Podkmen: Obratlovci Vertebrata Obecné znaky: 1. Metamerní segmentace těla i v dospělosti (nervová soustava, páteř, trupové svalstvo) 2. Podélné rozčlenění těla na nejméně tři oddíly: hlava, trup a ocas 3. Nervová soustava v podobě míšní trubice s vystupujícími párovými míšními nervy 4. Uzavřená cévní soustava podobná stavbou bezlebečným Obratlovci – zvláštní znaky: - aktivně pohybliví, bilaterálně symetričtí - oporná soustava: náhrada chordy páteří z obratlů, vyvíjí se chrupavka a kost. Redukce chordy k nepatrným zbytkům (savci) až úplnému zániku (ptáci) - končetiny s vnitřní kostrou v podobě ploutve (ichtyopterygium) nebo nohy (chiropterygium) - mnohovrstevná pokožka a škára s různými útvary (pancíře, šupiny, peří, srst) a opatřená deriváty - diferenciace mozku do oddílů, zvyšování významu koncového mozku, spinální ganglia na dorzálních kořenech míšních nervů - výkonné smyslové orgány soustředěné na hlavovou část (uložení v lebce) - uzavřená cévní soustava se srdcem, hemoglobin v erytrocytech - párové ledviny mezodermového původu - složitá soustava žláz s vnitřní sekrecí, z endostylu štítná žláza zajišťující spolu s NS integraci životních pochodů - vývoj zárodečných obalů (kromě vaječných o.) k zajištění reprodukce v podmínkách souše - nárůst počtu genů, zesložitění genů Hox Nadtřída: BEZČELISTNÍ Agnatha - nejprimitivnější, nejstarší obratlovci rybího tvaru - chybí čelisti - primitivní mozek a smyslové orgány (2, resp. 1 polokružné chodby ve vestibulokochleárním ústrojí) - nepárový čichový orgán ústí spolu s hypofýzou nazohypofyzárním kanálem - 5 – 15 párů žaberních štěrbin (žaberní kanálek, žaberní váček) Fosilní – ordovik, devon – vymírají, dodnes pouze asi 100 druhů Třída: ŠTÍTNATCI Ostracodermi - rybí tvar - hypo-, hetero-cerkní ploutev, párové hrudní - kožní pancíř i šupiny - bentičtí mikrofágové do 1,5 m, většinou 30 cm - sladké i slané vody - vymřelí bezčel Hlavoštítí Osteostraci (Cephalaspides) dorzoventrálně zploštělí, štít, heterocerkní ocasní ploutev, hlavový elektrický orgán Hemicyclaspis (A), Cephalaspis Birkenie Anaspida Vřetenovití, dorzoventrálně zploštělí, s pancířem i bez, šupiny a destičky, náznaky endoskeletu a ploutevních paprsků Pterolepis, Birkenia (B) Ploutvoštítí Heterostraci (Pteraspides) Vřetenovití s dorzoventrálním zploštěním, kostěnný štít i na prsních přívěscích (rozpad), párové nosní jamky?, šupiny s dentinem Pteraspis (C), Anglaspis Arandaspida, Gondwanská (J. Amerika, Austrálie) endemická fauna příbojových zón v ordoviku – Anatolepis Astraspida Thelodonti – šupinaté pokročilé formy (žaludek) bezčel bezčel bezčel KONODONTI Conodonta - úhořovité tělo (cm) - chorda, dermální skelet, paprsky ocasní ploutve, sluchová pouzdra -ústně-hltanový (oro-faryngeální) aparát. Mineralizovaná tkáň z apatitu jako dentin a sklovina. - velké oči, neuromasty - marinní sedimenty starších prvohor (pozdní kambrium) až triasu (stratigrafický význam). Mezi vymřelými bezčelistnatci a kruhoústými. konodon konodon Třída: KRUHOÚSTÍ Cyclostomata - válcovité tělo s druhotnými zjednodušeními (lysá kůže, ploutevní lem, bez párových přívěsků ) - skelet: hlavový (chrupavčitá baze lebky) osní (chorda), horní oblouky obratlů útrobní (8 párů viscerálních oblouků) - primitivní mozek, jednoduché vnitřní ucho - modifikace predátorství, ústní dutina s odontoidy, antikoagulanty, chybí žaludek, řasa ve střevě - žaberní štěrbiny (7) s váčky a lamelami - larvální holonefros, s redukcí prvoledviny, u dospělců opistonefros bezčel těl stavba MIHULE Petromyzoniformes (řád) Petromyzontida (pod-třída) MIHULE Petromyzones - ve vestibulokochleárním ústrojí 2 polokružné chodby - nespojené alternující kořeny míšních nervů - slepý žaberní vak - slepý nasohypofyzární vak - lebka = neurokranium + viscerokranium (3 oblouky před 1. štěrbinou) - mozek 5-dílný (ze 3 částí s dalším členěním prosen- a metencephalonu) - gonochoristé, pohlavní žlázy nepárové a bez vývodu, do urogenitálního sinu přes abdominální póry), ven. Larva (bezoká minoha). Malé druhy málo (3 000), velké mnoho (300 000) jiker. Hynou. - larva holonefros, dospělci opistonefros - anadromní, ale i sladkovodní zástupci (třicítka) - výživa: modifikovaná predace (bez žaludku, spirální řasa) - 44 (1) druhů Mihule říční Lampetra fluviatilis – 40 – 50 cm, evropská moře mimo Černé M. mořská L. marinus – 1 m, Atlantik, sladkovodní americká forma M. potoční L. planeri – sladkovodní, nepřijímá potravu M. ukrajinská Eudontomyzon mariae, sladkovodní, nepřijímá potravu M. karpatská E. danfordi – povodí Dunaje, sladkovodní, přijímá potravu bezčel těl stavba těl stavba těl stavba bezčel Kruhoústí (Cyclostomata: D larva (minoha), E samec, F samice mihule potoční (Lampetra planeri), G sliznatka Myxine Čeleď: Mihulovití (Petromyzontidae) Protáhlé hadovité tělo bez párových ploutví, nepárové ploutve vytvářejí kolem zadní části těla souvislý lem (determinační znak). Kůže je hladká bez šupin, sliznatá. Po stranách těla je za hlavou 7 párů okrouhlých žaberních otvorů. Význačné smysly: oči po stranách hlavy a 1 čichová jamka nad tlamou. Ústa mají tvar dutého válce a jsou na vnější straně přeměněna v přísavku, v dospělosti jsou pokryta rohovitými zoubky. Nemá čelisti. Plynový měchýř schází. Chrupavčitá kostra, hřbetní struna (chorda dorsalis) zůstává po celý život. Anadromní druhy do 1 m. Mihule mořská Petromyzon marinus – Atlantik, až 1 m, přisáta na pevném podkladu. Sladkovodní americká forma (jez. Ontario), Niagara překážka. Obchvatový kanál – likvidace lososů a jejich lovu. Bariéry, chemická regulace. Dospělec zničí až 20 kg ryb. Mihule říční Lampetra fluviatilis – běžný evropský druh do 50 cm. Denně až 25 km. Likvidace znečištěním. Netažné druhy Mihule potoční L. planeri Mihule ukrajinská E. mariae Mihule karpatská E. danfordi Mihule řecká E. hellenicus mih pot Žel h b mihule mořská BioLib mihule Přísavné terče: m. potoční m. mořské mih pot Novohr Zvlášť chráněný druh – KO! Mihule potoční Lampetra planeri – dospělci až 17 cm, minohy do 19 cm. Neparazitický a nestěhovavý druh čistých vod pstruhového pásma. Slepé larvy v jemných náplavech žerou rozsivky, larvy, detrit. Dospělci nepřijímají potravu, po vytření hynou. mih pot Žel h b SLIZNATKY Myxiniformes (Myxini) SLIZNATKY Myxiniformes (Myxini) - hvězdicovitý ústní otvor, tykadla (4 páry), rohovité odontoidy na jazyku - kožní slizové žlázy v řadě na boku těla - otevřený nasohypofyzární kanál - mohutný dvoulaločný jazyk - různý počet žaberních otvorů – Bdellostoma 6 – 14 párů, Paramyxine 6 p. vzadu, Myxine 7 p. s jediným vývodem - redukce skeletu (chybí žaberní skelet, chorda bez oblouků obratlů) - atrofie očí (chybí zrakový a okohybné nervy) - spojené kořeny míšních nervů - ve vestibulokochleárním ústrojí 1 polokružná chodba (splynutí) - přední ♀ mesovarium + zadní ♂mesorchium s funkčností jediné - izoosmotičtí, v mládí holonefros, dospělci opistonefros - vývoj přímý (polylecitální 1 cm vejce s háčky), převaha F - více než hrabavých 60 druhů na kontinentálním šelfu s vysokou hustotou Sliznatka cizopasná (G) Myxine glutinosa – Atlantik, predační nekrofág, ½ m Sliznatka Bdellostoma – Pacifik, Atlantik bezčel těl stavba P8220061 Sliznatka kapská (jihoafrická) Myxine capensis VERTEBRATA GNATHOSTOMATA Myllokungmingia Myxinoidea Petromyzontida CYCLOSTOMATA Conodonta Arandaspida †, Astraspida Heterostraci Anaspida Galeaspida Thelodonti Osteostraci VI. Craniata vs. Vertebrata, Cyclostomata Štítnatci