Informace zde najdou především ti z vás, kteří v souvislosti s uzavřením hranic musejí na delší čas zůstat odděleni od své rodiny a dětí, a ti, jejichž partner a rodič dítěte zůstal dlouhodobě mimo domov. Děti mají k současné situaci mnoho informací - z médií, od známých či příbuzných, jiné přímo od vás. Ne všechny tyto informace jsou přiměřené jejich věku. Děti si tak mohou informace upravovat, domýšlet a zkreslovat a mít nejrůznější obavy. Je proto důležité vědět, jak s dětmi o situaci mluvit a jak jim vše srozumitelně vysvětlit s ohledem na to, jak mohou ve věku, v němž se nacházejí, situaci pandemie i odloučení od jednoho z rodičů prožívat. Pozn.: Napříč textem používáme označení “rodič” jako označení osoby, která zůstala v jiné zemi i osoby, která se o dítě stará, ačkoli tím může být i jiný blízký člen rodiny, který dítěti může též velmi chybět. Jak to zvládnout? Jak si poradit se situací, kdy jeden z rodičů zůstal v cizí zemi? Úvodem Komunikujte pravdivě a s ohledem na věk dítěte Dítěti nelžete, ani mu neslibujte něco, co nemůžete splnit. Sdělení informací vždy přizpůsobte jeho věku. Tipy, jak na to, naleznete níže v textu. Nezamlčujte informace Dítě je vnímavé a pozná, že se něco děje. Nezamlčujte mu proto podstatné informace a komunikujte s ním o nastalé situaci. Pracujte s dětskou představivostí Pomozte dítěti situaci pochopit tak, že mu umožníte si ji představit. Přiznejte své vlastní emoce Nebojte se dítěti přiznat, že i vy současnou situaci prožíváte. Rady, jak na to, naleznete níže v textu. Vyjádřete pochopení k emocím dítěte Dítě má právo být naštvané, zlobit se, nerozumět tomu, nevěřit rodiči. Za jeho emoce je netrestejte, ani na něj nekřičte. Buďte laskaví a trpěliví Dejte dítěti lásku a péči, kterou potřebuje. V této situaci se může projevovat jinak, než jste byli zvyklí, buďte proto trpěliví. O tom, jak se může dítě v této situaci projevovat a jak mu můžete pomoci, najdete informace níže. Umožněte kontakt na dálku Pokuste se dítěti umožnit kontakt s druhým rodičem a připravte se na to, že i přesto může být dítě po návratu druhého rodiče odtažité. Nezapomeňte na rituály Dbejte na dodržování denních rituálů a pokud je nemáte, zkuste je zavést. Myslete i na sebe Nezapomeňte myslet i na sebe a dovolte si prostor pro vlastní uklidnění a načerpání energie. Ať dítě zůstane dítětem Dítě může chtít v současné situaci zastávat úkoly chybějícího rodiče. Dbejte na to, aby nebylo přetěžováno a aby mělo prostor na to být i nadále dítětem. Desatero Tento leták vznikl v rámci výuky na Katedře psychologie FSS MU pod vedením Mgr. Zuzany Masopustové, Ph.D. a je určen k volnému šíření. Autorky: Mgr. et Mgr. Bc. Zuzana Minarik, Bc. Barbora Břežná Jak to zvládnout s kojencem? Aneb jak pomoci dítěti ve věku 0-1 rok Může se zdát, že absence jednoho z rodičů se ho vzhledem k jeho věku nemůže nijak dotknout. Dítě ale dokáže vnímat, co se kolem něj děje, a umí rozpoznat, že jsou lidé okolo něj ve stresu. Okolo šesti měsíců dítě začíná určité osoby preferovat, a to zejména ty, se kterými je v nejtěsnějším a častém kontaktu, a zároveň začíná být nedůvěřivé k osobám jemu méně známým či cizím. Vyvstává riziko, že dítě může na nepřítomného rodiče po skončení uzavírky reagovat jako na cizího. Může být plačtivější, dráždivější. Může začít častěji vyžadovat fyzický kontakt. Je možné, že dítě začne odmítat jídlo či se změní jeho spánkový rytmus, můžete pozorovat i menší schopnost dítěte udržet pozornost. Může se stát, že se dítě po návratu druhého rodiče bude chovat jinak než v období před jeho odjezdem - nebude s ním spontánně interagovat, může hledat “úkryt” u jiných osob. Co je pro něj typické? Jak se může nyní projevovat? Jak se zachovat? Pokud jste doma s dítětem: Dopřejte mu dostatek fyzického kontaktu, pokud ho vyžaduje Během odloučení Pokud nejste s dítětem: Komunikujte s ním i na dálku Mluvte na dítě prostřednictvím Skype či telefonu, zpívejte mu, říkejte mu říkanky, čtěte pohádky a dbejte na to, aby se pro něj váš hlas nestal neznámým. Pokud není možná online komunikace (např. z důvodu velkého časového posunu), nahrajte mu říkanky, pohádky či písničky na videa a pravidelně zasílejte. Se starším kojencem můžete s asistencí druhého rodiče zkoušet všichni dohromady hry a říkanky (např. Paci paci pacičky). Po vašem návratu Pokud se vám dítě bude vyhýbat, neberte si to osobně - dítě vás neodmítá ani netrestá za to, že jste byl pryč, dělá pouze to, co je pro něj normální a přirozené. Nezlobte se pro to na něj. Buďte trpěliví a navazujte s ním kontakt postupně - mluvte na něj, hrajte si s ním, buďte na blízku a odmítavými reakcemi se nenechte rozesmutnit. Dítě zároveň do kontaktu nenuťte, není žádoucí na něj i přes jeho odmítavé reakce tlačit. Dopřejte mu prostor, ale zkuste to po chvíli znovu a znovu. Jak to zvládnout s batoletem? Aneb jak pomoci dítěti ve věku 1-3 roky Základní potřeby dítěte jsou spánek, jídlo, hraní si a blízkost s rodiči. Největší dopad na emoce a chování dítěte bude mít narušení těchto potřeb. Pro dítě v batolecím věku jsou důležité rituály a opakující se činnosti. Batole nemá moc ponětí o plynutí času a není schopno se zaměřovat na to, co bude v budoucnu. Zajímá ho to, co se děje právě teď. I několik dní je pro tak malé dítě dlouhá doba. Okolo druhého a třetího roku se u dítěte objevuje batolecí vzdor, kdy dítě testuje hranice svého chování a ještě není schopno ovládat své emoce. Může říkat a dělat věci, které vám jako dospělému nebudou dávat smysl. Dítě nemusí rozumět tomu, co vás nebo ostatní slyší říkat a může být zmatené. Může pokračovat v hraní, i když se věci nebo lidé kolem něj či chování blízkých lidí změní (například když maminka nebo tatínek pláčou), nebo naopak může na změny kolem sebe reagovat výraznými změnami ve svém chování. U dítěte se může projevit separační úzkost jako reakce na ztrátu nejbližší osoby. Dítě může být více plačtivé, neklidné, může hůře spát, odmítat jídlo atd. Projevy spojené s batolecím vzdorem se mohou umocňovat, nebo se naopak nápadně rychle vytratit. Může se také stát, že dítě dočasně ztratí dovednosti, které si již osvojilo (může se opět začít pomočovat, bude to vypadat, že se neumí obléct a najíst, i když ještě před několika týdny to zvládalo na jedničku), nebo naopak může začít náhle působit nečekaně snaživě a samostatně. Co je pro něj typické? Jak se může nyní projevovat? Jak se zachovat? Jste s dítětem doma? To, že s dítětem jeden z rodičů nemůže být, vysvětlujte dítěti jednoduše a v krátkých větách. „Maminka tady s námi teď nemůže být. Je v jiném městě a pracuje tam. Po koupání jí spolu zavoláme.” Pokud budete dítě informovat o tom, co přijde, zaměřte se na to, co se bude dít dnes a zítra. „Ještě jednou se vyspíš a zase si budeš moct popovídat s tatínkem.” Jste rodič v zahraničí? Komunikujte s dítětem i na dálku Snažte se udržet kontakt s dítětem alespoň virtuálně. Pravidelně si volejte, skypujte. Je možné, že se dítě s vámi bude zdráhat mluvit, zvlášť pokud na komunikaci tímto způsobem není zvyklé. Mějte pro to pochopení. Dítě ale bude váš hlas a pomyslnou přítomnost vnímat, i když se třeba bude věnovat hře v jiné části pokoje. Musí se se situací vyrovnat, neznamená to, že byste mu nechyběl. Dopřejte mu prostor a zkuste to po chvíli znovu a znovu. Požádejte o asistenci druhého rodiče, aby si např. vzal na malou chvíli dítě na klín. Ten dítě rovněž může zkusit přimět ke spolupráci třeba takto: „Já vím, že si chceš teď hrát, ale pojď tatínkovi alespoň zamávat.” Pokud není možné například z důvodu časového posunu komunikovat s dítětem online, můžete pro něj video nahrát. Zkuste nahrát video například s ukázkami toho, co přes den běžně děláte, aby dítě mělo představu, jak se máte, kde bydlíte, co jíte atd. Můžete taky nahrát třeba jen jako zvukovou stopu vámi namluvenou pohádku či říkanku. Druhý rodič ji pak může dítěti pouštět i opakovaně, protože batolata mají opakování ráda. Buďte upřímní, ale není potřeba zabíhat do detailů, kterým dítě neporozumí a mohou ho zmást. (Informace, jak mluvit s dětmi o koronaviru, najdete v letáku “Jak mluvit o současné situaci s dětmi”.) S dítětem je vhodné komunikovat též prostřednictvím hry. Zkuste například hrou či pohádkou s pomocí hraček vysvětlit, že rodič musel zůstat v jiné zemi, protože potřebuje vydělat penízky, aby se mohlo koupit třeba jídlo. A protože jsou teď někteří lidé nemocní, tak se nesmí moc cestovat, aby nebylo nemocných ještě více lidí. Mluvte i o prožitcích dítěte přiměřeně jeho věku. Nepokládejte mu složité otázky, neptejte se “proč se tak cítí?”. Nabídněte, co může cítit, a vyjádřete nad tím pochopení. Dítě za jeho emoce netrestejte, nekřičte na něj. Zkuste jej vlídně utišit, případně jej z jeho smutku rozptýlit hrou či pohádkou. Pro udržení psychické pohody dítěte nebo pro jeho zklidnění je dobré se držet již zavedených rituálů. Případně je můžete zavést. Například podávat jídlo nebo koupat ve stejný čas, dodržování harmonogramu dne apod. Změnu v rutině stručně vysvětlete. Např.: „Abychom si mohli s maminkou po večeři zavolat, budeme chodit do vany už před večeří.” Hrajte si s dítětem, věnujte mu svou pozornost. To však neznamená dítě svou pozorností přehlcovat. I vy si potřebujete odpočinout, abyste nabral/a síly na další aktivity. Nechte dítě si hrát i samotné. Povídejte si s dítětem o druhém rodiči, ukazujte společné fotky, aby se vztah co nejvíce udržel. „Tatínek teď bude pryč. Musí chodit do práce v jiném městě a nemůže se vrátit. Bude ti ale číst na videu pohádky. Podíváme se na ně po večeři, ano?” „Vidím, že ti je smutno, že tu maminka není. Taky je mi smutno. Byl bych rád, kdyby tady maminka byla.” „Hraj si tady s plyšáčkem, a pak si spolu prohlídneme obrázky zvířátek v knížce.” Jak to zvládnout s předškolákem? Aneb jak pomoci dítěti ve věku 4-6 let Dítě je zaměřené na své bezprostřední okolí - jak se nyní cítí, co se kolem něj děje a co se brzy bude dít. Vzdálenější budoucnost si ještě úplně představit nedokáže. Myšlení dítěte je hodně provázáno s fantazií. Má pocit, že spousta věcí se děje kvůli němu. Snaží se porozumět tomu, co si nedokáže představit. Může pro něj být složité porozumět tomu, proč někteří lidé mohou odjet ze zahraničí domů a jiní nikoliv. Dítě může být více plačtivé, může hůře soustředit pozornost, hůře spát, odmítat jídlo. Může též dočasně přestat zvládat věci, které si již osvojilo, například potřebuje pomoci s oblékáním, ačkoliv to již zvládalo samo. Nebo se naopak může stát, že se dítě náhle začne chovat nezvykle zodpovědně a samostatně. Jelikož je pro dítě ještě obtížné mluvit o vlastních emocích a dobře jim rozumět (zejména pocitům stresu či úzkosti, které může nyní prožívat), může se jeho prožívání projevovat tzv. somatizováním - např. bolestí bříška, hlavy. Nezapomínejte ovšem na to, že ne každá bolest musí mít nutně psychosomatický původ. Dítě může mít tendence se obviňovat z toho, že absence rodiče je jeho chyba. („Tatínek tu s námi není, protože jsem zlobil.”) Může chtít zastat nějaké úkoly chybějícího rodiče. Dítě se může opakovaně ptát na to stejné, když se snaží nové situaci porozumět. Může pokračovat v hraní, i když se věci nebo lidé kolem něj změní (například maminka nebo tatínek pláčou). Co je pro něj typické? Jak se může nyní projevovat? Jak se zachovat? Jste s dítětem doma? Pravdivě a trpělivě dítěti situaci vysvětlete. Pokud však něco sami nevíte, nebo si nejste něčím jisti, dítěti to přiznejte. „Bohužel nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, než maminku zase uvidíme. Také mi chybí a jsem smutný, že tu není. Teď ale není bezpečné, aby lidé jezdili přes hranice, a tak musí maminka zůstat tam, kde je.” „Také se o tatínka bojím, aby se mu něco nestalo. Ale věřím, že dělá všechno proto, aby se nenakazil, stejně jako my.” Pokud o tom dítě nechce mluvit, nenuťte ho, ale dejte mu možnost vám dát najevo, když si o čemkoliv bude chtít znovu povídat. Domluvte se s ním například, že na jedno místo dáte jeho plyšáka, na kterého se budete každý den dívat, a když bude chtít s vámi o druhém rodiči mluvit, otočí ho, a vy budete vědět, že za ním můžete přijít a popovídat si o tom, jak se dítě cítí či čemu nerozumí. Současnou situaci můžete s dítětem přenést i do hry (například s plyšáky, panenkami, autíčky atd.). Dovolte dítěti projevit ve hře všechny emoce, které má, pomozte mu ale hru ukončit dobře - třeba znovushledáním s druhým rodičem, který plyšáka/dítě pomazlí, i když se k němu plyšák zdráhá jít nebo se na něj zlobí. Dítě si může rodiče, který je v práci, také nakreslit. Pokud chce dítě zastat chybějícího rodiče, pozor, aby toho na dítě nebylo příliš, a spíše si užívalo svých her. „Děkuji, že mi chceš pomoci s úklidem. Můžeš si uklidit své kostky, co tu jen tak leží, a pak si můžeš zase kreslit.” Pokud dítě došlo k závěru, že je jeho chyba, že je maminka/tatínek pryč, protože třeba zlobilo, ubezpečte ho, že to jeho vina není. „Ty se bojíš, že tady tatínek teď s námi není, protože jsi ho zlobil? Tak to není, tatínek tě má rád a těší se na tebe, i když jsi ho někdy nazlobil. Musí teď ale být pryč, aby mohl pracovat, a nějakou dobu se teď nemůže vrátit, protože mu to nedovolí.” Nevyužívejte dané situace ke kárání dítěte (například mu neříkejte: „Když budeš zlobit, tatínek domů nepřijede.”) Je důležité projevit dítěti porozumění. Pomozte dítěti označit a pojmenovat jeho vlastní emoce tím, že označíte a pojmenujete své vlastní. „Vím, že se na tatínka zlobíš a že jsi smutný, že tu s námi není. Taky bych byla radši, aby tu byl s námi.” Pro zklidnění je dobré držet již zavedené rituály, na které je dítě zvyklé, případně je zavést. Dodržujte čas a pořadí jídla, koupání, spánku apod. Povídejte si s dítětem o druhém rodiči, ukazujte společné fotky, aby se vztah co nejvíce udržel. Jste rodič v zahraničí? Komunikujte s dítětem i na dálku Snažte se udržet kontakt s dítětem alespoň virtuálně, často si volejte, skypujte atd. Je možné, že se dítě bude zdráhat s vámi mluvit, může vaši absenci vnímat jako zradu. Dejte tomu čas, buďte trpěliví, komunikaci za čas nabídněte znovu, nebo se domluvte na signálu, kterým vám dítě sdělí, že je připraveno. „Já chápu, že se na mě zlobíš. Já teď ale bohužel přijet domů nemůžu, mám tady práci, do které musím chodit. Až budeš mít chuť si se mnou popovídat, tak otoč plyšáka Káju, a maminka mi zavolá.” Pokud není možné například z důvodu časového posunu komunikovat s dítětem online, můžete pro něj video nahrát. Třeba s ukázkami toho, co přes den běžně děláte, aby dítě mělo představu, jak se máte, kde bydlíte, co jíte atd. Můžete taky nahrát třeba jen jako zvukovou stopu vámi namluvenou pohádku či říkanku. Tip na hry, které společně můžete hrát online, najdete na konci letáku v sekci “Další rady a tipy ke koronaviru”. Jak to zvládnout se školákem? Aneb jak pomoci dítěti ve věku 6-12 let Dítě je zvídavé a chce vědět, jak některé věci fungují a proč se stalo, co se stalo, proč s nimi druhý rodič nemůže být, kde vlastně je a co tam dělá. Dítě je schopné dobře zacházet s konkrétními objekty, abstraktní situace a koncepty mu ovšem pravděpodobně budou dělat problémy nezapomeňte to vzít v potaz, když se budete s dítětem o situaci bavit. V tomto věku již začínají být děti schopny přejímat perspektivu ostatních a podívat se na věci z “jejich úhlu pohledu”, rozvíjí se empatie. Dítě se na vás často může obracet s různými dotazy a snažit se situaci lépe porozumět. Zejména v mladším školním věku může být pro dítě ještě obtížné mluvit o vlastních emocích a dobře jim rozumět (zejména pocitům stresu či úzkosti, které může nyní prožívat). Jeho prožívání se může projevovat tzv. somatizováním - např.  bolestí bříška, hlavy. Nezapomínejte ovšem na to, že ne každá bolest musí mít nutně psychosomatický původ. Dítě se může snažit skrývat své starosti, aby vám neublížilo či vás nerozesmutnilo. Zejména u menšího dítěte je možné pozorovat nápadnou ztrátu samostatnosti (vyžaduje pomoc ve věcech, které již umělo samo), nebo naopak zvýšenou snahu rodiči doma pomoci. Co je pro něj typické? Jak se může nyní projevovat? Jak se zachovat? Jste s dítětem doma? S dítětem komunikujte pravdivě a otevřeně, pokud si nejste něčím jistí, přiznejte to. Nebojte se říct, co cítíte, dítě to stejně vycítí. „Bohužel nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, než maminku zase uvidíme. Také mi chybí a jsem smutný, že tu není. Teď ale není bezpečné, aby lidé jezdili přes hranice, a tak musí maminka zůstat tam, kde je.” „Také se o tatínka bojím, aby se mu něco nestalo. Ale věřím, že dělá všechno proto, aby se nenakazil, stejně jako my.” Buďte trpěliví, pokud s vámi nyní mluvit nechce. Ujistěte ho však, že až bude připraveno, jste tu pro něj. To, že je rodič v jiné zemi, můžete zvláště u menších dětí nasimulovat hrou (s hračkami, co má dítě doma), pomocí příběhu, pohádky. Může chybějícího rodiče nakreslit, co třeba v jiné zemi dělá, co jí, kde spí. Dítě může chtít zastat úkoly chybějícího rodiče. Dejte ale pozor, aby toho však na dítě nebylo příliš. Potřebné je projevit dítěti porozumění, pokud například pláče, říct mu, že vám je taky smutno, netrestat, nekřičet na něj. Pro zklidnění je dobré držet již zavedené rituály, na které je dítě zvyklé, případně je zavést - např. jídlo ve stejnou dobu, u mladších dětí přečíst pohádku před usnutím. „Vidím, že teď o tom se mnou nechceš mluvit, ale až budeš chtít, tak za mnou přijď.” „To je od tebe hezké, že mi takhle pomáháš! Tohle už ale udělám sama, ty si zatím můžeš jít hrát.” „Vím, že se na tatínka zlobíš a že jsi smutný, že tu s námi není. Taky bych byla radši, aby tu byl s námi.” Jste rodič v zahraničí? Komunikujte s dítětem i na dálku Snažte se udržet kontakt s rodinou (často si volat, skypovat atd.), společně si povídat, trávit čas s dítětem. Je možné, že se dítě bude zdráhat s vámi mluvit, může vaši absenci vnímat jako zradu, zlobit se. Dejte tomu čas, buďte trpěliví, komunikaci za čas nabídněte znovu, nebo se domluvte na signálu, kterým vám dítě sdělí, že je připraveno. „Já vím, že se na mě zlobíš. Já teď ale bohužel přijet domů nemůžu, mám tady práci, do které musím chodit. Až budeš mít chuť si se mnou popovídat, tak mi klidně napiš nebo zavolej a já se ti ozvu.” Tip na hry, které společně můžete hrát online, najdete na konci letáku v sekci “Další rady a tipy ke koronaviru”. Jak to zvládnout s dospívajícím? Aneb jak pomoci dospívajícímu ve věku od 13 let Typická je zejména emoční nestálost, časté a náhlé změny nálad. Na významu nabývají vztahy s kamarády, což ale neznamená, že jim druhý rodič nechybí a že pro ně situace není náročná. Dochází k rozvoji abstraktního myšlení - dospívající již je schopen pochopit abstraktní koncepty, sám si vyhledává a získává informace. Na důležitosti nabývají názory a informace, které získává od vrstevníků. Ačkoliv se může zdát, že dospívajícího stávající situace nijak nezasáhla a že ji nevnímá negativně (může být zavřený v pokoji, věnovat se hrám, kamarádům, odmítat komunikovat), může to být přesně naopak. V době karantény je omezen kontakt s přáteli - dospívající nemá možnost se s nimi tolik stýkat a je nucen trávit čas doma “proti své vůli” - to může častěji vyústit v konflikty. Projevy emocí mohou být bouřlivé, dospívající může být vůči rodiči méně sdílný ohledně svých problémů a pocitů. Co je pro něj typické? Jak se může nyní projevovat? Jak se zachovat? Jste s dospívajícím doma? Přizvěte dospívajícího do diskuze o problémech a současné situaci - je možné, že si může dělat starosti, protože narazil na nepravdivé zprávy nebo některým aspektům situace hůře rozumí - je proto důležité mu informace vysvětlovat a nabízet mu i důvěryhodné zdroje informací. Jednejte s ním na rovinu ohledně důvodů a doby, pro které rodič zůstane mimo domov. „Sama bohužel nevím, kdy se bude moci táta vrátit domů. Situace se často mění. Takže může to být za dva týdny, ale i za pár měsíců. Teď je důležité, aby se virus přestal šířit a my se mohli vrátit k normálnímu životu.” Ani vy se nebojte vyjadřovat emoce (jako je například stesk po partnerovi, po rodině), ale s mírou - dospívající by se vám neměl stát vrbou a oporou či případně poskytovatelem důležitých rad. Pokud rodič v rodině chybí a je potřeba zastat i jeho podíl úkolů v domácnosti, nezatěžujte jimi nepřiměřeně dospívajícího a dávejte mu úkoly, které jsou pro něj věkově přiměřeně (není nic špatného na tom, když dospívající musí nakoupit nebo uklidit, ale neměla by na něj být přesunuta podstatná část úkolů či péče o rodinu). Nezapomeňte zároveň jeho snahu a pomoc v domácnosti ocenit. „Taky se mi stýská, moc mi chybí. Ale to zvládneme, nemusíš si o mě dělat starosti.” „Děkuji, žes mi pomohl/a, moc to pro mě znamená. Zbytek už zvládnu sama”. Jste rodič v zahraničí? Komunikujte s dospívajícím i na dálku Zkuste s dospívajícím udržovat vztah alespoň virtuálně. Volejte si, skypujte, posílejte fotky, pište si běžné věci přes sociální sítě, pokud je využíváte. Nechte ale dospívajícímu též osobní prostor a zprávami ho nezahlcujte. Mějte pochopení pro to, že dítě může dát v některých okamžicích přednost svým přátelům před vámi - nevyčítejte mu to. „Chápu, že teď máš jiné plány. Byl bych ale rád, kdyby sis na mě zítra udělal/a čas.” Tip na hry, které společně můžete hrát online, najdete na konci letáku v sekci “Další rady a tipy ke koronaviru”. Zapojte prarodiče či další členy domácnosti, i když na dálku. Tipy, jaké aktivity mohou děti s prarodiči (nebo i s rodičem na dálku) dělat, najdete zde: Tím, že se dítě ocitlo v nové situaci, kdy se nemůže vídat s blízkým člověkem, se u něj může umocnit strach z koronaviru. Tipy, jak s dítětem o koronaviru mluvit a jak mu pomoci překonat strach, najdete zde: Pokud má někdo z vašich blízkých koronavirus, nebo je z toho důvodu dokonce hospitalizován, vyvstává otázka, jak o tom s dítětem mluvit. Tipy najdete zde: O tom, jak zvládat izolaci, ať už jste vy s dítětem doma, nebo jste z těch, co museli zůstat v zahraničí, se dozvíte zde: Nevíte-li si rady, jak dítě přimět nosit roušku, mýt si ruce, nechat vás alespoň na chvíli odpočinout, jíst více vitamínů, nebo jak mu vysvětlit, že se s některými členy rodiny nyní nemůže fyzicky vidět, zkuste tyto tematické říkanky: Další rady ke zvládání situace v souvislosti s koronavirem budou přibývat zde: https://psych.fss.muni.cz/media/3219222/aktivity-rodin-se-seniory.pdf https://psych.fss.muni.cz/media/3219193/jak-mluvit-o-soucasne- situaci-s-detmi.pdf https://psych.fss.muni.cz/media/3218894/jak-pomoct-diteti-prekonat- strach-z-koronaviru.pdf https://psych.fss.muni.cz/media/3219666/kdyz-ma-nekdo-blizky- koronavirus.pdf https://psych.fss.muni.cz/media/3218577/hospitalizace-blizke- osoby.pdf https://www.universitas.cz/osobnosti/4838-jak-zvladat-izolaci-nelzete- detem-vsechno-vyciti-a-nepopirejte-vlastni-krizi https://psych.fss.muni.cz/media/3219781/rikanky-pro-deti-210320.pdf https://psych.fss.muni.cz/koronavirus? fbclid=IwAR2is6hDG0tLDFCtQQBS4-y0_EU-3hDTrCceKVvX- VC1dq7sioxggqhnjJc Další rady a tipy ke koronaviru Aneb  jak s dítětem komunikovat další otázky spojené s koronavirem Tento leták vznikl v rámci výuky na Katedře psychologie FSS MU pod vedením Mgr. Zuzany Masopustové, Ph.D. a je určen k volnému šíření. Autorky: Mgr. et Mgr. Bc. Zuzana Minarik, Bc. Barbora Břežná