•Základy psychologie pro MŠ • • Sociální psychologie LITERATURA •ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007. •ŘEZÁČ. J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 2003. •MERTIN, GILLERNOVÁ. Psychologie pro učitelky mateřské školky. Praha: Portál, 2010. • SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE •Předmět - společenský život člověka, tj. jeho vztahy k jiným lidem, spol. aktivity, strukturu a dynamiku sociálních útvarů •Jedinec ve vztahu k sociálnímu světu •Vlivy kulturního prostředí na člověka •Pro učitele přináší základní poznatky o fungování mezilidských vztahů a soc. útvarů, o sociálním učení a společ. Dimenzi vývoje osobnosti • Socializace •Souhrn procesů vzájemné interakce mezi společností a jedincem •Přeměna biologického jedince v kulturní bytost •Začleňování jedince do společnosti •Proces objevování lidské spol. jedincem •Vrůstání do společnosti •Smyslem socializace je humanizace jednotlivce • Sociální role, postoje •Sociální role je komplexní způsob chování přiměřený určité sociální situaci (očekávané chování) •Postoj je získaný hodnotící vztah k objektům okolí i sobě samému. Tendence chovat se ustáleným způsobem.Má tři složky kognitivní, afektivní, konativní. Adaptace, adjustace •Adaptace – přizpůsobování se prostředí (biol. psychologické, sociální) •Adjustace – spec. případ adaptace, přizpůsobování se sociálnímu prostředí, zasahováním na jedné straně a přejímání na druhé straně. Není jen pasivní činností i aktivní zasahování do prostředí (asimilace, akomodace) •Sociální dezirabilita – pohotovost chovat se sociálně schvalovaným způsobem •Maladaptace, maladjustace – neadekvátní průběh přizpůsobování se okolí Socializace •Působí na oblast kognitivní – socializace poznávání •Emotivní – socializace citů •Konativní – socializace vůle Socializace jedince •Personalizace – utváření osobnosti •Kulturace – osvojování kultury society •Profesionalizace – zaujetí profesní role •Socializace – přijetí občanské role Etapy socializace •Permanentní proces •Stádia : •1) hlavní činností je manipulace s předměty a kontakt s matkou, vznik „já“ (do 3 let) •2) hlavní činností je hra, „my“ děti a oni“ dospělí, sebeobjevování (do 6 let), pozice v kontextu rodiny •3) učení, role žáka, učí se poznávat svět, diferencuje se vědění o světě •4) dospělost, odpovědnost, hlavní činností je práce, objevena péče, výchova, pozice v kontextu společnosti Produkty socializace • Sebepojetí - vytvoří si představu o sobě (sebeobraz, sebepojetí) •Na základě sebehodnocení a hodnocení jinými vytváří sebeocenění , sebeúcta • představa o svých plánech, životních cílech vytváří sebekoncepci, seberealizaci •Představa o svých možnostech - aspirace •Kritéria pro posuzování - hodnoty, svědomí •Postoje, role, sociální dovednosti (percepční, komunikační, organizační) •Sociální rysy – jedinečné projevy vlastní svébytnosti •Sociální dovednosti – interakční, percepční, komunikační, organizační • Sociální učení •Osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. •Produktem jsou sociální role, postoje, hodnoty •Formy: •Sociální posilování, imitace, identifikace •Kritériem efektivity socializace je úroven psychosociální vyspělosti , míra autonomie a autenticity INTERAKCE •Vzájemné ovlinování •Vzájemná stimulace, podněcování •Jednání jednoho je zároven výsledkem a příčinou jednání druhého •Skutečnost, že se mezi lidmi při společné činnosti utvářejí mezilidské vztahy a na sebe vzájemně působí •Interakce je jev jež tvoří součinnost a vzájemný vztah Interakce - atributy •Vzájemnost/vztažnost – projev jednoho je ve vztahu k druhému •Stimulace – podněcování aktivit, neustálá výměna signálů •Ovlivnění – změna chování jednoho je důsledkem působení druhého • • Formy součinnosti •Koexistence – jedinci směřují ke svým individuálním cílům • •Koordinace – vzájemné sladění podmínek směřující k indiv. cílům • •Kooperace – společná cesta ke společným cílům • Formy mezilidských vztahů •Rivalita, soupeření • •Soutěžení • •Reciprocita – vstřícnost, vzájemná podpora, otevřenost • •Manipulace • PERCEPCE •Sociální percepce (J. Bruner) •Sociální determinace percepčních procesů •Selektivní zpracovávání informací •Vnímání člověka člověkem •„Je procesem výběrového přijímání a interpretace informací z vnitřního a vnějšího světa jedince. Není jen viděním, ale i hodnocením.“ (Řezáč, 1998) • ZÁKONITOSTI •Zákon selekce • •Efekt primárnosti • •Zákon interference • •Subjektivní děj, podvědomá hodnotící hlediska, senzitivita jedince • Vnímání druhého člověka •Takový, jaký objektivně je • •Jak se vidí on sám • •Jak ho vidí druhý člověk (v dyadické interakci) • •Tři složky : expektační, afektivní, atributivní • •Teorie atribuce • •„Každý člověk si v průběhu socializace vytváří soubor percepčních dovedností a percepční schéma.“(Řezáč, 1998) Chyby v posuzování, percepční stereotypy •Haló-efekt •Efekt novosti •Logická chyba •Efekt shovívavosti •Chyba centrální tendence •Chyba kontrastu •Chyba blízkosti •Předsudky •Osobní posuzovací styl •Pygmaloin/Galatea/Golem efekt Učitelova percepce dětí v MŠ •Jsou projevy dětí více podmíněny situačně než u dospělých? •Mé vnímání a hodnocení dětí ovlivnuje jejich chování a zasahuje do vývoje jejich sebepojetí •Uvědomuji si nežádoucí tendence, očekávání v mém vnímání a posuzování dětí (Golem efekt) •Zamýšlím se nad chováním a projevy dětí i z hlediska mého podílu na něm? KOMUNIKACE •Je symbolickým výrazem interakce •Vyjadřuje vztah mezi účastníky komunikace •Znamená přenos informací a vzájemné vlivnování •Komunikační situace: Komunikat, recipient, komuniké • Komunikační situace •1) Pojetí situace • •2) Percepční a atribuční schéma • •3) Vyjádření sdělení (komuniké) Úrovně sdělení (vrstvy) •I. Verbalizace •II. Skutečný obsah sdělení •III. Vztahový podtext •IV. Prožitek •V. Motiv komunikace •VI. Nevědomá sféra Neverbální komunikace •Oční kontakt •Postoje fyzické (posturologie) •Mimika •Gestika •Haptika •Proxemika •Paralingvistika • Komunikace v MŠ •Autentická •Neverbální komunikace více vnímána dětmi •Neverbální podporuje verbální projev •Využívat více jazyk popisný než hodnotící •Využívat empatii v komunikaci •Pozitivní formulace, výroky •Profesionální Efektivní komunikace • Základy psychologie pro MŠ • • • Pedagogická psychologie •Pedagogická psychologie • •„Soustava poznatků o vnitřní zákonitosti •změn navozených v chování člověka •během výchovně vzdělávacího procesu.“ • V.Příhoda • •„Věda o psychologických zákonitostech •permanentního a cyklického vzdělávání • a výchovy dětí, mládeže a dospělých.“ • Durič •Školní psychologie - zkoumá možnosti • uplatňování psychologických poznatků, •prostředků, metod a technik v podmínkách •práce školy • • •Učitelská psychologie - psychologie pro •učitele shrnuje poznatky a metody ze souboru • psychologických věd pro potřebu učitelů. Užití pedagogické psychologie •☺orientace ve složitých situacích v terénu • •☺zdokonalování způsobů práce • •☺dosahování lepších výsledků i osobního • uspokojení • Pedagogická psychologie řeší: •otázky poznávání žáků •zvláštnosti jednotlivých vývojových etap osobnosti ve vztahu k vyučování a výchově •problémy psy základů vyuč. procesu, účinnosti didaktických postupů, motivace v pedagogickém procesu (význam potřeb a zájmů,..) Pedagogická psychologie řeší: •problémy poznávací činnosti a jejího rozvoje •problémy psy základů výchovy, problém kázně z psych. hlediska •problémy psy žákovského kolektivu, jeho utváření, ovlivňování •socializace, nápodoba, ztotožnění během výchovné a vzdělávací činnosti Metody pedagogické a sociální psychologie •Pozorování (příležitostné, systematické, zúčastněné) introspekce, sebepozorování • •Dotazník •Rozhovor •Experiment •Rozbor výsledků činnosti žáka •Projektivní techniky •Kazuistika • • •Pedagogika •Psychologie • •Pedagogická •Psychologie Pojmy •Vývoj - změna, pohyb, vzestupnou tendenci, sestupnou tendenci • •Výchova - komplexní, celoživotní společenský proces ovlivňování osobnosti • •Učení - opak zděděného, vrozeného, instinktivního • •UČENÍ V ŠIRŠÍM POJETÍ •přizpůsobování se organismu prostředí • a ke změnám tohoto prostředí • •UČENÍ V UŽŠÍM POJETÍ •osvojování vědomostí, dovedností, návyků •UČENÍ •získávání zkušeností a utváření jedince • v průběhu jeho života (aktivní proces) UČENÍ •„Poměrně trvalá změna v potenciálním chování jedince v důsledku zkušenosti.“ (D. Fontana, 2007) • •„Získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života, opak vrozeného.“ (J. Čáp, 1997) • •Děj působící na všechny druhy psychických procesů (Čáp, 1997) •Přizpůsobování organismu prostředí (adaptace) a změnám prostředí •Osvojování vědomostí, dovedností, návyků, postojů •Učením se rozvíjí osobnost UČENÍ •Plní funkci: • ☻ Přizpůsobení jedince prostředí • /biologické hledisko/ • • ☻ Přizpůsobení jedince pro život ve společnosti /sociální hledisko/ - • Učení člověka x učení zvířat • UČENÍ •Celoživotní proces •Aktivní •Složitá činnost, v níž jsou obsaženy psychické procesy poznávací, citové a volní. Působí v něm pozornost, nálada, schopnosti i charakter, všechny druhy psychických jevů působí v učení a učením se také rozvíjí. •Vše v učení působí a učením se rozvíjí • Druhy učení •Učení verbální (poznatkům, osvojování vědomostí) •Učení kognitivní (pojmové, řešení problémů, učení se principům) •Senzomotorické učení •Sociální učení-posilování, imitace, identifikace Druhy učení • •Mechanické učení •Klasické podmiňování (pavlovské) •Instrumentální podmiňování (skinnerovské) •Učení vhledem • • Druhy učení •Senzomotorické •Učení poznatkům •Řešením problémů •Sociální učení • • •(Čáp, 1997) Senzomotorické učení •Učení se pohybovým návykům, probíhající jako cvičení, výcvik, trénink, pohybové dovednosti • /pracovní činnosti, hra na hudební nástroj, psaní, sportovní činnosti/ • •Získávání předpokladů k vykonávání činností náročných na koordinaci senzorů a pohybů Senzomotorické učení •Etapy: 1)Počáteční fáze 2)Fixační fáze 3)Zdokonalovací fáze •Nácvik v celku, po částech •Křivka učení •Vyjadřuje přibývání úspěšnosti,správnosti provedení pohybové činnosti v čase • Vztah učení a paměti • učení ≠ memorování • •Paměť je předpokladem učení •Učení může stimulovat vývoj •Rozdíl mezi učením člověka a zvířat, myšlení ne jen mechanické opakování •Výsledkem učení je změna psychických stavů i vlastností člověka Obecné zákony učení 1)V průběhu učení se opakované výkony jedince přibližují k cílové podobě (opakování)2) 2)Zdokonalování výkonu v průběhu učení je určováno soustavou autoregulačních procesů a zdokonalováním této soustavy (zpětná vazba) •3) Učení závisí na motivaci, výsledcích předchozího učení, vlastnostech jedince, jeho přítomného stavu, vnějších podmínkách a vzájemném působení vnějších a vnitřních činitelů. (motivace) • •transfer Zákony učení •Zákon motivace •Zákon zpětné vazby •Zákon opakování • •Transfer a interference Zákon motivace •Motivace – energizace organismu k činnosti, má velikost, směr (vektor) •Motivace vnitřní/intrinsická – zájem, potřeba, vlastní uspokojení, zvídavost •Motivace vnější/extrinsická - vliv vnějších činitelů, odměna, pochvala •Nežádoucí motivace – strach, bolest, úzkost Motivace •Motivaci v učení ovlivňují: Novost situace, předmětu a činnosti Činnost žáka a uspokojení z ní Úspěch a neúspěch Sociální momenty Předchozí zkušenost Souvislost předmětu s živ. perspektivami Zájmy Znalost výsledku v učení Odměna a trest Tendence k dokončení úkolu Aspirační úroveň Formulace cílů Rušivé vlivy na motivaci •Opakované žákovy neúspěchy (nedostatky žáka, vnější podmínky) •Osobní vztahy, emoční klima •Metoda vyučování •Způsob výchovy •Nadměrné zabývání se stejnou činností • bez přestávek (nasycení činností) Zákon zpětné vazby • •Žák získává zpětné informace o tom, jak se učí •Nezafixovat chybu •Kontrola učitelem •Kontrola spolužákem •Sebekontrola • Transfer a interference •Transfer = přenos • • • •Interference = rušení, negativní transfer • • • • •útlum •přenos Interference •Proaktivní- negativní vliv na následující • • • •Retroaktivní – negativní vliv na dříve naučené • • • • Transfer •Horizontální /nespecifický – zobecnění vztahů, principů •Vertikální/specifický – obsahově příbuzné oblasti •Bilaterální – přenos motorických dovedností z jedné končetiny na druhou Doporučení pro praxi •Při vyučování maximálně využít transfer a odstranit interferenci: üKontrola předchozích vědomostí a dovedností a doplnění mezer patří k základním předpokladům efektivního učení a vyučování. üSrovnávat starou a novou činnost, jejich shody a rozdíly, co přenést z dřívější činnost, kde jsou chyby. üChyby včas odstraňovat, než dojde k jejich upevnění. üPři osvojování dvou podobných činností začít s druhou, až je první pečlivě osvojená, přemýšlet o shodách a rozdílech. Zákon opakování •Zákon frekvence, opakování (Thorndike) •Opakováním se posílí spojení mezi podnětem a reakcí •Přepracovat a zdokonalovat naučené Opakování •„Vědomé reprodukování informace v pracovní paměti“ (Atkinson, 2003) • •Opakování pravděpodobně nejen udržuje položku v pracovní paměti, ale zároveň ji přesunuje do dlouhodobé paměti • •nemělo by to být pouhé reprodukování bez hlubšího porozumění. Opakování může mít mnohem více podob-málokdy se žák něco naučí napoprvé, jednorázově. Právě smysluplné učení vyžaduje určitý čas a několikanásobné vracení se k tomu, co se člověk učí • •E. L. Thorndike dospěl k závěru, že pouhé opakování nemůže být samo o sobě základem naučení se něčemu. Důležitý je také způsob opakování: opakování spojené s porozuměním a myšlenkovou organizací materiálu, resp. s praktickou činností je v průměru asi čtyřikrát účinnější než pouhé mechanické opakování • • • • O Podstata opakování • • • • •Zákon opakování se týká všech zákonů učení. Jeho podstata spočívá v: upevňování získaných vědomostí a dovedností • současně ale umožňuje zjišťovat nové vztahy mezi prvky učiva, •tím učivo dostává hlubší význam a lépe se zařazuje do životní zkušenosti učícího se člověka, stejně jako do jeho systému vědomostí. Opakování tuto funkci plní však pouze tehdy, je-li aktivní. Čili neplní ji tehdy, je-li mechanické, jedná-li se o tzv. dril-nemělo by to být pouhé reprodukování bez hlubšího porozumění. Opakování může mít mnohem více podob-málokdy se žák něco naučí napoprvé, jednorázově. Právě smysluplné učení vyžaduje určitý čas a několikanásobné vracení se k tomu, co se člověk učí Zákon opakování •rozvrhnout opakování v čase •zapojit nejvyšší psychické funkce (hlavní myšlenky, strukturu) •respektovat psychohygienické zásady (přestávky, střídání činnosti, • dodržování křivky výkonnosti atd.) •využít pozitivní motivace a sebemotivace Zákon opakování •Je nutné, aby bylo opakování aktivním procesem-cílem je přepracování a zdokonalení •Důležité je také najít si vhodný způsob organizace • •Žák/student by měl při opakování vzít v úvahu následující: •opakovat rozmanitým způsobem •opakovat systematicky Rozložení opakování v čase •Výzkumy ukázaly, že lepší výsledky má opakování rozdělené na kratší časové úseky a oddělené přestávkami a jinou činností, než opakování soustředěné. Souhlasí to s poznatky o únavě při učení, o významu přestávek a aktivního odpočinku. • •Doporučuje se věnovat více času prvnímu učení, další opakování mohou být již kratší. • •Nejúčinnější je, pokud přestávky mezi jednotlivými opakováními rostou v aritmetické řadě (postupně po 2, 4, 6…dnech) JAK SE UČÍME •ZAPAMATOVÁNÍ ZÁVISÍ NA ČETNOSTI A ČERSTVOSTI •KP a DP existují odděleně v mozku •Informace se uloží do DP jen kdy je používána a připomínána (opakování) •Novou informaci spojit s činností •Pamatujeme si to, co opakujeme a užíváme Kognitivní styl Učební styl Kognitivní styl (Fontana, 2010) •Způsob poznávání, výběr, vnímání, třídění, ukládání a kódování přijímaných podnětů a informací • •Individuální – vychází z předchozího učení a zkušeností, má vrozený základ • •Charakterizován osobním tempem a zaměřením na přesnost, postupy, které člověk používá v učebních situacích • Kognitivní styl – typy • •Reflektivní styl-pomalejší, přesnější • • •Impulzivní styl-rychlý, méně přesný • • UČEBNÍ STYL •Takové postupy, které člověk používá v určitém období života v učebních situacích. (mladší děti impulzivnější) •Individuální způsob osvojování poznatků •Do jisté míry závislé na obsahu •Vznikají na vrozeném základě •Ovlivnován osobnostními charakteristikami žáka Učební styly (Mareš,1998) ) •Vznikají na vrozeném základě (kognitivní styl) a rozvíjejí se spolupůsobením vnějších (motivační, emocionální, sociální) a vnitřních vlivů •Postupy, které člověk používá v učebních situacích •Individuální způsob osvojování poznatků •Obdobný postup v různých učebních situacích • • •Kognitvní styl (vrozené) •Výukové preference • • • •Způsoby zpracování informací •Sociální a emocionální procesy Typy učebních stylů- dominantní smysl (Sovák, 1900) •Sluchově – mluvní •Zrakový •Hmatový a pohybový •Slovně pojmový- bližší abstraktní myšlení, snadno chápe, obecnější principy Využití •Učitel volí správné vyučovací postupy •Vnímání rozdílů mezi žáky •Pro žáka zefektivňování učení •Diagnostika – pozorování, rozhovor, dotazník, analýza produktů (písemné, grafické práce dětí) •Hromadné vyučování rozvíjí povrchový styl •Problémové vyučování rozvíjí hloubkový styl učení Psychologie inteligence * Vymezení pojmu * Druhy inteligence * IQ rozložení inteligence v populaci 1. Inteligence jako přizpůsobení * Inteligence je schopnost jedince přizpůsobit myšlení novým podmínkám a životním úkolům, které nelze zvládnout naučenými dovednostmi a návyky. (W.Stern) • * Inteligenci definuje jako obecnou schopnost jedince, která se projevuje v účelném jednání, správném uvažování a přizpůsobení prostředí svým možnostem.(D.Wechsler) * * Druhy inteligence •E.L.Thorndike (1918) • –Teoretickou (abstraktní) –schopnost rozumět a umět zacházet se slovními či – jinými symboly, schopnost rozumět a zacházet s věcmi –Praktická – schopnost zacházet s věcmi –Sociální –schopnost rozumět lidem a umět jednat s lidmi • •R.B.Cattell –Fluidní – je nezbytná pro zvládnutí úkolů, které vyžadují přizpůsobení novým – podmínkám a situacím a je determinována především geneticky – –Krystalická – se uplatňuje zase v řešení úkolů vyžadujících určité dovedností – a využívajících minulou zkušenost, její formování závisí – především na podnětnosti prostředí Teorie rozmanitých inteligencí H. Gardnera •1. Lingvistická inteligence, jazyková • - zahrnuje schopnost rozumět řeči, mluvit, číst a psát. • - vysokou úroveň mají spisovatelé • •2. Logicko-matematická inteligence • - projevuje se při vědeckém myšlení zejména při řešení logických • hádanek, problémů, odvozování důkazů a provádění výpočtu • - u filosofů a matematiků • •3. Prostorová inteligence • - projevuje se dobrou orientaci v prostoru a snadným vytvářením • vizuálních představ • - architekti, orientační běžci a navigátoři na moři •4. Muzikální inteligence,hudební • - uplatňuje se při zpěvu, komponováni, dirigování či hře na hudební • nástroje • - u dirigentů, hudebních virtuosů a skladatelů •5. Tělesně-pohybová (kinetická) inteligence • - je schopnost užívat své tělo nebo jeho části k provádění • cílevědomých a obratových pohybů • - tanečníci, sportovci či chirurgové • •6. Intrapersonální inteligence • - se projevuje jako schopnost rozumět sobě samému, chápat své • myšlenky, emoce a činy • •7. Interpersonální inteligence • - lidé s vysokou úrovní této schopnosti rozumí druhým lidem a • mezilidským vztahům • - psychoterapeuti, učitelé • • Další druhy inteligence * Emocionální inteligence (D. Goleman, 1995) • - Sebedůvěra • - Motivace vlastního jednání • - Vytrvalost • - Kontrola impulsů • - Regulace nálad • - Empatie • - Optimismus • •J.D. Mayer a P. Salovey považují za nejdůležitější pět • emočních schopností: -Kontrola vlastních emocí -Poznání vlastních emocí -Poznávaní emocí druhých -Sebemotivace -Zvládání sociálních vztahů, tedy sociální obratnost • • Měření inteligence •Inteligence je to, co je měřeno testy inteligence. Francouzský psycholog Alfred Binet •pojmenoval schopnost podat výkon jako mentální věk • • • • • •IQ<100 má nižší inteligenci, než by odpovídalo věkovému standardu •IQ>100 jedinec má vyšší inteligenci, než by odpovídalo věkovému standardu • •Průměrný IQ se pohybuje kolem hodnoty 100 a vyjadřuje skutečnost, že mentální věk •odpovídá věku chronologickému. •Hodnota IQ není stálá veličina a může se věkem měnit, obvykle o ± 8 stupně IQ. • •W. Stern r.1914 kvocient inteligence: • • intel § inteligence většiny obyvatelstva (68,2 %) se pohybuje kolem průměru v pásmu • podprůměrné a nadprůměrné inteligence • § nízká a vysoká inteligence (29,2 %) § § velmi nízká a velmi vysoká • inteligence (4,2 %) • § extrémně nízká a vysoká • inteligence (0,4 %) Gaussova křivka • • Co je klima školní třídy? (Čáp, Mareš, 2007) •Klima – dlouhodobé emocionální ladění ve třídě •Obsahově – ustálený způsob vnímání, hodnocení a reagování všech aktérů na to, co se ve třídě děje, co se dříve stalo, či co se očekává, že se odehraje. •Důležité je, jak klima vnímají ti, kteří se ho přímo zúčastňují, ne jaké klima objektivně je > Atmosféra •Krátkodobé citové ladění ve třídě •vyjadřuje krátké trvání a vysokou proměnlivost. •ve třídě se velmi rychle mění, zřídka trvá déle než jednu nebo několik vyučujících hodin, je situačně podmíněna (před písemnou prací, o přestávkách) Klima školní třídy - aktéři •Klima společně vytvářejí : • • - všichni žáci (konkrétní třídy) • • - učitelé (vyučující ve třídě) • • Optimální klima •cílevědomé •orientované na úkoly •uvolněné •vřelé •podporující žáky •se smyslem pro pořádek Charakteristiky učitelů •sebejistota, vřelost, přátelskost •podnikatelský duch ve třídě •navazování kontaktu očima •používat humor •jasně stanovit pravidla chování •dobře upevněná autorita •poskytovat žáků hodně podnětů Prostředí třídy • •Zahrnuje například architektonické aspekty(řešení učebny, vybavení, velikost,rozmístění nábytku,možnost změny tvaru). •Estetické,hygienické (vytápění, větrání,osvětlení) •Akustické (úroveň hluku a šumu, akustika učebny) • Sociální klima třídy •Zahrnuje dlouhodobé jevy. •Jsou po několik měsíců i let typické pro konkrétní třídu a učitele. Vytvářejí je všichni žáci v určité třídě, skupinky, na které se třída rozpadá, jednotlivci,ale také sbor učitelů a jednotlivý učitelé vstupující do dané třídy. • •Je ovlivňováno také širšími jevy – klima školy, sociální klima učitelského sboru. Psychosociální klima školy • •Množina aspektů školního prostředí •Dlouhodobé •Zahrnuje: všechny zaměstnance školky, žáky, znaky školky •Sociální vztahy, které se utvářejí v rámci školního života, interakce mezi osobami ve školce •Pozitivní školní klima jako vlastnost zdravé školky Negativní klima školy • •Násilí • •Agrese • •Šikana Sociální klima naší školky •Nedokončené věty •1.Ráda bych, kdyby v naší školce….. •2. Pozitivně hodnotím… •3. Vůbec se mi nelíbí… •4. Je obtížné……. •5. Ráda bych změnila… •6. Obávám se …. •7. Jsem spokojena… •8. Velice se mi líbí… j0283631 Specifické poruchy učení •SPU Definice •Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. (Zelinková, 2003) •Tyto poruchy předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. Pojem dysfunkce (Zelinková, 2003) •Předpona dys- porucha funkce CNS • •Neřadí se zde pomalé osvojování dovedností číst a psát a počítat (mentální retardace) •Mají společné projevy: potíže v soustředění, pravolevá orientace, smyslové vnímání •Jen u dětí průměrnou a nadprůměrnou inteligencí Vymezení •Porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení jako např. smyslové vady, LMD, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy nebo souběžně s jinými vlivy prostředí např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé •Důležité je zachování inteligence v pásmu průměru a nadprůměru, pak se jedná podle MKN – 10 o specifické poruchy učení (Matějček, 1996) Příčiny - etiologie •Genetická porucha, dědičná dispozice • •Drobné poškození mozku, nerovnoměrné zrání jednotlivých funkcí, dysfunkce CNS • •Kombinace obou • •Nejasná příčina • Důsledky •Neovlivňují jen oblast školních dovedností • • •Dopad do sociální oblasti: neúspěch =pocity méněcennosti ADD/ADHD mezinárodní klasifikace nemocí •Porucha pozornosti •ADD porucha pozornosti bez hyperaktivity •ADHD porucha pozornosti s hyperaktivitou •Diagnostika ve 3 faktorech: hyperaktivita, impulzitivita a nepozoronost • •Podmínkou chování trvající po dobu 6 měsíců • Základní druhy poruch učení: •DYSLEXIE •DYSGRAFIE •DYSORTOGRAFIE •DYSKALKULIE • •DYSPINXIE •DYSMÚZIE •DYSPRAXIE Dyslexie v předškolním věku?? •Deficity v dílčích funkcích(optická a akustická diferenciace, diferenciace figury a pozadí, vnímání tělového schématu, orientace v prostoru, optická paměť, verbálně akustická paměť, optická pozornost, akustická pozornost, akusticko-optické spojení,…) PSYCHOLOGIE VÝCHOVY VÝCHOVA •CÍLEVĚDOMÉ •DLOUHODOBÉ •ZÁMĚRNÉ • • proces záměrného působení na dítě za účelem dosáhnout pozitivního rozvoje osobnosti • • VÝCHOVA •Proces záměrného , cílevědomého vytváření a ovlivnování podmínek , umožnujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností. • (Průcha, Walterová, Mareš, 2006) Cíl výchovy •Mnohostranná, jednostranná rozvinutá osobnost •Účinnost výchovy je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů • •Sebevýchova • Výchova •Působení vychovatele nebo výchovné instituce na vychovávané •Jednosměrný proces •Dítě objekt výchovy •Nevyužívalo se aktivity dítěte •Výsledek pasivní přizpůsobení dítěte •D •V Výchova - interakce • Vzájemné působení • aktivita, seberealizace, sebevýchova • zvláštní případ sociální komunikace •D •V Prostředky výchovy • •Odměny a tresty – metoda přirozených následků •Přesvědčování- explicitní, implicitní, využívá intelektu •Působení modelu – účinnější než slovní • /kladný, záporný, korigovaný, syntetický/ • exemplifikace Trest •Přiměřený věku dítěte •Odsouzení chování, ne osobnost dítěte •Ihned po činu •Trestat jen jednou •Tresty odstupňovat, postupně zvýšit •Vysvětlit za co je dítě trestáno •Přirozený následek •Nevracet se k trestu po vyřešení Styly výchovy •Autokratický – autoritativní, dominantní • •Liberální - slabé řízení, volný • •Sociálně integrační - liberální demokratický, optimální Charakterizujte integrační styl výchovy •Respektuje osobnost dítěte •Neprojevuje sílu, moc, převahu nad dětmi •Je spravedlivý •Projevuje důvěru k dětem •Chová se klidně, bez nervozity •Snaží se dětem porozumět •Přihlíží k myšlení a citům dětí • Charakterizujte integrační styl výchovy •Užívá návrhů, otázek, podnětů •Nemůže se zcela obejít bez trestů •Využívá metody přirozených následků •Neznamená pedocentrismus, měkkost a nejistotu •Podporuje samostatnost a iniciativu •Působí vlastním příkladem Způsob výchovy je determinován: 1)Společensko-historickými podmínkami • •2) Osobní zkušenosti a vlastnosti vychovatelů 1) •3) Vlastnosti a zkušenosti vychovávaných Styly výchovy •Model dvou dimenzí: 1)Emoční vztah k dítěti – láska x nepřátelství • •2) Dimenze řízení – autonomie x přísná kontrola • ŘÍZENÍ • • SILNÉ STŘEDNÍ SLABÉ ROZPORNÉ • •EMOČNÍ Záporný xxx ------- xxx • •VZTAH • •K DÍTĚTI střední xxx • • • • kladný ooo ooo • • •------ nízká četnost •Ooo příznivý vývoj dítěte •Xxx nepříznivý vývoj dítěte Sebevýchova •Formování koncepce JÁ •Já Úspěšný učitel •Musí být profesionálně objektivní. Musí mít rád děti, ale mít profesionální odstup a cit odpovědnosti. •Profesionál, odborné vzdělání •Musí být citově zralý, stabilní, - síla ega = spojení realisticky vysoké úrovně sebevědomí a sebedůvěry s povahovou vyrovnaností. Potýkat se s problémy klidně a vyrovnaně, povznést se nad neúspěchy a zklamání. •Kladný postoj ke své práci, kladný postoj k dětem, schopnost dělat kompromisy, nadhled •Neúspěšní učitelé se více zaměřují na sebe, chtějí být dominantnější, jsou podezíravější, agresivnější •Být dobrým řečníkem, umění komunikovat, řešit problémy, percepční dovednosti Příčiny učitelského stresu •kázen žáků •časový tlak •nemají jasně vymezené hodiny potřebné ki výkonu své práce •kritika inspektoru, rodičů, vedeni •nedostatek prostředků k pravidelnému vzdělávání •malý podíl na řízení školy a přijímaných rozhodnutích •pracuje s dětmi v relativní izolaci •osamělé povolání Zvládání stresu učitele •znát své vlastní reakce •zaměření na problém – soustředit se na vymezení problému, zvážit alternativní způsoby řešení, •zaměření na emoce – zvládat negativní emoce, strategie odpoutání (věnovat se příjemným činnostem, sport), strategie negativního vyhýbání (nebezpečný způsob unikání, pití, drogy), pozitivní myšlení •jednoduché relaxační techniky , uvědomování tělesného napětí a uvolnění, meditační techniky Učitelský stres •Je ovlinován intenzitou stresoru a naší psychofyzickou odolnosti. Pro někoho muže byt stresor vzrušující výzvou, pro jiného ničivým tlakem. Tělo se snaží přizpůsob , po delší době se vak hroutí • GAS Selye, 1976, obecný adaptační syndrom •1.poplachová reakce - otřes, snížená odolnost, mobilizace obranných mechanismů •2.stadium odporu – různá úroven adaptace •3.stadium vyčerpání – kolaps, zhroucení Psychologie rodiny •Rodina – malá sociální skupina •Primární skupina •Základní role matky, otce •Sourozenci – sourozenecké konstelace •Prarodiče - vztah dětí • Vztah rodič - dítě •Každodenní rozhovor o běžných životních událostech (emoční podpora), zvyk každodenního společného rozhovoru •Vyjadřování náklonnosti (kladná emoční vazba, lepší psy vybavenost dítěte v náročných situacích) •Rodinná diskuse o knihách, časopisech, filmech, programech (potěšení z myšlenkového zkoumání věcí, podpora zvídavosti, vzrušení spojené s objevováním) •Rodinné návštěvy knihoven, muzeí, divadla,.společné aktivity. •Podpora dítěte v užívání nových slov, vyjadřování • (alespon 1 minutu denně věnovat soukromému rozhovoru s dítětem, vzácné) Režim dne •Režim rodinného života, každodenní interakce mezi rodiči a dětmi, koníčky a způsoby zábavy a trávení volného času, které rodina upřednostnuje, má vliv na připravenost dítěte pro školní učení •Vedou děti k tomu, aby moudře využívaly svůj volný čas (pomoc v domácnosti, četba, studium, hraní,..) •Dopřávají jim nezávislost, ale stále sledují, jak využívají nabídnuté svobody Režim rodinného života •Čas vymezený na učení (učí se i tehdy, když nemají úkol, pravidelnost, zavedený řád domácího života) •Režim dne (pravidelnost v jídelníčku, doba spánku) •Tiché místo vhodné pro studium a čtení •Zájem rodiny o koníčky, hry, rozvíjení zájmů •Vybavuje děti návyky, postoji a hodnotami pro školní učení Požadavky a dohled rodiny •Přednost školní práce a čtení před televizí a zábavou •Požadavek přesnosti, odpovědnosti •Očekávání, že děti budou plnit úkoly na úrovni maxima svých možností •Přesné a účelné využívání jazyka, vyjadřování •Pravidla základního chování •Sledování vrstevnické skupiny •Průběžná kontrola sledování televize a společné hodnocení programů •Informovanost rodiče o práci a chování dítěte ve škole Požadavky na dítě •To, jaké požadavky rodiče na děti kladou, určuje, co děti považují za důležité (hodnoty v rodině) •Přispívá, když je v rodině ceněna práce •K dobrým výsledkům vede úsilí, ne vrozené schopnosti (vést k vytrvalosti) •Věnovat pozornost prostředí, v němž se děti pohybují