.


V současné době se termín evaluace stal jedním z nejvíce frekventovaných jak v pedagogické teorii,
tak i v dokumentech vzdělávací politiky a v pedagogické praxi. Co vlastně tento pojem vyjadřuje?

Výraz evaluace je v češtině poměrně nový. Původ termínu je v latině, sloveso valere znamená být
silný, mít platnost, závažnost. Z latiny se toto slovo přeneslo do angličtiny, kde anglický výraz
pro evaluaci je evaluation a znamená obecně určení hodnoty, ocenění.

Evaluace je proces systematického shromažďování a analýzy informací podle určitých kritérií za
účelem dalšího rozhodování (Bennet a kol., 1994).

Tato definice naznačuje, že evaluace by měla být:
  * systematická, tzn. explicitně vymezená oblast a její struktura;
  * provedena správně metodicky;
  * prováděna pravidelně;
  * řízena podle předem stanovených kritérií;
  * použitelná pro rozhodování a další plánování.

Současně s pojmem evaluace se vyskytují i další pojmy: hodnocení, sebehodnocení a autoevaluace
(sebe-evaluace). Pokusme se i tyto pojmy velmi stručně objasnit a uspořádat vztahy mezi nimi.
Termín evaluace pokrývá širší, komplexní význam. Evaluace vyjadřuje souhrnně teorii, metodologii a
praxi veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů.

Hodnocení se častěji užívá v širších kontextech běžné školní praxe, např. hovoří se o hodnocení
žáků, práce učitelů apod. (Průcha, 1995)

Sebehodnocení je pojímáno jako neplánované a necílené nahodilé hodnocení každodenní praxe, které
provádí každý jedinec bez dlouhodobější přípravy.

Pod pojmem autoevaluace (sebe-evaluace) rozumíme systematicky připravené a plánovité hodnocení,
směřující podle předem stanovených kritérií k předem stanoveným cílům. (Roupec, 1997)

Autoevaluace je proces systematického sběru a analýzy informací za účelem vytvoření soudů o
hodnotách založených na spolehlivých důkazech (Rogers a Badham, 1994). Tyto soudy se zaměřují na
zjištění stavu dosažených konkrétních cílů. Měly by tedy vést rozhodování v oblasti rozvoje.
Autoevaluace je často stavěna do kontextu cyklu monitorování, analýzy a revizí. (Tipple, 1989):
  * Monitorování je proces sběru a prezentování informací ve vztahu ke konkrétním cílům na
systematickém základě. Vždy by mělo být vedeno s konkrétním úmyslem, toto úsilí by mělo být něčím
zdůvodněno.
  * Autoevaluace přivádí tento proces o krok dále tím, že jsou informace analyzovány a vytvořeny
soudy o hodnotách.
  * Revizí se rozumí reflexe postupu prostřednictvím dat z autoevaluace za účelem vytvoření
rozhodnutí pro strategického plánování.

Autoevaluace (sebe-evaluace) školy je systematickým hodnocením dosažených cílů dle předem
stanovených kritérií, prováděným pracovníky školy. Je autoregulačním mechanismem vlastní
pedagogické práce školy. Poskytuje zpětnou vazbu o kvalitě a úrovni dosažených cílů vzhledem k
projektovaným cílům. Vzhledem k tomu, že v české pedagogické literatuře je využíváno pojmů
sebe-evaluace a autoevaluace ve stejném významu, doporučujeme rovněž využívat těchto pojmů stejným
způsobem.

Schematicky lze tyto rozdíly mezi hodnocením a evaluací shrnout následujícím způsobem:

                                             HODNOCENÍ
                                       (neřízené hodnocení)

                                             EVALUACE
                                        (řízené hodnocení)

Kritéria:
  * nejsou vymezena;
  * indikátory výkonu nejsou stanoveny explicitně;
  * nejsou sdílena mezi partnery.

Kritéria:
  * jsou vymezena explicitně a odsouhlasena;
  * jsou stanoveny specifické oblasti priorit založené na vymezených cílech;
  * jsou formulovány indikátory výkonu.

Evaluační plán:
  * není přesně stanoven;
  * není jasné, co kdo bude dělat;
  * není konzistentní s cíli;
  * není připravován záměrně, je použit v případě potřeby.

Evaluační plán:
  * je strukturovaný;
  * je daná jasná odpovědnost;
  * jsou definovány explicitní vztahy s cíli;
  * vyžaduje detailní plánování.

Metody:
  * nejsou předem stanoveny;
  * metody jsou nekonzistentní;
  * nepromyšlená analýza dat.

Metody:
  * systematické;
  * přesně určené zdroje dat;
  * použit reprezentativní vzorek;
  * evaluační nástroje odpovídají metodám použitým pro sběr dat;
  * systematická analýza dat;
  * vypracování zprávy.

                                              Citace:

[1] - BENNET, R ; GLATTER, R. ; LAVARIC, R.. London, 1994.

[2] - NEZVALOVÁ, D. Kvalita a její řízení ve škole. Učitelské listy č. 2, roč. 9, s. 6 - 8. 2001.

[3] - NEZVALOVÁ, D. Jak pojímáme kvalitu a řízení kvality ve vzdělávání. Referát na konferenci
Řízení kvality ve vzdělávání, Olomouc. 2001.

[4] - NEZVALOVÁ, D. Pedagogická evaluace ve škole. Učitelské listy č. 4, Příloha pro ředitele, s. I
- IV. 2001.

[5] - NEZVALOVÁ, D. Pedagogická evaluace ve škole. In: Eger, L.: Komunikace školy s veřejností, s.
52 - 65. Plzeň, 2001.

[6] - PRŮCHA, J ; WALTEROVÁ, E. ; MAREŠ, J.. Pedagogický slovník. Praha, 1995.

[7] - PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno, 1996.

[8] - ROGERS, L ; BADHAM, L.. Evaluation in the management cycle. In: Bennett, N. (ed): Improving
educational management through research and consultancy. London, 1994.

[9] - ROUPEC, P. Vedení školy. Autoevaluace. Praha, 1997.

[10] - RÝDL, K. et al. Sebehodnocení školy. Praha: Strom, 1998.

[11] - TIPPLE, C. Measuring achievement. Education, 29. 1989.

                                          Přiřazené DUM:

Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.