Michaela Havránková

                                               Ježek

Dny se zkracovaly a byly chladnější a chladnější, až se ježek chtě nechtě musel zahrabat do listí a
stočit do kuličky. ,,Snad mám dost zásob,“ pomyslil si ještě, než nadobro usnul.

Přes zimu se probudil jen párkrát. Zima byla tuhá, vždy ho překvapilo, kolik je sněhu

a jak vypadá krajina smutně a prázdně.  Protože mrzlo, tak se znovu zachumlal a spal. Nechával si
zdát o své nejoblíbenější pochoutce – žížalách.

Jednoho dne ho ale cosi příjemně zašimralo v bodlinkách… a ten hřejivý pocit byl čím dál
dotěrnější, až našeho ježka dočista probudil. ,,Vždyť to je můj kamarád sluníčko!“ rozveselil se.
Nejdříve se protáhl – po tak dlouhé zimě byl ztuhlý, potom pootevřel očka, ale všude bylo tak
jasno, že sotva mžoural. Nedokázal je však znovu zavřít, všude bylo tolik barev a radosti. Zkusil
se postavit, ale nožky měl zesláblé a vratké,… Vždyť přes zimu ztratil skoro polovinu své váhy! Ale
radost z přicházejícího jara byla silnější. Díval se na stromy. Už nebyly tak osamělé a smutné,
naopak, rašily na nich zelené lístky a poskakovali po nich zpívající ptáci. . ,,Pípípíp,“
upozorňoval na sebe důležitě kos, ,,tady nesmíš chodit, stavíme tu hnízdo a ty nemáš helmu,“
rozčiloval se. Ježek se jen usmál a řekl: ,,Dobře, dobře, ale řekni mi, kose, kolikátého dnes je?“
,,Dnes je 21. března. Nejvyšší čas začít hrubou stavbu. Tak už jdi a nezavazej!“ rozkazoval kos.
,,21.března? To jsem letos spal tedy dlouho,“ pomyslel si ježek a batolil se k potoku, protože tam,
kde je vlhko, jsou žížaly a ty on tuze rád!


Alžběta Hurdesová

Komáři a jaro
(Vypravování)

OSNOVA:
Úvod: Hádanka
Stať:
               a) Moje přezimování
               b) Jaro, které vlastně ještě nezačalo
Závěr: Samečci a samičky

               Hádej, kdo jsem. Jsem otravný, bzučím, saji krev a občas způsobuji i bolest. Lidé se
 pak škrábou a celé tělo je ode mě svědí. Jediný způsob, jak mě od sebe dostaneš, je repelent, ale
ani ten někdy nezabírá.
               ,,Kdo to řekl?” Správně, jsem komár. Celou zimu ode mě měla většina lidí pokoj, ukrý
vám se před chladem a nepříznivým počasím do prostor velkých budov, kotelen, výtahových šachet nebo
 septiku.  Přezimovat umím ale i v přírodě –  třeba v kořenech stromů nebo v jeskyních. Někdy však
zavítám i do rodinných domků, no a když se v nich topí… ,,Panečku,” notuji si zvesela, ,,to je ale
radost si do někoho píchnout!”
               No a co, že právě začalo jaro? Mně se ještě do té zimy vůbec nechce, počkám si, až t
eploty pěkně povyrostou. Ale my komáři to nemáme vůbec jednoduché! Když je zase moc velké horko, mů
žeme vyschnout, proto také pijeme krev, a to převážně v podvečer.
               Víte, že ne všichni komáři jsou zlí? Jsou to především samičky, to ony se živí vaší
krví. Nám samečkům postačí šťáva z rostlin. Každopádně ještě musím chvilku počkat, než bude opravdo
vé teplé jaro a rostlinky rozkvetou  medovými barvami.