Doporučení pro pedagogy při vzdělávání žáka se SP Při výuce a vzájemné komunikaci by měl pedagog ve třídě, kde je vzděláván žák se sluchovým postižením, dbát především na následující: * Před zahájením školního roku a započetí celého vyučovacího procesu je třeba seznámit se žákem se sluchovým postižením, s jeho rodiči, zjistit, jakým nejvhodnějším způsobem bude probíhat komunikace mezi Vámi a žákem, zda bude nutné využívat i jiné formy komunikace apod. * Seznamte se s kompenzačními pomůckami, které žák se sluchovým postižením používá. * Nezapomeňte se vždy ujistit, že máte navázaný zrakový kontakt. Pokud se na Vás žák nedívá, můžete ho upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí (naopak dotyk na hlavu, záda či znakující ruce může vyvolat negativní reakci). * Zrakový kontakt po dobu vzájemné komunikace je třeba nepřetržitě udržovat. * Mluvte pomaleji, zřetelně vyslovujte a nekřičte. Dostačující je přirozená hlasitost mluvy. Dbejte na přirozený rytmus řeči a nepřehánějte artikulaci ani gestikulaci. Vaše řeč by neměla být příliš tichá a jednotvárná s nevýraznými modulačními faktory, to však neznamená, že musíte křičet. Žákovi se sluchovým postižením tím k porozumění nepomůžete. Váš správný mluvní vzor podpoří i správný mluvní projev ostatních spolužáků. * Žák by měl být informovaný předem o tématu hovoru, i o jeho změně. * Pokud má dojít ke změně mluvčího, např. některého ze spolužáků, měly by na to být žák se sluchovým postižením upozorněn. Musí být vždy zajištěna možnost vidět na mluvčího / spolužáka, jeho ústa a artikulaci. * Žák se sluchovým postižením by neměl být při komunikaci nikdy oslněn. Odezírání je dále možné usnadnit tehdy, je-li výška obličeje komunikačních partnerů přibližně na stejné úrovni. * Není vhodné, aby mluvilo více žáků najednou. Současné mluvení více osob není žák se sluchovým postižením schopen sledovat. Žáky je vhodné vyvolávat a oslovovat jménem, aby měl žák se sluchovým postižením přehled o tom, kdo je vyvoláván a na koho se má dívat. * V průběhu vyučovací hodiny se pomocí kontrolních otázek ujišťujte, zda Vám či ostatním spolužákům žák se sluchovým postižením rozumí. Snažte se žáka se sluchovým postižením vést k tomu, aby se nebál sám přihlásit a zeptat se, když něčemu nerozumí. * Při výkladu učební látky a zápisu poznámek pamatujte na to, že není možné současně odezírat a zapisovat si poznámky. Stejně tak není možné mluvit a být otočený zády k žákovi se sluchovým postižením. K těmto chybám dochází např. při zápisu informací na tabuli, kdy tyto informace učitel doprovází mluveným slovem. Tzn., v případě otočení se k tabuli vždy svůj výklad přerušte. * Důležité pokyny, např. domácí úkoly, čísla stran v učebnici či v pracovním sešitě, kde se nachází úkoly plněné ve výuce apod., vždy zapisujte na tabuli. * V případě, že budete předčítat text žákům, musí být zajištěna možnost vidět na Vaše ústa. * Pokud budete probírat novou látku, kde se budou objevovat nové, pro žáky neznámé pojmy, sestavte vždy žákovi se sluchovým postižením seznam těchto nově probraných pojmů. Ideální je, když daný pojem použijete současně i v jednoduché větě, aby byl jeho význam správně pochopen a lépe zapamatován. * Máte-li prostor pro individuální práci s žákem, využijte ho. Pokud je ve třídě přítomen asistent pedagoga, snažte se uspořádat program výuky a spolupráci s ním tak, aby bylo možné pracovat ve skupinkách, příp. abyste využili část hodiny právě na individuální práci s žákem se sluchovým postižením. * Dbejte na bezpečnost žáka se sluchovým postižením, především v situacích, kdy nemá sluchadlo či kochleární implantát nebo je od Vás vzdálené a je třeba zvýšené opatrnosti (při tělesné výchově, výuce v přírodě, atd.) * Komunikace by neměla probíhat v příliš hlučném prostředí (tzn. bez přítomnosti zapnutého rádia, televize, atd.). I když má dítě kompenzační pomůcku, neznamená to, že bude slyšet a reagovat jako dítě slyšící. V hlučném prostředí může docházet k přeslechům a tím pádem ke zpožděným či nesprávným reakcím žáka se sluchovým postižením. * Na závěr hodiny by měly být shrnuty nejdůležitější poznatky z dané vyučovací hodiny, které je vhodné opět zapsat na tabuli. Dále: • Individuální přístup. • Kompenzovat sluchový deficit (přeslechy) využíváním dalších senzorických pomůcek a metod. • Opakovat informace (instrukce i podstatné věty řečené dětmi, které mohou uniknout přeslechnutím, ověřovat dotazy, zda všemu žák rozumí (zejm. instrukce k samostatné práci, pojmy v textu apod.). • Zejména ve společných nebo skupinových aktivitách je potřeba hlídat a upravovat komunikační podmínky (eliminovat ruchy, vést aktivitu žáků tak, aby se co nejméně překřikovali, upřednostňovat aktivity v kruhu). • Zvládnout učivo dle možností žáka se zohledněním dopadu sluchového postižení. • Rozvoj gramaticky správné komunikace, samotného ústního a písemného projevu, • Individuální dopomoc v případě problémů zvládat učivo. Při výukových problémech individuální konzultace s pedagogem. • Poskytování učebních materiálů po déletrvající absenci. • Užívat názorné pomůcky – přehledy, schémata, barevné znázornění, členění, kartičky pro osvojení a opakování slovní zásoby (u ČJ – nové pojmy, příp. i nové pojmy z jiných předmětů, dále v AJ). Vést pojmový deník – i v ostatních předmětech – např. naukových, kde se žák setkává s novými pojmy v průběhu celého školního roku. • Dále průběžně vypracovávat pomocné přehledy učiva – stručně a barevně vypracované přehledy na samostatném papíře (příp. sešitě), které by mohl žák využívat ve cvičeních k fixaci probírané látky, při cvičné samostatné práci apod. • Při výkladu či dílčích instrukcích je potřeba dbát na to, aby učitel nebyl otočený zády, např. snažit se minimalizovat „mluvení do tabule“ – výklad a vysvětlování se současným zápisem na tabuli, zády k žákům, • Domácí úkoly zadávat písemně (na tabuli) a vždy ověřit, že si je žák zapsal v pořádku. • Vhodné je využívat větší počet opakování na osvojení nových pojmů. • Častý je rychlejší nástup únavy oproti normě, proto je vhodné zařazovat relaxační chvilky a ke konci vyučování již nezadávat náročnější cvičení, úkoly apod. • Úzce spolupracovat s rodiči, odbornými pracovníky SPC. S rodiči průběžně konzultovat úspěšnost a časovou náročnost plnění domácích úkolů, i s ohledem na zadávání individuálních úkolů týkajících se přípravy na vyučování. • Školní práce dávat domů, aby rodiče viděli, kde žák chybuje. • Před psaním písemných prací (především u čtvrtletních a pololetních prací) poskytnout rodičům domů na procvičení "cvičný" test. Úprava prostředí a materiální podmínky ve třídě, kde je vzděláván žák se sluchovým postižením Třída, ve které se žák se sluchovým postižením vzdělává, by měla pro dobré porozumění mluvené řeči splňovat následující opatření: · Třída má mít co nejvíce členěný povrch stěn (zabrání odrazům zvuku od stěn – ozvěny, echa), na stěny je vhodné umístit co nejvíce nástěnek s hrubým povrchem (korek, jekor apod.). · Záclony, závěsy a koberec jsou velice důležitým prvkem pro zajištění vhodných akustických podmínek ve třídě. · Třída se má nacházet v klidnější části školy, dostatečně izolovaná od hluku z okolních tříd. · Do třídy by neměl doléhat okolní hluk z venkovního prostředí (zajistit třídu, která nemá okna na frekventovanou ulici). · Nohy židlí i lavic (stolů) mají být opatřeny koncovkami pro snížení hluku nebo je dobré mít ve třídách položený koberec. · Okna je vhodné opatřit žaluziemi, které brání případnému oslňování sluncem. · Třída má mít kvalitní osvětlení (ideální je dostatečný přístup denního světla nebo centrální osvětlení celé místnosti). · Rozložení lavic po třídě může být klasické, kdy žák se sluchovým postižením bývá usazen ve druhé lavici do uličky. Vhodnější, ovšem s ohledem na počet žáků ve třídě ne vždy uskutečnitelné, je rozložení lavic do tvaru písmen „U“ či půlkruhu. V některých třídách se osvědčilo první lavici u okna umístit kolmo k ostatním, kdy je žák se sluchovým postižením posazen zády k oknu a má možnost sledovat jak učitele, který se pohybuje u tabule a po třídě a současně i ostatní spolužáky, kteří jsou usazeni v ostatních lavicích. · Ve výuce je vhodné využívat vizualizace učební látky, pokud je ve třídě k dispozici dataprojektor či interaktivní tabule, osvědčilo se těmito moderními pomůckami pracovat, stejně tak jako využívat různé multimediální a e-learningové programy. · Pokud jsou ve výuce pouštěny filmy, měly by být vybírány pouze ty, které jsou již opatřeny titulky (dle individuálních sluchových schopností žáka). Doporučená literatura: • Barvíková, Jana: Katalog podpůrných opatření pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu sluchového postižení nebo oslabení sluchového vnímání. Olomouc: UPOL. 2015. • Barvíková, Jana, Nováková, Ivana: Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků se sluchovým postižením. Olomouc: UPOL. 2015 • Cícha Hronová, Anna, Štindlová, Barbora: Učebnice češtiny pro neslyšící děti. Praha: Jazykové centrum ULITA, 2011. Dostupné na: http://materialy.val-mez.cz/prihlaseni.php • Jungwirthová, Iva: Dítě se sluchovým postižením v MŠ a ZŠ. Praha: Portál. 2015. • Hanáková, Adéla, Stejskalová, Kateřina: Práce s třídním kolektivem ve společném vzdělávání. Olomouc: UPOL, 2015. • Webové stránky – Výukové materiály pro žáky se sluchovým postižením (s podporou českého znakového jazyka): http://materialy.val-mez.cz/prihlaseni.php (přihlášení i heslo jsou science)