Zora Syslová Lucie Grůzová 1.Termín Pedagogika pochází z antického Řecka, kde byl slovem paidagógos označován otrok, který pečoval o syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy. Tento výraz se přesunul do antické latiny - jakožto paedagogus s posunutým významem otrok → učitel, vychovatel. 2. 2.Pedagogika je chápána jako věda s širokým spektrem zájmů a obrovským polem působnosti. 3. 3.Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. skola_anglie.jpg chuva.jpg chuva2.jpg ocenena ucitelka.jpg Pedagogika je věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání. Jako věda zahrnuje teorii i praxi. Má charakter normativní, explorativní a explanativní. • normativní charakter - pedagogika stanovuje určité normy, vzory, doporučení, cíle, jak realizovat edukaci • explorativní charakter - pedagogika zkoumá , je založena na poznatcích získaných z výzkumu • explanativní charakter - pedagogika zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality Pedagogika má svůj předmět bádání, význam a úkoly, obsahovou strukturu , účel a poslání, výzkum a jeho metody. Má-li být vědou, musí se opírat o výzkum. Pedagogika plní tři úkoly •Analytické úkoly - zkoumá aktuální výchovnou realitu •Verifikační úkoly - ověřuje, zda dosud platí určité poznatky • Prognostické úkoly - formuluje perspektivní výchovné cíle. Předmět pedagogiky (výchova člověka) je natolik rozsáhlý, že musíme přistoupit k rozdělení vědy na specializované disciplíny, rozlišujeme základní dělení dle pěti kritérií : 1)Podle obsahu zkoumání: obecná pedagogika, srovnávací pedagogika, dějiny pedagogiky a školství, teorie výchovy, obecná didaktika, oborové didaktiky, pedagogická diagnostika, pedagogická evaluace, pedagogická prognostika, pedagogická teleologie, teorie řízení škol a školství, technologie vzdělávání. 2)Podle věku: předškolní pedagogika, školní, vysokoškolská, andragogika (výchova a vzdělávání dospělých v ekonomicky produktivním věku), gerontagogika (výchova a vzdělávání seniorů / dospělých v ekonomicky neproduktivním věku). 3)Podle fází společenského vývoje: antická, křesťanská, renesanční, reformní, pragmatická, moderní a postmoderní pedagogika. 4)Speciálně pedagogické vědy: psychopedie, somatopedie, surdopedie, logopedie, oftalmopedie / tyflopedie, etopedie. 5)Podle oblastí aplikace: rodinná, sociální, profesní, inženýrská, vojenská pedagogika, pedagogika volného času, výchova v nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí a mládeže, alternativní pedagogika. okolí cíle učitelka vyučování dítě učení učivo (činnosti) metody, org. formy komunikace, interakce podmínky *Cíle, aneb k čemu se vyučuje a učí *Obsah, aneb co se vyučuje a učí *Zprostředkování, aneb jak se vyučuje a učí *Vztahy mezi osobami zúčastněnými na vyučování a učení, které se vztahují zejména ke komunikaci * *Při sledování každé výchovné situace je třeba mít na paměti, že je v ní přítomná: *osobnost jedince, který je vychováván *sociální a přírodní prostředí *cíl, k němuž vzdělávání a výchovné působení směřuje *osobnost vzdělavatele (jeho styl) * Eva Opravilová, 2005 * *Objekt x subjekt vzdělávání *Genetika *Vliv rodiny *IQ versus EQ *Potřeby dítěte * *Kvalifikace *Odbornost * *(Učivo) ČINNOSTI *Spontánní *Řízené * *Integrovaná témata – tzv. „bloky“ *SLOVNÍ -vyprávění, vysvětlování, práce s knihou, rozhovor *NÁZORNÉ -pozorování, předvádění * PRAKTICKÉ *- napodobování, manipulování, experimentování *Diskuse *Modelové situace *Scénky *atd. *Individuální *Skupinová *Frontální * *Předškolní dítě se učí především na základě své interakce s okolím a svou vlastní prožitou zkušeností, tzn. spontánně. *Tyto zkušenosti zpracovává prostřednictvím hry. *Do řízených aktivit se aplikuje podstata spontánního učení. *Situační učení *Sociální učení *Prožitkové učení *Situace, se kterými přichází děti *Situace, které se dějí ve třídě *Situace, se kterými přichází učitelka *Nápodobou *Od sebe navzájem *ITV -10 % toho, co slyšíme -20% toho, co vidíme -40% toho, o čem diskutujeme -80% toho, co přímo zažijeme nebo děláme -90% toho, co se pokoušíme naučit druhé - - *Učení založené na přímých zážitcích dítěte, vycházející z jeho samostatné činnosti a individuální volby, z jeho zvídavosti a potřeby objevovat. *BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-109-6 *BRUCEOVÁ,T. Předškolní výchova. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-068-5 *GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. a kol. Vzdělávací program Začít spolu. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-815-5 *HAVLÍNOVÁ, M. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha : Portál, 2006, 2008. *HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-628-5 *HORKÁ, H., SYSLOVÁ, Z. Studie k předškolní pedagogice. Brno: Paido, 2011. ISBN 978-80-210 *KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-585-7 *OPRAVILOVÁ, E. Předškolní pedagogika. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5107-8 *PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-631-4 *PRŮCHA, J., KOŤÁTKOVÁ, S. Předškolní pedagogika. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0495-4 *