Dějepisectví v letech 1890-1914 Přednáška Michal Pehr V Evropě jsme v této době svědky diskusí o povaze a smyslu historie a historického poznání pro život. Snahy o rozšíření přístupů v rámci zkoumání historie nalezneme v práci Ernsta Bernheima Lehrbuch der historische Methode (1889). Na jeho tvorbu navazovali další historici. A je to rovněž období silně ovlivněné v historiografii zlatým věkem marxismu. Toto období se u nás nese ve znamení vyvrcholení činnosti historiografie celého 19. století. A je v určitém slova smyslu i odrazem celého vývoje naší společnosti. Česká společnost je v té době moderní emancipovanou společností existující ovšem v rámci Rakouska- Uherska, která hledá nové myšlenkové podněty, která usiluje o kontakt s Evropou a světem a která hledá podněty pro svůj další vývoj a to má mimo jiné poskytnout i historiografie. Tato doba se nese v rámci české historiografie ve znamení převahy tzv. Gollovy školy. Gollova škola je označení pro skupinu historiků, které prošli výchovou profesora Jaroslava Golla. Tato škola bude dominovat i celému meziválečnému období. Jaroslav Goll kladl velký důraz na kvalitu vědecké práce, která se měla zakládat na pečlivém studiu pramenů a na vysvětlení dějin nejen v českém ale i v evropském kontextu a snažil se o propojování českých a obecných evropských dějin (srovnej jeho stať Dějiny a dějepis v Atheneu 1888-1889). Do Gollovy školy patří řada jeho následovníků zaujímající nejrůznější názory a stanoviska. Gollova škola není homogenní jednotkou následovníků. Do této školy patřil Josef Pekař, který se zasloužil o rozvinutí diskuse na téma spor o smysl českých dějin. S jeho jménem je později zvláště v meziválečném období spojována Pekařova koncepce, která zastávala názor, že národní obrození nenavazovalo přímo na husitství a vnímal pozitivně roli katolické tradice. Josef Pekař také sledoval hospodářské a sociální dějiny (např. jeho Kniha o Kosti. Pekařovým nejbližším následovníkem je Josef Šusta, kterému se budeme podrobně věnovat v dalším dílu. Třetím významným představitelem tohoto proudu se stal Václav Novotný- příznivec Masarykova realismu a autor politických a náboženských dějin. Dalšími představiteli byl Ladislav Karel Hofman a Kamil Krofta či silně levicově orientovaný Zdeněk Nejedlý a Otakar Hostinský. Období konce monarchie se nese ve znamení rozvoje historického bádání. Nejen skrze Gollovu školu a českou univerzitu, ale významnou roli zde nese i soukromá sféra (klasickým příkladem je příprava Ottova slovníku naučného) ale také mnoha nových časopisů (1895 založen Český časopis historický) a jsou také zakládány nové odborné instituce například Česká akademie císaře Františka Josefa I pro vědu, slovesnost a umění (zal. 1890) či založení Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen. Vznikaly ovšem i mnohé regionální časopisy, regionální muzea atd, kdy historiografie se rozbíhá a to jak ve smyslu politické historiografie, tak v dalších oblastech (např. tvorba Augusta Sedláčka: Hrady a zámky. V té době ovšem také vznikají práce mapující dosavadní vývoj české historiografie (Čeněk Zíbrt Bibliografie české historie I- V z let 1900-1912 a dochází k prudkému rozvoji i pomocných věd historických (srovnej tvorbu F. Tadry) či právních dějin (tvorba Bohouše Riegra) či literárních dějin (Jan Gebauer, Otakar Hostinský a jeho tvorba) a dějin hudby a výtvarného umění. Z tvorby sudetských Němců pak je třeba alespoň v této době zmínit Adlofa Bachmann a jeho Geschichte Böhmens I a II z let 1899 a 1905. V neposlední řadě pak musíme připomenout rozvoj moravské ale i slezské historiografie (srovnej např. tvorba V. Praska) V oblastech národních dějin je klíčová pak diskuse nad smyslem českých dějin. Zde mimochodem důležitou roli hraje již T. G. Masaryk skrze svoji Českou otázku z roku 1895. Na ní pak Masaryk navazuje spisem Naše nynější krize. Klíčová otázka je, jaké je místo české společnosti v Rakousku- Uhersku. A co je smyslem českých dějin? Doporučená literatura: František Kutnar- Jindřich Marek: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Praha 1997, s. 367-465 Kontrolní otázky: 1/ Vysvětlete pojem Gollova škola 2/ O čem je Masarykova Česká otázka? 3/ Vysvětlete smysl českých dějin podle T. G. Masaryka?