Teorie a metodika výchovy
Mgr. Lenka Ďulíková
Výchova
u„je vhodné chápat jako celoživotní proces…cílevědomý a záměrný proces, který umožňuje změnu a
rozvoj jedince v souladu s jeho potřebami, individuálními dispozicemi a sociálními vztahy“
(Čábalová, 2011) „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změň
v jejím vývoji“ (Průcha a kol., 1995).
u
Vzdělání
u„je relativně ukončeným stavem, který zahrnuje soubor získaných vědomostí, dovedností, postojů,
názorů, hodnot, norem.“
Vzdělávání
u„se vztahuje především k socializaci jedince s důrazem na rozvíjení kognitivních (poznávacích)
stránek a kvalit jedince. Je procesem obohacování osobnosti poznáváním a rozvíjením dovedností,
které umožňují toto poznání používat…proces získávání vědomostí, dovednosti, postojů, hodnot, norem
a metod dalšího získávání poznatků, na rozdíl od pojmu vzdělání.“ (Čábalová, 2011)
Socializace
u„celoživotní proces sociálního učení, který není jen pasivním přebíráním vzorců, postojů atd., ale
také aktivním získáváním zkušeností v sociálních interakcích“ (Nakonečný, 2005). Thorová (2015)
dodává, že „vývojem se člověk mění v kulturní osobnost, která v dospělosti dokáže fungovat ve
složitém systému lidské společnosti jako její součást a zároveň jako individuální bytost. Vztah
jedince a společnosti je reciproční, jedinec je společností ovlivňován, ale zároveň ji mění“.
u
Interakce
u„je podstatnou determinantou výuky, neboť naplňování výchovně vzdělávacích cílů je bez komunikace
a interakce mezi učitelem a žákem či žáky nemožné.“ (Zormanová, 2014) Jde o vzájemný vztah.
u
Reflexe
u„zastavení se u významného momentu zkušenosti, zaměření se na něj (aktivní věnování pozornosti),
vystoupení z obvyklého rámce nazírání a přístupu k věci, otevření se něčemu novému, neočekávánému,
co se v mysli „vynoří“ (myšlenka, pocit, postoj, zorný úhel, souvislost).“ (Havrdová, Hájný, 2008)
u
Sebereflexe
u„je obecné zamýšlení se jedince nad sebou samým, nad svou osobností, ohlédnutí se zpět za svými
činy, postoji, city, rekapitulování určitého úseku vlastního života či vlastního chování a
rozhodování v situacích, které jsou pro daného člověka významné. Cílem je zhodnotit sama sebe,
rozhodnout, co a jak změnit, zvolit strategii pro budoucnost.“ (Průcha, 1998)
Axiologie
u„učení o povaze hodnot, o jejich místě ve společnosti a ve struktuře světa hodnot, o jejich
vzájemných vztazích i jejich poměru ke společenským a kulturním faktorům na jedné straně a
struktuře osobnosti na straně druhé.“ (Kolář a kol., 2012)
u
Kompetence
u„souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobnostní rozvoj a
uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV, MŠMT, Praha 2015)
u
u„obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako veškerou
zkušenost žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti, které
jsou spojeny s jeho osvojováním a hodnocením“. (Máňák, Janík, Švec, 2008)
Kurikulum
u„stanovuje pro předškolní, základní i gymnaziální vzdělávání stejné klíčové kompetence“ (RVP ZV,
MŠMT, Praha 2015), …“smyslem je stanovit standardní a závaznou úroveň vzdělávání, kterou by měli
dosáhnout všichni žáci v úrovni vědomostí, dovedností, postojů a kompetencí.“ (Čabalová, 2011)
u
RVP
Cíl výuky
ukvalitativní a kvantitativní změny u žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické,
kterých má být dosaženo v procesu výuky, zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému učitel se
žáky směřuje…odvozen z hodnotové soustavy naší společnosti, zakotven v hlavních školských
dokumentech
u
uVýchovně vzdělávací proces tvoří řada prvků, které v systému plní různé funkce, vždy se navzájem
ovlivňují, vytvářejí komplexní celek, nelze je libovolně měnit bez následků pro další rozvoj celého
systému! (Maňák, 2003)
u
Cíl výchovy
udosahujeme ho soustavou výchovných prostředků v relativně dlouhodobém procesu, mění se s vývojem
společnosti, žádoucí vlastnosti člověka, týká se celé osobnosti člověka
u
Cíle výuky
uZakotveny v hlavních školských dokumentech:
u
uNPV
upro celou vzdělávací soustavu
uRVP
upopisuje závazné výstupy a obsahy vzdělávání na jednotlivých stupních (primární, nižší
sekundární…) nebo na konkrétních oborech (gymnázium…)
uŠVP
usi vytváří každá škola samostatně podle požadavků v RVP, školy si tak mohou vytvářet samostatné
předměty, určovat učivo i jeho rozsah – ŠVP zájmového vzdělávání
Předmět zkoumání TMV
uvýchova
u
u
u
prostředky
výchovný proces
výchovný proces
cíl
výchozí stav
uCíl výchovy – ?
u
uProstředky výchovy – vyučování, metody výchovy, organizační formy, pomůcky
uintencionálně (přímo, záměrně)
ufunkcionálně (nepřímo, bezděčně)
u
uPodmínky ovlivňují výběr výchovných cílů a prostředků
u
Cíle výchovy
Literatura
uŠAFRÁNKOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2993-0.
uKOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN
978-80-247-3710-2.
uMAŇÁK, Josef, Tomáš JANÍK a Vlastimil ŠVEC. Kurikulum v současné škole. Brno: Paido, 2008.
Pedagogický výzkum v teorii a praxi. ISBN 978-80-7315-175-1.
uMAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3123-9.
uTHOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál,
2015. ISBN 978-80-262-0714-6.
uNAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Praha: Grada, 2005. Psyché (Grada). ISBN
802470577x.
uZORMANOVÁ, Lucie. Obecná didaktika: pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada).
ISBN 978-80-247-4590-9.
uPrůcha, J., Mareš, J., Walterová, E. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80-
7178-252-1
uRámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: MŠMT, 2013. 142 s. [cit.
2018-04-02]. Dostupné z WWW:.
uMetodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a
školských zařízeních. [online]. Praha: MŠMT, 2016. 28 s. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z
WWW:.
uHAVRDOVÁ, Zuzana a Martin HAJNÝ. Praktická supervize: průvodce supervizí pro začínající
supervizory, manažery a příjemce supervize. Praha: Galén, c2008. ISBN 978-80-7262-532-1.
uROSENBERG, Marshall B. Co řeknete, změní váš svět. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2015.
ISBN 9788026209126.
uDVOŘÁKOVÁ, Markéta. Základní učebnice pedagogiky. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN
978-80-247-5039-2.
uVelký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 8071843105.
uBENDL, Stanislav. Školní kázeň: metody a strategie. Praha: ISV, 2001. Pedagogika (ISV). ISBN
80-85866-80-3.
uUHER, Jan. Problém kázně. V Praze: Nákladem Dědictví Komenského, 1924.
uVALIŠOVÁ, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Praha: Grada, 2008. Psychologie pro
každého. ISBN 80-247-2282-8.
uJANATA, Jaromír. Agrese, tolerance a intolerance. Praha: Grada, 1999. Psyché (Grada). ISBN
80-7169-889-x.
uČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1998. ISBN 80-902614-1-8.
uRAVEN, B. H. A power/interaction model of interpersonal influence: French and Raven thirty years
later, Journal of Social Behavior and Personality, 1992, 7.
u
u
u