stonoženky (Symphyla), drobné, nepigmentova-né formy do velikosti 1 cm, celkem s 12 páry krá-čivých končetin (obr. 5.475); drobnušky (Pauropoda), jemné formy do velikosti 2 mm, nejčastěji s 9 páry noh (8-11) a větvenými tykadly; stonožky (Chilopoda). Každý článek trupu, kromě posledních dvou, nese pár končetin (obr. 5.476). Za kusadly a dvěma páry čelistí jsou tzv. kusadlové nožky, přeměněný prvý pár končetin trupu, na jejichž konci ústí jedová žláza. Je to útočný i obranný orgán zároveň. Stonožky jsou většinou dravci; mnohonožky (Diplopoda). Prvý článek trupu je bez končetin, další tři s jedním párem a ostatní se dvěma páry končetin (obr. 5.477). Došlo tu ke srůstu dvou následujících článků, o čemž svědčí i dva páry otvorů do vzdušnicové soustavy. Mnohonožky mají jen jeden pár kusadel a prvý pár čelistí, který je srostlý a tvoří plochý útvar zvaný gnathochilarium. Živí se většinou rostlinnými zbytky a přispívají tak ke tvorbě humusu. Nadtřída: šestinozí (Hexapoda) Je to tvarově velice různorodá nadtřída, jejíž zástupci však nemají nikdy článkovaná kusadla. Tělo je rozděleno do tří tagmat: hlavy, hrudi a zadečku, a nese nejvýše tři páry článkovaných končetin, a to na hrudi (obr. 5.478). Systematické třídění doznalo v poslední době, díky studiím morfologickým i molekulárně biologickým, podstatných změn. Entognátní šestinozí (Entognat-ha) mající ústní ústrojí zanořené do hlavové schránky, a původně vždy bezkřídlí, vytvořili čtyři recentní skupiny: hmyzenky (Protura), drobní (0,5-2,5 mm), protáhlí, bělaví, pomalu se pohybující půdní živočichové bez očí a tykadel, jejichž larvy nemají po vylíhnutí z vajíčka úplný počet tělních (zadečko-vých) článků (anamerié); chvostoskoci (Collembola), početná skupina nepigmentovaných i silně pigmentovaných šesti-nohých žijících v půdě, hrabance, mechu a houbách, ale i na rostlinách, pod kůrou stromů, v jeskyních či na vodní hladině, charakteristickým orgánem je skákací aparát umožňující většině druhů únik dlouhými, nedlenými skoky (obr. 5.479); štětinatky (Campodeina), štíhlí, málo pigmentovaní, vlhkomilní šestinozí s dlouhými, mnoho- hrudní článkované Vidlice končetiny Obr. 5.478 Vzdušnicovci (Tracheata). Šestinozí (Hexapoda) - základní tělní organizace: tělo rozděleno na tři tagmata: hlava, hruď a zadeček. článkovými tykadly a mnohočlánkovými štěty na konci zadečku, žijí v humozní půdě, pod listím nebo v jeskyních, živí se organickým detri-tem a pravděpodobně i myceliem hub a plísní; škvorovky (Japygina), štíhlí, málo pigmentovaní, spíše sucho- a teplomilní šestinozí s dlouhými článkovanými tykadly a s krátkými robustními, žlutě pigmentovanými nečlánkovanými klíšťko-vitými štěty na konci zadečku, žijí v půdě stepí a lesostepí a jsou predátory drobných členovců. První dvě skupiny bývají sdružovány pro absenci štětů, nejméně zanořené ústní ústrojí aj. do společné skupiny Parainseda (Ellipura). Poslední dvě skupiny byly dříve řazeny do para-fyletického taxonu vidličnatky (Diplura). Všichni ostatní šestinozí mající ústní ústrojí ektognátní, tedy vně hlavové schránky (obr. 5.480), a to jak původně bezkřídlí či křídlatí, jsou řazeni do nejpočetnější skupiny (třídy) hmyz. Obr. 5.479 Chvostoskoci (Collembola): chvostoskok rodu Entomobrya. ŽIVOČICHOVÉ { A N I M A L I A) a) \ krídla - 1. pár hlava hrucf zadeček /. tykadlo maxilární makadlo mandibula maxila spodní pysk (labium) labiální makadlo Obr. 5.480 Hmyz (insecta): (a) schéma tělní stavby saranče (Caelifera), která má třetí pár noh přeměněn na nohy skákavé se silnými stehny a dlouhými holeněmi (pohled z boku a shora), (b) ústní ústroji hmyzu je vně hlavové schránky {Ectognatha). Hmyz (Insecta, Ectognatha). Na 75 % veškerého druhového bohatství živočišné říše patří třídě hmyzu. Tato obrovská úspěšnost je podmíněna mimořádnou schopností adaptace k životu především na souši. Umožnil to vývoj pevné pokožky chránící před vyschnutím, bohatý vývin výkonných smyslových orgánů a následný vývoj křídel. Hmyz osídlil prakticky všechny biotopy souše a výrazně pronikl i do sladkých vod. Původní ústní ústrojí je kousací (obr. 5.481), tvořené nepárovým horním pyskem, párem kusadel, párem čelistí a párově založeným spodním pyskem (srostlý druhý pár čelistí). U některých skupin hmyzu došlo k přeměně v ústrojí lízací, sací nebo bodavě sací. Orgánem pohybu je hruď nesoucí jak nohy, tak i křídla. Ze smyslových orgánů vyniká čich a hmat (např. tykadla), dobře je vyvinut i zrak (složené i jednoduché oči) a schopnost vnímat vlnění (sluchové a tzv. chor-dotonální orgány, viz obr. 5.264,5.270). Vývoj je nepřímý, uskutečňuje se proměnou a má dvě základní modifikace. (1) Z vajíčka se líhnou larvy (označované často jako nymfy), které se v zásadě podobají dospělým (stejný typ ústního ústrojí, složené oči), liší se od nich jen (kromě menší velikosti) ne zcela vyvinutými křídly a vnějšími pohlavními orgány (např. kladélko). Postupným dorůstáním základů křídel a vnějších pohlavních orgánů se stále více podobají dospělým. Je to proměna nedokonalá (viz obr. 5.487b). bezkřídlá motýl Pyrrhocoris apterus Obr. 5.481a Hlavní typy ústního ústrojí hmyzu (Insecta): (a) kousací, (b) lízací, (c, d) bodavě savé, (e) savé. (2) Z vajíček se líhnou larvy, které nemají nikdy ani základy křídel, mají larvální očka a vůbec se nepodobají dospělým (housenka x motýl), mají často i jiný typ ústního ústrojí. Larvy se kuklí, a teprve z tohoto klidového stadia se líhne dospělý hmyz. To je proměna dokonalá (obr. 5.490). Ve vztahu k člověku rozeznáváme hmyz užitkový (včela medonosná, bourec morušový), hmyz užitečný (opylovači, cizopasníci a predáto-ři škůdců) a hmyz škodlivý (v zemědělství, lesnictví, potravinářském průmyslu, v domácnostech, škůdci lidského i zvířecího zdraví). Podle způsobu připojení kusadel k hlavové schránce je dělen hmyz na dvě větve: Archaeo-gnatha a Dicondylia. ŽIVOČICHOVÉ. (A N I M A L I A) Archaeognatha • Chvostnatky zahrnují jen primárně bezkřídlý, protáhlý hmyz, jehož kusadla jsou připojena k hlavě jen jediným kloubem. Složené oči jsou velké, často se dotýkají. Zbytky končetin jsou na kyčlích 2. a 3. páru noh a na spodní straně prvých devíti zadečkových článků. Na konci zadečku je kromě páru štětů i nepárový paštět, mnohem delší než štěty. Chvostnatky žijí zpravidla v kamenitých sutích, u pat stromů, na ošuměných místech. Živí se rostlinnou potravou; skáčou pomocí zadečkových končetin posledního páru. Dicondylia sdružují všechen ostatní hmyz, u něhož jsou kusadla připojena k hlavě dvěma klouby. Tato větev zahrnuje dvě skupiny: ryben-ky (Zygentoma) a křídla té (Pterygota). • Rybenky (Zygentoma). Protáhlý, žlutavý nebo stříbřitý, původně bezkřídlý hmyz s kousacím ústním ústrojím, se zbytky končetin na dvou posledních zadečkových článcích. Konec zadečku s párem štětů a nepárovým paštětem stejné délky {obr. 5.482). Všežravci, nejznámější je synantropní rybenka obecná (Lepisma sacchari-na), vyskytující se hojně ve vlhkých místech domácností. Obr. 5.483 Hmyz (Insecta): (a) larvy jepic (Ephemeroptera) žijící ve vodě mají tři štěty, kousací ústní ústrojí a na zadečku tracheální žábry, (b) dospělí jedinci skládají v klidu křídla kolmo nad sebe, (c) vážky (Odonata) jsou příkladem vynikajících, zrakově se orientujících (nápadně velké oči) letců. Obr. 5.482 Hmyz (Insecta). Bezkřídlé rybenky (Zygentoma) jsou stříbřitě lesklé, hbitě se pohybující, známé i z domácností. • • Křídlatí (Pterygota) mají v dospělosti primárně dva páry křídel na středo- a zadohrudi. Obrovskou podtřídu křídlatých dělíme do více než 30 řádů. - Starobylou skupinu (infratřídu) představují Palaeoptera. Její zástupci jsou schopni skládat křídla jen kolmo nad tělem. Patří k nim jepice (Ephemeroptera, obr. 5A83), které nepřijímají v dospělosti potravu a žijí příslovečně krátkou dobu, a dravé vážky (Odonata). Larvy obou řádů se vyvíjejí ve vodě a jsou potravou ryb. a) veš dětská (Pediculus capitis) - 4 Obr. 5.486 Hmyz (Insecta). Mezi ektoparazity teplokrevných obratlovců patří hmyz s bodavě savým ústním ústrojím - vši (a, b) a modifikovaným kousacím ústrojím k seškrabování převážně kožních zbytků - všenky {c, d). ▲ Obr. 5.487 Hmyz (Insecta). Ploštice (Heteroptera) jsou velmi rozmanitý hmyz s bodavě savým ústním ústrojím, který pronikl i do vodního prostředí (c). Majítzv. polokrovky, druhý pár křídel je blanitý, nebo křídla chybějí zcela. Ploštice mají proměnu nedokonalou, z vajíček (a) se líhnou dospělcům podobné larvy (b), které se několikrát svlékají. • Poslední skupinu křídlatých tvoří nejúspěšněj-ší, druhově nejpočetnější řády hmyzu, všechny s proměnou dokonalou. Jsou to např. užiteční masožraví síťokřídlí {Neuroptera, obr. 5A88a,b), představující rovněž starou skupinu hmyzu s kousacím ústním ústrojím, zahrnující u nás bělotky, strumičníky pakudlanky denivky zlato-očky, ploskorohy a mravkolvy. Obrovský řád brouků (Coleoptera), rovněž s kousacím ústním ústrojím (obr. 5.488c), potravně velmi různorodý, je charakteristický přeměnou prvého páru křídel v pevné krovky chránící druhý, blanitý pár. Mnoho skupin brouků osídlilo i sladkou vodu. Obr. 5.488 Příkladem řádů hmyzu s dokonalou proměnou jsou síťokřídlí (Neuroptera): (a) výstražně zbarvený ploskoroh, (b) převážně mšicemi se živící denivka a brouci (Coleoptera):