Jmenné číslo


Ø jmenné číslo: singulár, plurál

Ø u substantiv vyjadřuje protiklad jednotliviny a mnohosti, tzn. klade do protikladu vyjádření
počtu jeden (pán, růže) a počtu víc než jeden (páni, růže)


Ø ostatní kvantitativní vztahy se morfologicky nevyjadřují, dají se ale vyjádřit lexikálně (slovně)
= číslovkami (sto žáků)


Ø vyjadřuje se soubory sg. a pl. koncovek


Ø číslo substantiv přejímají tvary závislých adjektiv, zájmen, číslovek, sloves

(náš syn se vrátil šťastný)


Ø číslo nesklonných substantiv je vyjádřeno pouze pomocí shody

(všichni jmenovaní atašé přišli…)




Dělení substantiv na základě vyjádření gramatického čísla:


1.    jména počitatelná – mají číslo jednotné i množné (stůl – stoly)

2.    jména nepočitatelná – mají jen jedno gramatické číslo

a)    singularia tantum (pouze tvary sg.)

b)   pluralia tantum (pouze tvary pl.)


a) singularia tantum


1.    jména hromadná (listí, stromoví, rostlinstvo, hmyz, mládež, …)

2.    jména látková (voda, víno, písek, zlato, …)

3.    jména abstraktní (láska, nenávist, cítění,…)

4.    jednoprvkové množiny – tzv. unika (gotika, vesmír, … dle PMČ)

5.    jména vlastní (Jan, Brno, Říp, … dle MČ2)



b) pluralia tantum = jména pomnožná (plurálovou formou označují jak jeden, tak více předmětů, jevů)

- názvy předmětů (nůžky, vrata, …)

- názvy částí těla (záda, bedra, ústa, …)

- názvy svátků (Vánoce, Velikonoce, narozeniny, …)

- názvy zeměpisné (Budějovice, Beskydy, …)

- názvy dětských nemocí (spalničky, zarděnky, …)

- atd.


Množství (kolik) bývá u pomnožných substantiv vyjádřeno druhovými číslovkami, které mají ale funkci
číslovek základních (dvoje dveře).




Duál

Stará čeština měla ještě dvojné číslo = duál.


Současná čeština

-         celý systém duálového skloňování se zachoval u číslovek dva, oba;

-          zbytky duálových tvarů (ale ve významu plurálu) existují v některých tvarech substantiv
v názvech párových tělesných orgánů: ruce, nohy, prsa, kolena, ramena, oči, uši.


Všechny duálové tvary dnes slouží jako tvary plurálové.