Litotes

Litotes je zajímavá řečnická figura, s jejíž pomocí se můžeme vyjadřovat nepřímo a zdrženlivě.


Když zkrátka potřebujeme vyjádřit něco, co se nám tak úplně vyjádřit nechce (nejde nám to
takříkajíc z úst), můžeme použít litotes. Díky němu se nám může i nepříjemná informace říkat o něco
lehčeji. Jedná se o stylistickou či rétorickou figuru, která obvykle spočívá v tom, že namísto
nějaké informace vyjádříme zápor jejího opaku. Pro lepší představu si uveďme pár příkladů vět,
v nichž se litotes vyskytuje:

§  Jiřík nepatří mezi nejbystřejší žáky. (namísto Jiřík je hloupý.)

§  Nelze říci, že by se náš prezident choval jako gentleman. (namísto Pan prezident se chová jako
hulvát.)


Často má také litotes formu dvojího záporu. Např.:

§  Nelze nevidět, že starému pánovi docházejí síly. (namísto Je evidentní, že starému pánovi
docházejí síly.)

§  Nemůžu nepřiznat, že je mi toho ubožáka líto. (namísto Musím přiznat, že je mi toho ubožáka
líto.)


                     Litotes nám může pomoci vyjádřit se nepřímo a zdrženlivě.

Slovo litotes může mít v češtině dvojí podobu – může se jednat o podstatné jméno rodu středního,
anebo mužského neživotného (obojí je možné). V rodě středním je toto slovo nesklonné (ve všech
pádech má tvar litotes), v rodě mužském neživotném se skloňuje následovně:

                                     Skloňování slova litotes