Rod jmen


a)   Přirozený (biologický) rod


Ø je odrazem reality, označuje jedince mužského a ženského pohlaví, případně absenci přirozeného
rodu (názvy mláďat)



Ø existuje u názvů osob a některých názvů zvířat (ne u rostlin)



Ø rod přirozený a gramatický nelze směšovat



Ø rozdíly v přirozeném rodě lze vyjádřit:


a) lexikálními prostředky


b) slovotvornými prostředky


c) syntaktickými prostředky /shodou/




Ø některé názvy osob rodové protějšky netvoří, např.

názvy povolání: horník, montér, pradlena;

jména vespolná: lenoch, miláček, potvora, trdlo.


Ø některé názvy zvířat rod. protějšky netvoří: papoušek, kukačka, zmije.


Ø souborná pojmenování: jedno pojmenování pro všechny rody: člověk, kur, rodič, sourozenec.

souborný význam může získávat jeden člen dvojice: holub, liška, pes apod.










b)   Gramatický rod jmen


Ø vznik gr. rodu: vznikl aplikací přirozeného rodu na neživotné substance


Ø gr. rod: maskulinum, femininum, neutrum



Ø vlastní kategorie pouze u substantiv,

záležitostí shody (kongruence) se substantivem u ostatních jmen



Ø slovní druhy s kategorií gramatického rodu: substantiva, adjektiva, většina zájmen a ohebných
číslovek, u sloves – slovesné tvary příčestí, tvary přechodníků



Ø vyjádření gr. rodu: souborem gr. koncovek (v celém paradigmatu)



Ø funkce gr. rodu: slouží ke třídění jmen a přiřazování k určitému typu

   deklinace




Ø kolísání v gr. rodě:  a) M x F: zakončení na: -l, -z, -j, -c, např. kyčel, rez,

   esej, (Olomouc)


          b) M x F x N: rukojmí (dle Příruční mluvnice češtiny)


c) dvojrodost vyjádřena zakončením: brambor –     brambora, ale spisovně jen okurka atd.














Gramatická životnost


se nemusí shodovat s reálnou životností


Ø existuje jen u maskulin


Ø vyjádřena: souborem gramatických koncovek


Ø vznikla: jako důsledek syntaktických potřeb


Ø gramaticky životná jména: shoda tvaru genitivu a akuzativu sg.


Ø gramaticky neživotná jména: shoda tvaru nominativu a akuzativu sg.



Jen gramaticky neživotné jsou:


Ø názvy rostlin (petrklíč, smrk,…)


Ø hromadná jména (dobytek, hmyz, zástup, dav, lid, …)




Některé neživotné substance mají životné koncovky, nebo životné i neživotné koncovky:


-                     sněhuláci, dnové, hrobové;

 ledoborci/ledoborce, uzenáči/uzenáče, bacili/bacily

(shoda podle formy, tzn. koncovky podmětu)

Ledoborci vypluli. / Ledoborce vypluly.


-                     nosiči/nosiče, jmenovatelé/jmenovatele, sběrači/sběrače

(shoda podle významu)

Unavení nosiči odpočívali. / Železné nosiče zrezivěly.


-                     najít hřiba, dát si panáka, plavat kraula

(expresivní tvary jsou životné – mají životné akuzativní tvary)


Výjimka: lidičky, koně, rodiče – v Npl. substantiva (podmět) koncovky neživotné, ale shoda podle
smyslu (v přísudku a přívlastku) Mladí rodiče byli nezkušení.