Lucie Grůzová Přijetí dítěte — —Mateřská láska = OMYL? — —Výzkumy: —škála postojů matky k dítěti (Dytrych, Matějček, Schuller, 1975) —– od krajního odmítnutí, přes mírnější formy odmítání, k podmíněné akceptaci až po krajní přijetí – tzv. „vymodlené dítě“ — —„hospitalismus“ – děti vyrůstající mimo domov (6 – 15 měsíců je kritické období) — — — —studie 4 okruhů rodin – z nechtěného těhotenství, z rodin otců – alkoholiků, narozených dětí mimo manželství a dětí rozvedených rodičů. —Děti rozvedených rodičů dopadly nejlépe, protože v nejútlejším dětství vyrůstaly v harmonickém prostředí a ani deprese při rozvodu na dítě neměla tak velký vliv (70. a 80. léta) — Nové výzkumy: •C. Vallotton - intervenční studie programu raného začátku (Early Head Start – EHS) v Kalifornii určené pro sociálně slabší rodiny. Výsledky studie •Matky se dokázaly naladit více na emoce svých dětí. •Zvýšil se počet pokusů dítěte o komunikaci s matkou. •Snížil se počet situací, kdy děti prokazovaly známky stresu. Raný vztah dítěte s matkou —Předpoklady pro harmonický socioemocionální psychický vývoj —Pro malé dítě je vztah s matkou klíčovým vztahem —Intuitivní rodičovství — —Prvotní komunikace: — Neurohumorální spojení — Smyslová komunikace — Emocionální komunikace — Protó-sociální chování dítěte — Reflexivní úsměv dítěte — Mateřská senzitivní perioda — Raný vztah dítěte s matkou —Rozvoj synchronní a asynchronní komunikace —matka – dítě -Význam první poporodní hodiny -Do rozvoje synchronizace zasahuje případné odloučení -Pozitivní atmosféra pro vzájemnou komunikaci -Choreografie společných aktivit -Sání novorozence má tři komponenty: motorický — chuťový — zažívací — — Raný vztah dítěte s matkou — Možné důsledky kvality prvotního kontaktu dítěte s matkou pro jeho další psychický vývoj —Vnitřní modely (J. Bowlby došel k závěru, že na konci 1.roku má dítě základní znalosti o blízkém prostředí a další roky mu umožní tyto poznatky organizovat do „vnitřních modelů“, včetně obrazu sebe sama a matky. —Během prvních let se vytvoří určitý typ vazby dítěte s matkou: žVazba jistá žVazba úzkostná – nejistá, vzdorující žVazba vyhýbavá – úzkostná, nejistá —Komplementarita vztahu mezi JISTOU vazbou a samostatností dítěte (M.S. Ainsworthová aj.; Bowlby -1950 Londýn) 4. Členové rodiny jako vychovatelé — —Matka + otec = systém propojených nádob, změna v jedné nádobě způsobí změnu ve druhé — —Význam a nezastupitelnost obou rolí — —Komplementární model chování svou pohlavních pólů —(důležitost spontánního, přirozeného kontaktu s oběma rodiči) Výzkumy Le Camus, 2000 •Matka – snaha získat ničím nerušenou pozornost dítěte, udržovat blízkost, kontakt oční, tělesný, péče o komfort dítěte. • •Otec – převažuje experimentování, explorace s dítětem; zjišťuje, co dítě umí, podněcuje jeho aktivitu, převažují živé interakce, někdy riskantní a pro dítě náročné. • •Příklad v bazénu. •V čekárně. Otcovské působení —= určováno vzájemným dynamickým ovlivňováním následujících činitelů: — —Nadšení pro roli —Postavy vlastního otce jako modelu pro roli —Představy o otcovství získané z médií —Osobnost (temperament, charakter..) —Kulturní, náboženská …. orientace Specifika otcovského působení •Otec je mostem , který vede do společnosti —(viz Lamb, 1976, Le Camus, Zaouche-Gaudron, 1998) —Otcové: —Dynamičtější chování se syny než s dcerami —Při hrách děti více pošťuchují, narušují jejich rovnováhu —Význam pro otce: dítě zvyšuje jeho sebeúctu, sebepotvrzení. —V interakcích si vytváří reprezentaci svého otcovství. Typy otcovských stylů: žCitliví a milující otcové – dvojníci (empatie, porozumění) žOtcové rovnostářského typu – kamarádi (rádi se dělí se svými problémy = zatěžují, nedávají dobrý model otcovství) žOtcové – machři (prodloužení vlastního já, osobní mužnost a identita je spjata s výkony syna, uspokojují své egocentrické potřeby) žOtec – psychopat (opak dvojníka, nevšímavost, necitlivost) žEgocentrický otec (dříve ve vztahu k ekonomice, dnes jako překážka k dosažení úspěchu, moci) • LITERATURA: —ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV, 1996. —LEMAN, K. Sourozenecké konstelace. Praha: Portál, 1997. —MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-325-3 —MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. —MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986. —MATĚJČEK, Z. Škola rodičů. Praha : MAXDORF, 2000. ISBN 80-85912-29-5 —MATĚJČEK, Z. – DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: 1994. —MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8 —ROGGE, J-U. děti potřebují hranice. Praha: Portál, 1996. —SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. —ŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0877-4 —