srovnat nebo s čím neumí pracovat. Žáci se v tomto bloku zamysleli nad přírodou, přírodními úkazy, faunou i flórou. Kdyby si mohli vybrat podobu a charakter, do kterého by se proměnili, kým by byli? Žádoucí bylo vymyslet si svou vlastní „rasu“ (podobu) a nedržet se tak skutečných existencí. Mají rádi rychlost, vítr a jsou bouřlivější? Pak by si třeba zvolili ohnivého koně s velmi dlouhou hřívou a rychlými kopyty. Nechávali pracovat fantazii. Zamysleli se nad tím, kým by chtěli být… a jaký by byl ten dotyčný. Následně jej ztvárnili. Ztvárněná existence je jenom jejich… vlastně jsou to přímo oni, ztvárnění žáci, jenom ve své (pro ně) „dokonalé“ formě. Úkoly 1. Neobvyklý tvor Každý žák obdržel arch papíru velikosti A3. Jeho úkolem bylo vymyslet neobvyklého tvora, který se mu líbí a kterým by se rád stal. Všichni jsme věděli, že nemáme kouzelné hůlky a nemůžeme se v tyto tvory změnit. Co ovšem můžeme, je chovat takového tvora uvnitř sebe a rozmlouvat s ním večer před spaním o průběhu celého dne. Dozvídat se jeho názor na chvíle, ve kterých jsme pociťovali radost i na chvíle, které nám nebyly příjemné. Tvora každý ze žáků barvami (temperovými či vodovými) vyobrazil na svém archu papíru. Během práce nad tvorem (sebou) přemýšlel a zjišťoval co nejvíce detailů o jeho charakteru. 2. Konfrontace sebe sama a vyobrazeného tvora Žáci se vrátili do skupin, ve kterých vyrobili vlajky. Vzali si k sobě počáteční barvy, vlajky i vyobrazené tvory. Chvilku si v tichosti popřemýšleli nad proměnou. Má tvor tyhle barvy rád? Líbí se mu vlajka, kterou vytvořili? 3. Pohled do tvora tematizovaným štronzem (2) a. Seznámení se štronzem Blíže poznali svého neobvyklého tvora pod vedením učitele. Žáci chodili volně po třídě na zvuku meditační hudby. Jakmile učitel řekl: „Štronzo,“ a zastavil hudbu, žáci „zamrzli“ (zastavili se uprostřed pohybu a stáli jako sochy). Snažili se nesmát a nehýbat, dokud učitel neřekl: „Volno,“ a opět hudbu nezapnul. b. Využití tematizovaného štronza Jakmile žáci zvládli povel štronzo, přešlo se na bližší poznávání neobvyklého tvora. Během hudby žáci chodili po třídě a snažili se vžít do svého „lepšího já“ (pokud jejich tvor létal, pak létali, pokud plaval,…). Změnila se chůze žáků? Jejich výrazy, držení těla? Učitel sdělil konkrétní vlastnost, napočítal do tří a řekl: „Štronzo.“ Žáci měli za úkol postavit se k této vlastnosti tak, jak by se k ní postavil jejich vysněný tvor. Co si o vlastnosti myslí? Je užitečná? Je přímo jejich? Nechtějí být takoví? Nechtějí s ní mít nic společného? 4. Seznámení tvorů ve skupině Žáci dostatečně poznali svého tvora. Vrátili se do původních skupin a představili si svá „nová já“. Mluvili pouze o těch věcech, které s přáteli ze skupiny chtěli sdílet. Jakmile se vzájemně nově poznali, zachytili tento moment proměny na fotografie za pomoci metody živých obrazů. 5. Zachycení proměny pomocí metody živých obrazů Žáci trochu poznali sebe sama a zároveň si udělali obrázek o svém „lepším já“ (kým by chtěli být). Nyní bylo potřeba vytvořit ve stále stejných skupinách dva obrazy. První znázorňoval je samotné – jací podle sebe jsou. Druhý znázorňoval je samé, ale proměněné do vymyšleného tvora. Velmi důležité byly na obou obrazech výrazy žáků, jejich držení těla a vyobrazené postoje mezi sebou. Oba obrazy se nafotily. Následně si skupiny mezi sebou (ve třídě) obrazy předvedly a diskutují o nich. Rozebíraly se např. následující otázky: Co myslíte, že žák zrovna tímto držením těla chtěl říci? Proč se postavil zrovna takto? Podívejte se, jak se tváří… Jak na vás skupina na obraze působí jako celek? A po proměně: Jaká je asi dominanta tohoto neobvyklého tvora? Který myslíte, že je to tvor? (Pokud žáci vzájemně nevědí o tom, koho vyobrazili.) Jaké podobnosti si všímáte mezi výtvarně vyobrazeným tvorem a tvorem na obraze? Jaká může být hlavní změna? Nacházíte ještě další? Jaká proměna se udála s celou skupinou? Vzhledem k velmi citlivému tématu bylo možné se nad tímto zamýšlet diskrétněji, a to např. heslovitou formou na papír. Důležité bylo neopomenout zpětnou vazbu (nejen tedy dávání zpětné vazby, ale i její přijímání). Co následovalo S tvorem se mělo dále pracovat za dobrovolný domácí úkol. Žáci si měli každý večer před spaním projít v myšlenkách celý prožitý den. Zamyslet se nad tím, co zažili, jak jednali a rozprávět o svých činech s jejich „lepším já“. Čtvrtý blok nesl název Uzavřený region. Žáci si s sebou vzali výrobky této výtvarné řady (včetně fotografií z minulého bloku) a vydali se do lesa. Výrobky s sebou měli z toho důvodu, aby jim připomínali, jakou cestu už ušli (a další detaily). Ve skupině v lese pak za pomoci přírodnin měli vytvořit svět, ve kterém by se dobře žilo jejich tvorům – všem pěti z konkrétní sestavy. V závěru si svět nafotili (včetně pro ně důležitých detailů) a pak představili ostatním skupinám. V pátém bloku žáci zůstali ve třídě a měli za úkol prostorově vytvořit pomocí tekutého písku, modelíny a dalších materiálů Nový svět. Takový, ve kterém by spokojeně mohli žít všichni tvorové ze třídy. Pomoci jim k tomu mohli fotografie z minulého bloku i všechny dovednosti, které se v průběhu výtvarné řady naučili. Závěrečné vyústění a další předpokládaná práce Žáci po absolvování těchto pěti bloků měli být obohaceni o informace o sobě samých i svých blízkých ze třídy. Prohloubili si jím spolupráci a začali se věnovat také dovednosti sebepoznání. S tvorem se následně pracuje dál. Žáci dostanou za úkol vytyčit si osobní cíl pro konkrétní časové období (např. jeden týden), který je posune v jejich osobním růstu. Mohou si uvědomit svou špatnou vlastnost a budou se snažit ji změnit. Nebo si mohou vybrat jednu z dobrých vlastností tvora, o které si myslí, že jí neplývají a chtěli by to změnit. Každý večer po dobu tohoto jednoho týdne se pak ve zpětné vazbě na konkrétní den s tvorem radí, zda byli úspěšní v naplnění cíle. Pokud ano, mohou si další den ve škole ke svému jménu na nástěnce nalepit obrázek. (Je to čistě motivační a „připomínací“ prvek, nemusí být tvořen pouze jmény a nálepkami. Může být ztvárněn do podoby deskové hry, kde každý hodlá dosáhnout co nejlepšího výsledku – na sobě samém – a po herním plánu se tak žáci mohou posouvat.) Další týden se dosažení cíle vyhodnotí. Pokud by žáci chtěli, mohou o tom mluvit nahlas. Pokud nikoli, byli by vedeni ke krátkým zápisům. Pak by následovala další práce s cíli. V úplném závěru by bylo nejlepší, kdyby došlo ke zvnitřnění. Tvor by se stal součástí žáka a žák by se svým svědomím pracoval automaticky. Jakmile by ke zvnitřnění skutečně došlo, žák by mohl slavnostně tvora zničit (spálit), protože už by jej nepotřeboval mít externě vyjádřeného. K památce dlouhé (a nikdy nekončící, tedy celoživotní) cesty by pak stačily pořízené fotografie. Prameny: 1. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Stařeč: INFRA, 2005. 113 s. ISBN 80-86666-24-7. 2. RODOVÁ, V. Dramatická výchova ve službách dějepisu: vzdělávací potenciál tematické kooperativní výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 179 s. ISBN 978-80-210-7593-1. 3. SLAVÍKOVÁ, V., SLAVÍK, J., HAZUKOVÁ, H. Výtvarné čarování: artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2000. 179 s. ISBN 80-7290-016-1. 4. VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1.