Populace 2
= soubor jedinců téhož druhu vyskytující se
v určitém prostoru, má atributy jednotlivců i speciální
skupinové.
= homotypický soubor jedinců všech vývojových
stádií v určitém prostoru, ten lze vymezit na základě
vnějších charakteristik (lokální populace) nebo pro
účel daného šetření (experimentální populace).
Soubor všech populací vytváří areál druhu.
Růst počtu jedinců je charakteristickou vlastností populace. Vzájemný poměr
mezi natalitou a mortalitou rozhoduje o tom, zda hustota populace roste,
stagnuje, nebo klesá.
Forma růstu populace je druhově specifická a růstové křivky populací
jsou podobné růstovým křivkám jedinců. Jsou dvojího typu:
 křivka tvaru S (sigmoida) – nejčastější, pomalý počáteční růst, období největšího
růstu a stacionární fáze zpomaleného růstu při přibližování k únosné
kapacitě prostředí (K). Únosnou kapacitou prostředí rozumíme počet jedinců,
který může za daných podmínek biotop „unést“, představuje horní hranici
produkce populace. Charakteristické pro většinu obratlovců. Brzděný růst.
 křivka tvaru J – otevřený růst, u živočichů méně časté. Po počáteční fázi pozvolného
narůstání následuje prudký exponenciální růst, který probíhá až
k určité hranici dané prostředím. Prudký růst se náhle zastaví překročí-li populace
meze svých možností nebo ukončí-li populační explozi jiný faktor (konec
období rozmnožování, konec příznivých podmínek – sezónní faktory). Charakteristické
především pro jednogenerační populace hmyzu. Nebrzděný růst.
Růst populace
in Losos a kol., 1984
Čistá míra reprodukce (R0) = průměrný počet potomstva
samičího pohlaví dožívajícího se plodného věku vyprodukovaný
jednou samicí během celého jejího života.
Hrubá míra reprodukce = průměrný počet potomstva samičího
pohlaví vyprodukovaný jednou samicí během celého jejího života.
Populace roste tím rychleji, čím více je v ní dospělých samic! …
Populace s 10 samicemi poroste 10x rychleji než populace s 1
samicí, i když je R0 v obou případech stejná!!! … Exponenciální růst
(geometrickou řadou), neboli nebrzděný či otevřený
Specifická rychlost populačního růstu (r) = poměr přírůstku
počtu jedinců dělený počtem jedinců výchozí populace:
r = ΔN/Δt : N0
r-stratégové – exponenciální (nebrzděný) růst – křivka tvaru J
K-stratégové – brzděný růst – křivka tvaru
Hustota populace se s časem neustále mění, její průběh zachycuje pojem dynamika
populace (populační dynamika).
Kolísání početnosti populace jsou dvou základních typů:
 kolísání v průběhu roku (oscilace) – nejvíce u živočichů s výrazným sezónním
rozmnožováním synchronizovaným s vegetačním obdobím; během
rozmnožování natalita převyšuje mortalitu a populace roste, přes zimu opět
početnost klesá
 kolísání v průběhu více let (fluktuace) – změny hustoty populace
v jednotlivých letech; lze zobrazit jako křivku vlnitého průběhu se střídáním
maxima a minima; u některých druhů dochází k silným až katastrofálním přemnožením
– gradacím (často u fytofágních druhů)
Pojem regulace se vztahuje ke skutečnosti, že velikost populace obvykle
klesá, jestliže překročila určitou úroveň, avšak vzrůstá, je-li menší
než uvedená úroveň. K regulaci tedy může dojít v důsledku působení procesů,
které ovlivňují natalitu (a/ nebo imigraci) nebo mortalitu (a/nebo emigraci).
Výsledná početnost je výsledkem kombinace vlivů všech faktorů ovlivňujících
populaci, bez ohledu na to, zda jsou sami na hustotě závislé či ne.
Regulace velikosti (početnosti) populace
(Losos a kol., 1984)
Faktory kolísání populační hustoty
Faktory nezávislé na hustotě populace působí konstantně, bez ohledu na
množství jedinců. Nejčastěji vnější faktory přinášející výrazné změny
v početnosti nebo způsobující změny únosnosti prostředí.
Faktory závislé na hustotě jsou zpětnými vazbami působícími proti přemnožení.
Z velké části jde o vnitřní faktory či interspecifické biotické faktory (paraziti,
predátoři)
S ohledem na povahu kolísání populační hustoty rozdělujeme organismy na:
 r-specialisty (dle r – specifické rychlosti populačního růstu)
Rychle roste populace, vysoký vrozený reprodukční potenciál, krátkověcí
(většinou žijí méně než rok), malí, prudké kolísání početnosti. Rychlí koloni-
zátoři.
 K-specialisty (dle K – únosné kapacity prostředí)
Pomalý individuální i populační růst, velká hmotnost těla, dlouhověcí, populační
hustota trvale vysoká. Mortalita je závislá na populační hustotě a postihuje
zejména staré jedince. Osídlují pomalu, jejich osídlení má však trvalý
charakter.
in Begon, Harper, Townsend, 1997
Teorie cyklických výkyvů populační hustoty
(dle Oduma 1977):
 teorie meterologické – podnět k pravidelnosti cyklů hledají v klimatických
či kosmických příčinách (sluneční skvrny), neprokázané
 teorie interakcí uvnitř populace – existuje celá řada důkazů o vnitropopulačních
faktorech způsobujících pokles početnosti, málo však o faktorech
způsobujících přemnožení, problematické je oddělení příčina a adaptací
 teorie náhodného kolísání – pravidelné kolísání může být výsledkem náhodných
změn, přirozená růstová kapacita se dříve nebo později uvolní ze
všech vnějších i vnitřních činitelů a realizuje růst
 teorie interakcí mez trofickými úrovněmi – výzkumy vztahu predátorkořist
ukazují na závislost dravců na početnosti kořisti, teorie Schultzova o
obnovování živin přenáší tuto zákonitost na vztah herbivor-rostlina a konstatuje,
že intenzivním spásáním dochází k snížení dostupných minerálních živin
pro populaci herbivora, což vede k snížení růstu a přežívání mláďat
 ...
Populační hustota lumíků na
Aljašce (Batzli a kol, 1980).
U hlodavců jsou tyto cykly velmi
problematické, nejsou všude
stejné a dosud se nenašla teorie,
která by spolehlivě vysvětlila
veškeré jejich aspekty. Nejčastěji
je cyklus vysvětlován teorií
o obnovování živin.
in Begon, Harper, Townsend, 1997
Migralita (živočichů)
Migralita (stěhovavost) jakékoli přemisťování jedinců, umožněné
především:
- pohyblivostí = vagilitou (jedinců)
- možnostmi pasivního přenosu (vítr - anemochorie, voda – hydrochorie
aj.)
Emigrace = vystěhování (jedinců mimo prostor obývaný populací)
Imigrace = přistěhování
Migrace = periodické tahy (ptáci na zimu do Afriky apod., anadromní a
katadromní ryby)
Irupce = masové emigrace jedinců po přemnožení
Invaze = šíření většinou nepůvodního druhu na nová území (pokud jde o
druhy původní, měl by se používat spíše pojem „expanze“)
Introdukce = vysazení (záměrné) anebo neúmyslné zavlečení cizího druhu
Reintrodukce (repatriace) = „znovuvysazení“ vyhubeného druhu ...
Použitá literatura
Begon, M., Harper, J., Townsend, C.: Ekologie,
Vydavatelství univerzity Palackého Olomouc, 1997,
949 s.
Čermák P., Ernst M.: Ekologie živočichů – soubor
presentací přednášek, ÚOLM MZLU v Brně, Brno, 2003.
Dykyjová, D.: Metody studia ekosystémů, Academia, 1989,
690 s.
Losos, B.: Cvičení z ekologie živočichů, skripta
Masarykovy univerzity v Brně, 1992, 229 s.
Losos, B. a kol: Ekologie živočichů, SPN Praha, 1984,
320 s.
World Wildlife Fund, http://www.wwf.org/