Přednášky  z  pedagogiky  (jaro  2019)   Tomáš  Janík,  Ins@tut  výzkumu  školního  vzdělávání  PdF  MU   Škola  –  učitelé     vyučování  a  učení   kurikulum     Obsah  přednášky   1.  Informace  o  předmětu   2.  Škola:  idea  a  vývoj   3.  Učitelská  profese   4.  Vyučování  a  učení   5.  Kurikulum   TemaLcké  okruhy  přednášek  (KS)   Předmět tvoří tři obsáhlejší bloky: (a) teorie a praxe školy, (b) teorie a praxe kurikula, (c) teorie a praxe výuky. V prezenčním studiu těmto blokům odpovídá obsahové zaměření povinně volitelných seminářů. 1.  3.  -­‐  prof.  T.  Janík  (18:00  uč.  50)     Vzdělávací  a  školský  systém,  škola  jako  insLtuce  a  organizace   Kurikulum:  cíle  a  obsahy  školního  vzdělávání  a  jejich  transformace.   Výuka:  vyučování  a  učení,  aktéři  a  procesy  školní  výuky   Učební  úlohy  a  mezinárodní  srovnávací  výzkumy     29.  3.  -­‐  doc.  P.  Knecht  (18:00  uč.  50)                                                     Školní  pedagogika  jako  klíčová  disciplína  učitelské  profese.     Vzdělávací  a  kurikulární  poliLka,  kurikulární  dokumenty   Vzdělání,  vzdělávání  a  vzdělanost:  poje[,  teorie  a  obecné  cíle  vzdělávání   Učebnice  a  další  didakLcká  média   Pedagogický  výzkum  jako  pomocník  učitele       29.4.  -­‐  doc.  J.  Kratochvílová  (18:00  uč.  50)     Hodnocení  učebního  procesu  a  výsledků  žáků  –  typy  a  funkce     Hodnocení  výsledků  žáků  –  formy,  základní  požadavky  na  hodnocení     Zkouška   Tematické okruhy ke zkoušce viz osnova předmětu v IS.MU (totožné s tématy přednášek). V den zkoušky student nejdříve absolvuje písemný test. Po jeho úspěšném vykonání tentýž den následuje ústní zk. Při hodnocení testu známkou F, je student povinen přihlásit se na opravný termín. •  Student kombinovaného studia odpovídá na tři otázky (TP školy, TP kurikula a TP výuka) s ohledem na kreditové hodnocení.   Elektronická  studijní  opora   •  Je  umístěna  ve  studijních  materiálech  (PDF  dokument).   •  Dokument  by  měl  být  pouze  oporou.  Předpokládá  se   intenzivní  samostatné  studium  odborné  literatury  (viz  povinná     a  doporučená  literatura  uvedená  na  přednáškách).   Literatura   Povinná:     •  Pasch,  M.,  et  al.  (1998).  Od  vzdělávacího  programu  k  vyučovací  hodině.  Praha:  Portál.  Kniha   je  k  dispozici  v  knihovnách  MU.     Doporučená:   •  Janíková,  M.,  et  al.  (2009).  Základy  školní  pedagogiky.  Brno:  Paido.  Kniha  je  k  dispozici  v   knihovnách  MU  nebo  je  k  zakoupení  za  118  Kč  zde.   •  Horká,  H.,  Filová,  H.,  Janík,  T.,  &  Kratochvílová,  J.  (2009).  Studie  ze  školní  pedagogiky.  Brno:   MU.  Kniha  je  k  dispozici  v  knihovnách  MU  nebo  je  k  zakoupení  za  125  Kč  zde.   •  Janík,  T.,  Maňák,  J.,  &  Knecht,  P.  (2009).  Cíle  a  obsahy  školního  vzdělávání  a  metodologie   jejich  utváření.  Brno:  Paido.  Kniha  je  k  dispozici  v  knihovnách  MU.   •  Viz  katalog  předmětů  v  IS.MU  –  bude  vždy  upřesněno  na  přednáškách     +  Pedagogické  časopisy  (jsou  dostupné  on-­‐line).   •  Pedagogika,  Pedagogická  orientace,  Orbis  scholae,  Studia  paedagogica,  Komenský   Pro  fajnšmekry:     Pejy,  G.  (2009).  Evidence-­‐based  teaching.  Cheltenham:  Nelson  Thornes.   Vědy  o  výchově   Pedagogika   Obecná   pedagogika   Historiografická   pedagogika   Srovnávací   pedagogika   ...   Filosofie   výchovy   Sociologie   výchovy   Pedagogická   psychologie   ...   Školní   pedagogika   Teorie  a   praxe  školy   Teorie  a   praxe   kurikula   Teorie  a   praxe  výuky   (didakLka)   Mimoškolní   pedagogika   ...   Základní    disciplíny  Specializované  disciplíny   hjps://www.youtube.com/watch?v=qenxSUOePaM&feature=player_embedded     Škola  –  co  je...   Škola:  co  je  to  škola...?   Škola  –  scholé  =  prázdeň,  tj.  volnost,  příležitost  či   možnost  věnovat  se  vlastnímu  vzdělávání.   „V  intervalu  ’nedělním’  se  setkávají  svobodní  příslušníci   obce  se  skutečným  poznáváním  sebe,  světa,  s  příležitos[   věnovat  se  záležitostem  vyššího  řádu,  které  jsou  cestou   k  emancipaci  z  ’aischolia’,  povrchního  zauje[  a   zaneprázdněnosL  všednostmi  a  denním  shonem“     (Waletrová  et  al.,  2004,  s.  19)         Škola   •  Vznik  školy,  resp.  výuky  organizované  ve  školních   třídách  před  5  Lsíci  lety  na  území  Mezoptámie  a   Egypta.   •  Klíčový  byl  objev  písma  –  psaní  =  složitá  dovednost  –   nebylo  snadné  se  ji  běžně  naučit,  začalo  se  jí  cíleně   vyučovat.   •  Výuka  písma  se  ukázala  jako  účinná  a  efekLvní  –  začaly   se  zprostředkovávat  i  další  dovednost  a  znalosL.   •  Škola  –  jedna  z  nejúspěšnějších  insLtucí  kulturních   dějin.       Škola   •  Škola  je  společenská  insLtuce,  jejíž  tradiční   funkcí  je  poskytovat  vzdělání  žákům  příslušných   věkových  skupin  v  organizovaných  formách   podle  určitých  vzdělávacích  programů.     •  Poje[  a  funkce  školy  se  mění  se  změnami   společenských  potřeb.       (Průcha,  Walterová,  Mareš  2003,  s.  238)       Historie   (vývoj  školy)       STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...         STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...     AGRÁRNÍ     SPOLEČNOST   INDUSTRIÁLNÍ     SPOLEČNOST   INFORMAČNÍ   SPOLEČNOST       STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...     Filosofie   Církev   Hospo-­‐ dářství   Stát   Církev   Stát  Filosofie   Hospodářství   Stát   Hospo-­‐ dářství  Církev   Filosofie   Hospodářství   Věda     (filosofie)  Stát   Církev       •  Škola  dospělých  –  filosofování  a  další   obory   •  Sokrates,  Platon,  Aristoteles  požadují   ucelené  vzdělání  pro  všechny  svobodné   občany  –  základ  veřejného  vzdělávání   •  Škola  pro  dě@  svobodných  občanů   (vládnoucí  vrstva):  čtení,  psaní,  počítání   •  Zprostředkování  Písma   •  Kláštery  a  klášterní  školy  –  centra  vzdělanos@  (vzdělávání  kleriků)   •  Vzdělávání  lidu  je  věcí  cechů  (řemesla),  později  i  školy   (Bürgerschulen)  zprostředkovávající  znalos@  a  dovednos@  pro   obchod  –  čtení,  psaní,  počítání     •  Vznik  univerzit  –  center  vysokého  učení  (i  profesního:  kněží,   lékaři,  právníci  –  později  učitelé  jako  učení  bakaláři  či  magistři)       •  Oslabuje  vliv  církve  –  osvícenství  –  do  popředí  se  dostává  věda:   člověk  zkoumá,  experimentuje  –  univerzitní  výuka  –  např.  pitvy   (nejen  praxe,  ale  i  budování  teorie  rozborem,  tj.  analýzou)   •  Fascinace  přírodními  vědami  a  jejich  aplikacemi  (stoleo  páry)   •  Budování  školství  jako  systému  státem  (reglementace)  –  důležité   pro  vzestup  gramotnos@     •  Školy  pro  dě@  lidu  –  učitel  s  rákoskou  –  škola  prostředkem   disciplinace  –  autorita@vní  přístupy       •  Humanizace  školy  a  vzdělávání  jako   reakce  na  předchozí  „rákoskovou  školu“   •  Reformní  pedagogické  hnuo,  Nová   výchova,  pedagogický  pragma@smus   •  Obrat  k  dítě@  –  víra  v  dítě,  v  jeho  tvořivé   síly  a  tvořivost  –  svoboda  a  odpovědnost   •  Ak@vní  činná  škola,  projektová  výuka,   učení  objevováním,  samoučení   •  Vynalézá  se  moderní  didak@ka   •  Popření  výdobytku  humanizované,  svobodné,  ak@vní  školy  z   období  reformní  pedagogiky   •  Obrat  k  autorita@vnos@,  poslušnos@  a  jednomu  světonázoru,   omezování  autonomie  v  myšlení  a  jednání  lidí  ve  škole   •  Škola  jako  služebná  totalitní  ideologie  –  výchova  a  vzdělávání   jako  indoktrinace   •  Úprava  cílů  a  obsahů  vzdělávání  i  výukových  prak@k  (symboly  a   rituály  ve  jménu  ideologie)      •  An@autorita@vní  naladění  jako   reakce  na  období  před  1989   •  Vnitřní  proměna  školy  přispěním   angažovaných  učitelů     •  Alterna@vní  školy  –  návaznost  na   přerušenou  tradici  reformní   pedagogiky  a  nové  tvořivé  přístupy   k  rozvoji  školy   •  Kobercová  „reforma“,  proměny   uspořádání  třídy,  počítače  a   tablety  do  škol,  otevírání  školy       Současné  proměny  školy   Škola: včera – dnes – zítra Škola: včera – dnes – zítra Škola: včera – dnes – zítra ?   Náročné funkce a cíle školy? Různá očekávání? Kritika školy... Jízdní  řád:  kdy-­‐odkud-­‐kam-­‐o  čem     •  Tři  scénáře  budoucnos@  školy  a   učitelské  profese  (OECD)   pokračování     posilování     oslabování   •  Postřehy  svědčící  o  naplňování   scénářů  posilování  a  oslabování   Scénáře  vývoje  školy  (upraveno  dle  OECD...)   Pokračování     současného  stavu   Udržování  byrokraLcky  řízených  školských   systémů  (tradiční  model)   Posilování     funkcí  školy   Školy  jako  hlavní  střediska  společenského   života  obcí  (model  komunitní  školy)   Školy  jako  organizace  zaměřené  na   procesy  učení  (model  učící  se  školy)   Oslabování     funkcí  školy   Sítě  učících  se  v  podmínkách  společnosL   sí[  (učební  sítě)   Uplatňování  tržních  mechanismů  ve   vzdělávání  (tržní  model  školy)   Scénář:  posilování   Scénář:  oslabování   budování  školského  systému   povinná  školní  docházka   budování  systému  a  uč.  přípravy   rozvinu[  učitelského     povolání  do  profese   (vzestup  –  presLž)       rozvoj  školy     jako  silné  insLtuce   zvládající  nové  výzvy     humanizace  školy     obrat  k  dítěL                       ped.  reformismus   znevažování   školy  a  učitelů     heroická  očekávání  vs.   reálné  možnosL  školy   posilování  poje[  učitele   jako  úředníka  a  technokrata     de-­‐kvalifikace   (snižování  požadavků  na  vstup)   deformace     učitelské  přípravy     odliv  z  učitelské  profese     a  stárnu[  uč.  sborů       •  Budování  školských  systémů  a  zavádění  povinné   školní  docházky  má  zásadní  přínos  pro  zvýšení   gramotnosL  obyvatelstva  a  pozdvižení  jeho   kulturní  úrovně.   •  Pozdvižení  učitelského  vzdělávání  z  učitelských   ústavů  (sekundární  či  postsekundární   vzdělávání)  na  fakulty  univerzit  (terciérní   vzdělávání)  je  odpovědí  na  skutečnost,  že   učitelství  musí  být  znalostně  založenou  profesí   předpokládající  náročnou  přípravu.     Vlivy  působící  ve  směru  posilování   budování  školského  systému  a  učitelské  přípravy   •  Formování  školských  systémů  je  současně   procesem  vyhraňování  pedagogických  profesí  –   zejména  profese  učitelské.   •  Učitelské  profesi  je  v  systému  svěřována   speciální  úloha  (výchova  a  vzdělávání  dě[),  která   je  vnímána  jako  společensky  i  individuálně   závažná  –  tudíž  je  vznášen  požadavek  na   profesionalitu.   •  Učitelstvo  „dělá  kariéru“  –  realizuje  společenský   vzestup  (zvláště  dobře  je  to  patrné  u  učitelů   primárních  škol)  a  těší  se  relaLvně  vysoké   presLži  (jakkoliv  učiteli  samými  presLž  jejich   stavu  nemusí  být  vždy  vnímána  jako  vysoká).   Vlivy  působící  ve  směru  posilování   rozvinuo  učitelského  povolání  do  profese   •  Pedagogické  profese  jsou  aktérem  poziLvních   posunů  v  náhledu  na  člověka/dítě.   •  Přispívají  k  humanizaci  školy  a  potažmo  společnosL:   s  narůstající  empaLí  a  porozuměním  se  obracejí  k   dítěL  a  podávají  mu  pomocnou  ruku.   •  Učitelstvo  vynalézá  pedagogiku  a  didakLku,  čímž   napomáhá  zefekLvňovat  vzdělávání,  takže  se  daří   relaLvně  účinně  poskytovat  vzdělávání  zvyšujícímu   se  počtu  osob  po  delší  dobu.     Vlivy  působící  ve  směru  posilování   humanizace  školy,  obrat  k  dítě@,  ped.  reformismus   •  Škola  je  nakonec  možná  jednou  z  mála  insLtucí,  které   dávají  naději,  že  zvládneme  i  ty  nejnáročnější  výzvy   jako  jsou  informační  exploze,  zvyšující  se  heterogenita   žáků,  migrace  apod.   •  Společnost  nedisponuje  jiným  srovnatelným   systémem,  který  by  se  týkal  všech  (nejen  dě[,  ale  i   jejich  rodin  a  širších  komunit),  v  případě,  že  mají  školy   dostatek  sil  a  expertnosL,  může  se  s  nimi  v  tomto   ohledu  počítat  (naopak:  necháme-­‐li  školy  padnout  na   kolena,  stanou  se  samy  problémem  nás  všech).   Vlivy  působící  ve  směru  posilování   rozvoj  školy  jako  silné  ins@tuce  zvládající  nové  výzvy   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   znevažování  školy  a  učitelské  profese   •  Je  vykreslován  obraz  školy  jako   muzea  starých  pokladů,  které   nikdo  nikdy  nebude  k  ničemu   potřebovat.   •  Učitel  je  prezentován  jako   profesionálně  deformovaný   (vztyčený  ukazovák).   •  Jakožto  nectnost  je  učitelům   předhazována  lenost...   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   heroický  obraz  vs.  nízká  subjek@vně  vnímaná  zdatnost   •  Heroický  obraz  učitele  a  školy,  od  nichž  se   očekává  vyřešení  všech  možných  problémů   světa,  kontrastuje  se  slabším  profesním   sebevědomím  učitelů  (srov.  výzkum  TALIS).   •  Namísto  funkčního  rozlišení  a  zapojení  širšího   spektra  pedagogických  profesí  se   nezvladatelně  rozšiřuje  záběr  učitelské   profese.   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   pojímání  učitele  jako  úředníka  a  technokrata   •  Pro  středoevropské  poje[  učitele  jako  vykonavatele   státního  zadání  v  byrokraLzovaném  školském  systému   je  charakterisLcká  tzv.  úřednická  mentalita  (srov.  něm.   Unterrichtsbeamte  –  úředník  pro  výuku).   •  K  posilování  úřednického  charakteru  učitelské  profese   může  docházet  také  vlivem  nevhodně  koncipovaných   standardů  a  kariérních  systémů  či  formalistního   zavádění  školských  reforem.   •  V  systémech,  kde  významnou  roli  hraje  testování  žáků,   se  učitelé  stávají  technokraty  a  vzdělávací  proces  se   stává  standardizovanou  technologií.   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   odliv  z  učitelské  profese  a  stárnuo  učitelských  sborů   •  Nedostatečné  finanční  ohodnocení,  nízká  atrakLvita,   nemožnost  kariérního  vzestupu  v  kombinaci  se   zvyšujícími  se  náročnos[  učitelské  práce  vede  k  odlivu   z  profese  a  k  problémům  s  rekrutováním  mladých   učitelů.   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   de-­‐kvalifikace:  snižování  kvalifikačních  požadavků   •  Jednou  v  souvislosL  s  finanční  krizí,  jindy  v  souvislosL   se  vzdělávací  expanzí  se  objevují  články  sugerující   nezbytnost  de-­‐kvalifikace.   •  Na  místech  učitelů  se  tu  a  tam  objevují  lidé  (místy  bez   příslušné  kvalifikace)  označovaní  jako  koučové  či   poradci  –  posouvá  se  chápání  učitelské  role.   Návrh  na  snížení   kvalifikačních  požadavků     na  bakalářskou  úroveň...   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   deformace  učitelské  přípravy     •  Strukturování  učitelského  studia  na  Bc.  a  NMgr.  a   dominance  návazného  na  úkor  souběžného  modelu   odklání  studium  od  praxe  a  zapříčiňuje  jeho  omezenou   účinnost.   •  Nová  vlna  „experimentování“  s  učitelským  studiem   (2016+)  v  rámci  vnitřních  akreditací  na  univerzitách   patrně  vyús[  v  rozrůzněnost,  nepřehlednost  a   nekompaLbilitu  učitelského  studia  napříč  fakultami.   •  Znejasnění,  co  (všechno)  je  a  bude  studiem  učitelství,   povede  k  rozostření  obrazu  učitelské  profese  ve   společnosL  a  zproblemaLzuje  utváření  idenLty   učitelské  profese  na  její  cestě  do  neznáma...   Scénář:  posilování   Scénář:  oslabování   naplňují  se  oba  scénáře     souběžně  dochází     k  re(de)profesionalizaci   učitelství   Školy  (v)  budoucnos@   •  Bude  pokračovat  decentralizace  školství  –  školy  budou  více   vyrůstat  zespoda  a  rozvíjet  se  zevnitř,  budou  se  více  síťovat   •  Školy  se  více  otevřou  svému  okolí  (posílí  v  nich  princip   regionálního)  a  stanou  se  vzdělávacími  centry  komunit     •  Ve  větší  míře  se  ze  škol  stanou  celodenní  školy  jako  insLtuce   komplexní  edukační  péče  –  posílí  v  nich  interprofesionalita   •  Školy  se  vyprofilují  (najdou  „svoji“  parketu)  a  zlepší  sebeprezentaci   •  Populace  žáků  bude  více  rozrůzněná  (sociálně,  kulturně,  jazykově   apod.),  školy  budou  přehodnocovat  zaběhané  způsoby  práce   •  Význam  základních  kulturních  technik  (čtení/psaní/počítání)  a   vědění  o  sobě  a  světě  bude  zachován  a  vzroste  význam  tzv.   měkkých  a  přenositelných  kompetencí:  umět  si  klást  cíle,  učit  se  učit   •  Učitelé  rozšíří  svoji  aprobovanost  o  nové  dimenze  nad  rámec   tradičních  vyučovacích  předmětů   Chvála  a  zatracení  školy  a  učitelů   Lesk  a  bída  učitelské  profese...   •  Na  počátku  bylo  Slovo:  povolání  (vocaLo  /  Beruf  /  Calling).   •  Povolání  v  původním  (sakrálním)  a  přeneseném  (světském)   významu.   •  Povolání  –  profese  (učené)  a  příprava  na  ně  na  univerzitách   péče  o  duši     náboženství   teologická  fakulta   kněží   péče  o  zdraví   medicína   lékařská  fakulta   lékaři   péče  o  vztahy     právo   právnická  fakulta   právníci   •  Povolání  se  během  dějinného  vývoje  dále  diferencovala  –  jde  o   zajištění  základních  funkčních  systémů  (ve)  společnosL.   •  Pro  moderní  společnost  jsou  charakterisLcké  čtyři  systémy:  vedle   náboženství,  zdraví  a  práva  se  jakožto  systém  formuje  oblast   výchovy  a  vzdělávání  (vč.  budování  školských  systémů  –  učitelé).   vzdělávání   pedagogika   arLsLcká  fakulta   učitelé   ?1  co  jsou  profese            I          ?2  jak  se  rodí/učí  profese      I          ?3  transdisciplinární  didakLka     •  Pedagogické  profese:  ideál   práce  na  člověku  /  rozvoj   lidskos@.   •  Utvářejícím  prvkem  a  hlavním   předmětem  činnosL  je  zde   vedení  (ped-­‐agogia),     •  resp.  provázení,   podporování,  vytváření   příležitos[  k  rozvoji...   jiných     •  tradičně  dě[,  moderně   veškerenstva...   Vyznačují  se  vysokou  vnitřní  dynamikou  a  rozrůzněnos[:  učitelé,   vychovatelé,  sociální  (volnočasoví)  pedagogové,  speciální   pedagogové,  andragogové  apod.  –  jsou  (mohou  být)  více  či  méně   vázáni  na  školu  či  jiné  zpravidla  výchovné  a  vzdělávací  insLtuce.   ?1  co  jsou  profese            I          ?2  jak  se  rodí/učí  profese      I          ?3  transdisciplinární  didakLka     •  Učitelství  jako  centrální  typ  pedagogických  profesí.   •  V  průběhu  vývoje  se  učitelství  profesionalizovalo  –  nabylo   řady  charakteris@k  profesí  a  vyformovalo  své  profesní  pole.   •  Odehrálo  se  to  tak,  že  učitelství  se  v  širším  rámci  pedagogiky  a   pedagogických  profesí  utvářelo  zaměřením  pozornos@  a   specializací  na  ins@tucionalizované  (typicky  školní)   vzdělávání,  jehož  dominantní  formou  je  výuka.   •  Vyformováním  učitelské  profese  se  dalo  vzniknout  didak@ce   jako  profesní  disciplíně  s  akademickým  ukotvením  (zejména   díky  vysokoškolskému  vzdělávání  učitelů).   •  Současně  došlo  k  zakotvení  učitelství  do  oborů  (učitel  je   učitelem  něčeho,  a  nikoliv  ničeho  či  čehokoliv),  což  umožnilo   rozvinout  oborové  didak@ky  jako  profesní  disciplíny   oborových  učitelů.   ?1  jak  se  rodí/učí  profese            I          ?2  co  jsou  profese          I          ?3  transdisciplinární  didakLka     Vyučování   •  Vyrůstá  ze  starosL  starší  generace  o  mladší.   •  Druh  pedagogického  jednání,  které  směřuje  k   podpoře  učení  žáků.   •  Záměrná,  plánovaná  činnost,  při  níž  učitel   poskytuje  žákům  podněty  s  cílem  rozvíjet  jejich   znalosL,  dovednosL,  kompetence...   •  „Správně  vyučovat  znamená  způsobovaL,  aby  se   žák  učil  hbitě,  s  chu[  a  důkladně“  (JAK).   •  Vyučování  –  vytváření  příležitos[  k  učení.   •  Učení  –  psychický  proces  –  získávání  zkušenos[,   utváření  jedince.   Vyučování   •  Je  nasměrováno  k  podpoře  učení   •  je  vedeno  cíli   •  odvíjí  se  od  konfrontace  s  obsahem  (učivo)   •  odehrává  se  v  určitých  podmínkách   •  uplatňují  se  při  něm  určité  organizační  formy,   metody,  prostředky,  média.   Vyučování   •  V  nejširším  smyslu  jde  o  každé  působení  (i   nezamýšlené  či  náhodné),  jehož  důsledkem  se  někdo   něco  (na)učí  –  “vyučuje  i  život”,  “dává  nám  lekce”.   •  V  širším  smyslu  jde  o  více  či  méně  úmyslné  působení,   které  si  nenárokuje  školní  charakter  –  působení  autorit   (např.  náboženských),  proroků,  kazatelů  –  často  se   vztahuje  k  mimoškolním  akLvitám  (model  mistr-­‐učeň).   •  V  užším  smyslu  jde  o  záměrné,  reflektované  a   metodické  ovlivňování  učebního  procesu  (zpravidla   školní  vyučování  –  odehrává  se  ve  specifické  formě  –   při  výuce).   •  V  nejužším  smyslu  jde  o  slovně-­‐názorné  prezentování   jistých  poznatků  –  přednášení  (docere  –  učit).         •  Potřeba  didakLky  vzniká  tam,  kde  se  nastolí  otázka  po  vztahu   vědění  k  učícímu  se  subjektu.     •  V  tahu  toho,  jak  se  historicky  formuje  školský  systém,  se  této   otázky/výzvy  ujímají  učitelé  –  [m  pro  ně  vzniká  „jejich“  profesní   pole  a  vymezuje  se  jejich  hlavní  profesní  úloha.   •  Uvádět  do  vztahu  vědění  a  lidi  –  tato  myšlenka  se  ozývá  v   Komenského  „učit  všechny  všemu  všestranně“  –  tato   nejdemokraLčtější  utopie  je  základem  veškeré  didakLky   (Schneuwly,  2014).   •  Komenského  didakLka  je  teorií  tří  silně  provázaných  aspektů      docere  (vyučovat)  –  discere  (učit  se)  –  scire  (vědění)    vymezuje  obecné  zákonitosL  potřebné  k  vytvoření  „methodus“.   •  ...v  tomto  ohledu  je  didakLka  základem  učitelské  profese,  jejího   výkonu  i  přípravy  na  ni.   ?1  co  jsou  profese            I          ?2  jak  se  rodí/učí  profese      I          ?3  transdisciplinární  didakLka     ...a  co  je  specifické     pro  učitelskou  profesionalitu?   d o c e r e   d   i   s c e r e   s c   i   r e   Komenský:   učitel  uvádí  (docere)     vědění  (scire)     do  vztahu  s  učícími  se  (discere).   Kla~i:   učitel  aranžuje    plodné  setkání     určitých  žáků     s  určitými  obsahy.   Zaměření  pozornos@  k  obsahu     aneb  od  obsahu  k  žákově  znalos@       žákučitel   tvůrce   kurikula     rovina   obsahů     rovina   transformací     rovina   aktérů   učení  vyučování     rovina     procesů   oborové   obsahy   kurikulární   obsahy   obsahy   výuky   znalos@  jako   obsahy  mysli   ontodidak@cká   transformace   psychodidak@cká   transformace   kogni@vní   transformace     Část  Ii   ontodidakLcká  transformace     aneb  od  oborových  obsahů  ke  kurikulárním  obsahům     Tvůrce  kurikula  na  cestě  do  VÚP/NÚV   za  účelem  tvorby  RVP   Ontodidak@cká  transformace     •  Oborové  obsahy  –  fakta,  pojmy,  struktury  oborů   vědeckých,  uměleckých,  technických  a  jiných.   •  Transformace  oborových  obsahů  může  mít  různé   formy  podle  funkce,  kterou  má  plnit.     •  Transformace  pro  další  badatele  v  oboru.   •  Transformace  pro  aplikační  či  technologickou  oblast.   •  Transformace  při  popularizaci  pro  širší  veřejnost.   •  Transformace  pro  školy  různých  typů  a  stupňů.     •  Ontodidak@ka  –  úkolem  je  analyzovat  obsahy  vědních   a  jiných  oborů  s  cílem  jejich  didakLckého  zpracování  v   kurikulu.   •  Výběr  obsahu  aneb  čemu  vyučovat?   •  Legi@mizace  obsahu  aneb  proč  tomu  vyučovat?   •  Strukturování  obsahu  aneb  jak  jej  uspořádat?   •  O  tyto  otázky  se  vedly  spory  →  obsah  vzdělávání   vymezený  v  kurikulu  se  proměňuje  s  [m,  jak  se  střídají   historické  epochy.   •  Průvodním  jevem  proměn  je  zápas,  který  obory  vedou   se  záměrem  vydobýt  pro  sebe  místo  v  kurikulu  a  zajisLt   tak  svoji  reprodukci.     •  „…zápas  o  učební  plán...  zápas  o  uskladnění   duchovních  sil  ve  škole“ (Weniger  1952,  s.  22).   Ontodidak@cká  transformace     • Kurikulární  obsahy  jsou  v  kurikulárních  dokumentech   uspořádány  zpravidla  do  vzdělávacích  oblaso  nebo   vyučovacích  předmětů.     • Vyučovací  předměty  „vymezují  rámec  učiva  a  zároveň   poskytují  předpoklady  pro  odbornost  výuky  [m,  že  jsou   zakotveny  v  jednotlivých  specializovaných   oborech“  (Slavík,  1999,  s.  220).     • Vyučovací  předměty:   •  jsou  způsoby  myšlení  o  určitých  jevech;     •  nejsou  vědami  v  „kapesním  vydání“;  transformují  je  s   ohledem  na  žáky  a  na  cíle  vzdělávání.   • Vztah  obor  –  vyučovací  předmět  jako  klíčový  problém   tvorby  kurikula.   Ontodidak@cká  transformace     Část  Iii   psychodidakLcká  transformace     aneb  od  kurikulárních  obsahů  k  obsahům  výuky     Jak  vás  to  ve  škole  učili,  že  tomu  nerozumíš…!?   •  Aranžování  „plodného  setkání  určitých  děo  s  určitými  vzdělávacími   obsahy“  (Kla~i  1967,  s.  121).   •  Učitel  vybírá  „nejúčinnější  analogie,  ilustrace,  příklady,  vysvětlení,   slovní  demonstrace,  způsoby  znázorňování  a  formulování  tématu,   které  jej  učiní  srozumitelným  pro  jiné“  (Shulman  1986,  s.  9)  →   reprezentace  obsahu.   •  Učitel  nabízí  ve  výuce  různé  reprezentace  obsahu  s  cílem  podněcovat  u   žáků  procesy  utváření  a  rozvíjení  znalos[  –  dovednos[/kompetencí...   •  Reprezentace  obsahu  jako  nástroj  séman@zace  (nabývání  /  rozšiřování   obsahu)  s  cílem  porozumět  obsahu  na  základě  dorozumívání  se  o  něm.   Psychodidak@cká  transformace     EXPERT   ŽÁK   Kontext  oboru   Kontext  přirozené   zkušenos3       Didak@cký  metajazyk    učení          vyučování   Dvojdimezionálnost  psychodidakLcké  transformace     (upraveno  dle  Slavík,  Janík  2007,  s.  272;  srov.  také  Jelemenská  et  al.  2003)   žákovi  blízká  reprezentace  žákovi  vzdálená  reprezentace   Část  Iiii   kogniLvní  transformace     aneb  od  obsahů  výuky  ke  znalostem...   •  Kogni@vní  transformace  –  obsah  se  stává  znalos[.   •  Znalos@  –  výsledek  procesu  poznávání  (učení);  kogniLvní   struktura  zahrnuje  zapamatované  informace  vč.  porozumění   vztahům  mezi  nimi.   •  Utváření  znalos[  –  konstruk@vní  proces:  nové  znalosL   zabudovány  do  dosavadních  kogniLvních  struktur.   •  DěL  si  přinášejí  do  školy  řadu  představ,  které  se  ukáží  jako   neadekvátní,  nepřesné;  nekompaLbilní  s  věděním   prezentovaným  ve  škole.     …prekoncepce,  miskoncepce,     intui@vní  představy,  naivní  teorie…       Kogni@vní  transformace     Vosniadou,  Brewer  (1992);  Doulík  (2005);  Mandíková  (2006);  Janík  (2007)   Země  jako  zploštělá  koule   Země  jako  dutá  koule   Dvojí  Země   Země  ve  tvaru  disku   Země  ve  tvaru  obdélníka   Vosniadou, Brewer (1992) •  Dítě  má  svoji  představu  o  tom,  jaké  věci  jsou  a  jak   fungují.   •  Škola  je  garantem  „správné“,  tj.  kulturně  a  vědecky   akceptované  verze  toho,  jaké  věci  jsou  a  jak  fungují.   •  Rozpor  mezi  žákovou  prekoncepcí  a  vědeckou   koncepcí  →  kogni@vní  konflikt.   •  Kogni@vní  konflikt  –  motor  konceptuální  změny.   •  Konceptuální  změna  jako  přestavba:     žákovská  prekoncepce  →  vědecká  koncepce.   Kogni@vní  transformace     •  KogniLvní  konflikty  –  vyvolané  prostřednictvím   manipulace  s  reprezentacemi.     •  Na  manipulaci  s  reprezentacemi  je  založeno  modelování   a  řešení  učebních  úloh  →  kogniLvní  operace.     •  Žáci  jsou  uváděni  do  didakLcky  připravených  situací   (učebních  úloh),  jejichž  řešení  vyžaduje:   •  interpretovat  reprezentace   •  třídit  reprezentace     •  konfrontovat  reprezentace…   •  Reprezentace  ztvárňují  obsah  a  lze  z  nich  vyvozovat,   jaký  význam  kdo  obsahu  dává,  resp.  jak  obsahu  rozumí.   KogniLvní  transformace   Manipulace  s  reprezentacemi  ve  výuce   Reprezentace  (A)   konstruovaná  učitelem   (schéma  el.  obvodu)     Reprezentace  (B)   konstruovaná  žáky   (zapojení  el.  obvodu)   Žáci  jsou  uvedeni  do  didakLcky  připravené  učební  situace,  kdy   konstruují  reprezentaci  (B)  analogickou  k  reprezentaci  (A).   Učebnice:  142/11:  Změř,  jak  se  mění  proud  procházející  rezistorem,  když  měníš   napě[  na  svorkách.  Výsledky  měření  zapiš  do  tabulky.  Znázorni  grafem  závislost   proudu  procházejícího  rezistorem  na  napě[  mezi  svorkami.     Komplementarita  vícečetných  reprezentací  –  jejich  kogniLvní  integrace  zakládá   porozumění  (zde:  Ohmův  zákon:  I  =  U/R).   U I = ----- R el. napětí je  fyzikální  veličina,   která  se  nazývá   el. odpor je  fyzikální  veličina,   která  se  nazývá   el. proud je  fyzikální  veličina,   která  se  nazývá   ohmmetr měří   voltmetr měří   ampérmetr měří   ohm (Ω) jednotkou  je   volt (V) jednotkou  je   ampér (A) jednotkou  je