1.

[...] Pondělí nesnáším. Na tom není nic divnýho, tak to prožívá kdekdo. Profesoři nesnášejí pondělí
zrovna tak jako my; my jsme dopálený, že je zas máme na krku, oni šílej vzteky, že už jsme tu zas,
až si říkám, proč my jsme vůbec pohromadě. Jednou jsem pozoroval Dumaziera. Obyčejně je to takovej
mírně ponurej chlápek, vypadá trochu jako jihoamerickej diktátor postiženej kostní tuberkulózou.
Čtyři mastný vlasy přilípnutý k lebce a brejličky jak nácek. Jsou holky, který když ho ve škole
viděj poprvně, dají se do usedavýho pláče, tak jsou z něj zdrbnutý. Přežít s takovým panákem celej
rok vypadá skoro jako nemožný, člověk má dojem, že do tý doby bude dávno vodbouchnutej. Je to teda
pravej opak srandisty, a usmál se určitě jenom třikrát za život: poprvně, když mu umřela matka,
podruhý po vypuknutí druhý světový války, a potřetí, když zakroutil krkem svý ženě.
CAUVIN, P. 1982. E = mc2, lásko moje. Přel. V. Jamek. Praha : Odeon, s. 76.
2.

Salát z hlávkového zelí po čínsku
600 g hlávkového zelí, 50 g máčených černých hub, 50 g kapie, 2 lžíce octa, 1 lžíce cukru, 3 malé
chilli papričky, 6 zrnek jamajského pepře, 3 lžíce oleje, špetka zázvoru a soli
Očištěnou hlavičku zelí nakrájíme, zbavíme košťálu a nakrájíme na hrubší kostičky. V sítu ponoříme
do vroucí vody, krátce spaříme, necháme odkapat a vyklopíme do mísy k vychladnutí. Přidáme na menší
kousky nakrájené máčené černé houby a kapii. Ochutíme solí, cukrem, octem a špetkou zázvoru. V
rozpáleném oleji osmahneme několik chilli papriček a několik zrnek jamajského pepře a přecedíme na
připravené zelí. Dobře promícháme a uložíme do chladna. Asi po hodině můžeme salát podávat.
TOMANÍK, M. a SKŘIVAN, R. 1983. Čínská kuchyně. 2., přepracované vydání. Praha : Merkur, s. 135.
3.

Uvozovkami („“) se obvykle označuje p ř í m á ř e č na začátku a na konci.
Tečka, čárka, středník, otazník a vykřičník, kterými se končí přímá řeč, kladou se před druhé
uvozovací znaménko (viz § 177).
Do uvozovek dáváme také doslovné výroky a citáty.
Pro větší zřetelnost se někdy dávají do uvozovek názvy knih, časopisů, filmů, článků, spolků apod.,
nejsou-li v tištěném projevu odlišeny typem písma (kurzivním ap.). -  Dále můžeme dát do uvozovek
úsloví nebo slova, jimiž zvlášť charakterizujeme
určitou osobu nebo prostředí, a vůbec výrazy, které zvlášť vytýkáme. Uvozovkami lze označit také
ironické užití slova nebo obratu.
Např. Jiráskovo „Temno“, časopis „Naše řeč“, „Máj“ - spolek českých spisovatelů. (Ale také
Jiráskovo Temno, časopis Naše řeč apod.) - Zakypí v nich „habrůvská krýv“. (A. Mrštík) - Každé
„proč“ má své „proto“. - Vy jste se „vyznamenali“. [...]
HAVRÁNEK, B. a JEDLIČKA, A. 1996. Stručná mluvnice česká. 25. vydání. Praha : Fortuna, s. 39.