„No, tcfc jestli přestane hrabat, kde nemá,- může si běhat, já:k chce," rekia- matka.
„Ke mně,.starouši, pojď'semI"
A Martin připevnil Psovi na-obojek plechovou destičku:'
m oj majitel je Martin smith- je mu deset iet -íl-ěží nemocný v posteli - návštěvy vítány. • •       ' ']
Pes zaštěkal. Matka otevřela domovní dveře a pustila ho vé/i.
Martin seděí a naslouchal.     • »•
Ĺ dálky bylo slyšet, jak Pes běží v klidném'podzimním dešti, ".ng-boť se právě ^rozpršelo. Bylo slyšet štěkot- a cinkání,-které slábf.o, zesílilo a zase zesláblo, jak ostře zahnul s kopce dolů db uličky a přes trávník, aby s sebou přivedl pana Hollovvaye. a olejový lahvový zápach titěrných hodinek s vnitřky jako droboučké sněhové'' vločky., které pan Hoilowaý 'spravoval, doma ve'své dílně, Nebo. třeba přwedi pona Jacobse, hokynáře, jehož šaty prudce čpěly, salátem, celerem, rajskými jablíčky a konzervovaným, skrytým;pachem červených démonů, vytištěných na plechovkách s paprikovčí-noii sldninou. Pan Jacobs a jeho neviditelní ružovom a si ďáblové mávali často zezdola z dvorku. Nebo Pes. přivedl pana Jacksoná, paní Gillespieovou, paňg Smitha, paní Holmesovou, každého přítele nebo skoropříteie, kterého potkal, zastavil, zahnal do úzkých,.uprosil, obtěžoval a nakonec přivedl domů na večeři nebo na čaj á-zákusky, -'.'.:■•
Mariin naslouchal - a uslyšel dole Psa a za ním-kroky přibližující se v lehkém dešti. U domovních dveří zazvonil zvonek, Mam trika otevřela, ozva! se nezřetelný tichý hovor, Martin se- posadil 'ha posteli, tvář rozzářenou, Stupně na' schodišti zavrzaly. Klidně 'se zasmál hlas mladé ženy. To je přece slečna Haightová, jeho učitelka ze školy!       • „$ •
Dveře do ložnice se rozlétly.' r
Martin mel společnost,
Ráno, odpoledne, večer, rozbřesk a stmívání, slunce a měsíc obíhaly se Psem, který věrně hlásil teplotu půdy i vzduchu, barvu země a stromů, hustotu mlhy a deště, ale - a to'bylo ze všeho nej důle* žhšjší, přiváděl s sebou znova a znova - slečnu Haíghtováu.  . :..
v sobotu, v neděj! a v pondělí pekla Martinovi polévané pome-
rančovékoláčky a nosila mu z knihovny knihy o dinosaurech a jeskynních lidech. V .úterý, ve středu a ve čtvrtek ji nějak bůhvíjak porazil v dominii, nějak bůhvíjak prohrála v dámě a pak už měla . strach, že co nevidět jí. docela lehce dá mat i v šachu. V pátek, v so botu a v neděl i si. povídal N: d-' vůbec se ji m nechtělo přestát a ona byla tak mladá ;a.takový smíšek a>.ak hezká, její vlasy byla jemná zářící hněď jako ta roční doba za okny a chodila lehce, vzpřímeně a rychle, že zvláštni něha rozbušila jeho srdce v hořkém odpoledni, kdykoli ji uslyšel. A nad to nade. vše znala tajemství znamení a dovedla číst a vyložit Psa a jeho symboly, které svými zázračnými prsty našla a očesala s jeho kožichu. Zavřela.oči, tiše se smála a hlasem cikánky věštlíďo světě z pokladů v ruce. A v pondělí odpoledne byia slečna Elaightová mrtva, .Martin se■■■pomalu posadil v posteli. -„Mrtvá?" zašeptal. ■
„Mrtvá," řekla matka. Ano, mrtvá. Zabila se asi míli-za městem při autamobilôvem neštěstí. Mrtvá, dno, mrtvá, a to pro Martina znamenalo' studená, to.žriaménálo mlčeni a syrovost a-zimu, která přišla o mnoho dřív, než měla. Mrtvá, mlčící, studená, bílá. Myš* lenky vířily, byly sváty doíů, usadily se v šepotu,
Martin držel Psa a. přemýšlel; otočil se ke zdi. Paní s vlasy barvy podzimu.-Paní se •smíchem, který byl.-velmi něžný, a,nikdy se ne-vy s míval, as: očima,-které se člověku dívaly na ústa, aby viděly všechno,-,co/kdy ■řekl. Paní, která byla částí podzimu, která rriu pověděla o sVětě to, co Pes nechal nedopo.věděné. Tlukot srdce a klidný střed, šedivého odpoledne. Tlukot srdce se ztrácel.. .
„Maminko? Go dělají na. hřbitově,. maminko, pod zemí? To se lam jenom tak položí?"
„Leží tam."
„Leží tam ?> A. hic víc? To asi-nemají moc velkou legraci." ,ífeqny.j5b'žíi ohi tam-přece'nejsou KvůlCIegráci." „Pročpak rievyskočí a trochu se neproběhnou, když je přestane, bavit jenom tam: tak ležet? Pánbůh to pěkně h loupe,za řídil „Martine!"
„Nó, člověk by si myslel, že bude slidma zacházet lip, než aby jim řekl, aby si-lehli a byli zticha. To nejde. To nikdo pedokáže! Jednou jsem to zkusil. Pes tb také- zkouší. Řeknu mu: ,Mrtvy pejsek!'. Chvilku dělá mrtvého, pak ho to.přestane bavit, otráví ho to
'Jí ■
a on zavrtí ocasem nebo otevře jedno oko a podívá se na mě- celý znuděný. Pane, o co, že tihle lidé na hřbitově ío dělají zrovna tak, co říkáš, Pse?"
Pes zaštěkal. , „,      , .,,„
„Rádii bud"tiše, takhle už ať tě ani-jednou neslyším mluvit!
řekla matka, ui Martin.se zadíval, někam do-neurčitá.
„Ale když Oni to dělají přesně tak," řekl.