1
PedF, katedra geografie 1
Politická geografie
Stát a jeho geografické
aspekty
PedF, katedra geografie 2
Mezinárodní právní řád
 Soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy,
jejich vztahy k mezinárodním organizacím a dalším
subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy
mezinárodních organizací a některé vztahy jednotlivců ke
státu.
 Za formální subjekty se považují ty jednotky, které mají
v mezinárodním právu způsobilost k právům
a povinnostem.
 Původní (klíčové jsou státy – suverénní x omezené x
závislé).
 Odvozené (mezinárodní organizace).
PedF, katedra geografie 3
Mezinárodní právo
 Mezinárodní právo soukromé.
x
 Mezinárodní právo veřejné.
 http://www.osn.cz/knihovna/dokumenty/
 Např. mezinárodní mořské, obchodní, humanitární právo,
právo v oblasti životního prostředí atd.
2
PedF, katedra geografie 4
Další subjekty
 Povstalci proti vládní moci (pokud jim státy přiznaly statut
válčící strany – teroristické organizace).
 Národně osvobozenecká hnutí (v závislých a koloniálních
územích).
 Mezinárodní výbor Červeného kříže.
 Jednotlivci (ovšem jednající, či ovlivňující veřejný zájem).
 Mezinárodní města, Řád maltézských rytířů, Svatý stolec
apod.
 Subjektem nejsou: …nadnárodní korporace, lodě plující
v cizích vodách (ačkoliv mají značný faktický vliv).
PedF, katedra geografie 5
Stát I.
 Slovo stát má základ v latinském status (stav,
ústava, řád).
 V dnešním smyslu se začalo slovo status
používat v období italských městských států
(např. Benátská, či Florentská republika, Pisa,
Janov, Milánské vévodství atd.).
 Do odborné terminologie ji zavedl Machiavelli
v díle Vladař (1513, vydáno 1532).
PedF, katedra geografie 6
Definice státu
Stát je institucionalizovaná forma
společenského života na určitém území, která
působí na společenské vztahy
prostřednictvím všeobecně závazných
pravidel chování, za kterými stojí jeho
mocenská autorita.
3
PedF, katedra geografie 7
Stát II.
 Panovník má budit zdání, že je vlídný, věrný, lidský, upřímný a zbožný,
a má takový být. Ale pro případ, že je nutné takovým nebýt, má mít
povahu dost pružnou, aby se mohl a dovedl změnit v pravý opak.
 Vladař má proto úzkostlivě dbát, aby nikdy nepronesl nic, co by se plně
neshodovalo s uvedenými pěti vlastnostmi. Kdo ho vidí a slyší, musí mít
dojem, že je zosobněná laskavost, věrnost, upřímnost, lidskost a zbožnost…
 Při posuzování lidské činnosti, zejména skutků vladařových, proti nimž není
odvolání, se hledí na výsledek.
 Panovník se musí starat, aby zvítězil a podržel si moc. Prostředky, jimiž
to dokázal, shledají lidé vždy čestnými a každý je bude chválit.
 Lid dá vždy jen na zdání a na výsledek věci, a na světě není než lid.
PedF, katedra geografie 8
Definice státu
Stát je lidské společenství, které si na určitém
území nárokuje pro sebe monopol legitimního
násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako
prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát
zanikl a místo něj by nastoupila anarchie.
Max Weber, 1895
PedF, katedra geografie 9
Historie vzniku států
 Existuje několik základních teorií, jak stát vznikl:
 náboženská (teleologická)
 teorie moci
 právní teorie
teorie patriarchální
teorie patrimoniální
teorie smluvní
teorie právního státu
 teorie etická
 teorie psychologická
4
PedF, katedra geografie 10
Nejstarší státy světa I.
 První státy vznikaly již v dávné
historii v oblasti tzv. Úrodného
půlměsíce.
 Sumer 3200 př. n. l. (městské státy
Ur, Uruk a Lagaš)
 Egypt (Stará říše) 2800 př. n. l.
 Akkad 2400 př. n. l.
 Starobabylónská a Novobabylónská
říše
 Asýrie
 Palestina (městský stát Jericho)
PedF, katedra geografie 11
Nejstarší státy světa
 Čína (vznik 1523 p.n.l.)
 Etiopie (1000 p.n.l.)
 Japonsko (660 p.n.l.)
 Francie (843)
 Švédsko (836)
 San Marino (855)
 Velká Británie (1066, dobytí Británie Normany)
 Portugalsko (1140)
 Za první moderní stát (v dnešním smyslu slova) lze považovat
Spojené státy americké, které byly založeny v roce 1776.
PedF, katedra geografie 12
5
PedF, katedra geografie 13
 Konvence o právech a povinnostech států
z Montevidea (1933).
 Montevideo je oblastní Americká konvence, ale principy
obsažené v tomto článku byly obecně uznány
v mezinárodním právu.
 Dostupné např.:
http://www.cfr.org/sovereignty/montevideo-convention-
rights-duties-states/p15897.
PedF, katedra geografie 14
Každý stát musí:
1.Přesně vymezené území (státní území).
2.Trvale bydlící obyvatelstvo.
3.Přítomnost a funkčnost vlády (resp. systému
moci, který zabezpečuje výkon potřebných
funkcí).
4.Organizovaná (společná) ekonomika.
5.Společný komunikační systém.
6.Uplatňovat suverenitu.
PedF, katedra geografie 15
Státní území
 …je prostor (nikoliv plocha!) ve kterém stát uplatňuje
svoji suverenitu.
Zahrnuje:
• Pevninské území státu.
• Vnitřní vodní plochy (řeky, jezera).
• Část moře (pobřežní moře, vnitřní mořské plochy).
• Geologický podklad.
• Vzdušný prostor nad pevninskou částí a nad pobřežním
mořem.
• Zvláštní případy (území velvyslanectví apod.).
6
PedF, katedra geografie 16
Geologický podklad
 Až do středu (nitra) Země.
 …v praxi omezeno technickými možnostmi kontrolovat
„narušení suverenity“ – tj. dosažitelnou hloubkou vrtů
nebo dolů.
PedF, katedra geografie 17
Vzdušný prostor I.
 I vzdušný prostor je státní území – v moci státu, platí tu
předpisy daného státu -> vztahují na letadla všech států,
pokud jsou na území tohoto státu.
 Dříve měl být vzdušný prostor mezinárodní = nepatřící
nikomu a všem.
 „Každý stát má úplnou a výlučnou svrchovanost nad
vzduchovým prostorem nad svým územím.“
 Nejasné, do jaké výšky (několik rozdílných přístupů),
 …v praxi omezeno technickými možnostmi kontrolovat
„narušení suverenity“ – tj. do maximální výšky letu
letadel.
PedF, katedra geografie 18
Vzdušný prostor II.
 V civilní letecké dopravě se uplatňuje několik
mezinárodních právních předpisů, např.:
 ICAO úmluva – Úmluva o mezinárodním civilním letectví
(Chicago, 7. prosince 1944), ratifikace zákonem č. 147/1947 Sb.
 Varšavská úmluva – Úmluva o sjednocení některých pravidel
o mezinárodní letecké dopravě (Varšava, 12. října 1929),
ratifikace zákonem č. 243/1933 Sb. z. a n. a 15/1935 Sb.
 Tokijská úmluva – Úmluva o trestných a některých jiných činech
spáchaných na palubě letadla (Tokio, 14. září 1963), ratifikace
zákonem č.102/1984 Sb.
 Haagská úmluva – Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se
letadel (Haag, 16. prosince 1970), ratifikace zákonem č. 96/1974
Sb.
7
PedF, katedra geografie 19
Vzdušný prostor III.
 Montrealská úmluva – Úmluva o potlačení protiprávních činů
ohrožujících bezpečnost civilního letectví (Montreal, 23. září
1971), ratifikace zákonem č. 16/1974 Sb.
 Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících
mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu
o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního
letectví přijatou v Montrealu 23. září 1971 (Montreal, 24. února
1988), ratifikace zákonem č. 138/2002 Sb.
 Ženevská úmluva – Úmluva o mezinárodním uznávání práv
k letadlům (Ženeva, 19. června 1948), ratifikace zákonem
č. 254/1998 Sb.
 Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké
přepravě (Montreal, 28. května 1999), ratifikace zákonem
č. 123/2003 Sb.
 POZOR – úmluvy a dohody se vztahují pouze na civilní letectví!
PedF, katedra geografie 20
Chicagská úmluva I.
 Úmluva o mezinárodním civilním letectví – tzv. Chicagská úmluva,
ICAO úmluva.
 Podepsána 7. 12. 1944 v Chicagu.
 První úmluva o spolupráci, bezpečnosti a rozvoji služeb
v mezinárodním civilním letectví s celosvětovým dopadem.
 Předcházela jí Pařížská úmluva (1919) a Havanská úmluva (1928).
 Smluvními státy Úmluvy je dnes většina států světa, včetně ČR
(zákon o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů).
PedF, katedra geografie 21
Chicagská úmluva II.
 Úmluvou bylo definováno 5 základních letových svobod (tzv.
The Freedoms of Air):
1. Svoboda – právo přeletu cizího teritoria bez přistání.
2. Svoboda – právo přistávat na cizím teritoriu z jiných než
obchodních důvodů (např. tzv. technical landing).
3. Svoboda – právo letu a přepravy nákladu z vlastního
teritoria do cizího teritoria.
4. Svoboda – právo letu a přepravy nákladu z cizího teritoria
do vlastního teritoria.
5. Svoboda – právo letu a přepravy z bodu v cizím teritoriu
do dalšího cizího teritoria a zpět v návaznosti na 3. a 4.
svobodu.
8
PedF, katedra geografie 22
Chicagská úmluva III.
 Kabotáž = obchodní přeprava uvnitř státu.
 Kabotážní právo (kabotáž) znamená právo přepravy
mezi body na území téhož cizího státu a prakticky se
neuděluje.
 „Stát je oprávněn odmítnout letadlům jiných států
povolení nakládat na jeho území cestující, poštu a zboží
dopravované za odměnu nebo plat a určené do jiného
místa na jeho území.“
 Případný zákaz se musí uplatnit ke všem státům stejně.
PedF, katedra geografie 23
EU – 9 liberalizačních dohod
 Právo přepravovat cestující a náklad z jednoho cizího státu do jiného
cizího státu během návazného letu vycházejícího z domovského
státu.
 Předchozích 5 ICAO svobod je doplněno o další 4 svobody platné v
rámci EU:
6. Svoboda – právo dopravit cestující a náklad z jednoho cizího státu do
jiného státu se zastávkou v domovského státě.
7. Svoboda – právo přepravovat cestující a náklad z jednoho cizího státu
do jiného cizího státu, přičemž domovský stát není zapojen.
8. Svoboda – právo tzv. konsekutivní kabotáže, kdy dopravce přepravuje
cestující a náklad uvnitř jednoho cizího státu v rámci letu z/do
domovského státu.
9. Svoboda – právo čisté kabotáže, kdy dopravce přepravuje cestující a
náklad uvnitř jednoho cizího státu, přičemž domovský stát není
zapojen.
PedF, katedra geografie 24
Pravidla létání podle Chicagské úmluvy
 Každý musí udržovat své vlastní letecké předpisy v co nejvyšší
shodě s předpisy podle Úmluvy – předpisy řady „L 1–19“, které
upravují:
a) požadavky na letiště a přistávací plochy,
b) pravidla pro létání a kontrolu létání,
c) vydávání průkazů létajícího personálu a mechaniků,
d) způsobilost letadel k letu,
e) zápis letadel do rejstříku,
f) sbírání a výměnu meteorologických zpráv,
g) letecké nákresy a mapy
h) označení letadel atd.
 Na širém moři neplatí letecké předpisy žádného státu, jen pravidla
stanovená podle Úmluvy.
9
PedF, katedra geografie 25
Poznávací značky (L7)
 Každé civilní letadlo musí být na povrchu označeno poznávací
značkou, která se skládá ze skupiny znaků.
 Značka státní příslušnosti – pro Českou republiku OK (OL), Slovensko – OM,
Německo – D, Rakousko – A, USA – N, Polsko – SP….
 Poznávací značky musí být trvanlivě umístěné čisté a čitelné.
 Na křídlech u letadel těžších než vzduch: na spodním levém křídle, příp. po
celém spodním povrchu křídel
 Na trupu u letadel těžších než vzduch 2 možnosti: 1) na každé straně trupu
mezi křídy a ocasními plochami 2) na horní polovině svislých ocasních ploch.
 Rejstříková značka (platí pro ČR):
 motorových letadel – např. KNH,
 ultralehké letouny – např. EUR 01,
 ultralehké kluzáky – např. A207,
 kluzáky – např. 8700.
PedF, katedra geografie 26
Osvědčení o zapsání do rejstříku (L7)
 Letecký rejstřík je veřejně přístupný seznam vedený ÚCL. Každý je
oprávněn do leteckého rejstříku nahlížet a požadovat od Úřadu opis
nebo výpis zapsaných údajů nebo potvrzení, že údaj v leteckém
rejstříku zapsán není.
 Do leteckého rejstříku (ve státě, jehož příslušnost letadlo má), se
zapisuje i poznávací značka letadla.
 Osvědčení o zápisu letadlo do LR musí být na palubě letadla vždy k
dispozici.
 V ČR dostupný na: http://portal.caa.cz/letecky-rejstrik.
PedF, katedra geografie 27
Osvědčení o zapsání do rejstříku (L7)
10
PedF, katedra geografie 28
Let nad územím smluvních států
Zakázané oblasti
 Právo státu omezit nebo zakázat létání letadel jiných
států nad částí nebo celým svým územím – jen za
výjimečných okolností, z důvodů vojenské nezbytnosti,
naléhavé potřeby nebo veřejné bezpečnosti.
 Zakázané oblasti musí být přiměřeného rozsahu, aby
létání zbytečně nepřekážely.
 Případný zákaz se musí uplatnit ke všem státům stejně.
PedF, katedra geografie 29
Mořská hranice
 Nároky na pobřežní moře upravila Úmluva OSN
o mořském právu podepsaná v Montego Bay (Jamajka)
10. 12. 1982 (u nás zákon č. 240/1996 Sb.).
 Dostupné na: http://www.windsea.cz/public/Image/sekce-typ-
117/umluva-osn-o-morskem-pravu.pdf
PedF, katedra geografie 30
Základní linie
 Za hranici pevniny se pokládá tzv. základní linie – linie
nejhlubšího odlivu.
 V členitém pobřeží je vytvořen systém přímých
základních linií (straightbase lines, spojují nejvzdálenější
výčnělky pevniny).
 Přímé linie také mohou uzavřít zálivy.
 Vše, co leží mezi základními přímými liniemi a pevninou,
jsou vnitřní vody.
11
PedF, katedra geografie 31
PedF, katedra geografie 32
Vnitřní vody
PedF, katedra geografie 33
Umíte hodnotit rozlohu (i kriticky)?
 Jaká je rozloha USA?
 9 826 630 km2 (http://www.zemepis.net/zeme-usa)
 9 826 675 km2 (http://en.wikipedia.org/wiki/United_States)
 9 826 675 km2 (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-
factbook/geos/us.html)
 a ČR?
 78 867 km² (http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko)
 78 866 km2 (http://en.wikipedia.org/wiki/Czech_Republic)
 78 867 km2 (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-
factbook/geos/ez.html)
 78 865 km2 (http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/1607-11-
r_2011-2)
12
PedF, katedra geografie 34
Pobřežní moře
 Maximálně do 12 námořních mil (22,2 km) od základní
linie.
 Pobřežní moře je přímou součástí státního území
pobřežního státu.
 Lodě jiných států mají právo pokojného proplutí.
 V prostoru nad a pod hladinou moře ale není suverenita
státu omezena.
PedF, katedra geografie 35
Přilehlá zóna
 Maximálně 12 námořních mil (22,2 km) od hranic
pobřežního moře.
 Není součástí státního území.
 Pobřežní stát má právo provádět v přilehlé zóně kontroly
(celní, zdravotní, migrační).
PedF, katedra geografie 36
Výlučná ekonomická zóna (EEZ)
 Maximálně 200 námořních mil (370,4 km) od
základní linie.
 Pobřežní stát má výhradní právo ekonomického
využití (rybolov, těžba apod.).
 Toto právo může postoupit (prodat, pronajmout)
i jiným zemím.
 http://www.seaaroundus.org/.
13
PedF, katedra geografie 37
Kontinentální šelf
 Pokud přesahuje kontinentální šelf výlučnou ekonomickou
zónu (350 námořních mil, tj.648,2 km), má pobřežní stát:
 Výhradní právo těžby surovin a sběru živých organismů
z mořského dna.
 Rybolov však v takovém případě není omezen.
PedF, katedra geografie 38
Souostrovní státy
 Souostrovní státy mohou uzavřít své území tzv.
souostrovními liniemi (archipelagicbaselines, max. 100
mil dlouhé).
 Území ohraničené těmito liniemi jsou souostrovní vody
(archipelagicwaters).
 V souostrovních vodách platí právo pokojného proplutí.
 Teprve od hranic souostrovních vod se vyměřují další
zóny (pobřežní moře apod.).
 http://www.isa.org.jm.
PedF, katedra geografie 39
Zvláštní podmínky I.
 Lodě na volném moři podléhají jurisdikci státu, ve kterém jsou
registrovány (pod jehož vlajkou plují).
 Všechny námořní a rekreační jachty musí vyvěsit vlajku země, ve
které jsou registrovány (nejčastěji na vlajkovém stožáru, místě na
posledním stožáru plavidla).
 Podle mezinárodního práva musí být v národním rejstříku povinně
zapsáno každé plavidlo, které pluje do zahraničí (§ 14–15 zákona
č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších
předpisů). Od 1. ledna 2015, tedy od účinnosti zákona č. 187/2014 Sb.
jsou malá plavidla zapsána v rejstříku malých plavidel. Tento
rejstřík NENÍ VEŘEJNÝM SEZNAMEM.
 V případech potírání pirátství nebo obchodu s otroky může na volném
moři zasáhnout kterýkoliv stát (např. akce několika států namířená
proti pirátům v Adenském zálivu je právně zcela legitimní).
14
PedF, katedra geografie 40
Zvláštní podmínky II.
 Letadla registrovaná v dané zemi.
 Území velvyslanectví a jiných diplomatických
misí (diplomatické imunity), diplomatická vozidla
a zavazadla.
 Historické pomníky, hřbitovy.
 Vojenské objekty – např. letiště, radary.
PedF, katedra geografie 41
Státní příslušnost letadel
 Letadla mají státní příslušnost toho státu, v němž
jsou zapsána do rejstříku.
 -> stát musí zajistit, aby každé letadlo jeho státní
příslušnosti, ať se nachází kdekoliv, dodržovalo
letecké předpisy.
 Letadlo nemůže být platně zapsáno do rejstříku
ve více než jednom státě.
 Jeho zápis může být převeden z jednoho státu
do druhého (prodej, pronájem).
PedF, katedra geografie 42
Mezinárodní řeky
 Řeky, které protékají více státy a na základě
mezinárodní dohody byly „zmezinárodněny“, tj.
jsou přístupné pro obchodní lodě všech států,
přes které protékají.
 Nejdůležitější jsou
Dunaj, Kongo,
Niger, Odra,
Rýn a Senegal.
15
PedF, katedra geografie 43
Poloha státního území
 Absolutní geografická poloha (vzhledem k zeměpisným
souřadnicím) – poloha vzhledem k moři, podnebným
pásům, dopravním trasám, přírodním surovinám apod.
 Relativní geografická poloha (vzhledem k sousedním
státům) – ekonomické, demografické a sociální důvody.
PedF, katedra geografie 44
Tvary státního území
 Není příliš vypovídající (důležitější je podoba
komunikační sítě – ta se ale často od tvaru
odvíjí).
 Obecně se považuje za výhodné, když jsou
hranice relativně krátké a území kompaktní.
PedF, katedra geografie 45
Základní tvary státního území I.
 Podlouhlé (délka je alespoň
šestkrát větší než průměrná
šířka) – např. Chile, Norsko,
Švédsko, Malawi, Panama,
Vietnam.
16
PedF, katedra geografie 46
Základní tvary státního území II.
 Kompaktní (území je
v „jednom kuse“ a
geometrický střed je
víceméně v konstantní
vzdálenosti od hranic) – např.
Polsko, Uruguay, Rumunsko,
Nigérie.
PedF, katedra geografie 47
Základní tvary státního území III.
 „Proruptivní“ (kompaktní s
„výběžky“) – např. Barma,
Thajsko, DR Kongo, Indie.
PedF, katedra geografie 48
Základní tvary státního území IV.
 Dělené (z více územně
nesouvisejících částí, pokud se
nejedná o drobné ostrůvky nebo
vzhledem k rozloze „hlavního“
území státu malé ostrovy)
Souostrovní – Indonésie,
Japonsko, Filipíny, Maledivy ….
 Pevninské – Malajsie, USA,
Dánsko, Rusko, v jistém smyslu
i Francie, Itálie, Španělsko ….
17
PedF, katedra geografie 49
Základní tvary státního území V.
 Perforované (s enklávami) –
Jižní Afrika, Itálie, Senegal,
Kyrgyzstán.
PedF, katedra geografie 50
Základní tvary státního území VI.
 Lze využít i kvantitativní vyjádření:
 Wagnerův index srovnává skutečnou a teoreticky
nejnižší možnou délku hranic. nejnižší hodnota
Wagnerova indexu je 1 (kruh). „Nejkulatější“ státy mají
hodnotu Wi 1,19 (Nauru a Svazijsko), větší je
u podlouhlých území (Chile, Turecko – nad 3,5),
maximální u souostrovních států (Maledivy 39,2).
PedF, katedra geografie 51
Základní tvary státního území VII.
 Lze využít i kvantitativní vyjádření:
 Koeficient teritoriální kompaktnosti srovnává plochu
státního území a plochu kruhu opsaného státnímu
území. Nejvyšší hodnota indexu teritoriální
kompaktnosti je 1 (kruh), reálně je však vždy nižší.
18
PedF, katedra geografie 52
Velikost státního území
 Velmi velké (rozloha více než 2,5 mil. km²) – např. Rusko,
Kanada, USA, Čína, Brazílie atd.
 Velké (rozloha od 350 000 km² do 2,5 mil. km²) – např.
Saúdská Arábie, Mexiko, Libye, Německo, Japonsko. Francie,
Ukrajina atd.
 Střední (rozloha od 150 000 km² do 350 000 km²) – např.
Gabon, Rumunsko, Laos, Senegal, Sýrie, Tunisko atd.
 Malé (rozloha od 25 000 km² do 150 000 km²) – např. Česká
republika, Srbsko, Panama, Chorvatsko, Albánie atd.
 Velmi malé (rozloha menší než 25 000 km²) – např. Jamajka,
Vanuatu, Katar, Vatikán atd.
PedF, katedra geografie 53
Co je státní hranice?
 Státní hranice jsou smluvní linie v terénu, které oddělují
území jednoho suverénního státu od území jiného
suverénního státu nebo od území, které nepodléhá
suverenitě žádného státu.
 Ve skutečnosti není linie, ale plocha ohraničující „prostor
suverenity“ daného státu.
 Jde o místa přímého kontaktu specifických právních řádů
jednotlivých států, které mohou být vzájemně konfliktní.
PedF, katedra geografie 54
Specifické hraniční situace
 V některých případech má území států „nelogický“ nebo
nevhodný tvar (výběžky, oddělené části).
 Pokud jsou některé části území těžko dostupné nebo
zcela nedostupné, musí mít zvláštní právní režim: celní,
měnový, specifická regulace pohybu obyvatel apod.
 Nejčastější „specifické hraniční situace“ jsou enklávy,
exklávy a koridory.
19
PedF, katedra geografie 55
Enkláva x exkláva
 Enkláva = cizí území na tom, které popisujeme. Území
cizího státu na státním území.
 Exkláva = oddělená (nesouvisející) část území, které
popisujeme.
 Proto také v některých případech jedno a totéž území
může být podle „směru“ popisu enklávou i exklávou, v
jiných případech jen enklávou nebo jen exklávou.
PedF, katedra geografie 56
Typy enkláv
 Poloenklávy (s přístupem k moři – např. Gambie, Ceuta,
Monako).
 Dopravní exklávy (části souvislého území státu dopravně
přístupné jen přes sousední stát).
PedF, katedra geografie 57
Typy enkláv (Robinson, 1993)
 Část území zcela obklopena územím jiného státu
(obvykle velmi malá území, Baarle – Hertog, San Marino,
Lesotho).
 Část území dopravně dostupná přes území jiného státu
(přírodní bariéra – např. Alpy, Litva – Kuršskaja kosa,
Pyreneje).
 Vojenské základny, okupační zóny, demilitarizovaná
území (mohou být dočasné, Guantánamo).
20
PedF, katedra geografie 58
PedF, katedra geografie 59
PedF, katedra geografie 60
21
PedF, katedra geografie 61
PedF, katedra geografie 62
PedF, katedra geografie 63
Kontinentální šelf
22
PedF, katedra geografie 64
PedF, katedra geografie 65
PedF, katedra geografie 66
Zvláštní typy enkláv a exkláv
 Federální (spolkový) distrikt – vyšší územně-správní
jednotka v některých federativních státech.
 Území pod správou dvou států (např. distrikt Brčko).
 Území vnitřních měst (např. Washington D.C., Buenos
Aires D.C., Federal do Brasil nebo Caracas).
23
PedF, katedra geografie 67
Územní koridory
 Koridory spojující, např. dvě části území – Siliguri koridor
v Indii.
 Území s dopravně důležitým přístavem nebo řekou –
např. Caprivi Strip v Namibii, Leticia v Kolumbii.
 Koridory izolující (např. Vachánské údolí, Neum apod.).
PedF, katedra geografie 68
Územní koridory
PedF, katedra geografie 69
Územní koridory
24
PedF, katedra geografie 70
Územní koridory
PedF, katedra geografie 71
Vývoj států
PedF, katedra geografie 72
Vývoj států
 Různé přístupy:
 Geografické – závisí na přírodních podmínkách,
uplatňuje se lokalizační teorie.
 Historické – vývoj státních útvarů od starověku po
současnost. Dostupné např. na:
http://www.zum.de/whkmla/histatlas/haindex.html.
 Kulturní – vývoj kulturních, či etnografických regionů.
 Sociální – uplatnění sociální stratifikace.
 Ekonomické – spolupráce v oblasti finančních,
akciových, devizových trzích.
25
PedF, katedra geografie 73
Způsoby získání státního území
 Primární = rozšíření státní suverenity na území, které
dosud suverenitě žádného státu nepodléhalo (res
nullius/věc nikoho) nebo bylo už dříve opuštěno
(territorium derelictum).
 Odvozené = rozšíření státní suverenity na území, které
dosud podléhalo suverenitě jiného státu.
PedF, katedra geografie 74
Primární způsoby
 Prvotní okupace
 Akcese
 Akrescence
PedF, katedra geografie 75
Prvotní okupace
 Rozšíření suverenity / vznik státu na již existujícím území.
 Může jít o prvotní osídlení (např. Kapverdy, Azory,
Norfolk),
 nebo o objevení území bez uznaného právního řádu
(např. Amerika),
 nebo (výjimečně) o konstituování nezávislého státu na
„území nikoho“ (Libérie).
26
PedF, katedra geografie 76
Akcese
 zisk území působením přírodních sil, zejména:
• ukládání říčních sedimentů
• vulkanická činnost
• vývoj a změny toku řek
PedF, katedra geografie 77
Akrescence
Vytvoření nového území uměle – posunem pobřežní čáry
 Vysoušení mořského dna.
 Navršení materiálu nad mořskou hranici.
Vždy mimořádně drahé, důvody:
 Politické (v menšině).
 Ekonomické (jasně převažují).
 Bezpečnostní (např. snahy zabránit zatopení území
přírodními silami).
Osaka airport
PedF, katedra geografie 78
27
Dubai
PedF, katedra geografie 79
Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 80
Soči
28
Mořský záliv Zuidersee byl stavbou
hráze Afsluitdijk změněn v jezero
Ijsselmeer.
Část jezera byla přeměněna
v poldery (např.Flevoland).
PedF, katedra geografie 84
Okupovaná území
 Zůstávají součástí původního státu.
 Okupant přebírá část nebo celý výkon suverenity.
 Ve vztahu k armádě okupovaného státu zcela.
 Ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu – silně omezen
mezinárodními úmluvami.
 Okupující stát / koalice nesmí měnit právní poměry (státní
příslušnost), demografické poměry (deportace) a podobně.
 V praxi rozdílná míra „angažování se“ okupanta v dom. politice
okupovaného státu (např. německá okupace různých zemí za
2. světové války – na jedné straně Dánsko, na druhé východní
území).
29
PedF, katedra geografie 85
Anektovaná území
 Stávají se přímou součástí anektujícího státu.
 Obyvatelé území se stávají (zpravidla) občany
nového státu.
 Obyvatelstvo území podléhá svrchovanosti
anektujícího státu neomezeně a bez výhrad.
 Přestává platit původní právní řád – nahrazuje ho
právní řád anektujícího státu (často
s přechodnými obdobími).
PedF, katedra geografie 86
Ztráta území
 opuštění (derelikce)
 působení přírodních sil
 secese (odtržení), separace, irridentita
 plebiscit
 adjudikace
PedF, katedra geografie 87
Státní moc
 Síla, která je schopna zabezpečit (třeba i donucovacími
prostředky) formování, upevnění a ochranu soustavy
společenských vztahů ve státě.
 Určuje pravidla podle kterých se společnost řídí
a zajišťuje – vynucuje jejich plnění, jako jediná má právo
na legitimní použití násilí.
 Platí při tom princip teritoriality – státní moci podléhají
všechny osoby nalézající se na území státu (bez ohledu
na občanství).
30
PedF, katedra geografie 88
Státní moc
 Existence státní moci je nutná k tomu, aby stát mohl plnit
své funkce vzhledem k obyvatelstvu.
 Nositeli státní moci jsou státní orgány, tj. zákonem
vytvořené subjekty mající právo jednat jménem státu.
 Vedle nich jsou ve státě i specifické složky plnící zvláštní
úkoly (policie, armáda).
PedF, katedra geografie 89
Složky státní moci
 moc ZÁKONODÁRNÁ
 moc VÝKONNÁ
 moc SOUDNÍ
 V demokratických zemích jsou odděleny (zajišťují je
rozdílné státní orgány) a vzájemně se kontrolují.
PedF, katedra geografie 90
Moc zákonodárná (legislativní)
 Zákonodárnou moc představuje parlament.
 Zákonodárná moc obecně určuje pravidla vztahů mezi
obyvateli státu (zákony), státní rozpočet a schvaluje
mezinárodní smlouvy.
31
PedF, katedra geografie 91
Společné znaky parlamentu
 Kolegiální charakter – neexistuje hierarchická stavba
(všichni poslanci mají jeden hlas, rozhoduje se
kolektivně).
 Je volen přímo (u dvoukomorových parlamentů vždy dolní
komora) – bez splnění této podmínky není možné
jakékoliv shromáždění považovat za parlament (např.
jmenované „parlamenty“ po státních převratech).
 Má celostátní působnost.
 Mají vždy určité základní pravomoci (pravomoc přijímat
zákony a státní rozpočet).
PedF, katedra geografie 92
Typy parlamentu
 Jednokomorový parlament – všichni poslanci tvoří jeden
sbor.
 Dvoukomorový parlament – parlament tvoří dva sbory,
které se liší pravomocemi a někdy i způsobem vytvoření:
- Dolní komora – volena přímo, zastupuje
obyvatelstvo státu jako celek.
- Horní komora – reprezentace zástupců
územních jednotek.
PedF, katedra geografie 93
Moc výkonná (exekutivní)
 Výkonnou moc představuje zejména hlava státu a vláda
(případně s předsedou).
 Hlava státu (jednotlivec nebo kolektiv) zejména zastupuje
stát navenek (podpisy smluv, pověřování diplomatických
zástupců apod.), jeho pravomoci ve vztahu k
vnitrostátním záležitostem závisí na typu státu.
 Vláda (rada ministrů, kabinet …) je zpravidla kolektivní
orgán, způsob jmenování a kontroly závisí na typu státu.
32
PedF, katedra geografie 94
Moc soudní
 soudní moc má dva hlavní úkoly:
• rozhoduje v oblasti občanskoprávních, rodinných
a pracovních vztahů a v záležitostech trestných činů
• kontroluje činnost ostatních státních orgánů a interpretuje
zákony
 zpravidla mají hierarchickou strukturu
PedF, katedra geografie 95
Označení států
 K odlišení/ identifikaci států slouží řada symbolů:
 hlava státu (osoba, která „zastupuje stát navenek“),
 název státu,
 vlajka,
 znak,
 hymna,
 …
 Tyto symboly neslouží jen k odlišení států navzájem, ale také
k upevnění (případně možnosti vyjádření) sounáležitosti obyvatelstva
s jinak poměrně abstraktní institucí.
PedF, katedra geografie 96
Nezávislost a suverenita
 Suverenita = nezávislost státní moci na jakékoliv jiné
moci uvnitř nebo vně státu.
 Vnější suverenita – nezávislost státní moci na státní moci
jiného státu.
 Vnitřní suverenita – nezávislost státní moci na jakékoliv
jiné politické nebo mocenské skupině nebo osobě uvnitř
státu.
 Mezinárodní uznání zajišťuje, že se může stát účastnit
rovnoprávně mezinárodních vztahů.
33
PedF, katedra geografie 97
Počet států světa
 Všeobecné uznání mají všichni členové OSN – těch je
v současnosti 193.
 Pozor! Ne všichni členové se navzájem uznávají – např.
33 arabských zemí neuznává Izrael.
 Dále všeobecně uznáván Vatikán.
 U řady dalších území to tak jasné není (existují de facto,
ale ne de iure, nebo naopak, nebo není postoj
mezinárodního společenství jednoznačný).
PedF, katedra geografie 98
Problémové státy? I.
 Důvodem k neuznání je zpravidla nedořešený vztah
k původnímu suverénovi.
 Původní suverén odmítá jejich odtržení, „uznávající“ část
mezinárodního společenství považuje jeho důvody za právně
irelevantní.
 Může jít o území, která jinak efektivně fungují jako
nezávislé státy (Kosovo nebo Taiwan).
 Vlády, které část mezinárodního společenství uznává
jako nezávislé, přestože efektivně nekontrolují žádné
území (Západní Sahara, Palestina).
PedF, katedra geografie 99
Problémové státy? II.
 Státy, které Kosovo a Taiwan neuznávají, blokují
jejich vstup do mezinárodních organizací, což
s sebou nese řadu „praktických“ potíží.
 K 27. únoru 2017 Republiku Kosovo uznalo 115
uznaných a neuznaných států světa, jmenovitě
111 ze 193 (57,5 %) členských států OSN, 23
z 28 (82 %) členských států EU, 24 z 28 (86 %)
členských států NATO a 36 ze 57 (63 %)
členských států Organizace islámské spolupráce.
34
PedF, katedra geografie 100
Kosovo
PedF, katedra geografie 101
Taiwan
Vláda na Taiwanu se považuje za legitimní vládu celé
Číny, oficiálně se označuje jako Čínská republika.
Tuto pozici uznává 23 států, ostatní uznávají za legitimní
vládu celé Číny vládu v Pekingu (ta oficiálně označuje
zemi názvem Čínská lidová republika).
Z evropských států v současnosti pouze Vatikán.
PedF, katedra geografie 102
Palestina I.
Poprvé nezávislost Palestiny deklarována 1. 10. 1948 v Ghaze (tzv.
„celopalestinskou“ vládu vedl jeruzalémský muftí).
Tuto vládu uznalo jen 6 států (Egypt, Sýrie, Libanon, Irák, Saúdská
Arábie a Jemen), ostatní arabské státy (zejména Jordánsko)
a všechny nearabské státy ale ne.
V roce 1959 Egypťané „celopalestinskou“ vládu rozpustili a poskytli
obyvatelům Ghazy egyptské občanství.
Roku 1964 založena Organizace pro osvobození Palestiny (cíl:
vytvoření Palestinského státu na celém území bývalého mandátu, tj.
včetně celého Izraele).
35
PedF, katedra geografie 103
Palestina II.
Palestinský stát ‫نيطسلف‬‫ةلود‬( ) byl vyhlášen v Alžíru 15. 11. 1988
Palestinskou národní radou (řídící orgán Organizace pro osvobození
Palestiny) teoreticky na části bývalého britského mandátu v Palestině
vně mezinárodně uznaných hranic Státu Izrael – Stát Palestina.
Nezávislost tohoto útvaru byla postupně uznána 134 státy světa (70
% členů OSN), přestože nikdy neuplatňoval suverenitu na žádném
území.
Palestinská autonomie (Palestinská národní správa) není vládou
Palestinského státu vyhlášeného v roce 1988 a nepovažuje se ani za
nezávislý stát.
Palestinská autonomie se v roce 2013 přejmenovala na Stát
Palestina.
PedF, katedra geografie 104
Palestina III.
Správu na deklarovaném území Státu Palestina vykonávají:
• Palestinská autonomie (Palestinská národní správa) – de
iure v pásmu Ghazy a de iure i de facto v palestinských městech
Západního břehu (tzv. oblast A). S výjimkou bezpečnostních
otázek i v Araby osídlených venkovských oblastech Západního
břehu Jordánu (tzv. oblast B).
• Hnutí Hammás (de facto v pásmu Ghazy).
• Izrael (úplně v oblasti Východního Jeruzaléma). Izrael toto
území anektoval, z hlediska mezinárodního společenství se ale
jedná o okupované území. Úplně v židovských osadách, údolí
Jordánu a na důležitých komunikacích Západního břehu Jordánu
(tzv. oblast C) (Izrael tato území okupuje). V bezpečnostních
otázkách v oblasti B.
PedF, katedra geografie 105
Palestina IV.
36
PedF, katedra geografie 106
Západní Sahara I.
Saharská arabská demokratická republika (SADR).
Většinu území kontroluje Maroko, které je celé považuje
za nedílnou součást svého státu.
V exilu působí vláda SADR (Polisario, Tindouf, Alžírsko)
usilující o nezávislost.
82 členů OSN uznává právo Západní Sahary na
sebeurčení, z nich:
Většina uznává i SADR.
29 neuznává exilovou vládu SADR za legitimního
reprezentanta území.
44 zemí podporuje marocké nároky na území (mj.
Rusko a USA).
PedF, katedra geografie 107
Západní Sahara II.
poznáte rozdíl?
PedF, katedra geografie 108
A další….
 Efektivně existující státy, kterým ale chybí mezinárodní
uznání, případně je uznává jen několik nezávislých států.
 Důvodem je zpravidla nesouhlas původního suveréna
(původní suverén je neuznává, mezinárodní společenství
považuje jeho důvody za právně relevantní nebo původní
suverén se snaží obnovit suverenitu pouze politickými
prostředky).
 Např. Somaliland (neuznává nikdo) nebo Severní Kypr
(uznává jen Turecko).
37
PedF, katedra geografie 109
Severní Kypr
PedF, katedra geografie 110
Povstalecké státy
 Nezávislé de facto:
 jsou s původním suverénem ve faktickém válečném
stavu,
 existuje oprávněná obava, že se původní suverén
pokusí svoji kontrolu území obnovit násilně.
 Např. Jižní Osetie (uznává jen Rusko), Abcházie (uznává
jen Rusko) nebo Podněstří (neuznává nikdo).
PedF, katedra geografie 111
Další subjekty…
 Propagandistické politické jednotky (např. Balúčistán,
Chálistán, Kašmír, Jammú).
 Autonomní fakticky nezávislé jednotky (Tuva,
Bougainville).
 Jednotky proklamované z recesistických nebo
komerčních pohnutek (Valašské království, Pohádkové
království, Republika Kraví Hora).
38
PedF, katedra geografie 112
Další entity…
 Závislá území.
 Mezinárodní území.
PedF, katedra geografie 113
Závislá území
 Závislá neformálně (de facto).
 Závislá formálně (de iure).
PedF, katedra geografie 114
Závislost faktická
 Neexistuje „absolutní“ suverenita, může být
omezena např.:
 mezinárodními závazky státu,
 postavením státu v mezinárodním obchodu,
 vojenským nebo politickým nátlakem,
 „odkázaností“ na mezinárodní pomoc.
39
PedF, katedra geografie 115
Závislost de iure
 Závislé území není subjektem mezinárodního
práva, je pod suverenitou jiného státu.
 Původně širší pojetí – celá řada typů závislosti
(od poplatných států – viz např. sv. Václav – po
úplnou závislost).
 Od 19. století užší pojetí – (pouze) území
získaná při koloniálních výbojích.
PedF, katedra geografie 116
Závislá území dnes I.
 Území disponující většinou znaků státu, ale:
 vždy bez mezinárodně-právní suverenity,
 „nutnou podmínkou“ není ani obyvatelstvo (např.
norský Bouvetův ostrov).
 Území, které je od státu, na kterém je závislé, odděleno:
 politicky (stát území sice spravuje, ale nepovažuje ho
za integrální součást svého území – např. Man,
Francouzská Polynésie …),
 geograficky (oddělenost, např. Francouzská Guyana,
ale ne Azory …).
PedF, katedra geografie 117
Závislá území dnes II.
 Zejména druhé kritérium je nejasné, proto není
vymezování závislých území jednotné.
 Běžně se uvádí cca 40–50 závislých území.
40
PedF, katedra geografie 118
Závislá území dle OSN
 1946 vytvořen seznam nesamosprávných území (podle Čl. XI
Charty OSN) – (Non-Self-Governing Territories), v té době jich bylo
72 (bez území nečlenských zemí, tj. Portugalska a Španělska – ta na
seznam zařazena v roce 1955).
 Později řada změn, ještě v roce 1986 přidána Nová Kaledonie.
 Na nesamosprávná území se vztahuje deklarace VS OSN
o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům
(Declarationon the Grantingof Independenceto Colonial Countriesand
Peoples) z roku 1960.
 V roce 2017: 17 území (viz
http://www.un.org/en/decolonization/nonselfgovterritories.shtml).
PedF, katedra geografie 119
Kolonialismus
 Postupně byly zakládány 4 rozdílné typy kolonií:
 Osídlenecké kolonie – založeny na přistěhovalcích z Evropy,
kteří tvořili naprostou většinu obyvatelstva, např. Kanada.
 Okupační kolonie – Evropané je pouze politicky ovládli, ale do
kolonií se masově nestěhovali a neměnili původně etnickou
strukturu, např. Nigérie.
 Smíšené kolonie – obdoba osídleneckých kolonií, přistěhovalé
obyvatelstvo se ale smísilo s domorodci, např. Mexiko.
 Plantážní kolonie – určeny k produkci tropických plodin,
Evropané se do nich stěhovali málo, na práci ale byli masově
dováženi dělníci z Afriky nebo Asie, např. Haiti, Šalamounovy
ostrovy.
PedF, katedra geografie 120
Kolonie dle vlastnictví
 Státní kolonie / korunní kolonie (byly majetkem
státu).
 Soukromé kolonie (patřily soukromým osobám).
 Chráněná území (míra jejich závislosti na
koloniálních mocnostech byla menší, formálně
nebyly majetkem nikoho).
41
PedF, katedra geografie 121
Formy závislých území
 V současnosti má každé závislé území zcela
specifický statut, tradiční členění zahrnuje:
 Vlastní kolonie.
 Protektoráty.
 Zámořská území.
 Přidružené státy.
 Kondominia.
 Mandátní/ poručenská území.
PedF, katedra geografie 122
Které nejsou závislé?
 …tzv. speciální entity uznané mezinárodními
smlouvami a dohodami.
 Jedná se v podstatě o autonomní území, jejichž
autonomní statut je ale zabezpečen mezinárodní
smlouvou (např. Ålandy /Finsko/, Svalbard
/Norsko/, Hongkong a Macao /Čína/).
PedF, katedra geografie 123
Závislá území dnes
 Velké rozdíly v počtu obyvatel i rozloze.
 S výjimkou Francouzské Guyany ostrovy.
 Dohromady pouze 7 milionů obyvatel (z toho 3,6 mil. na
Portoriku).
 Přes vžitou představu spíš bohatá území bez snahy
osamostatnit se (Kajmanské ostrovy, Bermudy).
 Hospodářsky se zaměřují na cestovní ruch, finančnictví,
jednostranný průmysl, nebo využívají vhodné dopravní
polohy.
42
PedF, katedra geografie 124
Mezinárodní území
 Antarktida.
 Mezinárodní vody, s omezeními i přilehlé zóny a výlučné
ekonomické zóny.
 Kosmický prostor.
PedF, katedra geografie 125
Antarktida
 Pod mezinárodní „ochranou“ od roku 1961.
 Statut se týká i ostrovů jižně od 60° j. š.
 Úplná svoboda vědeckého výzkumu, omezení
hospodářského využití a úplný zákaz vojenského využití.
 Tradiční územní nároky jsou po dobu platnosti smlouvy
neplatné a nové nesmějí být vznášeny.
PedF, katedra geografie 126
Antarktida
43
PedF, katedra geografie 127
PedF, katedra geografie 128
Kosmický prostor
 Podle FAI (Mezinárodní letecké federace) je hranicí vesmírného
prostoru vzdálenost 100 km od povrchu Země - tzv. Kármánova
hranice.
 Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání
kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných těles (Kosmická
smlouva).
 V platnost vstoupila 10. října 1967.
 Jejím hlavním východiskem byla Deklarace právních zásad činnosti
států při výzkumu a využívání kosmického prostoru, přijatá VS OSN v
roce 1963.
 Smlouvu ratifikovalo 101 států a 26 dalších ji zatím podepsalo.
Úřední překlad do češtiny je pod č. 40/1968 Sb.
PedF, katedra geografie 129
Formy státu
44
PedF, katedra geografie 130
Formy státu
 Určují se podle toho, jak je organizována státní moc,
resp. jak jsou uspořádány vztahy mezi jednotlivými
složkami státní moci.
 Nejčastěji se státy člení podle způsobu, jakým získává
hlava státu svůj úřad na monarchie a republiky.
 Rozšířené je i členění podle vnitřní organizace na státy
unitární a složené.
 Formu státu určuje zpravidla ústava.
PedF, katedra geografie 131
Monarchie
 Hlavou státu je monarcha (král,
císař, kníže, velkovévoda …),
který zpravidla svůj úřad dědí.
 Délka funkčního období hlavy
státu zpravidla není omezena.
PedF, katedra geografie 132
Republika
 Hlava státu je do své funkce
volena.
 Její funkční období je zpravidla
omezeno (nejčastěji 4-5 let).
 Titul hlavy státu je nejčastěji
„prezident“.
 Pozor na San Marino!
45
PedF, katedra geografie 133
Formy republik
 Parlamentní republiky
 Prezidentské republiky
 Parlamentně prezidentské republiky
PedF, katedra geografie 134
Personální unie
 Není složený stát.
 Několik států – subjektů mezinárodního práva – má
společnou hlavu státu.
 Největší personální unii tvoří Spojené království, Kanada,
Austrálie + cca 15 dalších zemí Společenství.
PedF, katedra geografie 135
Federace
 složený stát, skládající se ze států – členů federace s různým
označením (státy, země, republiky, kantony, provincie).
 Federace má vždy plnou mezinárodní subjektivitu a dělí se na:
• federaci vnitrostátní – členské státy nemají mezinárodní
subjektivitu – USA, Československo 1969–92.
• federaci mezinárodní – členské státy mají omezenou
mezinárodní subjektivitu a mohou vlastním jménem uzavírat
mezinárodní smlouvy v rozsahu stanoveném federální ústavou
- Německo, Švýcarsko, Rakousko, Sovětský svaz,
Československo ke konci roku 1992.
46
PedF, katedra geografie 136
Konfederace
 Nejsou složené státy.
 Je to svaz nezávislých států, pravomoc orgánů
konfederace není imperativní.
 Subjektem mez. práva jsou členské státy, ne konfederace
jako celek.
 Většinou jen přechodná forma spolupráce, která končí
přetvořením na federaci (1789: USA, 1848: Švýcarsko),
nebo rozpadem (1989: Senegambie).
PedF, katedra geografie 137
Typologie států
a jejich ideologie
PedF, katedra geografie 138
Aristotelovo třídění:
 Aristoteles (384–322 př. n. l.) v knize politika vymezil základní formy
státu podle formy vlády:
3 „správné“ formy:
 Monarchie – panství jednotlivce
 Aristokracie – panství vybrané menšiny
 Demokracie – panství většiny
3 „zvrhlé“ formy:
 Tyranie – panství jednotlivce, který sleduje jen vlastní prospěch
 Oligarchie – panství bohatých k jejich prospěchu
 Ochlokracie – panství (zvůle) chudých
47
PedF, katedra geografie 139
Někdy ještě 4. typ
 Ideokracie – neboli teokracie – formálně neexistuje lidská
vrchnost, nejvyšší moc má bůh nebo nadlidská duchovní
bytost bez slabostí lidské povahy.
Klasifikace státoprávních systémů
 Ideologická báze
 Komunistické režimy
 Socialistické režimy
 Demokratické režimy
 Náboženské režimy
 Ostatní absolutistické
 Režimy
 Jiné ideologie
 Ultraliberální až
 anarchistické režimy
 Stranické systémy
 Jedna politická strana
 Hegemonní politická strana
 Převažující politická strana
 Dvě politické strany
 Omezený pluralismus
 Extrémní pluralismus
 Atomizovaný pluralismus
PedF, katedra geografie 140
PedF, katedra geografie 141
Komunismus
 Ortodoxní komunistické diktatury.
 Jde o vládu úzké skupiny lidí nebo jednotlivce (diktátora),
který je údajným zástupcem proletariátu.
 Ideologickým základem takových režimů bývá modifikace
marxisticko-leninského učení, například maoismus.
 Mezi země s komunistickými režimy počítáme
v současnosti především Korejskou lidově demokratickou
republiku a Kubu.
48
PedF, katedra geografie 142
Socialismus
 Významnou roli hraje komunistická (dělnická,
socialistická) strana a systém kolektivismu.
 Typické je potlačování lidských práv, omezování trhu,
rozsáhlé zásahy státu a rozsáhlý státní sektor.
 V současnosti zřejmě nenajdeme žádný typický
socialistický režim, v minulosti to byly některé mírnější
režimy ve východním bloku, například Maďarsko nebo
Polsko v 80. letech 20. století.
PedF, katedra geografie 143
Demokracie
 Systémy založené na myšlenkách a principech volného
trhu, individuální svobody a odpovědnosti.
 Dříve se označovaly jako kapitalistické nebo buržoazní
režimy.
 Například státy Evropské unie, většina států Severní a
Jižní Ameriky, státy Austrálie a Oceánie...
PedF, katedra geografie 144
Náboženské režimy
 Islámské státy založené na tradičním právu šaríja.
 Systémy kombinující uvedené prvky (tzv. systémy třetí
cesty) – do této skupiny můžeme zařadit pragmatické
autoritativní režimy nebo tzv. korporativistické režimy
(např. Mussoliniho typ fašismu).
 V současnosti do této skupiny řadíme také některé státy
s komunistickým (socialistickým) režimem a tržními prvky
– Čína, Laos, Vietnam.
49
PedF, katedra geografie 145
Ostatní absolutistické režimy
 Jsou většinou založeny na nedotknutelnosti vládce.
 Označují se také jako absolutistické nebo autoritativní
režimy.
 Ke státům s absolutistickými režimy patří například
 Saudská Arábie.
 Ke státům s autoritativními režimy řadíme například
Bělorusko.
PedF, katedra geografie 146
Jiné ideologie
 Například rasismus (apartheid), fašismus, kastovní
systém apod.
 V současnosti se nesetkáme s typickým představitelem
tohoto směru.
 V minulosti šlo například o Jihoafrickou republiku, Chile
nebo Kambodžu.
 Existují ovšem některé státy, které částečně diskriminují
vlastní obyvatelstvo minoritních národů, například
omezování občanů hlásících se k ruské národnosti
v Lotyšsku nebo Estonsku.
PedF, katedra geografie 147
Stranický systém
 Rozděluje stranické systémy na soutěživé
a nesoutěživé.
50
PedF, katedra geografie 148
Systém jedné pol. strany
 Pro tento systém jsou charakteristické represivní formy
vlády – vlastní politické strany jsou většinou zakázány;
pokud probíhají volby, pak jsou většinou formální nebo
zmanipulované.
 Rozlišujeme podtypy:
Totalitární (totalitní; vláda ideologie jedné strany)
Autoritativní (systém založený na konkrétní
osobnosti, menší ideologický náboj)
Pragmatický (vláda „osvíceného“ diktátora)
 Saudská Arábie, Bělorusko, KLDR, Kuba.
PedF, katedra geografie 149
Systém s hegemonní pol. stranou
 Existují neplnohodnotné strany (například
v Československé socialistické republice strany Národní
fronty).
 Podtypy – ideologicko-hegemonní, pragmaticko-
hegemonní.
 Bývalá ČSSR, NDR; částečně Mexiko
PedF, katedra geografie 150
Systém s převažující pol. stranou
 Existují svobodné volby a korektní politická soutěž (patří
již mezi soutěživé systémy), ale v praxi dochází
k dlouhodobé nadvládě jedné strany.
 Dříve Japonsko, Norsko, Švédsko nebo Indie
51
PedF, katedra geografie 151
Systém dvou politických stran
 Existují dvě velké politické strany.
 V některých případech je doplňují menší politické strany
(nejčastěji jedna strana) – získávají hlasy voličů z
okrajových částí politického spektra.
 Velké politické strany ve volbách soupeří o hlasy
centristických voličů.
 Například USA.
PedF, katedra geografie 152
Omezený plurarismus
 Politická soutěž tří až pěti stran.
 Poměrně stabilní politický systém.
 Charakteristická je tvorba alternativních koalic,
nevýhodou bývá existence extrémistických stran napravo
i nalevo od politického středu.
 Nizozemsko, Norsko, Německo, Island
PedF, katedra geografie 153
Atomizovaný pluralismus
 Politický chaos, bez výrazných systémových prvků.
 Situace často ústí v radikální řešení pomocí
nedemokratických prostředků.
 Rusko
52
PedF, katedra geografie 154
Extrémní pluralismus
 Existence šesti až deseti politických stran.
 Vede k roztříštěnosti politického spektra.
 Charakteristické znaky: chronická nestabilita,
silné postavení středových stran, komplikované
politické strany.
 Polsko, Izrael.
155
Pro dnešek vše!