Děti 03.jpg Zora Syslová, Lucie Grůzová Děti 02.jpg qMyšlenkový směr, který zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí. qHistorické období na přechodu středověku a novověku (15. a 16. století). qRenesanční humanismus: - rozvinul znalost klasické antiky qModerní humanismus: - rozvinul lidskou svobodu, právní a sociální ochranu jednotlivců Děti 03.jpg Křesťanské náboženství a boha jako takového renesance nezavrhuje, jen již není na prvním místě – vystřídal ho člověk. Vzorem je kultura starověkých Řeků a Římanů. Člověk se tak stává středem veškerých zájmů, ve smyslu „Nic lidského mi není cizí“. Jinak řečeno, od církví rigidně daného života se jedinec obrací k životu pozemskému (světskému), ve kterém využívá všech nabízených radovánek. Děti 02.jpg Středověké školství je humanisty podrobeno ostré kritice. Ti odmítají nadvládu církve nad školami a bojují proti scholastice, která způsobila formalismus (zdůrazňování formy na úkor obsahu) a verbalismus (důraz na slovní vyjádření bez hlubšího obsahu) ubíjející ducha člověka. Kritizují neživotnost středověké školy, její častou nemilosrdnou disciplínu a preferují zavádění předmětů postavených na novém vědeckém poznání jako je dějepis, fyzika, přírodověda nebo zeměpis. Děti 03.jpg Reformní hnutí (přelom 19. a 20. století) Hnutí kritizovalo zejména to, že: qŠkoly připravovaly ukázněného občana. qVe vzdělávání byl kladen důraz na intelekt = velké vědomosti, znalosti, které nebylo možné v životě uplatnit. qObsah vzdělávání byl pro všechny stejný, nebrala se v úvahu individualita. qVzdělávací metody byly převážně verbální = těžištěm byl učitel, který předával a dítě pouze přijímalo. qPřevládal frontální způsob práce. Děti 02.jpg Reformní hnutí a jeho odkaz dnešku Změna pohledu na dítě - přijímat dítě takového jaké je, nikoliv takového jakého ho chceme mít. PEDOCENTRISMUS - právo dítěte na přirozenou výchovu a prožití svého dětství. Výchova má respektovat přirozený vývoj dítěte a má být vedena tak, že se. Cíle: qdítě se aktivně účastní výchovně vzdělávacího procesu qobsah výchovně vzdělávací činnosti je přizpůsoben individuálním potřebám jednotlivých dětí, je respektováno jejich tempo a dispozice qfrontální způsob práce je nahrazen individuálním a skupinovým qdítě se stává rovnocenným partnerem pedagoga – vztah partnerský na základě vzájemné úcty Děti 03.jpg PŘEDSTAVITELÉ J. Dewey – pragmatismus, zakladatel projektové metody, individualizace a aktivita R. Steiner – Waldorfská škola, antroposofie M. Montessori – seberozvíjení dítěte C. Freinet – tzv. pracovní škola P. Peterson – Jenská škola H. Parkhurstová – Daltonský plán, samostatnost, zodpovědnost Děti 02.jpg ROVINA TEORETICKÁ qV. Příhoda v Praze - zkušenosti z Ameriky, snaha o nové metody (testování), mění hodnocení žáků, obsah. qO. Chlup a J. Uher v Brně – důraz na tradice, snaha formulovat cíle. ROVINA PRAXE qIda Jarníková - chtěla vrátit dětem šťastné dětství a odstartovala tzv. „uvolnění dětí ze školních lavic“. Šlo jí zejména o zlepšení materiálních podmínek v MŠ, snížení počtu dětí a změnu obsahu. Chtěla vrátit do MŠ především HRU a POHYB. qAnna Süssová - prosazovala zejména pohyb, až na 2. místě byl rozvoj rozumový. Na rozdíl od Jarníkové nepropracovává obsah činností, ale zaměřuje se na časový řád a prostředí. V centru dění stojí VOLNÁ HRA. Děti 03.jpg Moderní humanismus (20. století) Navazuje na J.J. Rouseaua (1712 – 1778) Vychází z uznané hodnoty každého lidského života, jako hodnoty nejvyšší, zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí. Těžkou ránu zasadily humanistickým nadějím obě světové války, které prakticky diskreditovaly optimistické představy o pokroku lidstva. Široký základ humanismu v podobě lidských práv, svobody, demokracie a snahy o lepší sociální postavení chudých nebo znevýhodněných zůstává myšlenkovým základem současných společností a jejich snah o omezování násilí po celém světě. Děti 02.jpg Východiska – humanistická psychologie: A. H. MASLOW (1908 – 1970) -hierarchie lidských potřeb C. R. ROGERS (1902 – 1987) -bezpodmínečné přijetí dítěte takové, jaké je -rozvoj osobnosti dítěte na základě vnitřní motivace Děti 03.jpg Humanizace školy (21. století) Humanistická koncepce = antropologické zaměření na potřeby a možnosti dítěte, na jejichž základě jsou rozvíjeny jeho potenciality, jeho „lidskost“ (Helus, 2009; Kotásek, 2004; Spilková, 2005). Doposud byla tradičním úkolem školy socializace dítěte na pozadí kulturního života společnosti, do kterého vrůstá (enkulturace) a jeho personalizace (Syslová Horká & Lazarová, 2014; Štech, 2007). Nyní jde spíše o pragmaticky pojatou přípravu pro úspěšný život, zejména k tomu uspět na trhu práce (Knecht, 2014; Porubský et al., 2013; Štech, 2007). Děti 02.jpg Funkce školy Personalizační – formování osobnosti, podpora rozvoje individuality s postupným přebíráním zodpovědnosti za sebe a samostatným jednáním. Socializační – děti se učí žít ve společnosti, vstupují do různých vztahů a rolí. Škola by měla být nositelkou etických norem společnosti s důrazem na respekt k jinakosti (rasa, národnost, náboženství….). Integrační – škola je modelem světa dospělých, proto je zdůrazňováno omezování předčasné selekce. Hodnotová – u dětí jsou záměrně vytvářeny životní hodnoty a postoje ke světu – zdraví, sportu, práci, přátelství, autoritám… Kvalifikační – vybavuje děti a později žáky znalostmi a kompetencemi potřebnými v budoucnosti pro uplatnění na trhu práce. Děti 03.jpg Literatura Opravilová, E., & Uhlířová, J. (2017). Příběhy české mateřské školy: Vývoj a proměny předškolní výchovy (1. díl do roku 1948). Praha: Pedagogická fakulta UK. Šlégl, J. (2012). Dějiny výchovy dětí předškolního věku. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně.