TEM A '- ISO. ¥¥Rtj«:i US změny v předškolní výchově a vzdělávání nevznikají nařízením nebo proklamativním prohlášením. Jsou výsledkem konkrétního programu, který jsou pedagogové rozhodnuti realizovat vlastními silami. Jejich záměry vycházejí z kon-senzuální vize s dlouhodobým výhledem, který vyžaduje zkušenost, experimentaci, zhodnocení a ověření. Jinak je rozhodování o změnách povrchní, chaotické a snadno podléhá napodobování módních směrů. Bez hlubšího teoretického vhledu a objasnění podstaty pak požadované změny a opatření zasahují pedagogickou praxi bez očekávaného edukačního efektu a postupně zanikají. doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc, pedagog Asociace pro předškolní výchovu 1 principy osobnostně orientovaného přístupu rozvíjeného v období reformním v povědomí předškolních pedagogů zůstaly a přetrvávaly. Naše mateřské školy nerezignovaly, nestagnovaly a v převážné většině plošné manipulaci nepodlehly. S vědomím odpovědnosti k českým demokratickým výchovným tradicím mateřské školy dokázaly své humanistické ideály rozvíjet nadále i ve ztížených podmínkách „duchovní ilegality". Můžeme předpokládat, že nemalou roli přitom sehrála právě zkušenost z předcházejícího období. Ta ukázala, že MILADA RABUŠICOVÁ Na první pohled se jedná o výročí, které si pozornost veřejnosti nezískává, snad jen historiků školství či dětství a zainteresovaných předškolních pedagogů, případně studentů oboru předškolní pedagogika, pokud jsou svými učiteli na tuto událost upozorněni. Přitom je to výročí velmi významné, neboť předznamenalo existenci a rozvoj jedné z výchovných a vzdělávacích Institucí u nás, které si zachovávají svoji kontinuitu až do současnosti, a doufejme, že budou trvat i v budoucnosti. Zajímavé jsou jak okolnosti vzniku první mateřské školy v roce 1869 u Svatého Jakuba na Starém Městě pražském, tak okolnosti vývoje mateřských škol v následujících sto padesáti letech. Zastavme se u nich. Víme totiž, že je to právě společenské podhoubí, které jejich existenci tvaruje. Na počátku stála myšlenka Marie Riegerové, významné české filantropky, že je potřeba jednak pomoci sociálně potřebným rodinám, o což usilovaly již dříve vzniklé opatrovny, a jednak také zabránit „poněmčování" českých dětí v tehdejších „kindergarten", jazykově německých „školních zahrádkách" fungujících podle modelu Fridricha Frobela. Riegerová se inspirovala ve Francii, ale odkaz zřejmý již v samotném názvu byl také ke Komenskému a jeho Informatoriu školy mateřské. Protože mateřské školy byly otevřené a dostupné instituce, jejich početní rozvoj na sebe nenechal dlouho čekat, takže se můžeme dočíst, že na přelomu 19. a 20. století jich už v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byly stovky. Následující období 1. republiky znamenalo jak další kvantitativní nárůst, tak pro mateřské školy důležitou obhajobu českých národních tradic, o což se významně zasloužily další 1 2 _J Speciál pro mateřské školy 2/2019 ženy, tentokráte zejména Ida Jarníková v Čechách a Anna Sussová na Moravě. Byly to reformátorky, které se snažily pro českou předškolní pedagogiku formulovat zásady svobodného vývoje dítěte a koncipovat mateřskou školu jako prostředí spíše rodinné než školské. Není možné pominout ani druhou polovinu 20. století, kdy ideologické zásahy do předškolní pedagogiky a inspirace Sovětským svazem jako naším vzorem se odrazila v nově formulovaném poslání mateřských škol. Nejen péče o dítě a podpora žen - matek, jichž bylo potřeba v pracovním zapojení do budování národního hospodářství, ale také svého druhu nedůvěra v to, že rodina bude předávat svým dětem novou komunistickou ideologii dostatečně, stály za velkým kvantitativním nárůstem začlenění malých dětí do mateřských škol. Začaly se v nich vychovávat, jak se tehdy říkalo, „výhonky komunismu". Když potom v 70. letech byla zkrácena školní docházka na primárním stupni základní školy z pěti na čtyři roky, znamenalo to závazek také pro mateřské školy: bylo třeba cíleněji a příměji připravovat děti na povinnou školní docházku. Řečeno metaforicky, ale současně realisticky, v mateřských školách začalo období „množinové matematiky" s mnoha úkoly pro všechny a malým prostorem pro děti, aby si volně hrály. Není divu, že když vše skončilo sametovou revolucí, přišla zpochybnění role mateřských škol ve společnosti z různých stran. Znovu se otevřela otázka, zda má být mateřská škola spíše vzdělávací, nebo sociální institucí. Někteří se chtěli vrátit k tradiční rodině s klasickým uspořádáním pečující mat-domácnosti a rodinu ekonomicky zajišťujícím otcem, mnozí zdůrazňovali, že prostě kvalita péče o děti v mateřských školách nemůže soutěžit s kvalitou péče rodinné, jiní zase říkali pryč od závazných a zavazujících osnov pro mateřské školy. Jistě i razantní snížení porodnosti v 90. letech seluálo svoji roli ve faktu, že mateřských škol ubývalo. Ne ale na dlouho. Po nejistotách 90. let přišla důkladná ana-■' stavu předškolní výchovy u nás, v níž významnou úlohu sehráli experti OECD. Byla publikována v roce 2000 jako Národní zpráva o stavu předškolní výchovy v ČR, v mezinárodním méř[tku v roce 2001 jako součást první ze série publikací Starting Strong. Česká republika získala možnost mezinárodního srovnání a řadu inspirujících poznatků. Jedním z nich bylo, že bude užitečné vytvořit pro mateřské školy program, který bude dostatečně volný, aby se s ním na úrovni jednotlivých škol dalo, tvořivě pracovat, ale současně bude vymezovat to nejdůležitější, čeho by se předškolním dětem mělo v mateřských školách dostat. Všichni jej známe v podobě Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání a také víme, že v současnosti je čas na jeho revize, byť byl pedagogickou veřejností přijat vcelku vstřícně a po různých peripetiích se s ním učitelky již naučily pracovat. Ale vývoj mateřských škol jde dál. Dnes se zdůrazňuje téma kvality předškolního vzdělávání a je to tak dobře. Hledáme indikátory kvality v podobě vysoce kvalifikovaných pedagogů, optimálních podmínek pro jejich práci, efektivního řízení či zapojení rodin. Hledáme cesty, jak kvality dosáhnout a v čem vlastně spočívá. To je možné vidět jako dobrý začátek pohledu do budoucnosti. Nikdo dnes nezpochybňuje význam mateřských škol. Jejich role ve společnosti je posílena i pro mnohé kontroverzním ustanovením povinného předškolního vzdělávání pro děti ve věku pěti let. A pro jiné ještě kontroverznějším návrhem, aby do mateřských škol byly začleňovány děti ve věku dvou let. Prostě doba veřejného/institucionálního vzdělávání se v našich životech prodlužuje, a to jak z hlediska věku „nahoru", tak „dolů". Máme tu koncept celoživotního učení pro všechny i koncept rovných vzdělávacích příležitostí a předškolní vzdělávání v obou těchto konceptech má významné, postavení. Předpokládejme, že tomu tak bude i v budoucnosti. Dostupnost mateřských škol je u nás prakticky univerzální pro všechny děti příslušného věku. A všechno to začalo před sto padesáti lety tou jednou jedinou u Svatého Jakuba... Český výbor OMEP - Světové organizace pro předškolní výchovu vnímá 150. výročí založení první české mateřské školy v Praze v roce 1869 jak dobrou příležitost k tomu, aby byl význam předškolního vzdělávání u nás ještě více podtržen. Proto přišel s iniciativou ustanovit 17. leden jako Den mateřských škol. Následovali bychom tak např. Slovensko nebo Polsko. prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr., předsedkyně OMEP ČR www.rizeniskoly.cz 19 13 TčMA - 15«i„ ¥YÍIrtrí MŠ Ir— f\ ř M f | V / f . V I f Vi 1 .50. vyrc.'J ľ-'ro^ns -ir/ni matersko«<