Výukové metody
ŠP JS 2020
Výuková
metoda
▪ Cílevědomý a záměrný postup,
kterým učitel reguluje učení žáků
při vyučování.
▪ Způsob záměrného uspořádání
činnosti učitele a žáka (cesta)
směřující k danému výukovému cíli.
▪ Způsob uspořádání učiva ve
vyučovacím procesu.
Vývoj metod
Antika: dialog, sokratovská metoda
(kladení otázek).
Středověk: memorování poznatků,
často bez pochopení významu.
17. stol.: přirozená metoda, slovněnázorová
koncepce, paralela
společnost-příroda (co lze
pozorovat-aplikovat)
19. stol.: Herbart – teorie
„formálních stupňů vyučování“
– jasnost, asociace, systém,
metoda; zdogmatizována
„herbartovci“ a vedla k
memorování, pamětnímu učení
a pasivitě žáků.
20. st. – aktivní učení, žák má být při
výuce aktivizován pro rozvoj myšlení a
jeho osobnosti; problémová (J.
Deweye), metoda projektová (W.H.
Kilpatricka), pracovní metoda (G.
Kerchensteinera), apod.
Pedagogické inovace - důraz na
spoluúčast žáka a učitele ve vyučování,
aktivitu žáka a jeho učební styly,
schopnosti a potřeby
výuka v současné škole.
.
Volba
METODY
výukového
procesu (logické,
psychologické,
didaktické
Úroveň fyzického
a psychického
rozvoje žáků,
jejich
připravenost
zvládat
Osobnost učitele,
jeho odborná a
metodická
vybavenost,
zkušenosti,
Vnější podmínky
výchovněvzdělávací
práce,
např. geografické
prostředí,
společenské
prostředí,
hlučnost okolí,
technická
vybavenost školy
atd.
Vnější podmínky
výchovněvzdělávací
práce,
např. geografické
prostředí,
společenské
prostředí,
hlučnost okolí,
technická
vybavenost školy
atd.
Zvláštnosti třídy,
skupiny žáků,
např. hoši –
dívky, různá
etnika, formální a
neformální
vztahy v
kolektivu.
Obsah a metody daného oboru.
Cíle a úkoly
výuky, vztahující
se zejména k
práci, interakci,
jazyku
Dělení výukových metod (Lerner)
http://dielektrika.kvalitne.cz/klasiflerner.html)
Metoda informačně receptivní: předávání hotových
informací (výkladem, vysvětlováním, popisem,
ilustrací, učebnicemi, pokusy, videoprogramem,
filmem apod.), osvojení poznatků závisí na žákových
schopnostech, zkušenostech a vlastnostech.
Metoda reproduktivní: učitel konstruuje učební úlohy,
řídí a kontroluje plnění učebních úloh, nevede k tvůrčí
činnosti, žáci reprodukují poznatky, řeší typové úlohy,
záměrně či nezáměrně si zapamatovávají.
Metoda problémového výkladu: učitel vytyčí problém a žák ho řeší sám; seznamuje se
s logikou jednotlivých fází řešení, často převažuje nezáměrné zapamatování.
Metoda heuristická: učitel konstruuje učební úlohy tak, aby pro žáky znamenaly
určitou obtíž a vyžadovaly tak od nich samostatné řešení některých fází, aktivitou
učitele a žáků v rovnováze.
Metoda výzkumná: žák hledá samostatně řešení pro celistvý problémový úkol, stanoví
si posloupnosti jednotlivých etap řešení, samostatně studuje; učitel sestaví (vybere)
vhodné učební úlohy, kontroluje průběh řešení, ale jeho aktivita v procesu výuky
ustupuje do pozadí.
Dělení metod (Maňák, Švec, 2003)
1. Klasické výukové metody
1.1. Metody slovní
1.1.1. Vyprávění
1.1.2. Vysvětlování
1.1.3. Přednáška
1.1.4. Práce s textem
1.1.5. Rozhovor
1.2. Metody názorně-
demonstrační
1.2.1. Předvádění a
pozorování
1.2.2. Práce s obrazem
1.2.3. Instruktáž
1.3. Metody dovednostně-
praktické
1.3.1. Napodobování
1.3.2. Manipulování, laborování a
experimentování
1.3.3. Vytváření dovedností
1.3.4. Produkční metody
2. Aktivizující metody
2.2 Metody heuristické, řešení problémů
2.3 Metody situační
2.4 Metody inscenační
2.5 Didaktické hry
2.6 Metody diskusní
3. Komplexní výukové metody
3.1. Frontální výuka
3.2. Skupinová a kooperativní výuka
3.3. Partnerská výuka
3.4. Individuální a individualizovaná
výuka, samostatná práce žáků
3.5. Kritické myšlení
3.6. Brainstorming
3.7. Projektová výuka
3.8. Výuka dramatem
3.9. Otevřené učení
3.10. Učení v životních situacích
3.11 Televizní výuka
3.12. Výuka podporovaná počítačem
Literatura:
Švec, v. Maňák, J. (2003). Výukové metody. Brno: MU.
Kalhous, z., Obst, O. (2002). Školní didaktika. Praha: Portál.
http://dielektrika.kvalitne.cz/klasiflerner.html