Kočka a myš Šárka Večeřová Byl jeden dům a v něm jeden pán, však nebydlel v tom domě sám. Měl starou kočku a taky myš, která mu vyjedla už celou spíž. Pán se na ni mockrát zlobíval a jen marně své kočce povídal: „Chyť už konečně tu myš proradnou, pak za to dostaneš odměnu vydatnou.“ A kočka se snažila, seč síly jí stačily, číhala u díry každé dvě hodiny. Myška však mazaná jak liška byla, v noci se ze své díry vyplížila, nabrala ve spížce dva sýry, a pak zas frrr zpátky do díry. Kočka často tu myš proháněla, myš zase na kočku pasti vymýšlela. A tak to chodilo každičký den, jen co myš vykoukla z díry ven. Byl to boj, co vám budu povídat, přec kočka nechtěla myš posnídat. A ani myš nechtěla kočce ublížit, možná se chtěla jen s ní sblížit. Jak je jen možné, že ta dvě stvoření, která se honí od rána do setmění, nemají se v nenávisti, ale v lásce? Vždyť je to nade vše jasné přece. Však to tak odjakživa bývá, že co se . [DEL: :DEL] Báseň o pyšném králi Lucie Soukopová Myslel si, myslel si, že je králů král, myslel si, že je světa pán. Kde se ta nadutost v něm vzala? Možná ho maminka přechválila. Třeba mu řekla: „Synu, tys krásný chytrý silák můj, jednou ti bude patřit světa půl. Teď pozor dej, ty nejbohatší musíš být, svou mocí musíš všechny zastrašit.“ A tak se princ stal panovníkem, to pohroma byla pro náš lid, ten pán, co chodil s nosem navrch, neváhal matčina slova naplnit. V místech, kde lidské srdce bije, snad jen kámen mohl být, chamtivost byla jeho druhem a žádostivost jeho stín. Avšak my, chudý lid, věděli, co na něj platí, co nejde zlatem a stříbrem nahradit, strachem jsme se nedali zmást a začali jsme se veselit. Až ke králi, co na trůnu seděl, pronikl náš smích, jeho tvrdé srdce změklo, chtělo se s někým přátelit. Ale ten, který nevěděl, co láska je, nezměnil svoje postoje, zůstal odepsán! Jak ten král dopad? Na to jistě přijdeš sám, neboť víš, že ________________________.(Doplň přísloví) Pýcha předchází pád