Hudební sociologie Vznik sociologie (societas – společnost; logos – slovo, nauka): – impulsem jsou změny ve společnosti 19. století vyvolané průmyslovou revolucí, které vedou k novým způsobům řízení státu a ekonomiky (sociální statistika) – francouzský pozitivista August Comte (1797–1857) ji nejprve nazývá sociální fyzika a chce vytvořit objektivní vědu o společnosti, o které již hovoří jako o sociologii – jedná se nejprve především o empirické výzkumy – později na počátku 20. století se tzv. obecná sociologie dělí podle oblastí života, vznikají oborové specializace – sociologie ekonomiky, techniky a také sociologie kultury, sociologie umění – hudební sociologie, sociologie hudby – pojem se objevuje kolem roku 1920 – studuje vztahy mezi hudbou a společností – patří mezi disciplíny hudební vědy, zkoumá a vykládá hudbu jako sociální jev, všímá si společenských funkcí hudby – má vztah k muzikologii (k hudební historiografii, etnomuzikologii, hudební psychologii a pedagogice) – zabývá se následujícími otázkami: formování hudebního vkusu, vytváření programů pro hudební vzdělávání, hudební preference a jejich důvody, vliv hudby na procesy ve společnosti, výklady hudebních děl, problematika masové kultury, typologie hudebního publika – využívá pojmový aparát i výzkumné metody a techniky obecné sociologie – zásadní je empirický výzkum – zpracovává data pomocí statistiky Metody hudební sociologie Metoda – způsob zpracování dat nebo také úroveň zpracování dat – podle J. Fukače je lépe pro způsob, jakým získáme data potřebná pro výzkum, používat pojem technika – např. anketa, dotazník, rozhovor, pozorování, analýza dokumentů apod., někdo používá termín výzkumný nástroj (P. Gavora) nejčastěji používané metody: rozhovor (interview) – obvykle je standardizovaný, mechanismus kladení otázek je vypracován do podrobností, součástí je výklad o předmětu šetření – je třeba vytvořit přirozenou a spontánní atmosféru, kde respondent nenásilně a pravdivě odpovídá – může jít o otázky uzavřené otázky s předem stanovenou zásobárnou odpovědí, mezi nimiž si respondent vybírá, polozavřené nebo otevřené – je možný i nestandardizovaný rozhovor, vyžaduje však erudici výzkumného pracovníka – je vhodný např. u důvěrnějších témat; u osob majících problém s psaným slovem; tam, kde by návratnost dotazníku byla malá – může být východiskem pro vytvoření strukturovaného výzkumného nástroje dotazník – obsahuje písemné otázky podobně jako u rozhovoru, jsou předtištěny, vyplňuje respondent sám – písemné kladení otázek; administrace = zadávání dotazníku – výhodou dotazníku je použitelnost pro velký počet lidí, může tam být více otázek než např. v anketě – obsahuje pečlivě koncipovaný sled otázek, které se vztahují k určitému problému, který zkoumáme – výhodou je rychlost, malé náklady, poměrně velký počet respondentů otázky různého druhu: a) popisné – charakteristika respondenta, věk, vzdělání, společenské postavení b) sociální orientace – jeho zájmy, potřeby, vztahy k okolí c) vztah k hudební kultuře – to, co nás nejvíce zajímá – otázky mohou být uzavřené nebo otevřené; uzavřené otázky musí obsahovat nabídku vyčerpávajících možností odpovědí, nesmí být možné zařadit odpověď do více kategorií části dotazníku: vstupní – hlavička, název instituce nebo osoba výzkumníka, vysvětlení cílů dotazníku, motivace respondenta, pokyny k vyplnění a k vrácení vlastní otázky – pořadí otázek neodpovídá logice, ale spíše psychologii – nejprve otázky lehčí a přitažlivější, uprostřed těžší a méně zajímavé závěr – poděkování za spolupráci – variantou může být tzv. zvukový dotazník – obsahuje hudební ukázky, na něž má respondent reagovat – při výzkumném dotazování se využívá i počítačových technologií, otázky jsou zasílány mailem nebo pokládány pomocí elektronických dotazníků apod. CAPI – osobní dotazování (Computer Assisted Personal Interwieving) CAWI – internetové on-line dotazování (C. A. Web I.) Výběr výzumného vzorku: a) základní soubor (obsahuje všechny subjekty, které splňují požadovanou vlastnost – např. všechny studenty gymnázií v ČR) b) výběrový soubor – zmenšenina základního souboru, vybíráme z něj určitou část, kterou jsme schopni zkoumat (např. 60 studentů ze tří gymnázií v Brně) Výzkumy ve druhé polovině 20. století – velký přínos pro hudební vědu měl Výzkum současné hudebnosti provedený v roce 1966 a 1969 Vladimírem Karbusickým a Jaroslavem Kasanem na půdě Čs. rozhlasu – byly zjišťovány postoje k různým žánrům v souvislosti s profesí; hudební postoje jednotlivců souvisí s příslušností k profesní nebo společenské skupině - v 80. letech byly významné výzkumy vedené Zdeňkem Markem a Bedřichem Crhou zaměřené na recepci jednotlivých hudebních žánrů u skupin respondentů, které se navzájem lišily úrovní hudebního vzdělání i vztahem k provozování hudby na základě profesní příslušnosti – hlavním cílem bylo prokázat schopnost pozitivního přijetí hudby na základě porozumění jeho hudebnímu jazyku, k němuž dochází na pozadí vytvořené zkušenosti s daným kódem. – v roce 1989 byl připravován nový výzkum označený jako Usnesení vlády ČSSR o zábavné hudbě; iniciátorem výzkumu byl znovu Jaroslav Kasan. – cílem bylo zjistit a interpretovat postoje respondentů k nejrůznějším hudebním žánrům, především v souvislosti s jejich socioekonomickým postavením, popsat projevy aktivní a pasivní hudebnosti a sledovat roli hudby, především hudby populární, v životě mladých lidí; výzkumná zpráva vyšla v roce 1991 jako Výzkum hudebnosti 1990 po roce 2000: – významný výzkum Hudební posluchači v České republice, řešitelem grantového projektu Ministerstva kultury ČR byl Mikuláš Bek – ve výzkumech se ukazuje, že vztah k artificiální hudbě souvisí s hudebním vzděláním (porozuměním hudebnímu jazyku), což prokazuje důležitost hudební výchovy – nejnovější výzkumy katedry Hv PdF MU: 2012, 2013 – byly zkoumány hudební preference vysokoškoláků v ČR a v EU (1278 a 271 respondentů) 2014 – stejné zadání, zkoumáno ve státech hlásících se k programu International Society for Music Education (2 635 resp.) 2015 – zkoumány postoje respondentů k artificiální hudbě prvních dvou třetin 20. století (2 213 resp.) 2016 – artif. hudba poslední třetiny 20. století (2 081 resp.); zde šlo o preference, toleranci, ale i schopnost identifikovat žánry; u skladeb 20. století byla měřena i doba, dokdy respondent vydrží ukázku poslouchat 2017, 2018 – ve výzkumech byla zkoumána role multimédií ve výuce hudební výchovy