PSYCHOPATOLOGIE Poruchy jednotlivých funkcí psychiky PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. VNÍMÁNÍ (PERCEPCE) A JEHO PORUCHY ¢ Nepatologické změny vnímání – smyslové klamy, Purkyňovy paobrazy, eidetismus, živá představa, pareidolie (zpodobňování), synestezie. ¢ ¢ Patické poruchy vnímání ¢ Iluze – falešné vjemy vyvolané reálným podnětem, jehož vnímání je zdeformováno, člověk je přesvědčen o pravosti svých vjemů. Dělení dle smyslů – zrakové (Capgrasův fenomén neboli iluze dvojníka), sluchové, čichové, chuťové, hmatové, pohybové, útrobní. ¢ Pickovy vize – borcení, posunování, prostupování stěnami. VNÍMÁNÍ (PERCEPCE) A JEHO PORUCHY ¢ Pseudoiluze – kritický postoj, uvědomění si klamnosti vjemu. ¢ ¢ Halucinace – klamné vjemy, které nemají žádnou oporu v realitě, nejzávažnější poruchy vnímání. ¢ Halucinace elementární – fotony, akoasmata. ¢ Halucinace komplexní – buď jednoho konkrétního smyslu nebo kombinované. ¢ zrakové halucinace – mikropsie, makropsie, mikrozoopsie ¢ sluchové halucinace – hlasy, halucinace imperativní ¢ čichové halucinace VNÍMÁNÍ (PERCEPCE) A JEHO PORUCHY ¢ Agnozie – neschopnost poznávat a interpretovat smyslové vjemy, přestože smyslové orgány jsou neporušené, jde o poruchu syntetické činnosti mozkových center. Nejčastěji vlivem léze či úrazu mozku, oblast neurologická. ¢ Depersonalizace – porucha citového prožívání při vnímání okolního světa či sebe samého, dominuje pocit odcizení. Autopsychická x somatopsychická x allopsychická (=derealizace). ¢ Hodnocení reálnosti zážitku: ¢pocit, že vnímá to, s čím se již dříve setkal (déja vu – dříve viděné, déja entendu – dříve slyšené) ¢pocit, že se se situací ještě nikdy nesetkal, pocity neznámosti a novoty (jamais vu – iluze dosud neviděného, jamais entendu – dosud neslyšeného) POZORNOST (PROSEXIE) A JEJÍ PORUCHY ¢ Různé vlastnosti pozornosti – tenacita (vytrvalost), kapacita (rozsah), koncentrace (soustředění se na určitý podnět), iritabilita (jaká síla podnětu je zapotřebí),… ¢ ¢ Druhy pozornosti: ¢ pasivní = spontánní ¢ aktivní = záměrná, volní ¢ protivolní ¢ POZORNOST (PROSEXIE) A JEJÍ PORUCHY ¢ Hyperprosexie – zvýšení pozornosti, zejména koncentrace, zaměřenost na konkrétní myšlenku, často spojeno se sebepozorováním. Hypoprosexie – snížení pozornosti, buď ve všech složkách nebo jen v některých. Aprosexie – pozornost je zcela vymizelá, člověk není schopen se na nic soustředit. Paraprosexie – pozornost je zaměřena nesprávným směrem, často spojeno s očekáváním, s velkým duševním napětím,při náhlém podnětu neadekvátní reakce. PAMĚŤ A JEJÍ PORUCHY ¢ Paměť – uchování informací o podnětu, který již nepůsobí, schopnost organismu uchovat strukturované informace v čase. ¢ ¢ Složky paměti: ¢vštípení obsahu ¢uchování obsahu ¢vybavení obsahu (reprodukce) – patří sem i znovuvybavení (rekognice), tzn. rozpoznání něčeho již známého ¢ ¢ Druhy paměti z hlediska doby uchování obsahu: ¢ultrakrátkodobá ¢krátkodobá ¢střednědobá ¢dlouhodobá KVANTITATIVNÍ PORUCHY PAMĚTI ¢ Deteriorace paměti – celkové oslabení paměti, obvykle organického původu, progredující a ireverzibilní proces, oslabena může být každá složka paměti (nejčastěji vštípivost) či všechny ¢ Hypermnézie – zvýšená úroveň paměti, většinou zesílena schopnost vybavení paměťových obsahů na úkor jejich přesnosti. Selektivní hypermnézie. ¢ Hypomnézie – snížení paměti, celkové nebo částečné. ¢ Amnézie – ztráta paměti na určité časově ohraničené období ¢retrográdní amnézie ¢anterográdní amnézie ¢úplná, totální amnézie ¢ostrůvkovitá amnézie ¢ Palimpsest = alkoholické okénko – výpadek paměti vlivem intoxikace ¢ KVALITATIVNÍ PORUCHY PAMĚTI ¢ Paramnézie – porucha konzervace paměti, zkreslení zapamatovaných obsahů. ¢ Vzpomínkový klam – neskutečná událost se jeví být ve vzpomínce skutečnou, nezvratné přesvědčení o správnosti vzpomínky. ¢ Druhem vzpomínkového klamu je kryptomnézie – pacient se domnívá, že nejde o vzpomínku, ale o novou originální myšlenku (možnost neúmyslného plagiátorství). ¢ Konfabulace – doplňování chybějících vzpomínek údaji vymyšlenými ad hoc. ¢ Bájivá lhavost (pseudologia phantastica) – sdělování vybájených zážitků, obvykle dramatické popisy, kde je pacient hlavním hrdinou. ¢ Ekmnézie – nesprávná časová lokace vzpomínky, minulost pokládána za současnost apod. ¢ MYŠLENÍ A JEHO PORUCHY ¢Kvantitativní poruchy myšlení ¢ Bradypsychismus – zpomalené tempo myšlení. ¢ Útlum myšlení (=zpomalené myšlení) – bradypsychismus + snížená spontaneita a dynamika myšlení, myšlení je zploštělé, chudé, nepružné, nerozhodné, odpovědí následují po latencích. ¢ Myšlenkový záraz (blok) – úplná zástava myšlení, narušení myšlenkových procesů bez zjevné příčiny (je třeba odlišit od poruch pozornosti a řeči). ¢ Tachypsychismus – zvýšená rychlost myšlení. ¢ Překotné (zrychlené) myšlení – tachypsychismus vystupňován do myšlenkového trysku, řeč nestačí zachycovat myšlenky, vyskytuje se u manických stavů. MYŠLENÍ A JEHO PORUCHY ¢Kvantitativní poruchy myšlení ¢ Roztržité myšlení – do myšlení zasahuje nějaký cizí element, problém, pochod (koncentrace na jiné téma, silná emoce). ¢ Zabíhavé myšlení – nerozlišuje mezi podstatným a nepodstatným, převážně směřuje k cíli, avšak s množstvím oklik, popisuje správně, ale zeširoka, nedokáže vybrat podstatné od nepodstatného. ¢ Nevýpravné myšlení – nepostupuje kupředu, zabývá se stále tímtéž, opakuje stejnou myšlenku, verbálně ji obměňuje. ¢ Perseverace (ulpívavé myšlení) – ulpívá na jedné myšlence, stále opakuje jednu větu či pár slov. MYŠLENÍ A JEHO PORUCHY ¢Kvalitativní poruchy myšlení ¢ Allogení (podvržené) myšlenky – nemocný považuje myšlenky za vsugerované, implantované, přicházející zvenčí. ¢ Autistické (dereistické) myšlení – odkloněné od reality, zaměřené na vnitřní svět pacienta, nereaguje na okolí. ¢ Katatymní myšlení – ovládáno emocemi, předsudky, subjektivními, osobními důvody. ¢ Plané mudrování = šroubované myšlení, rezonérství. ¢ Ovládavá myšlenka – výrazně ovlivňuje plány, názory, jednání, náladu, životní styl… ¢ Dominující myšlenka – silně emočně zabarvená, obvykle obava z budoucnosti, nepřiměřené starosti atd. ¢ Vztahovačné (paranoidní myšlení) ¢ ¢ MYŠLENÍ A JEHO PORUCHY ¢Kvalitativní poruchy myšlení ¢ Tangenciální myšlení – ne zcela navazující myšlenky, ostatní se v nich těžko orientují. ¢ Dyslogické myšlení – nesrozumitelné, defektní, formální logická a gramatická úprava je zachována. ¢ Inkoherentní (nesouvislé) myšlení – logický řád myšlenek zcela chybí, řeč je nesouvislá (agramatismus x slovní salát). ¢ MYŠLENÍ A JEHO PORUCHY ¢ BLUDY ¢ Patří mezi kvalitativní poruchy myšlení nevývratné, mylné přesvědčení pacienta, pro něj evidentní, ovlivňuje komplexně myšlení a obvykle se projevuje v jednání, může však blud i zapírat. Doprovázejí psychotická onemocnění. ¢ Dle obsahu se dělí na extrapotenční bludy x makromanické bludy x mikromanické bludy x paranoidní bludy. ¢ Bludy primární x sekundární ¢ Bludy trvalé x tranzitorní ¢ Bludy indukované BLUDY ¢Bludy makromanické ¢ extrapotenční – přesvědčení o vlastní síle, nadání,schopnostech přesahující jakékoliv hranice ¢ megalomanické (velikášské) ¢ blud originární ¢ blud inventorní ¢ blud reformátorský ¢ blud religiózní ¢ blud kosmický BLUDY ¢Bludy mikromanické ¢ blud hypochondrický ¢ blud autoakuzační – sebeobviňování ¢ blud negační ¢ blud insuficienční – přesvědčení o naprosté neschopnosti, sebepodceňování ¢ blud obavný ¢ blud ruinační ¢ BLUDY ¢Paranoidní bludy ¢ Chorobná vztahovačnost, pacient indiferentním či dokonce pozitivním podnětům přisuzuje negativní význam vztahující se k jeho osobě, je přesvědčen, že je mu ubližováno, že je mu křivděno, že je pronásledován atd. Mají tendenci se slučovat a vytvářet bludné systémy. ¢ Blud perzekuční ¢ Blud žárlivosti (emulační) INTELIGENCE A JEJÍ PORUCHY ¢Mentální retardace ¢ lehká ¢ středně těžká ¢ těžká ¢ hluboká ¢Syndrom idiot savant – některé schopnosti enormně rozvinuty, jiné na úrovni mentální retardace, obvykle u autismu ¢Demence ¢Pseudodemence ¢Sociální zanedbanost ŘEČ A JEJÍ PORUCHY ¢ Řeč je mluvená, písemná, znaková, vnitřní. Má svou obsahovou a emoční složku, odehrává se v určitém situačním kontextu. ¢ Řeč je instrumentální složkou myšlení. ¢ Oblíbené slovo – vyplňuje zaváhání, mezeru, může jít o módní výraz či slovní tik ¢ Ventilové slovo – slouží k odreagování tenze, výraz napětí, překvapení, zlosti, jde o zaklení, nadávku atd. ¢ Koprolalie – užívání sprostých slov ¢ Verbigerace – řečová stereotypie, opakování stále stejného slova či věty ¢ Slovní salát – slova spolu logicky vůbec nesouvisí, objevuje se u rozpadlého myšlení ¢ Neologismy – nově vytvořená slova ¢ ŘEČ A JEJÍ PORUCHY ¢ Puerilní řeč – zní jako dětská mluva, agramatismus x paragramatismus ¢ Mutismus – úplný útlum řeči, vše je zachováno, pacient je schopen komunikovat gesty, písmem apod. ¢ Selektivní mutismus (aphrasia voluntaria) – pouze k některým osobám nebo v konkrétní situaci, nejčastěji u dětí. EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢ Podle intenzity a časového průběhu se emoce dělí na: ¢afekty – krátkodobé intenzivní citové reakce, silné a bouřlivé, leč krátce probíhající citový stav (zděšení, hněv, radost…) ¢city – trvalé citové vztahy ¢nálady – protrahované emoční stavy, trvalé, méně intenzivní, provází prožívání a činnosti ¢vášně – intenzivní, silné, dlouhodobé, významně ovlivňují myšlení a činnost člověka EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢Poruchy afektů ¢ Patický afekt – velmi prudký afekt následovaný kvalitativní poruchou vědomí, končí vyčerpáním a upadnutím do spánku, bývá na něj amnézie. Může vést k trestnému jednání, pokud je prokázán vede ke zproštění viny. ¢ Zvýšená afektivní dráždivost – sklon k patickým afektům. ¢ Nezvládnutý afekt – nechá se strhnout k neuváženým činům, je si vědom svého jednání, nedokáže je však plně ovládat, není přítomna porucha vědomí, nenásleduje amnézie. ¢ Přesun afektů – změna objektu afektu. ¢ Afektivní ztlum – klidné, účelné, rozumné jednání bez afektivního vzrušení v hrozné situaci (živelné katastrofy, válečná vřava, autohavárie atd.), emoční reakce se dostaví opožděně po ustoupení krizové situace často v plné síle. ¢ EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢Poruchy afektů ¢ Afektivní stupor – v obdobných situacích, může být i ve výjimečně radostných, strnutí, neschopnost pohybu, vymizí řeč, gestika, mimika, „solný sloup“, vědomí i paměť zachováno. ¢ Emoční labilita – proměnlivé emoce, vyvolané i slabými podněty, nestabilnost. ¢ Emoční inkongruence – emoce vzniknou, ale neodpovídají dané sociální situaci (smích na pohřbu). ¢ Afektivní ambivalence – ve stejném okamžiku se vyskytují protikladné emoce. ¢ Katatymie – emoce výrazně zkreslují myšlení, jednání, prožívání a hodnocení reality. ¢ ¢ EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢ Fobie ¢ Vtíravý strach z konkrétního objektu či situace, strach je chorobný, neodůvodněný, člověk si uvědomuje absurdnost svého strachu, nedokáže jej však překonat. Popsáno několik stovek fóbií. ¢ klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostor ¢ agorafobie – strach z velkých volných prostranství ¢ zoofobie ¢ xenofobie ¢ arachnofobie ¢ bacilofobie ¢ carcinofobie ¢ …. EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢Poruchy nálad ¢ Patické nálady mají obvykle silnější intenzitu, dlouhé trvání, jsou těžko odklonitelné, nemají vztah k vnějším podnětům a mají výrazný vliv na celkovou duševní činnost. ¢ euforická nálada – spokojená, blažená nálada, vše je přijímáno s uspokojením ¢ manická nálada – veselá, radostná, rozjařená nálada spojená se živou motorikou a zvýšenou aktivitou ¢ expanzivní nálada – zvýšené sebevědomí a aktivita vede k neustálému zasahování do okolního světa ¢ explozivní nálada – dráždivá ¢ rezonantní nálada – zlobná, zvýšené sebevědomí, náchylnost k zlostným a nepřátelským reakcím ¢ dysforická nálada – mírnější varianta rezonantní nálady EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢Poruchy nálad ¢ depresivní nálada – smutek, skleslost, utlumenost, bezútěšnost…reaktivita i sebevědomí sníženo ¢ bezradná nálada – neschopnost rozhodnout se ¢ apatická nálada – lhostejnost, nedostatek zájmu ¢ anxiózní nálada – úzkost, obavy, nejistota z budoucnosti, pocity neurčitého ohrožení, psychomotorická aktivita může být zvýšená i utlumená EMOTIVITA A JEJÍ PORUCHY ¢Poruchy vyšších citů ¢ Sociální tupost – snížená schopnost vyznat se ve sociálních vztazích, těžko se navazují kontakty. ¢ Asociální city – spojení sociální tuposti se snížením etických citů. ¢ Antisociální city – krajní egoismus, výrazná bezcitnost a bezohlednost. ¢ Anetičnost – nerozvinutí vyšších citů či jejich zánik, nedostatek soucitu, vřelosti, pochopení, jsou velmi egoističtí, chovají se zcela bezohledně, bez morálních zábran. ¢ Přehnané sociální cítění – opak předchozího. VŮLE A JEJÍ PORUCHY ¢ Vůle – záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle (W. Stern). ¢ Hypobulie – snížení vůle, vyznačuje se nerozhodností a bezradností. ¢ Abulie – úplné vymizení vůle, neschopnost dojít k rozhodnutí, neschopnost cokoli chtít a o cokoli usilovat, neschopnost nějakou činnost zahájit. ¢ Hyperbulie – zvýšená, úporná rozhodnost, patologická aktivita, cílevědomost, houževnatost v rozhodování, překotnost, enormní energie, vytrvalost často malá, někdy i dlouhodobá.