Dyslálie
• nejčastější narušení
komunikační
schopnosti
Dyslálie – tradiční pojetí
• PORUCHA ARTIKULACE, kdy je NARUŠENA VÝSLOVNOST
jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní
hlásky jsou vyslovovány správně podle jazykových norem
• název dyslalie - v r. 1830 Schulthes
• označení patlavost zavedl v české odborné literatuře v r.
1900 Janke
• M. Seeman (1955) - „Dyslalie je neschopnost vyslovovat
nebo správně tvořit některé hlásky nebo hláskové skupiny“
Současné názory na problematiku
dyslalie:
• vlivem lingvistických teorií v 70. - 80. letech 20. stol. se
artikulační poruchy dělí podle těžiště problému ve zvukové
rovině
• PORUCHY FONETICKÉ PORUCHY FONOLOGICKÉ
• fonetickým poruchám zůstal přívlastek artikulační poruchy,
poněvadž hlavní problém se projevuje v motorické realizaci
Dle Nádvorníkové (2003) se termínem
dyslalie označuje několik propojených
úrovní:
• hlavní úroveň, jež dyslalii charakterizuje FONETICKÁ
ÚROVEŇ (vztahuje se na používání
jednotlivých hlásek, představuje analytickou
stránku řeči)
• FONOLOGICKÁ ÚROVEŇ (týká se používání
elementárních řečových zvuků spojených do
slabik, slov, vět, které jsou základem další,
lingvistické úrovně řeči)
Na fonetické úrovni se porucha řeči
projevuje
• vynecháváním hlásek (delecí či eliminací)
• jejich zaměňováním či nahrazováním
(substitucí)
• až nepřesným vyslovováním v místě artikulace
(distorzí)
Na fonologické úrovni se poruchy
projevují
• v plynulé řeči, když jsou jednotlivé hlásky
ovlivňovány sousedstvím okolních hlásek,
následujících nebo předcházejících (např. na
začátku, uprostřed, na konci slova)
• v důsledku suprasegmentálních znaků řeči
(pauzy, důrazy, přízvuky, melodie a rytmus ve
větách nebo v tempu řeči)
Je nutné diferencovat výslovnost:
• SPRÁVNOU (dle kodifikované normy jazyka)
• NESPRÁVNOU (fyziologická vývojová odchylka od
normy, dítě artikulačně náročnější hlásku
vzhledem k věku pravidelně vynechává nebo
nahrazuje jinou, snadnější hl.)
• VADNOU (deficity ve výslovnosti přetrvávají po 7
roce nebo výslovnost, která se odlišuje od
kodifikované normy z hlediska akustického a
estetického nezávisle na věku
Fonologická porucha
• dítě se nedokáže naučit pravidla používání
hlásek, tvoří slova zjednodušeně
• fonologické deficity se váží na jazyk, nesouvisí
s inteligencí
• u dětí s fonologickými poruchami se často
projevují poruchy učení
V české a slovenské odb. literatuře se
používá termín DYSLÁLIE
• společný název pro fonetické a fonologické
poruchy
• doporučuje se terminologii sjednotit a
používat dva termíny – fonetická a fonologická
porucha
Jaký je výskyt dyslálie?
• kolem 4. roku – cca 60 %
• počátek školní docházky – cca 40 %
• do 9. roku – 10 %
• dospělá populace – 8 %
Klasifikace dyslálie
• v 80. letech došlo vlivem lingvistických teorií k
nové klasifikaci a diferenciaci mezi fonetickým
a fonologickým obrazem NKS
• pojmy „organické“ a „funkční“ poruchy jsou
nahrazeny lingvistickými termíny „fonetické“ a
„fonologické“ poruchy
Klasifikace – fonetické hledisko:
Klasifikace - fonologické hledisko:
• opožděný fonologický vývoj
• nevyvážený vývoj
• nepravidelný fonologický vývoj
• atypické fonologické procesy
• hlásková preference
• různá výslovnost pro stejná slova
Etiologie dyslálie – fonetické hledisko
• společenské prostředí
• receptory – narušené sluchové, zrakové vnímání
• poškození dostředivých nebo odstředivých
nervových drah
• motorická neobratnost
• anomálie řečových orgánů
• nesprávný postoj okolí k řečovému vývoji dítěte
• nespecifická dědičnost (artikulační neobratnost,
snížená schopnost fonematické diferenciace)
Etiologie dyslálie – fonologické
hledisko:
• přesná příčina není definována
Diagnostika – fonetické hledisko:
• zjištění pozice vadné výslovnosti hlásky ve slově
• kvalita fonematické diferenciace
• motorika řečových orgánů
• zda se jedná o dyslálii hláskovou či slovní
• příčina dyslálie
• dyslálie bilabiální, labiodentání, uvulární….
• dyslálie monomorfní, polymorfní
• nedoporučuje se vyšetření prostřednictvím IMITACE!!!!
Jak probíhá diagnostika dyslálie?
1. Navázání kontaktu
Anamnestické údaje
• R.A.
• O.A.
• S.A.
• Nynější stav
1. Orientační vyšetření sluchu
• tichá místnost
• šeptem (Vs) vzdálenost: 6 m /méně
rozuměna – postižení vyšších frekvencí/
• hlasitou řečí (Vm) vzdálenost: 8-10m /méně
rozuměna v případě postižení hlubších
frekvencí/
2. Dýchání, tvorba hlasu
• dýchání nosem x ústy
• pravidelné x nepravidelné
• klidné x zrychlené
• časté vdechy při řeči
3. Vyšetření artikulačních orgánů
• stav dentice
• orální dutina
• patro
4. Vyšetření motoriky
• hrubá motorika
(koordinace pohybu
končetin a celého těla)
• jemná motorika
• oromotorika
• mimika
5. Vyšetření sluchové percepce
• sluchová diferenciace - Hodnocení
fonematického sluchu u předškolních dětí
(Škodová, Michek, Moravcová)
• sluchová paměť
• sluchová analýza a syntéza
• vnímání rytmu (vytleskávání, opakování
rytmu)
6. Vyšetření artikulace
Diagnostika – fonologické hledisko:
jaké existují metody získávání dat?
1. SPONTÁNNÍ ŘEČ
• ideální vzorek spontánní plynulé řeči (odráží
obvyklou produkci zvuků u dítěte)
• získání během rozhovoru
• + vzorek pomáhá určit zvuky, které dítě dokáže
produkovat
• - nepodaří se vyšetřit všechny zvuky
2. POJMENOVÁNÍ OBRÁZKŮ
• artikulační testy
• názvy obrázků musí obsahovat hlásky ve
všech pozicích
• + vyšetřuje všechny zvuky
• - produkce izolovaných slov je často lepší, než
produkce ve spontánní řeči
3. ZJIŠŤOVÁNÍ ÚROVNĚ STIMULABILITY
(IMITACE)
• zjišťuje se schopnost dítěte napodobovat
zvuky, které zatím nedokáže správně použít
Foneticky orientovaná terapie dyslálie:
• cíl: osvojení si správné motorické realizace
hlásky
• těžiště: oromotorika, auditivní vnímání,
artikulace
Fonologicky orientovaná terapie:
• cíl: snaha ovlivnit fonologický systém jazyka a navodit v
něm potřebnou změnu
• široká systémová změna, která ovlivní nejen
nacvičovaný zvuk, ale i zvuky, které mají s daným
zvukem něco společné
• Cíl: poskytnout dětem s opožděným fonologickým
vývojem nebo fonologickou poruchou stabilní
poznatky o hláskách – 1) rozšíření inventáře hlásek
• 2) osvojení si pravidel pro správné používání hlásek