Daniel Prokop Slepé skvrny

Proč se bojíme cizinců

Mapka z Eurobarometru, která proletí každý rok médii, je šokující. Zatímco v Evropě by bylo
akceptovatelné pracovat s muslimem pro sedmdesát procent lidí, v Česku je to jen kolem čtvrtiny.
Polovině Evropanů by nevadilo, kdyby měl jejich potomek vztah s muslimem či muslimkou, v Česku je
to jen okolo deseti procent. A nejde jen o muslimy — Češi se podle výzkumů extrémně odlišují
i v tom, že by nechtěli pracovat a své dítě vidět s černochy, Asiaty, ž idy, příslušníky lgbt
minority. Dokonce jim nejvíce vadí i katolíci a ateisté.

V člověku z jednoho z nejateističtějších států Evropy začíná hlodat pochybnost. A skutečně, značně
medializovaný výzkum Eurobarometru obsahuje zásadní metodickou chybu. V angličtině má totiž
desetibodová škála, na níž respondenti hodnotí zmíněné otázky, krajní body 0 „not comfortable at
all“ až 10 „completely comfortable“. Dalo by se to přeložit jako „velmi by mi to vadilo“ až „vůbec
by mi to nevadilo“. Čeští překladatelé však bůhvíproč respondentům nabízejí škálu „velmi
nepříjemné“ až „zcela příjemné“. Spojení „zcela příjemné“ zní zvláštně, ale hlavně má jiný význam.
Jak mi může být zcela příjemné pracovat s hypotetickým ateistou či to, že by s hypotetickým
ateistou chodila má dcera, když ho vůbec neznám? Člověk, který není rasista a nestylizuje se, dává
na české škále známky okolo 5—7, na původní zahraniční okolo 8—10. Zkrátka mu to nevadí.
A Eurobarometr bere za pozitivní nexenofobní postoj součet hodnot 7—10, kterých pak Češi logicky
tolik nedosahují. V hodnocení všech minorit tak vycházíme výrazně hůře než Poláci a Maďaři.
Konkurují nám jen Slováci. Hádáte správně — i tam přeložili škálu špatně. Je trochu nuda začít
kapitolu rozborem chyb ve výzkumu. Tento však výrazně ovlivňuje veřejné mínění. A není jediný
podobně problematický. (str.93)