fyzika deskriptiva filosofie sociologie ekonomika výtvarné umění design koncept
ekologie logistika psychologie historie antropologie biologie výpočetní technika
Humanitní
vědy
Přírodní
vědy
Umění
filosofie/kultura
věda/technologie
politika/společnost
Samotný pojem umění vznikl až v 2. pol 15.st. , 16.st.
(zásluhu na tom měl Michelangelo, Vasari, akademie,…)
V řečtině „technae“.
Řecko je kolébkou evropsky chápané estetiky;
má nejen konstitutivní, ale i zprostředkovatelský význam.
Základním požadavkem je, že umění má napodobovat přírodu.
Architekton – z řec. tesař, stavitel
Starověký Řím začal chápat architekta jako autora návrhu stavby;
přesto však šlo v dnešním smyslu chápání spíše o stavitele.
Vitruvius – nejznámější teoretik starověké architektury, 1.st.př.n.l.
10 knih o architektuře (utilitas, fertilitas, venustas)
Věnováno Augustovi, zaměření hl. na technické problémy, myšlenka symetrie.
Hájí princip napodobení i u architektury.
1753, M.A Laughier – Esej o architektuře
King's College Chapel, Cambridge, 15.st.
STŘEDOVĚK
Tzv. „svobodná umění“ (artes liberales);
vychází z myšlenkového obsahu antiky (zmínky u Senecy)
• Aritmetika (nauka velikostech)
• Astronomie (nauka o pohyblivých velikostech)
• Geometrie (nauka o nepohyblivých velikostech)
• Musica (nauka o proporcích mezi velikostmi)
• Gramatika (latina a literární díla)
• Retorika (sestavování knih a dopisů, právo a etika)
• Dialektika (logika a filosofie, argumentace proti kacířům)
Umělecké disciplíny jako malířství, sochařství a dokonce i architektura
byly považovány za řemeslo (artes vulgaris).
archeticium – řemeslo
Specifické společenské postavení měli stavitelé katedrál (stavitelské
hutě, kamenické značky).
Značka z Nidaroské katedrály,
Torndheim, Norsko, pozdní 12. století.
Značka z katedrály Coimbra,
Portugalsko, 12. století
skicář Villarda de Honnecourt (13. století, pravděpodobně stavitel, asi z Picardie)
33 pergamenů, 250 kreseb.
Francesco di Giorgio, Antropomorfní plán kostela (1470)
Labyrint katedrály v Remeši
12. st.
15. st. – Florencie – tzv. „kresebná umění“
získala stejný společenský statut, jako dříve svobodná umění (Michelangelo)
V 16. stol. byla vytvořena hierarchie důležitosti pořadí, podle tzv. funkční objektivity.
Nejdříve budova, v ní socha, pak obraz,..
1) ARCHITEKTURA – prostorové umění, reprezentace člověka
2) SOCHAŘSTVÍ – prostorové umění, součást architektury
3) MALÍŘSTVÍ – nejméně objektivní, dvojrozměrné (ornament není ničím vázán,
nejsvobodnější tvůrčí činnost)
Začal se používat termín Disegno, který označoval nejenom kresebný návrh, ale také
nápad/myšlenku týkající se způsobu obsahu zpracování.
Architektonické plány byly majetkem hutí (15., 16.st), pro dělníky se reprodukovaly
sborové vzorníky (půdorys, nárys, řez)
V 17. a 18. st. se hromadně zakládají AKADEMIE – instituce, kde se vyučuje umění. Určují
také normativní kritéria toho, co je a není umění.
Michelangelův okruh a Medicejský dvůr – 1. Akademie vznikla v 15.st., nejprve
sochařská pod patronátem Lorenza Medici, později Akademie kresby (Accademia del
Disegno, 1563) a okruh kolek Giorigia Vasariho.
Spojení všech třech disciplín v ucelený umělecký útvar – zejména v baroku
vrcholila snaha spojit všechny složky kresebných umění do jednolitého celku
– v 17. století „Bel composto“ neboli „krásné spojení“.
Il Gesú - Giovanni Battista Gaulli, Baciccio, Baciccia (1674 -1679)
Gian Lorenzo Bernini, Ecstasy of Saint Teresa, 1647-52
(Cornaro Chapel, Santa Maria della Vittoria)
Myšlenka podobného propojení našla na
přelomu minulého století svou aktualizaci
v termínu Gesamtkunstwerk.
Bernini, Hrob papeže Alexandra VII. Chigi
Gropius’ Totaltheater.
Projekt für ein Totaltheater,
1927 Modell: Katrin
Draeger, Stefan v.
Vlevo nahoře: Model
divadla s otáčivým
hledištěm,
Český Krumlov Castle
Park, 1958
Joan Brehms:Podélný
řez kyvadlovým hledištěm
na Karlštejně, 1968
Jacques-Germain Soufflot, La Comédie Francaise, 1776
Forum Fridericianum,
Berlín, 1850
V 19.st. vznikla základní definice: materiální a prostorová; lze ji zkoumat
z vnitřku (prostorovost) a z vnějšku (hmota).
STYL – pojem vzniklý v 19.st.
Souhrn znaků, které určují rozpoznatelnost jednotlivých historických epoch
vedle sebe.
„Soulad uměleckého projevu s dějinami jeho vznikání“ (Semper)
Styl je nejlépe rozpoznatelný právě v architektuře.
Sloh – od středověku se šířily jednotlivé „dílenské styly“ v rámci slohů
– pohyb z centra do provincie, ale i naopak
Leo von Klenze, Walhalla u Řezna, 1830 Karl Friedrich Schinkel, Kreuzberg, 1829
Josef Paxton Cole – Crystal Palace, 1851
Základní architektonické prostředky:
Funkce (světská, sakrální, vojenská, rekreační, speciální, efemerní,..); funkce
podmiňuje styl, dle vzhledu budovy lze odvodit její funkci (funkcionalisté toto
určení popřeli)
Prostor (vnější x vnitřní; aditivní – románské umění, divisivní – gotika,
kontinuální – funkcionalismus a „plynoucí prostor“)
Hmota (rozděluje/vymezuje prostor; základem hmoty je zeď; stereotomní
princip vs tektonický princip)
Světlo (praktický i výtvarný účinek, zdůrazňuje i rozděluje prostor
vizuálně/ilusivně/ psychologicky – viz. Bernini a vrcholný ilusivní barok)
Barva (mění se společně se vkusem a módou, symbolický a psychologický
význam – viz. vitráže) 19. století – „barva je šatem architektury“ (Semper)
FUNKCE
termín decorum – vhodnost, uměřenost k něčemu
convénance - vhodnost přiměření účelu, estetika vztahů,
formální program ke společenské situaci
bienséance – subjektivní termín, souvisí se sociálním statutem
Étienne-Louis Boulée, Newtonův epitaf, 1784
Důležité je udržení genia loci – finanční, estetické, praktické důvody + tradice
Jeremy Bentham, Panopticon, 1781
Claude-Nicolas Ledoux – Solivary v Chaux
Poutní chrámy
- ideologie pouti už v Bibli
- kult svatých a hroby
světců (Jerusalém)
- kult relikvií
- 3-5 lodní stavby
- západní fasáda s věžemi
- chór s ochozem a
věncem kaplí
- transept s kaplemi
- hlavní loď má valenou
klenbu, boční lodě
křížovou
Tours, Limoges, Conques, Toulouse, Santiago de Compostella
Rekonstrukce ideální podoby kláštera dle plánu ze St. Gallen
(refektář, rajský dvůr s křížovou chodbou, dormitář, cellarium, špitál, herberga,
hospodářské budovy, skriptoria,..)
Řím, Maxenciova bazilika, kol. 312
Řím, bazilika sv. Petra, kol. 400
Řím, S. Stefano Rotondo, 468-83
Sýrie, Qalat-Siman, martyrium, kol. 470
Aditvní prostor –
půdorys je složený z jednotek, které se přidávají k sobě,
centrální prostor se rozpíná a zatlačuje další,
základní jednotka se stále opakuje
Otto von Metz, Císařská kaple v Cáchách
PROSTOR
Divisivní prostor – hlavní prostor proniká do menších, celek je dělen
Il Gesú, Řím, 1580
V baroku se prostorové jednotky často prolínají
Jan Bležej Santini Aichel, zámek Králova koruna, Chlumec nad Cidlinou, 1723
Plynoucí prostor
Mies van der Rohe, Vila Tugendhat, 1928
A. Loos, návrh domu
Josephine Baker, 1927
A. Loos, Müllerova vila, 1930
„Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech
(kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne
neexistuje žádné přízemí, první patro apod… U mne jde pouze o související
kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory
na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší
než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory
tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i
účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne
je to velká samozřejmost. Domnívám se tedy, vraceje se k vaší otázce, že toto
prostorové působení a tuto prostorovou úspornost se mi doposud nejlépe
podařilo uskutečnit právě v domě Dr. Müllera.―
— Adolf Loos, Plzeň 1930
„…když někde v lesích narazíme na pahorek, dva metry dlouhý a metr
široký, navršený do tvaru pyramidy, zvážníme a něco nám řekne: zde je
někdo pohřben...to je architektura.―
HMOTA
TEKTONIKA – „velký řád“, za architekturu tektonickou je považována stavba, jejíž tvary
vyjadřují nebo naznačují statickou funkci stavební konstrukce
působí spíše navenek
Princip vytvářející architektonickou hmotu ze 2 částí:
části nosné (sloupy, podpěry)
části nesené (překlad)
Diuv chrám v Olympu Esslerova přádelna, Brno-Obřany
STEREOTOMIE – rozmanité prostory, působí jakoby vyhloubené, zákl. prvky pilíř-arkáda
exteriér působí zpravidla prostě
Gianbattista Piranesi, Columbarium Invenzioni Capric di Carceri all Acqua Forte, 1760
Konstantinopol, Hagia Sophia,
císař Justinián, 6.st.,
stavitel Isidor z Milétu
Vitruvius: 3 druhy projektů
(půdorys, nárys, řez)
Ichnographia – pozemní plán,
geometrická projekce horizontálního
řezu, obrys budovy s naznačením
prostorového uzpůsobení a funkcí
(zdi, okna, dveře, krby),
plošné vymezení stavby
Orthographia – nárys, měřítko,
vertikální obraz průčelí a zmenšené
zobrazení tvaru budoucího díla,
nakreslené podle jeho poměrů
Scaenographia – řez, perspektiva,
prostorový pohled, nástin průčelí a
ustupujících boků, ve kterých linie
směřují ke (společnému) středu
Dále profil (vertikální řez), „kavalírský
projekt― (pohled seshora), veduta,…
SVĚTLO
Zásadní faktor při vytváření prostoru (rozdělení, zvětšení,…)
Ilusivní prostředky
Saint Chapelle, Paříž, 1248
Jan Vermeer van Delft, Dívka s váhou, 1664
Umělé osvětlení
- dříve systémy zrcadel, slavnostní příležitosti
- nejlepší světelné efekty v baroku, interiér i exteriér (přístavky, světelné komíny)
Le Corbusier, Notre Damme du Haut, Ronchamps
Le Corbusier, klášter La Tourette
Le Corbusier, kostel Firminy
Domenico Martinelli, palác Rabutin, Burgundsko
- Vytváření kontur na fasádě s pomocí světla, různé hloubky pilastrů
BARVA
V baroku barevné fasády (červená, žlutá,..), tektonické prvky světlé (bílá)
Hildebrand, Martinelli
Kolem 1700 světle žlutá proti bílé, jemně modrá, dva odstíny žluté,..
18. st. – klasicizující tendence – bílá a šedá („steinfarbe―, dokreslováno žilkování)
Kostel nanebevzetí P. Marie, Hradec králové, 1666
Basilica minor - Kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, 1711
Architektonický popis
1) VNĚJŠÍ PROSTOR – umístění (kde, popis terénu)
2) PŮDORYS – rozdělení na exteriér a interiér
3) VNĚJŠÍ HMOTA – hlavní fasáda, boční části, od nejvýraznějších prvků k
méně podstatnému, od středu k bokům, od spodu nahoru,…
4) VNITŘNÍ PROSTOR – rozčlenění, vzhledem k funkci (reprezentaci,…)
Doporučená literatura:
Jan Jehlík: Rukověť urbanismu
Jan Michl: Funkcionalismus, design, škola, trh
Kateřina Šedá: Brnox
Jan Gehl: Svět měst
Jan Gehl: Život mezi budovami
Steen Eiler Rasmussen: Jak vnímat architekturu
Kroupa: Školy dějin umění
Design v Českých zemích 1900-2000
Bernard Rudofski: Architecture without architects
Jiří Hrůza: Svět měst
Od jeskyně ke katedrále
Použité zdroje, obrázky:
https://fr.wikisource.org/w/index.php?title=Fichier:Villard_de_Honnecourt.djv
u&page=50
https://www.geogebra.org/m/nmuaSXrK
http://www.istartedsomething.com/bingimages/#20130310-uk
https://de.wikipedia.org/wiki/Forum_Fridericianum#Opernhaus
https://www.archdaily.com/544946/ad-classics-cenotaph-for-newton-etienne-
louis-boullee
https://www.ancient.eu/image/3154/
https://www.ngv.vic.gov.au/explore/collection/work/28242/
http://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.B_14794
http://brewminate.com/construction-and-behavior-of-the-pantheon/
https://stampsy.com/stamp/25216
https://www.youtube.com/watch?v=aKX_WhQpeB8