Současné přístupy k rozvoji foneticko-fonologické jazykové roviny Logopedie a jazykověda • problematická oblast – tzv. fyziologický věk pro přítomnost odchylek artikulace, tzv. fyziologická dyslalie • absence respektovaných informací o obsahu pojmu „fyziologické odchylky artikulace“ • v období tzv. fyziologických odchylek se již objevují a fixují mechanizmy, vedoucí k navození odchylek od intaktní populace nelze odvrátit pomocí nespecifických motorických cvičení či se sluchovým rozlišováním Logopedie a jazykověda • nedostatek informací o tzv. fyziologickém vývoji artikulace = aplikace péče o děti se SP na přelomu 19. a 20. století • u neslyšících dětí nelze počítat se spontánními vývojovými mechanismy X u dětí slyšících vývoj artikulační schopnosti plynule (vnímání řečového projevu okolních osob a vývoj vlastní fonologické diskriminace) Časté schéma logopedické praxe: • přítomnost odchylky artikulace určité hlásky = uplatnění metody vybavení intaktní artikulace této hlásky bez ohledu na vývojové a diferenciálně diagnostické jevy Rozvoj diferenciální diagnostiky odchylek artikulace Artikulační poruchy (12,5 % z vzorku 320 dětí) • Articulation Disorders – produkce konstantních záměn či odchylek (Substitution or Distorsion) v limitovaném množství fonémů • poruchy se nemění v závislosti na tom, zda jde o produkci spontánní nebo dle opakování Rozvoj diferenciální diagnostiky odchylek artikulace Opoždění vývoje fonologického rozlišování (57,5 % z vzorku 320 dětí) • Phonological Delay • vývojové přetrvávání úrovně nižšího věku v oblasti vývoje fonologické diferenciace Rozvoj diferenciální diagnostiky odchylek artikulace Stabilní fonologické poruchy (20,6 % z vzorku 320 dětí) • odchylky vývojového charakteru i konstantně produkované nevývojové odchylky • v našich podmínkách vývojová dysfázie Rozvoj diferenciální diagnostiky odchylek artikulace Nekonstantní fonologické poruchy (9,4 % z vzorku 320 dětí) • různé varianty odchylek při opakovaném užití stejných slov • nevývojové odchylky, nejsou shodné s běžným opožděním fonologického rozlišování • vztah těchto symptomů k projevům řečové apraxie • v našich podmínkách řečová dyspraxie, verbální dyspraxie, specifická artikulační neobratnost Průpravná cvičení fonematického rozlišování • zaměření na sluchové rozlišování výrazů se zaměřením na rozlišení hlásky L od jiných hlásek především od hlásek, kterými dítě hlásku L nahrazuje nebo hlásek, kterým se náhrada zvukově přibližuje • především rozlišení L proti hláskám J, V, H, U • příklady vhodných dvojic: LANA – HANA, LANA – VANA • neefektivita fonematického rozlišování dvojicemi zvukově výrazně vzdálenými a nespecifickými cvičeními typu rozlišování různých zvuků od sebe Intervenční strategie u fonologických záměn hlásek • proces vývoje artikulace zároveň procesem vývoje fonologické diferenciace hláskových zvuků Přístup k trvalým artikulačním odchylkám: • tradičně substituční metody s podílem průpravných cvičení přímo vázaných na konkrétní artikulační pohybové prvky Přístup k fonologickým záměnám hlásek: • respekt k fyziologickým vývojovým mechanismům – i přítomné přechodové jevy – nahrazování či eliminace určité hlásky Intervenční strategie u fonologických záměn hlásek • nejpozději se vyvíjejí hlásky, které předpokládají předchozí vytvoření jednodušších artikulací úžinové a polozávěrové hlásky nároky na vývoj fonologické diferenciace i na stupeň motorických schopností • hlásky, které dítě z fonetického hlediska ještě nepoužívá (správně), již z hlediska fonologické diferenciace užívá • intaktní artikulace těchto náhradních hlásek = nutný mezistupeň ke spontánnímu vybavení dalších hlásek J-L L-R Č,Š-Ř Vývoj hlásky R PŘI NAHRAZOVÁNÍ ZVUKEM L vhodné podpořit její intaktní artikulaci a průpravu pro navození vibrace hrotu jazyka • i u dítěte 2-3letého fyziologickou nezatěžující cestou podpora vývoje a vybavení správného zvuku hlásky R PŘI HRDELNÍ ARTIKULACI • pokud je u 3letého dítěte stabilizována odchylná artikulace nutno navozovat nový artikulační vzor hlásky Fonologické rozlišování sykavek • izolovaně umí, vázne fonologická diferenciace ve slovech a větách • negativní vliv přetěžování nediferencovanými zvukovými a zrakovými podněty od nejranějšího dětství (masmédia) terapii zaměřit na sluchovou a zrakovou diferenciaci blízkých zvuků hlásek a jejich rozlišování ve slovech a větách Fonologicky orientovaná kontrastní terapie 1. zapojení celé skupiny blízkých zvuků – Č, Š, Ž nebo C, S, Z s následnou podporou fonologické analýzy uvnitř skupiny 2. rozvoj fonologické diferenciace celé skupiny zvuků (např. Č, Š, Ž) od zaměňovaných hlásek (např. T, D) 3. následně podpora jejich vzájemného odlišení – soulad se spontánním vývojem artikulace u dětí • od počátku nutnost spojení terapie s realizací intaktní kontrastní polohy mluvidel při realizaci hlásek Fonologicky orientovaná kontrastní terapie Odlišná artikulační a fonologická obtížnost části artikulačně snadných hlásek: • fonologická diferenciace K a G oproti hláskám T a D • fonologická diferenciace Ď, Ť, Ň oproti hláskám D, T, N vhodné zaměřit se nejprve na více exponované hlásky, nejčastěji L a Č, Š, Ž v praxi často přednostní zaměření na K a G (vysoký podíl na srozumitelnosti mluvy + vysoká motivace dítěte i rodiny úspěchem) naproti tomu Ď, Ť, Ň později – velmi fonologicky obtížné (i ve spojení s grafémem) Fonologicky orientovaná kontrastní terapie • nutno zachytit včas tendence k preferování odchylného percepčněmotorického vzoru hlásky • pokud vlivem vzoru z okolí dítě začíná preferovat artikulaci hlásky R odchylně nutno započat navozování hlásky s využitím substituční hlásky či mechanických pomůcek Vliv vhodných intervenčních aktivit Vliv včasného počátku ve věku od 2-3 let: • ve věku 2,5 roku zvládají výslovnost hlásky L ve všech slovních spojeních • jako 3leté hlásku R • uvedené hlásky používají bez cíleného postupu fixace či automatizace • spontánní vybavení hlásek R, Ř či C, S, Z Zdroje Neubauer, K. (2011). Artikulace a fonologické rozlišování hlásek. Havlíčkův Brod: Tobiáš. Čechová, M. (2000). Čeština, řeč a jazyk. Praha: ISV. Čermák, F. (2011). Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: Karolinum. Hrubý, J. (1999). Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: FRPSP. Klenková, J. (2006). Logopedie. Praha: Grada. Gúthová, M. & Šebiánová, D. Terapie dyslalie. In Lechta, V. (2005). Terapie narušené komunikační schopnosti: jak předcházet rozvoji odchylek výslovnosti u dětí. Praha: Portál. Salamonová, A. Dyslalie. In Škodová, E. & Jedlička, I. (2007). Klinická logopedie. Praha: Portál. Bernthal, J. E., Nicholas, J., E. & Jedlička, I. (2007). Articulation and phonological disorders: speech sound disorders in children. Překlad Jana Křížová. Boston, Mass: Pearson/Allyn.