Rámec popisuje různé způsoby, jak mohou lidé reagovat na kulturní rozdíly. Je uspořádán do šesti "stádií" zvyšující se citlivosti na rozdíl. Každá pozice představuje rostoucí vnímání kulturních rozdílů, což zase umožňuje větší akceptaci a zkušenosti jiných kultur. První tři fáze jsou etnocentrické, protože člověk vidí svou vlastní kulturu jako ústřední k realitě, tyto názory jsou nahrazeny etnorelativními názory.

Odmítání odlišností - Obrana proti odlišností - Minimalizace odlišností - Akceptace odlišností - Adaptace odlišností - Integrace odlišností

Vývojový model interkulturní senzitivity – DMIS (dle M. Bennetta)

Ve své teorii Bennett popisuje jaké změny se objevují na každém kroku stupnice. V první fázi odmítání (denial) je vlastní kultura prožívána jako jediný způsob reality. Odmítání se projevuje jako generalizovaná hostilita vůči všem jiným kulturním skupinám, které jsou po většinou konstruovány jen velmi vágně jako „cizáci“ či „imigranti“ atp. Pro druhou etnocentrickou fázi, nazývanou jako obranná (defense), je typická polarizace skupin, na „my vs. oni“. V této fázi je vlastní kultura vnímána jako „jediná správná“ vůči ostatním kulturám. Třetí etnocentrické stádium minimalizace (minimalization) je charakteristické zdůrazňováním univerzálních elementů lidské kultury („v jádru jsme všichni stejní“, „všichni jsme děti boží“ atp.) navzdory konfrontaci s kulturní diverzitou. Spolu s rostoucí mírou zkušenosti „s kulturní jinakostí“ mluvíme o etnorelativismu. Ten se vyvíjí směrem od přijetí (acceptance) jiných kultur jako rovnocenných konstruktů reality, přes adaptaci (adaptation) na fungování v interkulturním kontextu po integraci (integration) bikulturní či multikulturní zkušenosti do vlastního sebepojetí. Fáze adaptace se dostává na pořad dne až při vystoupení z referenčního rámce vlastní kultury, například při vycestování, nebo při práci v multikulturním týmu. Odvrácenou stranou bikulturní či multikulturní identity je celková dekontextualizace kulturní identity dotyčného.