Kdybych byla květinou…

                                          Růžena Jarošová


Kdybych byla květinou, chtěla bych být slunečnicí. Roste a otáčí se za sluncem,

a snaží se ho dokonce najít i ve dnech, kdy je venku zataženo. Stejně tak se i já snažím, i když se
na mě svět zrovna mračí, hledat ty světlé stránky a čerpat z nich sílu v těžkých dnech.

A i když slunce třeba zrovna nevidím, chtěla bych mít vždy důvěru v to, že opět vyjde.

Kdybych byla květinou, chtěla bych být mateřídouškou. Mateřídouška je drobná květina, ale svou vůní
dokáže pohladit i toho, kdo se trápí. Stejně tak i já bych ráda byla pro všechny v mém okolí
příjemným pohlazením, které potěší a pomůže.

Kdybych byla květinou, chtěla bych být tulipánem. Tulipán může mít mnoho barev.

A přestože většina z nás má tu svoji oblíbenou, tulipán je krásný vždy. Stejně tak i já bych si
chtěla více uvědomovat, že ať už jsem jakákoli, jsem krásná přesně taková a jsem pro někoho právě
tou jeho oblíbenou barvou.

Kdybych byla květinou, chtěla bych být sněženkou. Sněženka je první květina, která ohlašuje příchod
jara po dlouhé zimě. Stejně tak i já bych kolem sebe chtěla šířit takovou radost, jako je radost
z přicházejícího jara.

Kdybych byla květinou, chtěla bych být růží. Růže je na první pohled křehká, ale má trny, kterými
se dokáže bránit. Stejně tak i já bych chtěla mít někdy více síly a odvahy postavit se svému okolí
a nenechat se odstrčit. Růže je ukrytá v mém jménu, doprovází mě celý můj život. Je to první věc,
kterou si lidé vybaví, když se se mnou seznámí. Chtěla bych se nejen od růže, ale i od ostatních
květin alespoň něco málo naučit. Protože jak krása květin

a celé přírody, tak i její vlastnosti mohou být pro lidi velkou inspirací.