Aurelius Augustinus: O milosti a svobodném rozhodování. Odpověď Simplikiovi


1.  Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my! Tomu je třeba rozumět tak, že do jisté míry dokonalí již
jsme, ale ne tak, že by to již stačilo.

O milosti a svobodném rozhodování. Odpověď Simplikiovi. s. 299


2.  Předně by samotná Boží přikázání nebyla k ničemu, kdyby člověk neměl svobodnou vůli, kterou se
rozhoduje je plnit a dosáhnout tím slibených odměn. Proto byla totiž dáná přikázání, aby se člověk
nemohl vymlouvat na neznalost. O milosti a svobodném rozhodování. s. 300

V tom smyslu praví Pán v evangeliu o o Židech: Kdybych by nemluvil a nepřišel k nim, byli by bez
hříchu, nyní však nemají výmluvy pro svůj hřích. 300



3.  ...přikázání by se přece lidem neukládala, kdyby člověk neměl svou vlastní vůli, díky níž jedná
podle vůle Boží. S. 305


4.  Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Aby se to ale opravdu uskutečnilo, k tomu
pomáhá milost. 306


5.  Pán však řekl i toto: já jsem za tebe prosil, Petře, abys neodpadl od víry. (LK 22,32) Člověku
tudíž napomáha milost k tomu, aby se jeho vůli nedávala přikázání nadarmo. 306


6.  Velice významný je výrok: máme ducha víry (Kor, 4, 13). Neříká totiž „vědění víry“ ale  „ducha
víry“. 321

7.  A řekl to tak proto, abychom porozuměli, že víra se dává i tomu, kdo si ji nežádá, aby se mu,
když si pak o něco žádá, mohly poskytnout další věci.  321


8.  Vůli připravuje Hospodin. (Př, 8), s. 325


9.  Lidé, kteří si volí, by neměli vůbec žádnou zásluhu, kdyby jejich volbě nepředcházela volba
Boží. 330


10.     Miluj a dělej, jak chceš.



Kde se však říká: Vyvaruj se toho či onoho a kde se ktomu, aby se něco vykonalo nebo pominulo,
vyžaduje v Božích výzvách úkon vůle, tam se dostatečně ukazuje svoboda jejího rozhodování. Nikdo
tudiž neobviňuj v skrytu své duše Boha, nýbrž přičti  sám sobě, kdykoli zhrešíš. 302


Přemáhát a nedat se přemoci je totiž věcí vlatní vůle. 303


Ubohost tohoto života
...
Kdo si přeje obtíže a nesnáze? Přikazuješ nám snášet je, ale ne milovat. Kdo je snáší, tím je ještě
nemiluje, i když je snáší rád. Neboť ačkoliv je snáší rád, přece si přeje, aby ustalo to, co snáší.
Toužím po štěstí v nehodách, bojím se nehod ve štěstí. Existuje mezi nimi střední cesta, na níž by
lidský život nebyl zkouškou? Běda štěstí tohoto světa, dvakrát běda pro strach před neštěstím a
zhoubnou radost! Běda, třikrát běda neštěstí tohoto světa, neboť nešťastný touží po štěstí a tvrdé
neštěstí snadno překoná i trpělivost! Zda-li tedy není život člověka na zemi ustavičným bojem?