MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra sociální pedagogiky
POZICE ASISTENTA PEDAGOGA
A JEHO NÁPLŇ PRÁCE V BĚŽNÉ
ZÁKLADNÍ ŠKOLE
Závěrečná práce
Brno 2018
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.
Autor práce: Martina Hanzlíková
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a
použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 12. března 2018 Martina Hanzlíková
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí závěrečné práce
Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za odborné rady a trpělivost při vedení
práce.
Obsah
ÚVOD ………………….…………………………………………………………………. 4
Teoretická část
1. ASISTENT PEDAGOGA …………………………..……….……………………….. 5
1.1. KDO JE ASISTENT PEDAGOGA ………………...……………….. 5
1.2. Z NEDÁVNÉ HISTORIE …….....…………………………………… 9
1.3. ASISTENT PEDAGOGA NA ŠKOLÁCH V SOUČASNOSTI ……. 10
1.4. NÁPLŇ PRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA ….……...………….. 12
1.5. KVALIFIKAČNÍ PŘEDPOKLADY ASISTENTA…...……….….. 16
1.6. INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN JAKO ZÁKLAD PRÁCE
ASISTENTA PEDAGOGA …..….………………….……………… 19
1.7. PRAVIDLA ETICKÉHO CHOVÁNÍ ASISTENTA PEDAGOGA
VE VZTAHU K ŽÁKŮM ……………………………………………. 20
1.8. ASISTENT PEDAGOGA JAKO SPOLUTVŮRCE KLIMATU
TŘÍDY ……………………………………………………………….… 21
1.9. SPOLUPRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA S UČITELEM …….…. 22
1.10. ÚČAST ASISTENTA PEDAGOGA NA KLASIFIKACI ŽÁKŮ….… 27
1.11. ASISTENT PEDAGOGA JAKO ČLEN PEDAGOGICKÉHO
SBORU ……………………………………………..…………….….. 28
1.12. KOMUNIKACE ASISTENTA PEDAGOGA S RODIČI ….………..…29
Praktická část
2. NÁPLŇ PRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA…….………………… 32
2.1. JAKUB a jeho veliká proměna ……..…………………………..….33
2.2. ADAM – srdečný pomocník ……………. ………...……….….…. 35
2.3. PAVEL – tichý samotář ………………………….…………………. 36
2.4. Životem zkoušená JANA ……….…………………….………….... 37
2.5. BĚŽNÝ TÝDEN ASISTENTKY …..……….……………………... 38
2.5.1. Pondělí – začátek nového týdne ………………….……… 38
2.5.2. Náročné úterý……………… …………….…..…..………... 41
2.5.3. Středa bez Jany a Jakuba……………..………...…..…….. 43
2.5.4. Dlouhý čtvrtek ….…………….……….………….………… 45
2.5.5. Pátek – vidina zaslouženého odpočinku pro všechny…. 47
Závěr ………………………………………………………………………... 49
Seznam použité literatury a elektronických zdrojů ………………. 50
ÚVOD
Téma závěrečné práce POZICE ASISTENTA PEDAGOGA A
JEHO NÁPLŇ PRÁCE V BĚŽNÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLE jsem si vybra la,
protože jako asistentka pedagoga již tři roky pracuji a myslím
si, že velká skupina lidí nemá vůbec tušení, co taková práce obnáší.
Funkce asistenta není na českých školách nová, jak si mnozí myslí,
protože se na ně ze všech stran a sdělovacích prostředků valí infor mace
o inkluzi. Jak jsem se dočetla v literatuře, pozice asistenta
existuje již od devadesátých let minulého století. Do povědomí ve řejnosti
se ale dostala až v posledních dvou letech a jak to tak bývá
– lidé jsou rozděleni na dvě skupiny – jedna s pozicí asistenta na
školách souhlasí, druhá ne. Já patřím samozřejmě k té první skupi ně,
jinak bych nemohla tuto práci vykonávat. Myslím si, že lidé,
kteří s pozicí nesouhlasí, nemají vůbec ponětí, jakou práci vlastně
asistent vykonává.
Když jsem se rozhodla pro práci asistentky pedagoga, hodně
lidí mě varovalo, že to bude práce náročná hlavně na psychiku. Mu sím
přiznat, že někdy je. Člověk, který pracuje jako asistent peda goga
na běžné základní škole nesmí čekat, že se stane zázrak
a dítě, ke kterému byl přidělen najednou mávnutím kouzelného
proutku bude všechno umět, vědět, násobilku odříká odzadu a
přesně doplní i/y. Tak to není. Asistent ví, že každý správně vypo čítaný
příklad a doplněné i/y je malá výhra, když je těch příkladů
víc, je to bonus a když zvládneme polovinu věcí, co ostatní děti ze
třídy, tak je to úžasné. Myslím si, že práci asistenta musí vyko návat
člověk trpělivý, důsledný, někdo, kdo má pro děti, které ho
potřebují pochopení.
V literatuře a tisku je toho o asistentech napsáno hodně, já
bych chtěla svou prací a poznámkami přiblížit, jak vypadá běžný
týden asistentky v praxi na menší venkovské škole.
4
1. ASISTENT PEDAGOGA
Asistent pedagoga je pedagogickým pracovníkem, jehož
prostřednictvím dochází k naplňování podpůrných a vyrovnávacích
opatření ve vzdělávání u dětí, žáků a studentů se speciálními vzdě lávacími
potřebami. Hlavním cílem jeho působení je podpora práce
pedagoga při práci se žáky, kteří vyžadují zvýšenou míru podpory
ve vzdělávání. Působení asistenta pedagoga je jedním z nástrojů
inkluzivního modelu vzdělávání, které mezi svými prioritami uvádí
také Strategie vzdělávání 2020. (http://www.nuv.cz/t/ap)
Asistent pedagoga není prostředkem selekce skupiny žáků či
jednotlivce ve třídě. Pomáhá v různých situacích různým žákům a
zejména pak učiteli se zvládnutím hladkého průběhu společné
edukace všech žáků. Podílí se na všech fázích vzdělávání, od
plánování po hodnocení a evaluaci. Společně s učitelem tvoří tým,
přičemž každý z nich disponuje odlišnou pedagogickou rolí.
(TANNENBERGEROVÁ, Monika, 2016. s. 49)
1.1.KDO JE ASISTENT PEDAGOGA
V následující podkapitole jsem zpracovala směrnice k funkci
asistenta pedagoga – jeho náplň práce, rozsah činností a poža dovanou
odbornost tak, jak je na svých stránkách uvádí Minis terstvo
školství, mládeže a tělovýchovy. Ke každému z bodů jsem
přidala svůj názor a zkušenost z praxe.
(http://www.msmt.cz/file/38950?highlightWords=asistent+peda -
goga)
a) AP je pedagogický pracovník, který poskytuje podporu jiné mu
pedagogickému pracovníkovi při vzdělávání žáka či žáků se spe ciálními
vzdělávacími potřebami.
5
Dle mého názoru dochází ve vymezení pojmu asistent pedagoga
k omylu – podle mých zkušeností si často lidé i samotní asistenti
myslí, že mají být nápomocni jenom dítěti, ke kterému jsou přijí máni
a často se cítí ublíženi, když jim pedagog zadá i jinou práci.
Jak už ale název pozice napovídá – jedná se o „pomocníka“ peda gogovi
a ten mu proto zadává úkoly. Samozřejmě, že se asistent
prioritně věnuje dítěti nebo dětem, ke kterým je přijímán, pedagog
ale může zadat asistentovi buď pomoc s těmito konkrétními dětmi a
věnovat se zbytku třídy a naopak zadá asistentovi práci se třídou a
věnuje se potom jednomu žákovi – či více žákům, kteří to potřebu jí.
Já třeba i chodím kopírovat materiály, případně opravuji domácí
úkoly a cvičení v sešitech, která se neznámkují. Často se těmto pra cem
věnuji v hodinách, kdy mě děti tolik nepotřebují – např. v hu dební
výchově, nebo při činnostech, kdy jim pomáhat nesmím –
např. písemka, diktát. Za dětmi se ale chodím ptát a sleduji, jestli
nepotřebují něco znovu vysvětlit, chápou správně zadání atd.
b) Podporuje samostatnost a aktivní zapojení žáka/žáků do
všech činností uskutečňovaných ve škole v rámci vzdělávacího pro cesu,
včetně školou poskytovaných školských služeb. Usiluje o za pojení
žáka do činnosti třídy, minimalizuje jeho možné vyloučení z
kolektivu.
V tomto bodu jako asistentka často narážím – do třídy, ve které
působím, jsem nastoupila v době, kdy byly děti čerství třeťáci,
měly zároveň i novou paní učitelku a všichni jsme si na sebe
zvykali. „Oficiálně“ jsem byla přijata ke dvěma chlapcům, brzy
jsme však s paní učitelkou poznaly že dětí, které budou potřebovat
v určitých činnostech pomoc je ve třídě víc. Já jsem brala jako svo ji
povinnost, že musím některým dětem zapsat každý domácí úkol
sama, psala jsem jim všechna slovíčka v angličtině a jednomu ze
svěřených chlapců jsem často dělala i zápisy do sešitu. A těžce
jsem potom poznávala hranici, kdy už dělám za děti víc věcí, než je
nutné, protože ony je zvládnou samy. Vždycky mě zarazila až naše
paní učitelka, která říkala: „Nech je, oni musí taky něco udělat
sami a zapsat si úkol, to zvládnou.“ Tak jsem začala pomalu ubírat.
6
Dnes jsou to páťáci, tak už jim většinou jenom kontroluji, zda si
úkoly zapsali, u zápisů učiva např. v přírodovědě kontroluji, jestli
zápis stíhají – pokud ne, samozřejmě jim pomůžu a střídáme se –
kousek napíši já, kousek oni. Stejně tak ve čtení – vím, že pokud
dostanou na čtení tři stránky z čítanky, ze kterých ještě musí odpo vědět
na otázky, jeden z mých svěřenců to nezvládne. Střídáme se
proto ve čtení, otázky mu přečtu, ale odpovědět už musí sám. Ze
dvou dětí s IVP, které jsme ve třídě měli na začátku třetí třídy jsou
nyní děti čtyři a musím říct, že už sama vím, na které děti mám
více dohlédnout v českém jazyce a na které v matematice. I když se
zrovna věnuji jednomu dítěti, pořád po očku sleduji i ty ostatní a
jsem jim k dispozici, když potřebují.
Problém vyloučení žáků z kolektivu je asi problém nejenom in tegrovaných
žáků. Ve třídě, kde působím, jsou děti od první třídy
zvyklé na integrované děti i na asistenta. Vědí, že tyto děti po třebují
dopomoc a naopak dokáží své spolužáky ocenit a podpořit,
když se jim něco povede, dostanou dobrou známku. Na druhou
stranu – dva z integrovaných chlapců z naší třídy mají problém
mezi ostatní zapadnout. Je to trošku dáno i jejich povahou,
společnost nevyhledávají. A i když se je snažíme zapojovat do
všech činností s dětmi, často nám právě tito dva dají najevo, že o
to nestojí. Dáváme proto s paní učitelkou pozor, aby nebyly ostat ními
dětmi odmítány, necháváme ale na jejich rozhodnutí, jestli bu dou
trávit přestávku s ostatními, nebo sami.
c) Rozsah činností i požadované odbornosti odpovídá doporu čení
ŠPZ, resp. potřebám žáka.
Dle mého názoru by měl být každý asistent seznámen s diagnó zou
žáka, ke kterému nastupuje. Jedině tak mu může být nápomo cen.
Mám ve třídě na starosti dívku s velmi špatným sociálním zá zemím
a vím, že jí musím pomoci jinak, než chlapci s ADHD, který
je ve stejné třídě. Jsem také seznámena se všemi individuálními
vzdělávacími plány a přihlížím k nim. Upozorním také učitele např.
anglického jazyka, který v naší třídě nevyučuje každý den, že jeden
7
z mých svěřenců může psát slovíčka tak, jak je slyší a má povoleno
používat pomocné tabulky.
d) AP pracuje podle potřeby se žákem nebo s ostatními žáky
třídy, oddělení nebo studijní skupiny podle pokynů jiného pedago gického
pracovníka a ve spolupráci s ním.
Prioritně se ve třídě věnuji dětem s IVP, beru ale jako samo zřejmost,
že pokud nepochopí látku kterékoli dítě ze třídy, vezmu
si ho samostatně ke stolku a látku s ním proberu. S paní učitelkou
se na tom většinou domluvíme, děti už také vědí, že za mnou mohou
kdykoli přijít a říct, že potřebují něco znovu vysvětlit.
e) AP může být využíván i pro další žáky s potřebou tohoto
podpůrného opatření v max. počtu 4 (sdílená asistence). Speciální
vzdělávací potřeby žáků, pro jejichž vzdělávání je nezbytná podpo ra
AP, nemusí být stejného druhu.
Jak jsem již psala výše, máme ve třídě čtyři žáky s indivi duálním
vzdělávacím plánem, takže tuto kapacitu naše třída naplňu je.
Každé dítě má navíc jiné speciální vzdělávací potřeby, ke kaž dému
přistupujeme individuálně. Zároveň je u nás ve třídě pět
žáků, kteří mají vypracován plán pedagogické podpory, takže často
– hlavně při probírání nové látky - opravdu přebíhám od jednoho k
druhému.
V jedné věci dochází často k omylu. Někteří rodiče si myslí, že
když je jejich dítěti přiznán asistent pedagoga je samozřejmé, že se
od nich nehne ani na krok a je s ním pořád, asistuje mu u všech
činností. Není tomu tak – asistent pedagoga není osobním asi stentem
dítěte. Tato funkce sice na našich školách existuje, je to
ale pracovník sociálních služeb, platí si ho rodiče sami – často for mou
sponzorského daru nebo nadace, jeho náplň práce je také jiná,
než práce asistenta pedagoga. To rodiče často nevědí a je důležité
si s nimi tyhle záležitosti vyjasnit hned na začátku spolupráce.
8
1.2. Z NEDÁVNÉ HISTORIE
Jak jsem se dočetla v literatuře, funkce asistenta pedagoga na
naši školách není novinkou posledních let. První asistenti začali na
školách působit již v devadesátých letech minulého století.
Základní myšlenka Jana Ámose Komenského „vzdělávat všech ny
ve všem všestranně“ je zásadní pro další vývoj pedagogického
smýšlení, které nakonec vede k demokratizaci výchovy a vzdělávání
nejen u nás. O obrat směrem ke spravedlnosti ve vzdělávání se Ko menský
nejen zasadil, ale rovněž mu vetknul dodnes existující a
platné principy. Proces demokratizace výchovy a vzdělávání v ob lasti
školství se chronologicky týká všech skupin dětí, postupně tak
zohledňuje pohlaví, sociální postavení, rasu, kognitivní schopnost
atd. (TANNENBERGEROVÁ, Monika, 2016, s. 20)
V polovině devadesátých let minulého století začali při výuce
žáků se speciálními vzdělávacími potřebami působit asistenti peda goga.
Toto zaměstnání vykonávali často pracovníci civilní služby.
U žáků se sociálním znevýhodněním se asistence týkala především
romských žáků. Do té doby bylo běžné, že ve třídě, kde se vzdě lávaly
děti se speciálními vzdělávacími potřebami byl pouze jeden
učitel. To se změnilo v roce 1997, kdy bylo umožněno, aby v jedné
takové třídě působili pedagogičtí pracovníci dva.
Nejzásadnější koncepční změnou, k níž naše školství dospělo,
je skutečnost, že výchova a vzdělávání dětí, žáků a studentů se
zdravotním postižením přestaly být doménou speciálního školství a
v souvislosti s integračními trendy a trendy inkluzivního vzdělávání
se staly záležitostí všech typů škol a školských zařízení. (TEPLÁ,
Marta a Lenka FELCMANOVÁ, 2016, s. 5)
Současná podoba práce asistentů vychází z legislativního
sjednocení asistentské profese, ke kterému došlo uzákoněním před pisů
z let 2004 až 2005 (školský zákon + vyhláška o vzdělávání
9
žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) – tyto normy jak
upravily postavení asistentů ve speciálních školách (nově mohli ve
třídách působit až tři pedagogičtí pracovníci, z nichž jeden byl asi stent
pedagoga), tak i podpořily roli asistentů ve vzdělávání žáků
se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách.
Z pohledu zákona tedy v současné době existuje jednotná
profese asistenta pedagoga, pro kterého platí stejné legislativní
normy, ať už pracuje s žáky se zdravotním postižením nebo působí
ve třídách s žáky se sociálním znevýhodněním. (http://www.asi -
stentpedagoga.cz/)
1.3. ASISTENT PEDAGOGA NA ŠKOLÁCH
V SOUČASNOSTI
Na začátku této podkapitoly bych chtěla uvést rozdělení práce
asistenta pedagoga podle hledisek tak, jak je uvedla Vejrochová ve
svém Standardu práce asistenta pedagoga.
Pracovní pozice asistenta pedagoga je v praxi dělena podle
následujících hledisek:
PODLE MÍSTA UPLATNĚNÍ
 asistenti pedagoga ve školách (třídách) samostatně zři zovaných
pro žáky se zdravotním postižením
 asistenti pedagoga v běžných školách
 asistenti pedagoga ve školských zařízeních (zejména zařízení
pro výkon ústavní a ochranné výchovy)
PODLE ZPŮSOBU FINANČNÍHO ZAJIŠTĚNÍ PŮSOBENÍ
ASISTENTA PEDAGOGA
 asistenti pedagoga financovaní z prostředků na asistenta pe dagoga
u žáků se ZP
 asistenti pedagoga financovaní z dotačního programu na asi stenta
pedagoga u žáků se SZN
10
 asistenti pedagoga financovaní z rozpočtových (běžných)
prostředků školy
PODLE VĚKU DÍTĚTE A ŠKOLY, KTEROU NAVŠTĚVUJE
 asistenti v MŠ
 asistenti na ZŠ (včetně přípravného stupně)
 asistenti na SŠ, případně vyšších odborných školách
(MORÁVKOVÁ VEJROCHOVÁ, Monika, 2015, s. 14)
Podle serveru EDUIN působilo na konci školního roku 2016/17
na veřejných základních a středních školách 11 038 asistentů peda goga,
přepočítáno na plné úvazky. Mnoho asistentů ale plný úvazek
nemá, takže celkový počet je vyšší. Tabulkové ohodnocení plného
pracovního úvazku je kolem 18 000 korun hrubého. Asistentům je
ale často nabízen pouze úvazek částečný, a to v závislosti na dia gnóze
dítěte. Kromě slabého finančního ohodnocení je tu i nejistá
perspektiva. Většina asistentů má pracovní smlouvu na dobu urči tou.
(http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-stat-zacne-setrit-
na-inkluzi/)
To mohu potvrdit. Na škole je nás šest asistentek a ani jedna
nemá plný úvazek. Čtyři asistentky mají úvazek poloviční, dvě
máme úvazek 0,75 hodin/týden. Ani jedna z nás navíc nemá smlou vu
na dobu neurčitou – je to logické, nikdy nevíme, kdy žák nebo
žákyně, ke kterému jsme přijímány, ze školy odejde. Navíc každý
rok řešíme, zda budeme mít v dalším roce práci – jestli na školu
přijdou děti, které budou potřebovat naši pomoc. Takže máme
všechny smlouvu do 31. 8. 2018 a já, protože jsem letos v páté tří dě
a „moje“ děti budou ze školy odcházet, už teď zjišťuji, jestli
bude v první třídě dítě, které bude potřebovat moji pomoc. Pokud
ne, budu muset, ač nerada, ze školy odejít.
Na konci školního roku jsme navíc s paní ředitelkou narazily
na další problém. V loňském školním roce jsem byla k dětem přijata
na 25 hodin týdně. Na konci školního roku však vyšlo nařízení,
podle kterého mohli být asistenti přijati buď na 20 nebo 30 hodin
11
týdně. Přijde mně to nelogické – vždyť na prvním stupni děti třiceti
hodin týdně nedosáhnou. Takže jsme stály před problémem – buď
dvacet hodin a nebudu u žáků v hodinách, ve kterých mě budou po třebovat,
nebo třicet hodin, kde si ale budu muset vyplnit čtyři
hodiny týdně např. přípravou materiálů, opravou zápisků atd. Pro tože
už jsme v páté třídě a jedno z dětí potřebuje intenzivnější po moc,
zvolily jsme nakonec s paní ředitelkou variantu 30 hodin
týdně, děti mají půlenou informatiku, takže přímou činností ve tří dě
trávím 27 hodin, jednu hodinu mám se třemi dětmi s IVP peda gogickou
intervenci a dvě hodiny týdně vykazuji jako nepřímou
činnost.
Jako asistenti také musíme každý měsíc odevzdávat přesné vý kazy,
s kým a jak jsme v každé hodině pracovali. Na začátku měsíce
si vždycky vytisknu prázdný výkaz a dopisuji si tam, co jsem kte rou
hodinu dělala, kterým dětem jsem se věnovala. Na konci měsíce
to potom přepíšu do počítače, spočítám, kolik hodin jsem odpra covala
a výkaz odevzdám. Činnosti si musím zapisovat opravdu
pravidelně, pokud zapomenu a mám si je do výkazu napsat např. po
týdnu, nemohu si už vzpomenout.
1.4. NÁPLŇ PRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA
Asi nejvýstižnější rozpis práce asistenta jsem našla na strán kách
http://www.asistentpedagoga.cz/ , stejný rozpis činností máme
jako asistentky ve sborovně a naše škola se jím řídí. Na začátku
naší spolupráce paní učitelka občas nevěděla, jestli jí mohu např.
zkontrolovat sešity s domácími úkoly – díky tomuto rozpisu jsme si
náplň práce ujasnily.
Práce asistenta s žáky probíhá těmito způsoby:
 Skupinová práce s žáky se speciálními vzdělávacími potřeba mi
(žáky se zdravotním postižením nebo se sociálním znevýhodně ním)
v běžném vyučování ve třídě.
12
Skupinovou práci se žáky neděláme moc často, raději pracuje me
s dětmi individuálně. Někdy si ale situace skupinovou práci vy žádá,
vezmu si proto potřebné žáky do zadní části třídy a společně
procvičujeme to, co jim nejde.
 Individuální i skupinová práce asistenta pedagoga s
žákem/žáky se speciálními vzdělávacími potřebami ve vyučování by
měla vždy probíhat přednostně ve třídě, kde jsou současně vzdě láváni
ostatní žáci. Práce asistenta pedagoga s žáky v oddělené
učebně by měla být realizována pouze v odůvodněných případech
(např. když je žákův vzdělávací plán zcela odlišný od výuky ostat ních
spolužáků a lze odůvodněně předpokládat, že paralelní výuka
podle dvou vzdělávacích plánů by působila velmi rušivě).
S žáky pracuji výhradně ve třídě, vetšinou dokonce v jejich
lavici. To je asi moje nejčastější náplň práce. Většinu času trávím u
jednoho ze žáků s IVP, protože sám učivo páté třídy těžce zvládá.
Potřebuje navíc neustálé pobízení k práci, jinak je schopný sedět v
lavici a nic nedělat. Přes uličku vedle něj sedí další žákyně s IVP,
kterou neustále zklidňuji a vracím zpět k práci. Otáčí se po spolu žácích,
hraje si s prsty a nepracuje. Chodím také kontrolovat ostat ní
žáky s IVP, abych se ujistila, že pracují tak, jak mají. Vím, že
jednoho z těchto žáků musím více kontrolovat v češtině, druhého v
matematice. Během hodiny také několikrát obejdu třídu a zkont roluji
i ostatní žáky, jestli dělají to, co mají a pochopili zadání.
Pokud potřebujeme s dětmi více klidu, vezmu si je ke svému stolu,
který mám v zadní straně třídy právě z těchto důvodů. Mimo třídu
si žáky beru většinou pouze v případech, kdy chyběli při psaní
větší písemné práce – to odcházíme do sborovny, kde si práci neru šeně
napíší. To se týká i ostatních žáků – zbytek třídy také nebyl
při psaní písemky rušený, považujeme proto za samozřejmé dopřát
klid i chybějícím. Výjimku jsme udělali pouze v loňském školním
roce, kdy jeden ze žáků s IVP několik týdnů chyběl, po nemoci byl
velmi unavený a potřebovala jsem jeho plné soustředění, což ne bylo
ve třídě možné. Asi týden jsme proto chodili na český jazyk a
13
matematiku mimo třídu a probírali látku individuálně, potom už se
zapojil do normální výuky.
 Individuální práce s žákem se speciálními vzdělávacími po třebami
mimo třídu – asistent si bere konkrétního žáka do jiné
učebny, kde s ním pracuje na zadání odlišném od zadání probírané ho
ostatními žáky.
Jak už jsem psala výše, s dětmi mimo třídu pracujeme málokdy.
Snažíme se je plně zapojit mezi ostatní žáky a pracovat s nimi na
tom, na čem zrovna pracují spolužáci. Nestačí samozřejmě jejich
tempu, takže místo deseti příkladů vypočítají čtyři a někteří ještě
s pomocí, cvičení v češtině nevypracují celé, pokud bychom s
nimi ale pracovali jinde, nebylo by to jiné, takže s nimi zůstáváme
ve třídě. Asistentky z jiných tříd mají na starosti žáky s jinými po třebami,
a ty si je potom odvádějí alespoň na část hodiny do jiné
učebny. Asistent může samozřejmě také pracovat se žáky bez SVP,
pokud je třeba, pracuji s nimi také. Jedná se hlavně o situace, kdy
potřebují něco dovysvětlit a procvičit, obcházím je při samostatné
práci a kontroluji, jestli pochopili správně zadání. Vědí, že mohou
přijít, pokud něčemu nerozumí. Někdy se také stane, že chybí ně který
z učitelů a zastupuji ho, to potom pracuji s celou třídou do -
hromady.
 Individuální i skupinové doučování žáků se speciálními vzdě lávacími
potřebami po vyučování ve škole.
Doučování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsme
měli zavedené ve třídě už v loňském roce. Všechny čtyři děti s IVP
tam docházely pravidelně, podle potřeby na doučování zůstávaly
i ostatní děti – vždycky jsme se s paní učitelkou dohodly v den
doučování, kdo potřebuje zůstat a nějakou látku procvičit nebo vy světlit.
V letošním roce mají tři děti s IVP od PPP doporučenou pe dagogickou
intervenci jednu hodinu týdně. Tuto intervenci vedu s
dětmi já a tím, že do ní dochází pouze tři děti, na které mám čas, je
velmi prospěšná. Vidím, co které dítě potřebuje procvičit a podle
14
toho si připravuji materiály. Vždy ale paní učitelce řeknu, co budu
s dětmi dělat.
Asistent může samozřejmě také pracovat se žáky v odpoledních
hodinách v mimoškolním prostředí. Tuhle podporu jsem ale žákům
zatím neposkytovala. V loňském roce byl jeden z mých svěřenců
delší dobu nemocný – ve škole chyběl víc jak šest týdnů. V tomto
případě jsme s paní učitelkou uvažovaly, že bych mohla žáka
navštěvovat a pomoci mu s učivem doma. Tuto možnost jsme i
navrhly tatínkovi, u kterého žák bydlí. S tím ale probíhala výborná
spolupráce, plně si uvědomoval „problém“, který tak dlouhou ab sencí
jeho syna vznikl, posílaly jsme mu materiály mailem, pří padně
si je vyzvedával ve škole a konzultoval je s námi, proto ne byla
moje osobní návštěva nutná.
 Práce asistenta s žáky by měla probíhat podle instrukcí pe dagoga
– ve valné většině případů asistent není kvalifikovaný na
to, aby samostatně připravoval výuku (byť by to měla být výuka
„jen“ pro jednoho žáka).
Přípravu výuky si řídí paní učitelka sama, stejně tak výklad
nové látky. Pokud chybí, což se v naší třídě stává málokdy – větši nou
jen z důvodu školení, zastoupím ji, ale novou látku s dětmi ne probírám.
Věnujeme se opakování již probrané látky. Já sama si
připravuji materiály pro doučování, ale o tom vyučující vždy infor muji.
Při přípravě se za mnou zastaví a podívá se, co jsem si pro
žáky připravila a pokud chce, abych s nimi procvičila jinou látku,
dohodneme se na tom. Při práci se žáky mě paní učitelka nekont roluje
– práce pro mě vyplývá automaticky podle toho, co zrovna
děláme. Když probíráme látku a děti píší do sešitu běžná cvičení,
nebo zápisy, kontroluji je, pomáhám jim. Často jim opakuji instruk ce
– děti nerozumí zadání, ti nepozorní nevědí, co mají dělat. Když
vidím, že se žák hlásí a nepracuje, jdu za ním a zeptám se ho, co
potřebuje. Pravidelně také obcházím celou třídu a dívám se, jestli
všichni pracují podle zadání – pokud ne, upozorním je na to a úkol
s nimi znovu proberu. Při písemkách a diktátech pomáhat nesmím,
pouze zkontroluji a ujistím se, že děti pochopily zadání, případně
15
jim ho přečtu. Když píšeme bleskovku v matematice, automaticky
třem žákům opíšu příklady z tabule nebo z učebnice, protože je to
zdržuje a dělá jim to problém. Přiznávám, že při psaní písemek,
bleskovek a diktátů často „trpím“, protože vidím, že děti dělají
chyby a já je na to nesmím upozornit. I s tím se ale musí asistent
pedagoga smířit.
Pravidelně také provádím kontrolu domácích úkolů, paní uči telku
potom informuji, který žák měl v úkolu hodně chyb a potře boval
by proto látku znovu projít. Většinou si pak žáka vezmu
stranou a látku spolu probereme, případně si ho nechám ve třídě po
vyučování.
 Asistent pedagoga by neměl pracovat pouze s žáky se speci álními
vzdělávacími potřebami, naopak – ve vybraných aktivitách
by měl zastoupit učitele v práci s žáky bez postižení/ bez znevý hodnění.
Účelem asistentova působení u žáků bez speciálních vzdě lávacích
potřeb je, aby učitel získal více prostoru pro vlastní práci
s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Asi by to tak mělo být, přiznávám ale, že většinou pracuji se
žáky se SVP já. Není to ale tak, že by paní učitelka tyto děti zane dbávala,
to v žádném případě. Paní učitelka většinou pracuje s
celou třídou a já dopomáhám dětem, které potřebují. Pokud mají
děti samostatnou práci, obchází všechny i paní učitelka a pomáhá
těm, kteří potřebují, takže i žákům se SVP, kterým se zrovna nevě nuji
já.
1.5. KVALIFIKAČNÍ PŘEDPOKLADY ASISTENTA
V dalším bodě mé práce bych se chtěla zabývat kvalifikačními
předpoklady asistenta pedagoga, které bývají častým tématem od borníků
a pedagogů. Podle stránek http://www.asistentpedagoga.cz/
rozlišujeme dvě úrovně odbornosti asistentů – pro vyšší a pro nižší
úroveň činnosti. Podle těchto úrovní se potom liší i požadované
16
vzdělání. To znamená, že pro vyšší úroveň činnosti, což je přímá
pedagogická činnost ve třídě, kde se vzdělávají žáci se speciálními
vzdělávacími potřebami, případně škola s integrovanými žáky, musí
mít asistent pedagoga střední vzdělání s maturitou a odpovídající
pedagogické vzdělání – tím je střední škola, vyšší odborná škola
nebo vysoká škola zaměřená na pedagogiku, případně kvalifikační
kurz asistenta pedagoga. Nižší úroveň činnosti zahrnuje pomocné
výchovné práce ve škole nebo školském zařízení – tady může pra covat
asistent pedagoga se středním vzděláním, s výučním listem
nebo se základním vzděláním – podmínkou je absolvování kvalifi kačního
kurzu pro asistenty pedagoga.
U mnoha lidí se setkávám s názorem, že vzdělání asistentů v
kurzu je hrozně málo. Na jednu stranu s tím souhlasím – například
vzdělání asistenta pro nižší úroveň činnosti, kdy může s dětmi pra covat
člověk se základním vzděláním a kurzem mně opravdu přijde
hrozně málo. Na druhou stranu – asistent pedagoga pracuje pod ve dením
zkušeného pedagoga, ten ho pravidelně sleduje a hodnotí,
takže pro vyšší úroveň činnosti je podle mě vzdělání dostačující.
Podle mého názoru musí mít asistent hlavně velkou dávku trpě livosti,
protože pracuje s dětmi, kterým nejde všechno hned na vý bornou,
musí mít k dětem kladný vztah, musí být důsledný, musí
umět naslouchat nejenom dětem, ale také jejich rodičům. K těm
musí být navíc i chápavý – rodiče si uvědomují, že jejich dítě „má
problém“ a snaží se ho řešit. Někdy mají ovšem na asistenty velké
nároky a představy o jejich práci. Sama jsem po mém nástupu na
školu musela jedné z maminek vysvětlit, že její dítě umí pracovat i
samostatně a je to pro něj žádoucí, není proto dobré, abych u něj
trávila veškerý čas.
A v neposlední řadě musí být asistent také ochotný učit se – od
kolegů pedagogů i od samotných dětí.
Musím říct, že já jsem po nástupu na funkci asistenta pedagoga
absolvovala také jeden z kurzů a asi jsem měla štěstí – v tomto kur zu
nám přednášeli lidé, kteří pracují s dětmi se speciálními vzdě lávacími
potřebami, s postiženými dětmi, s dětmi se sociálním zne výhodněním
a přednášeli nám hlavně poznatky z praxe, které se jim
17
při práci s těmito dětmi osvědčily. Z poznatků tohoto kurzu čerpám
při práci s dětmi dodnes.
Asistent by měl být také určitě schopný zvládnout učební lát ku,
kterou žáci probírají, protože pokud ji neovládá, nemůže dětem
pomoci. Přiznávám, že i já jsem si musela některé věci obnovit –
vyjmenovaná slova a násobilku samozřejmě zvládám, letos ale pro bíráme
například dělení dvojciferným dělitelem a to jsem dělala na posled
na základní škole. Takže když paní učitelka vysvětluje
novou látku, dávám často větší pozor než děti, abych si látku rych le
obnovila a mohla být asistentem, který je schopný pomoci. A
někdy se dětem přiznám, že nevím, musím se podívat a pořádně si
to promyslet. Stalo se mi to právě teď u dělení – jedno z dětí chtělo
počítat jiným způsobem, než vysvětlovala paní učitelka. Musela
jsem se proto podívat v knížce, jak se tento způsob dělá. Dělala
jsem si legraci, že si to napřed musím sama nastudovat, děti se za smály
a nakonec se mnou samy stály nad knížkou a dívaly se, jak se
druhý způsob počítání dělá. Myslím si, že pokud něco nevím, není
občas špatné to před dětmi přiznat.
Pomocnou ruku v zaškolení, adaptaci, dalším vzdělávání a
profesním růstu by měli asistentovi podávat především:
 vedení školy
 učitelé spolupracující s asistentem
 pracovník školního poradenského pracoviště (školní speci ální
pedagog, školní psycholog, výchovný poradce)
 pracovník školského poradenského zařízení – pedagogickopsychologické
poradny nebo speciálně pedagogického centra.
Účast asistenta v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků
bývá vedením škol často zanedbávána především z důvodu krát kodobých
smluv asistentů pedagoga, obecně nedostatku prostředků
na DVPP a zastupování chybějících pedagogických pracovníků,
navyšujících náklady školy. Další vzdělávání tak chybí všem peda gogickým
pracovníkům, v řadě škol se realizuje pouze formou
samostudia nebo jsou upřednostňována pouze povinná školení
(např. státní maturity). (Horáčková, 2015, s. 19 - 20)
18
Na škole kde působím, paní ředitelka naopak vyzývá všechny
pedagogické pracovníky, aby za ní, kdykoli budou mít zájem o ně jakou
formu školení, přišli a probrali ho s ní. Sama nás o různých
školeních informuje a je ochotná ho zaplatit.
1.6. INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN JAKO
ZÁKLAD PRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA
Hlavním dokumentem, podle kterého se vzdělávají děti, kte rým
je doporučen asistent pedagoga a který je zároveň velmi dů ležitým
podpůrným opatřením pro děti se SVP, případně pro děti s
mimořádným nadáním je individuální vzdělávací plán (IVP). Jeho
vypracování doporučuje školské poradenské zařízení, zároveň si o
něj musí zažádat i zákonní zástupci žáka případně zletilý žák sám.
Jednou ročně potom dochází školským poradenským zařízením ke
kontrole plnění a vyhodnocení IVP. Během roku se může IVP měnit
– většinou se jedná o doplnění podpůrných opatření žáka, aby byla
jeho výuka efektivní.
IVP obsahuje identifikační údaje žáka, informaci o konkrétních
podpůrných opatřeních, které mu škola poskytuje a také jména pe dagogických
pracovníků, včetně asistenta, kteří se na jeho realiza ci
podílejí. IVP obsahuje také jméno pracovníka školského pora denského
zařízení, se kterým škola při vzdělávání daného žáka se
speciálními vzdělávacími potřebami spolupracuje. S uvedeným
dokumentem se musí seznámit všichni aktéři vzdělávacího procesu –
zákonní zástupci žáka a žáci, učitelé, asistenti, poradenští pra covníci
školy, což je potřeba potvrdit podpisem dokumentu. (KENDÍKOVÁ,
Jitka, 2017, s. 23–24)
Všem dětem s IVP v naší třídě bylo jeho vytvoření doporučeno
pedagogicko-psychologickou poradnou. Vždy jednou za rok nás po -
19
tom navštíví pracovnice poradny, kde byli žáci vyšetřeni, podívá se
na jejich práci, popovídá si s paní učitelkou i se mnou, děti navští ví
poradnu s rodičem a na základě toho poradna posoudí, jestli je
vzdělávání podle IVP nutné i nadále. Nám prozatím všechna IVP
vždycky prodloužila, ne vždy se tak ale děje. Rodiče dále musí
podepsat souhlas s vypracováním IVP, paní učitelka ho na základě
doporučení z poradny vypracuje a musí se pod něj podepsat všichni,
co budou mít na vzdělávání žáka nějaký podíl – tedy včetně asi stenta,
speciálního pedagoga atd. IVP se potom pošle k podpisu ro -
dičům.
Osobně si ale myslím, že návštěva zástupce poradny ve škole
jednou za rok je hrozně málo. Na základě jedné hodinové návštěvy
pracovnice poradny ve škole a jedné návštěvy dítěte v poradně pře ce
nemohou posoudit, jak s dítětem ideálně pracovat. Ano, vydají
nám doporučení, ale jak je lze v praxi uplatnit ukáže až čas. Stalo
se nám také, že poradna doporučila vytvoření IVP pro dívku, která
ho podle všech, kteří s ní ve škole pracují, nepotřebuje. Mívá
jedničky, dvojky, ohled potřebuje kvůli své drobné sluchové vadě
v českém a anglickém jazyce při diktování. Po dohodě s rodiči a
poté i poradnou má nakonec vypracovaný „pouze“ plán pedagogické
podpory.
1.7. PRAVIDLA ETICKÉHO CHOVÁNÍ ASISTENTA
PEDAGOGA VE VZTAHU K ŽÁKŮM
Asistent pedagoga by měl podle Kendíkové dodržovat určitá
pravidla etického chování a řídit se jimi ve vztahu k žákům. Mezi
jedno z hlavních pravidel patří určitě dodržení svobodného přístupu
ke vzdělávání a právo na stejné vzdělávání pro všechny. Měl by
také „chránit důstojnost a lidská práva žáků, vést žáky k vědomí
odpovědnosti sama za sebe“. Asistent, ale ani jiný pracovník školy
by rozhodně nikdy neměl žáky nějak zesměšňovat, shazovat jejich
vědomosti a dovednosti. Nedopustit, aby byl žák vystaven jakému koli
ponížení a zesměšnění a psychickému tlaku. A děti určitě vést
20
k tomu, že musí zodpovídat za svá rozhodnutí a nést za ně ná sledky.
Případně i za to, že nedonesly domácí úkol, případně se
nenaučily na test.
Dále Kendíková uvádí, že by měl asistent pracovat se všemi
žáky, podle náplně své práce a nedopouštět se žádné formy diskri minace,
nedopouštět se a nepřipouštět jakoukoli formu netolerance
a nespravedlnosti a autoritativní pedagogický přístup uplatňovat
pouze v nutné míře. Výchovná opatření užívat pouze s velkou obe zřetností
a taktem.
Mezi jeden z hlavních bodů také určitě patří chránit práva žáků
na soukromí – to znamená nevynášet žádné citlivé informace o dě tech
a nepodávat žádné informace o nich nezúčastněným osobám.
A hlavně:
 Asistent pedagoga pomáhá svěřeným žákům realizovat jejich
lidský potenciál a pomáhá jim stát se plnohodnotným a platným
členem společnosti. (KENDÍKOVÁ, Jitka, 2017, s. 46 – 47)
1.8. ASISTENT PEDAGOGA JAKO SPOLUTVŮRCE
KLIMATU TŘÍDY
Na klimatu třídy se asistent podílí určitě velkou měrou – tráví
ve třídě stejně času jako pedagog, často i více – na rozdíl od třídní ho
učitele absolvuje veškeré hodiny, které děti mají. Přestávky
většinou trávím ve třídě a pozoruji, jak se děti k sobě chovají – za kročím,
pokud už jejich chování překročí určitou mez, hlídám, aby
si navzájem neublížily a kontroluji, jestli mají nachystané pomůcky
na další hodinu. Všímám si ale i změn v jejich chování a pokud se
mně zdá chování některého z dětí jiné a mám pocit, že není ve své
kůži, informuji o tom třídní učitelku. Během přestávek také
navazujeme s dětmi rozhovory na různá témata například co dělaly
předchozí odpoledne, na co se těší atd.
V přijetí žáka se speciálními vzdělávacími potřebami kolek tivem
třídy může sehrávat důležitou roli i asistent pedagoga. Asi -
21
stent pedagoga v průběhu vzdělávacího procesu vykonává práce a
úkoly ve prospěch žáků ve třídě a jeho činnost směřuje k podpoře
inkluzivního klimatu třídy. Během výuky i přestávek může být
dobrým pozorovatelem stavu třídního klimatu a na jeho základě
navrhovat vhodné prostředky, jak klima ve třídě pozitivně ovliv ňovat.
Často sehrává důležitou roli také v komunikaci především s
učiteli, žáky a s rodiči. (BOČKOVÁ, Barbora a Marie VÍTKOVÁ,
2016, s. 175)
S výše napsaným souhlasím, někdy si ale myslím, že je role
asistenta nevděčná – všechno by měl nahlásit učiteli, takže v očích
dětí může být žalobníček. Já sama si někdy o přestávkách připadám
jako nějaký „dráb“, když děti hlídám. Často je musím napomenout,
aby se po třídě nehonily, neběhaly a různě nepošťuchovaly – třída
je malá, uličky mezi lavicemi úzké a děti nechápou, že pokud na
hranu lavice při honičce spadnout, můžou se ošklivě zranit.
1.9. SPOLUPRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA
S UČITELEM
Týmová spolupráce učitele a asistenta pedagoga je jedním z
nejdůležitějších prvků jejich práce, protože pokud si vzájemně „ne sednou“,
odrazí se to hlavně na dětech a klimatu celé třídy. Jsou je den
tým a tak si musí vyhovovat. Pro některé učitele je těžké při jmout
fakt, že budou mít ve třídě dalšího dospělého, mnozí z nich
mají pocit určité kontroly, dívání se pod prsty a kritiky. Na tento
problém s jednou z vyučujících jsem po mém nástupu do školy také
narazila, brzy však pochopila, že jenom dělám svou práci, její výu ku
nenarušuji, stanovily jsme si hranice a dnes spolu pracujeme
rády. Znám také asistentky, které narušují učiteli výuku svými po známkami,
organizováním a hlasitým napomínáním žáků. Myslím
si, že je to dáno hlavně tím, že si učitel včas nestanovil s asi -
22
stentem určitá pravidla a hranice a nedal mu najevo, že se mu toto
chování nelíbí.
S „mojí“ paní učitelkou ze třídy jsme si sedly od prvního
okamžiku. Na asistenta ve třídě byla zvyklá, na začátku naší spolu práce
mně řekla svoji představu o mojí práci, přirozeně jsme si
stanovily hranice a ty dodržujeme dodnes. Nenapadlo by mně vstou pit
jí do výkladu, narušit jí nějakým způsobem výuku. Dá se říct,
že jsme se staly kamarádkami. Asi oběma už nám teď vyhovuje, že
víme, co kdy která udělá, často se na sebe jenom podíváme a víme,
co od sebe vzájemně čekáme, poznáme, že se něco děje. Nedo stávám
od ní příkazy, vždy mě osloví jménem a poprosí, jestli bych
jí např. nakopírovala určité materiály, zkontrolovala sešity nebo si
vzala stranou žáka, kterému něco nejde a látku s ním neprošla. Já
jsem za tuhle spolupráci ráda a upřímně doufám, že bychom spolu
mohly být v týmu dál.
Desatero dobré spolupráce asistenta s učiteli jsem našla v Me todice
asistenta pedagoga, (Horáčková, 2015, s. 26 - 28) (zkráceno)
a) Pozitivní postoj asistenta pedagoga i učitelů k inkluzi a
integraci jako přirozené a správné cestě ve vzdělávání žáků se spe ciálními
vzdělávacími potřebami.
Učitel i asistent musí věřit, že vzdělávání žáků se SVP má
smysl, že ho děti zvládnou a podporovat je, jak jen to jde. Děti si
většinou uvědomují, že v učení nestačí ostatním a je proto důležité
ukázat jim, že učivo zvládnou, jenom ne v takové míře jako ostatní.
Jeden z mých žáků má třeba ostych se přihlásit, i když ví správnou
odpověď, má strach z neúspěchu, stydí se. Často paní učitelce po sunkem
naznačím, aby ho vyvolala a dala mu šanci říct správnou
odpověď. Chlapce potom možná až přehnaně pochválíme a je potě šením
pro nás obě vidět, jak se rozzáří, protože to zvládl a věděl.
23
b) Učitel si uvědomuje potřebu přítomnosti asistenta pedagoga
ve výuce a nevnímá ho jako cizorodý a rušivý prvek.
Jsou učitelé, kteří berou přítomnost asistenta jako pomoc a
učitelé, kteří ho mají za vetřelce. Mají zřejmě pocit určité kontroly
od dalšího dospělého, je to pro ně narušitel. Myslím si, že v tomto
případě záleží na chování asistenta – buď učitele přesvědčí, že je
jeho přítomnost ve výuce prospěšná, nebo ho utvrdí v názoru, že je
asistent ve třídě navíc. Já sama jsem tuto situaci zažila u jedné vy učující,
která v naší třídě vyučovala tři hodiny týdně. Paní učitelku
jsem ale přesvědčila, že žákům pomáhám a dnes spolu pracujeme
rády.
c) Role asistenta je jasně vymezena a komunikována v trojú helníku
vedení školy – učitel – asistent. Přítomnost asistenta není
samospásným řešením začlenění žáka a nevyvazuje učitele z jeho
běžných povinností, včetně individuálního přístupu k žákům. Zod povědnost
za vzdělávací proces je nadále na učiteli. Asistent peda goga
není osobním asistentem žáka ani učitele, ani jeho sekretá -
řkou.
To určitě ne a záleží na tom, jak si učitel a žák práci rozdělí.
Paní učitelka se rozhodně nevyvazuje z odpovědnosti za vzdělávací
proces, věnuje se všem žákům. Pokud vidí, že pracuji se žáky s
IVP, nemá problém odběhnout si něco zkopírovat a věnovat se
ostatním potřebným dětem.
d) Asistent pedagoga a učitelé mají v týdenním rozvrhu vy hrazený
čas pro společné přípravy a konzultace.
Nemáme s paní učitelkou vyhrazený čas na přípravu a konzul tace
jeden den v týdnu, domlouváme se a připravujeme podle potře by
a situace. Paní učitelka si dělá svoje přípravy na každý den a zá roveň
se domlouváme, nejčastěji po vyučování, jestli půjdeme např.
do počítačové učebny, bude potřeba probrat s některým ze žáků
něco individuálně atd. Pro nás nelze dělat přípravu na týden dopře du,
nikdy nevíme, co bude potřeba s kterým dítětem dělat, jestli ne onemocní
apod.
24
e) Asistent pedagoga by se měl zúčastňovat organizačních po rad
a pedagogických rad právě proto, aby bylo jeho působení v
souladu s koncepcí školy jako celku. Seznámení s dalšími členy pe dagogického
sboru je žádoucí mimo jiné i z důvodu střídání
předmětů a vyučujících v době školní docházky žáka.
Pedagogických rad a pracovních porad se s ostatními asistent kami
účastníme až poslední dva roky. Paní ředitelka nám řekla, že
by bylo dobré, abychom měly přehled o třídách a žácích a já s ní
souhlasím. Musím říct, že když jsme na poradu přišly poprvé, uči telé
se na nás dívali velmi překvapeně a dokonce se jedna z „ko legyň“
před námi zeptala ostatních: „Co tady dělají asistentky, ty
sem přece chodit nemají.“ Bylo jí vysvětleno, že mají, protože jsou
součástí pedagogického sboru a měly by být informovány o tom, co
se na škole děje. Myslím, že v současné době už jsou učitelé rádi,
že na poradách jsme, protože si některé z pracovních úkolů rozebe reme
rovnou tam mezi sebou a nabídneme pomoc, když vidíme, že
bude potřeba. A já mám přehled i o ostatních dětech školy.
f) Zásadní roli hrají pochopitelně i osobnostní dispozice asi stenta
pedagoga a učitele, jejich komunikační dovednosti a pře devším
dobrá vůle – profesionální a partnerský vztah obou pedago gických
pracovníků nemůže vzniknout bez dobře míněného úsilí asi stenta
i učitele.
Jak jsem již psala, s paní učitelkou, u které působím máme vel mi
dobrý vztah. Beru v potaz, že je profesně výš než já, nebojím se
jí říct o radu, na všem se domluvíme. S ostatními vyučujícími z
naší třídy problém také nemám. Přiznám se ale, že je na škole ko legyně,
se kterou si bohužel spolupráci představit nedovedu a
doufám, že nedojde k tomu, abych musela nastoupit do její třídy.
g) Často je potřeba v prvních okamžicích potlačit pocit učite le,
že další dospělá osoba ve třídě je jakýmsi kontrolním prvkem, a
nikoliv prostředkem pomoci a partnerem (řada učitelů trpí přecit livělostí
na přítomnost další dospělé osoby ve svých vyučovacích
hodinách, vidí v tom jakousi nepříjemnou hospitaci – v takovém
25
případě je nutné zvážit, zda učitel bude schopen partnerské spolu práce
s asistentem).
Myslím, že si každý učitel, když k němu poprvé nastoupí asi stent
musí zvyknout, že má ve třídě další dospělou osobu právě z
výše uvedených důvodů. A je jenom na něm, jestli si zvykne a za čne
brát asistenta jako pomoc, nebo jako vetřelce.
h) Pro vztah mezi asistentem pedagoga a učitelem je přínosné,
pokud se učitel vzdělává v oblasti speciálních potřeb žáka, ať již v
organizovaných formách dalšího vzdělávání pedagogických pra covníků,
hromadných školeních, individuálně, nebo ve svém samo studiu.
Sám může také doporučovat asistentovi možnosti dalšího
vzdělávání.
Na naší škole jsou učitelé i asistenti podporováni v dalším
vzdělávání a je jenom na nich, jak této možnosti využijí. Myslím
si, že vyučující by na některá školení šli rádi, uvědomují si ale, že
by je musel někdo nahradit ve výuce a proto této možnosti nevyuží vají
tak často, jak by si jistě přáli. Hodně pedagogů spíš využije
individuální konzultace se školním psychologem a speciálním peda gogem,
kdy mají možnost rozebrat přímo konkrétního žáka, než
hromadné školení. Pravidelně se vzdělávají metodik prevence a vý chovný
poradce.
i) Učitel by měl najít správnou míru „zviditelnění“ asistenta
pedagoga a jeho zapojení do výuky, které se může lišit s ohledem
na speciální potřeby žáka i na osobnostní profil žáka (introvert,
extrovert, plachý žák, žák se sklonem k agresivnímu chování, pohy bové
omezení, nutnost předčítání či dovysvětlování v hodině
apod.), a také zvážit míru jeho zapojení do práce s ostatními žáky
ve třídě.
Děti vědí, proč ve třídě jsem. Paní učitelka navíc nemá
problém jim říct, jak je ráda, že mě ve třídě mají a vysvětlí jim dů vody.
Ve třídě také trávím většinu výuky, takže děti vidí, co dělám.
Jsou u nás ale třídy, kdy musí asistentky odcházet s dětmi mimo
26
třídu právě např. kvůli nezvladatelnému chování žáka, nebo potřeby
dovysvětlování.
j) Asistent pedagoga by měl být seznámen se zásadami a systé mem
klasifikace každého učitele a podílet se na formativním hodno cení
žáka. Třídnímu učiteli může pomáhat ve sledování prospívání
žáka v ostatních předmětech a dnech, kdy se třídní učitel se žákem
např. nevidí vůbec. Asistent může pomoci žákovi orientovat se v
rozdílných klasifikačních systémech a pravidlech jednotlivých uči telů,
což bývá často náročné i pro intaktní žáky.
S paní učitelkou konzultujeme známky na vysvědčení a potom
čtvrtletní a třičtvrtěletní. Pravidelně ji také informuji o tom, jak se
daří dětem v předmětech, ze kterých je neučí. Jestli se na výuku
připravují, nosí pomůcky a jak se v předmětu chovají. U žáků se
SVP potom také řešíme, jestli by nemohly mít nějakou úlevu v
předmětech na základě jejich IVP. Teď zrovna se jedná např. o
informatiku, kterou mají v páté třídě povinnou, ale úkoly jsou na
ně mnohdy složité a nezvládají je.
1.10. ÚČAST ASISTENTA PEDAGOGA NA
KLASIFIKACI ŽÁKŮ
Asistent samozřejmě není oprávněný žáka klasifikovat, tráví
ale ve třídě stejně času jako učitel a vidí pracovní činnost nejenom
dětí, které má na starosti, ale i těch ostatních. Může proto při kla sifikaci
říci učiteli svůj názor. My samy to takto s paní učitelkou
ve třídě děláme – návrh známky je na ní, spolu si ale v klidu sedne me
a jednotlivé známky ve všech předmětech probereme. Nejvíc
samozřejmě debatujeme nad nerozhodnými známkami, řeknu paní
učitelce svůj názor, ale konečné rozhodnutí je na ní. Stejná spolu práce
funguje i v angličtině, kterou u nás učí pan učitel pouze tři
hodiny v týdnu a právě proto je pro něj můj názor důležitý. Upo zorním
ho třeba, že tento žák v hodinách pracuje, je aktivní, nosí
vypracované domácí úkoly, jenom se mu něco nepovedlo a přikloni -
27
la bych se k lepší známce, naopak u dalšího žáka bych se přiklonila
k té horší, protože v hodinách nepracuje, vyrušuje ostatní a nenosí
domácí úkoly.
Co považuji za velmi důležité je to, že asistent nesmí žákům
radit při písemných pracech, diktátech, bleskovkách – prostě při
všech známkovaných činnostech. Přiznávám, že tento bod je pro mě
často velmi těžký. Vidím, že dítě napsalo chybu, ale nemůžu mu nic
říct. Snažím se alespoň upozornit, ať si vše ještě jednou pořádně
zkontroluje, ale děti jsou většinou přesvědčené, že mají cvičení
správně a neopraví nic. Vím ale, že jsou asistentky, které dětem na diktují
výsledky nebo správné řešení a to je špatně. Taková asi stentka
si musí uvědomit, že tím dítěti spíš škodí. Ano, v tuto chví li
možná dostane lepší známku, ale ona s ním nebude pořád a dítě
navyklé na to, že mu někdo pomůže s řešením se to bude těžko
odnaučovat. Nehledě na to, že rodiče uvidí, že dítě dobře prospívá
a nedonutí je to k práci doma tak, jak by bylo potřeba.
1.11. ASISTENT PEDAGOGA JAKO ČLEN
PEDAGOGICKÉHO SBORU
Asi každý asistent se občas od učitelů dočká ne přímo opovr žení,
ale určitých náznaků, že si nejsou profesně rovni. To je určitě
pravda, asistenti mají nižší vzdělání než učitelé, nemají tak velké
pravomoci a často ani zkušenosti, jako učitelé, na druhou stranu,
jsou učitelům v práci s dětmi velmi nápomocni. Já mám štěstí, že
pracuji s paní učitelkou, která moji práci oceňuje a děsí se, že jí
onemocním a zůstane na třídu sama. Je to třída, kde je 24 žáků, z
toho 4 s IVP a několik plánů pedagogické podpory. Sama říká, že
když už se stane, a já nejsem ve škole, některé záležitosti jako je
třeba opravování domácích úkolů prostě vypustí, protože se musí
více věnovat dětem.
Asistent pedagoga je brán jako plnohodnotný člen pedago gického
sboru. Má své zázemí ve sborovně, kanceláři či třídě
28
samotné, stejně jako učitel. Není zneužíván pro „podřadné“
činnosti. Je zahrnut do života školy stejně jako ostatní zaměstnanci
školy, chodí na porady, tvoří s učiteli tým. Pokud škola pořádá ně jakou
akci, je stejně jako ostatní součástí realizačního týmu.
(TANNENBERGEROVÁ, Monika, 2016, s. 57)
Když jsem nastoupila do svého nynějšího zaměstnání, asistenti
pedagoga se pedagogických ani jiných porad na škole neúčastnili.
O všem, co se na nich probíralo je měl informovat jejich třídní uči tel.
Dalším rokem se situace změnila – paní ředitelka nás poprosila,
abychom se porad účastnily, protože bychom měly vědět vše po třebné
o žácích a o situacích, které se ve škole dějí. Já s tím sou hlasím
– musím říct, že mám o dětech daleko větší přehled a to mně
vyhovuje.
Stává se, že asistent supluje za učitele v jeho nepřítomnosti a
nemusí tak tuto práci dělat jiní učitelé, což je pro ně určitě velkým
ušetřením času. Je to tak i s návštěvou různých soutěží a turnajů
mimo školu – většinou jedou s dětmi asistenti. Často nás také po prosí
učitelé, kteří nemají ve třídě asistenta, jestli by jsme s nimi a
dětmi nejely na výlet, do divadla nebo na školu v přírodě. S ko legyněmi
asistentkami asi určitou zdrženlivost od učitelů cítíme, o
to víc ale držíme při sobě.
1.12. KOMUNIKACE ASISTENTA PEDAGOGA S RODIČI
Spolupráce školy s rodinou žáka se speciálními vzdělávacími
potřebami patří podle Teplé k základním atributům úspěšného vzdě lávání.
Nejlepšího prostředníka této spolupráce podle ní představu je
právě asistent pedagoga, který je s žákem v neustálém každo denním
kontaktu a tudíž dobře zná jeho aktuální potřeby. Běžná
praxe ukazuje, že asistent pedagoga je v častějším kontaktu se zá konnými
zástupci než učitel. Požadavky na jeho komunikační
schopnosti jsou proto vysoké. Informace ze školy/školského za řízení
by měli zákonní zástupci dostávat pravidelně.
29
Jejich forma závisí na dohodě a může být různá:
 ústní při předávání dítěte před nebo po vyučování
 písemná – v žákovské knížce, samostatném komunikačním
notýsku, formou e-mailů
 telefonická – prostřednictvím pevné linky či mobilního tele -
fonu
 elektronická – s využitím webových stránek školy nebo elek tronickou
poštou
 při společných setkáváních asistenta pedagoga, zákonných
zástupců a žáka, případně dalších kolegů a odborníků.
Sdělení zákonným zástupcům se týká především prospěchu a
chování žáka, rozsahu domácí přípravy, akcí školy, vhodného oble čení
při účasti, potřebných pomůcek k vyučování apod. Informace
zákonným zástupcům by měly být pozitivní, s pochvalou i za malé
pokroky ve vzdělávání, u zpráv o problémech by mělo být navrženo
optimální a pro zákonné zástupce přijatelné řešení. Nutné je též
rozlišit zprávy podstatné a nepodstatné, kterými není třeba zákonné
zástupce zatěžovat.
I přes každodenní komunikaci si však asistent pedagoga musí
zachovat profesionální odstup, stanovit hranici diskusí, nepřipustit
familiárnost vztahů, tykání se se zákonnými zástupci, zveřejňování
interních informací ze školy/školského zařízení, kritizovat učitele
apod. Kontakt asistenta pedagoga se zákonnými zástupci musí pro bíhat
v rámci jednoznačných společenských pravidel. (TEPLÁ,
Marta, 2016, s. 70 - 71)
Souhlasím s tím, že komunikace asistenta s rodiči je pro obě
strany velmi důležitá. V mém případě používám ke sdělení nej častěji
deníček, v menší míře potom telefon – rodičům volám větši nou
pouze v případě, že je dítěti ve škole špatně, případně si ho po třebuji
po vyučování nechat ve škole například na doučování. Do
deníčků zapisuji samozřejmě úkoly, i když ty už si ve větší míře
zapisují děti samy. Pokud se jedná o úkol, který potřebuje větší vy světlení,
napíši ho rodičům já – v poslední době se jednalo na příklad
o vytvoření prezentace do vlastivědy nebo celoroční úkol ve
30
čtení. Pravidelně také informuji rodiče o všech testech a písem kách,
kde jim vypíšu látku, kterou mají s dětmi procvičovat. Podle
důležitosti používám na psaní různé barvy – běžné úkoly píši kla sicky
modrou nebo černou tužkou, potřeby například do výtvarné a
pracovní výchovy zelenou, dlouhodobější úkoly, potřebu procvi čování
některé látky a důležitá sdělení červeným nebo fialovým fi xem.
Pod takové sdělení se vždycky podepíšu a podpis vyžaduji i
od rodičů, abych se ujistila, že ho četli. Beru jako samozřejmost,
že pokud si jeden z mých svěřenců vezme ve škole prášek na bolení
hlavy, protože trpí na migrény, napíšu rodičům přesný čas, kdy si
ho vzal, aby věděli, kdy si může doma vzít další lék. Stejně tak je
informuji o tom, že dětem nebylo úplně dobře, nebo se jim stalo
něco, co je ve škole „rozhodilo“. Každý den se také dívám do
deníčků já, jestli nám nepotřebují něco sdělit rodiče.
S rodiči dětí, kterým asistuji, jsem se seznámila až po mém ná stupu
do školy, takže si od sebe udržujeme určitý odstup. S rodiči
některých dětí z naší třídy se ale známe z dřívějška, tykáme si a
tam je podle mě důležité nepodávat jim mimo školu žádné informa ce,
i když je ode mě vyžadují. Vždycky se omluvím a řeknu jim, ať
se informují přímo u třídní učitelky.
31
PRAKTICKÁ ČÁST
V praktické části bych chtěla popsat náplň asistenta pedagoga
na běžné základní škole ve třídě, kde je 24 žáků, z toho 4 vzdělávaní
podle IVP.
2. NÁPLŇ PRÁCE ASISTENTA PEDAGOGA
Na pozici asistentky pedagoga jsem nastoupila v září roku 2015,
o tuto práci jsem se ale zajímala mnohem dříve. V té době jsem zrov na
ukončila mateřskou dovolenou a naskytla se mi příležitost nastou pit
na místo kousek od mého bydliště. Původně jsem nastoupila na
poloviční úvazek 20 hodin týdně, což je nejčastější úvazek asistenta a
na škole jsme byly čtyři asistentky. V době nástupu jsem již měla za jištěný
kurz asistenta.
Přišla jsem k žákům do třetí třídy, kde byli dva chlapci s IVP –
jeden veselý, srdečný a výřečný – nazývejme ho třeba Adam, druhý
zamlklý a bojácný – říkejme mu Jakub. První dny jsme se se třídou
seznamovali, brzy jsme s paní učitelkou, která byla ve třídě také
nová, poznaly, že Adam se o sebe zvládne postarat, potřebuje jenom
zklidňovat při práci, navádět a kontrolovat, zda pochopil správně za dání,
ale Jakub není při práci samostatný téměř vůbec. Navíc jsme vi děly,
že ve třídě je dalších cca 8 dětí, které sice nepotřebují IVP, ale
nezvládnou pracovat bez určitých úlev a dopomoci (většina těchto
dětí má dnes vytvořený plán pedagogické podpory).
S Adamem bylo seznámení jednoduché, je velmi srdečný a svoji
náklonnost nám dával od začátku najevo. Jakub nedával najevo nic.
Seděl v lavici, mlčel, nachystal si sice věci na vyučování, ale když v
hodině řekla paní učitelka dětem, aby si vzaly školní sešit, sám od
sebe to neudělal. Stejné to bylo, když si měl do deníčku zapsat domá cí
úkoly – sám to nikdy neudělal, čekal, až to udělám já.
32
Také domácí zázemí chlapců bylo úplně jiné a jejich chování to
hodně ovlivňovalo. Adam byl z milující a fungující rodiny, dodnes o
všech členech hezky mluví, úkoly nosí vzorně vypracované a zkont rolované.
Jakub nenosil úkoly téměř vůbec, i když je zapsané měl.
Rodiče spolu nežijí a on trávil většinu času u maminky, která na něj
nedohlížela. Přiznávám, že jsem ji nechápala a nechápu dodnes – je to
dítě s IVP, potřebuje podporu, doma ji ovšem nedostal. Navíc do ško ly
chodil viditelně unavený, v posledních hodinách už málem usínal.
Velkým problémem při vyučování bylo, že se mu nechtělo něco dělat,
když nevěděl, nebo měl pocit, že ho nutíme pracovat, často se „za seknul“
a byl schopný celou hodinu sedět a nenapsat ani čárku. Byla
jsem z toho nešťastná a dávala si za vinu, že ho nedokážu k práci ni jak
donutit. Z dětí ze třídy se občas bavil s jedním chlapcem, o ostat ní
děti se nezajímal.
Co mě hodně překvapilo, byla reakce dětí na oba chlapce s IVP
ohledně známkování. Snad nikdy jsem od nich neslyšela námitku, že
některé dítě s IVP má např. zkrácený diktát nebo písemku a přesto má
třeba lepší známku, než jiní žáci. Naopak, vědí, jaké dělá učení Jaku bovi
problémy a jsou schopné mu spontánně zatleskat např. za jednič ku
z diktátu nebo bleskovky.
2.1. JAKUB a jeho veliká proměna
Vraťme se ale k Jakubovi – pro nás velká změna nastala na konci
října, kdy jsme probírali vyjmenovaná slova a děti se je měly přes
víkend naučit nazpaměť. Svěřil se mi, že jede zrovna na tento víkend
k tatínkovi. Poradila jsem mu, ať si s tatínkem vyjmenovaná slova
několikrát za víkend projdou – aby u nich neseděli hodinu, ale deset
minut a tohle ať udělají za víkend několikrát. Po víkendu přišel a vy jmenovaná
slova mně odříkal. Opravdu se stalo od začátku roku po prvé,
že něco uměl. Upozornila jsem paní učitelku, že Jakub umí vy jmenovaná
slova a paní učitelka ho vyzkoušela. I když bylo vidět, že
si není úplně jistý, podpořila ho jedničkou. Jakub byl šťastný. Brzy
jsme s paní učitelkou přišly na to, že když se vrátí po víkendu od ta tínka,
má napsané všechny úkoly a umí to, co umět měl, má v pořádku
33
pomůcky. Přiznávám, že jsme ho před těmito víkendy víc úkolovaly a
to, co jsme potřebovaly, aby se doučil doma, jsme mu zadávaly právě
na tyto víkendy. Měl tím aspoň občas možnost zažít úspěch a i práce s
ním, se více dařila. Chlapce jsme se snažily všemožně podpořit, brala
jsem si ho více ke svému stolku do zadní části třídy a probírala s ním
vše potřebné. Začala se lepšit i komunikace mezi námi – byl schopný
přijít a zeptat se, pokud něco potřeboval. Dokonce nosil domácí úko ly,
bylo sice vidět, že je vypracovával sám, nikdo mu je nekont roloval,
ale snažil se. Byl vždycky velmi dotčený, když našel v domá cím
úkolu opravenou chybu. I dnes je schopný se hádat, protože je
přesvědčený, že napsal vše správně. Dodnes si myslíme, že domácí
úkoly začal dělat kvůli nám, byl vděčný za pozornost, kterou jsme mu
věnovaly. Velkým „štěstím“ pro něj potom bylo, když si ho asi v
dubnu začal brát tatínek i na část týdne – to mu velmi prospělo, už se
neučil nárazově celý víkend, ale postupně. Dnes – v páté třídě - je
situace taková, že u tatínka bydlí přes týden a k mamince jezdí jenom
na víkendy. Do školy chodí připravený, nosí pomůcky, je odpočatý a
je z něj úplně jiný kluk, než na začátku třetí třídy. Velkou odměnou
pro mě je, že si za mnou přijde o přestávce popovídat, nebojí se ze ptat,
sám si zapíše úkol a začne pracovat, i když u něj zrovna nese dím,
už se nám vůbec nestává, že by se „zaseknul“ a nepracoval. Je to
veselý usměvavý kluk, který má ve třídě kamarády a když se třídou
někam jdeme, nedrží se mě za ruku, ale jde mezi prvními s ostatními
dětmi. Dokonce se mnou v hodinách žertuje – schválně řekne v mate matice
špatný výsledek, nebo v českém jazyce špatné i/y a má radost,
když se „zlobím“.
Má samozřejmě své dny, kdy je unavený, často si teď uvědomuje,
že nestíhá a nezvládá to, co ostatní děti, v očích se mu objeví slzy –
mám na to kouzelnou větu, která zatím vždycky zabrala – nevím, jest li
je to správné, ale říkám mu, ať začne honem pracovat, nebo mu
„utrhnu obě uši“ - je to věta, která ho spolehlivě rozesměje, utřeme
slzy, pohladím ho po tváři, řeknu, že se nic neděje a zvládneme to a
pracujeme dál. Přiznávám se, že u tohoto chlapce hodně řeším, co s
ním bude dál – naše škola je jenom do páté třídy, takže za pár měsíců
odejde jinam a nejsem si jistá, jak to zvládne.
34
2.2. ADAM - srdečný pomocník a lichotník
Adam je jiný – jak už jsem psala, je to srdečný a veselý kluk,
znají ho všichni zaměstnanci školy, protože je i během dne vždycky
srdečně nahlas pozdraví, nabídne pomoc a dá se do řeči. Je to také
velký lichotník – všem ženám na škole je schopný říct, jak jim to slu ší.
Úžasné je, že on to tak opravdu myslí, není to od něj nějaké „pod lézání“.
Má skvělé rodinné zázemí a on sám by se pro svoji rodinu jak
se říká rozkrájel. O všech členech rád mluví, s úkoly mu pomáhají
„táta, máma a ségra“. S prací ve škole je to u něj podle momentální
nálady – někdy pracuje bez problémů, a když zrovna sedím u Jakuba,
ukazuje mně zdvižený palec, že už má všechno hotové. Je velmi chyt rý
na matematiku, málokdy má v příkladech chyby. Problémem jsou u
něj slovní úlohy, které nechápe, ale to není ve třídě sám. V českém
jazyce je to horší – Adam není hloupý, ale často se mu nechce. Takže
do cvičení doplňuje i/y bez jakéhokoli odůvodnění, jak ho napadne. V
češtině ho proto musím víc kontrolovat. Vždycky se ho zeptám, proč
jsi sem napsal měkké i a on to začne okamžitě gumovat a napíše tvr dé.
Tak znovu opakuji, chci vědět, proč jsi to takhle napsal. Pár vý razů
si odůvodníme a nechám ho potom samotného, aby si odůvodnil
celé cvičení.
Kamenem úrazu jsou u něj výchovy – výtvarná, pracovní a tě lesná.
Tyhle předměty vyloženě nesnáší. Jakýkoli pohyb je pro něj
utrpením, takže celý tělocvik „tiše nadává“, říká, že to neumí a ve
vybíjené se nechává schválně vybít. Ve výtvarné a pracovní výchově
obrázky schválně kazí. Občas mu vyhrožujeme, že s námi zůstane po
vyučování a obrázek namaluje znovu, ale ani to na něj neplatí. Začne
nám říkat, že je mu to jedno.
Pokud mu něco nejde v jakémkoli předmětu, začne jakoby
„kňudlat“ a dívat se po mně, jestli to slyším a vidím, že nic nedělá.
Snažím se vždycky aspoň chvíli vydržet, než k němu jdu. Podívám se,
jestli se alespoň snažil něco udělat. Pokud ano, zklidním ho a snaží me
se spolu úkol vyřešit. Pokud ale vidím, že ani nezačal pracovat,
případně začal škrtat do sešitu či na papír, vím, že se mu pracovat ne chce,
a když na něj budu mluvit s klidem, neudělá nic. V tom případě
35
mu velmi důrazně řeknu, aby začal okamžitě pracovat, vysvětlím mu
znovu zadání a stojím u něj, dokud nezačne. Často pokračuje v
kňudlání, i tak ale trvám dál důsledně na svém. Stává se nám, že v
pracovní a výtvarné výchově s ním nezmůžeme nic a jediným způso bem,
jak ho donutit něco dělat je nevšímat si ho. Je zvyklý, že pokud
má namalovat nějaký obrázek do jiného předmětu např. přírodovědy
nebo vlastivědy, namaluje mu ho sestra. Stejně je to se slohem – po může
mu s ním celá rodina a on není schopný sám vytvořit nic. V
hodinách proto tyto úkoly schválně bojkotuje a spoléhá na to, že je
bude moci dokončit doma. Na tyhle případy jsme domluveni s rodiči,
že si Adama necháme ve škole po vyučování. Je potom schopný úkol
dokončit během chvilky.
2.3. PAVEL – tichý samotář
Třetí IVP nám přibylo ve čtvrté třídě – u chlapce, který tam byl
ale od začátku, říkejme mu třeba Pavel. Je to chlapec, který velmi
špatně mluví, kdo na něj není zvyklý, ten mu nerozumí, má špatné
sluchové vnímání. Měl by doma pravidelně cvičit výslovnost, sám ale
říká, že ji s ním rodiče netrénují. Dvakrát týdně navštěvuje logopedii
u nás ve škole a spolu trénujeme každý den buď ráno před vyu čováním,
nebo během dne. Pravidelně se chodím dívat do jeho hodiny
logopedie, abych věděla, jak s ním mám cvičit. Netrénujeme jenom
výslovnost, hrajeme spolu i zvukové pexeso a často si jenom povídá me
– nemá vlastně vůbec žádné kamarády, po škole chodí buď domů,
nebo k babičce, ze třídy se baví jenom s jednou dívkou, která sedí
před ním. Ve třídě má problém říct si o cokoli i mně nebo paní učitel ce,
stydí se zřejmě za své mluvení, i když děti se mu nesmějí a berou
ho takového, jaký je.
Když něco potřebuje, začne na mě mávat, vezme do ruky sešit,
nebo deníček a ukazovat do nich, abych pochopila, že po mně něco
chce. Často ho pobízím, aby se vyjádřil, přišel za mnou a řekl, co po třebuje.
Vím totiž, že se dokáže vyjádřit, když spolu trénujeme logo pedii,
je schopný souvislého povídání svých zážitků. S učením je to u
něj jako na houpačce – matematiku většinou zvládá sám, v češtině je
36
to horší – diktáty a doplňování mu dělají velký problém, který způso buje
právě jeho špatná výslovnost. Píše věci tak, jak si je říká – místo
s, c, z potom píše š, č, ž apod. Snažíme se ho mezi děti začlenit, při jde
nám ale, že o to sám nestojí, žije si jakoby ve svém světě. Jedna
věc se mně na něm strašně líbí – nikdy, opravdu nikdy neřekl o svých
rodičích máma, mamka, táta – vždycky jsou to maminka, tatínek, o
svých bratrech mluví jako o bratříčcích.
2.4. Životem zkoušená JANA
Čtvrtým dítětem s IVP je dívka, říkejme jí třeba Jana. IVP sice
dostala až v letošním školním roce, individuálně jsme s ní však všich ni
pracovali od začátku. Je to dívka s velmi špatným sociálním záze mím,
ji i sourozence opustila matka, otec s nimi sice žije, ale nestará
se. O děti pečuje babička, která dělá co může, má ale zdravotní
problémy a na čtyři – navíc velmi náročné děti – nestačí. Na začátku
třetí třídy ještě žili rodiče Jany spolu a to měla často záchvaty vzte ku,
bylo vidět, že v rodině není vše v pořádku. Po přestěhování k ba bičce
se situace začala uklidňovat, pokud ale stráví víkend u matky,
přijede vždycky znovu rozhozená. To je potom schopná začít na nás
křičet, házet věcmi.
Do práce se musí neustále nutit – nechá se vším hrozně vyrušit a
do učení se jí vůbec nechce. Často se otáčí po spolužácích, hraje si s
prsty a kreslí si do sešitu místo psaní. Je velmi slabá v matematice, i
v páté třídě si počítá na prstech. Před každou hodinou ji musím něko likrát
napomínat, aby si nachystala pomůcky, jinak je schopná je hle dat
až v okamžiku, kdy je potřebuje v hodině. Na jednu stranu je nám
líto babičky, která se teď učí ještě se dvěma Janinými sourozenci, na
druhou stranu by rodina ráda přesunula více povinností na nás – poža dovali
např. častější doučování a to už není v našich silách. Bohužel
s Janou se musí doma pracovat každý den a rozhodně se tak neděje. Je
vidět, že úkoly vypracovává sama, několikrát do týdne se stane, že je
nedonese vůbec, i když je má zapsané v deníčku. Není na ni doma
prostě čas, ale ona sama domácí přípravu nezvládá. V současné době
jí dokonce hrozí propadnutí. Vím, že my její prospěch na škole
37
zvládneme alespoň na čtyřku, po přechodu na druhý stupeň to ale
určitě nebude mít jednoduché, tam už ji asi opakování některého
ročníku čeká.
S Janou, Adamem a Jakubem mám jednou týdně pedagogickou in tervenci,
kde se věnujeme právě probíranému učivu nebo opakování
látky, která jim dělá problémy. Janě většinou chystám příklady z ma tematiky,
Adamovi český jazyk a u Jakuba to střídám, ten potřebuje
procvičit český jazyk i matematiku. Na dětech už je ke konci dou čování
vidět, jak jsou unavené a nesoustředěné – přece jenom probíhá
šestou hodinu, posledních 5 až 8 minut proto většinou věnujeme poví dání.
Beru to tak, že je podporuji v souvislém vyjadřování a to k in tervenci
patří.
2.5. BĚŽNÝ TÝDEN ASISTENTKY
V dalším bodě mé práce jsem se rozhodla popsat běžný týden asi stentky
pedagoga tak, jak ho prožívám já. Náplň práce je podobná,
každý týden je ale jiný. Někdy se stane, že jeden nebo dva žáci s IVP
chybí, není to ale tak, že bych měla méně práce. Věnuji se o to in tenzivněji
zbývajícím žákům s IVP i bez něj a vím, že dny po návratu
dětí zpět do školy budou o to náročnější, protože si budou muset
znovu zvyknout na režim vyučování a i když doma dodělávali pro bíranou
látku, budeme spolu muset všechno probrat znovu.
2.5.1. Pondělí – začátek nového týdne
První hodinou nového týdne je v naší třídě tělesná výchova.
Většina dětí se na ni těší. Kdo ji nemá rád, ale mlčky ji trpí, je Pavel.
Kdo ji nemá rád a rozhodně ji mlčky netrpí, je Adam. Od začátku
hodiny dává najevo, jak je pro něj nepříjemná. Většinou každá hodina
začíná zahřátím, což znamená oběhnutí pár koleček v tělocvičně.
38
Adam sice vyběhne, jeho rychlost se rovná spíš rychlejší chůzi a neu stále
si u toho pro sebe něco naštvaně povídá. Chápu ho, já osobně
jsem tělocvik ve škole taky neměla v oblibě, ale jeho povzbuzuji do
běhu. Následuje rozcvička, společné vydýchání ještě toleruje, protáh nutí
hlavy, rukou už ne, stojím proto u něj a s cviky mu pomáhám.
Tento týden jsme měli trénovat šplh, jen co to paní učitelka vysloví je
mně jasné, jaký nabere hodina obrat. V tělocvičně jsou dvě tyče, s
paní učitelkou stojíme každá u jedné a pomáháme dětem. Adam i
Pavel čekají a na řadu k tyčím přijdou jako jedni z posledních. Pavel
se snaží na tyč alespoň vyskočit a chytit se, Adam se chytne a řekne,
že to nejde, že to neumí. Snažím se ho donutit, aby zkusil alespoň vy skočit
a chytit se, ale marně. Nakonec řekne svou oblíbenou větu: „Ať
dostanu klidně pětku, mně to nevadí, máma ví, že mně tělocvik
nejde.“ Do konce hodiny zbývá ještě cca 20 minut, rozdělíme proto
děti na dvě skupiny a hrají vybíjenou. Adam se na základě předchozí
situace se šplhem nechává schválně vybít a do hry se nijak nezapo -
juje.
Druhou hodinou je matematika. Děti jsou vždycky po tělocviku
unavené, necháme je proto chvilku odpočinout, napít. Dnes začínáme
probírat novou látku a to je sčítání desetinných čísel. Adam se na to
těší, matematika ho baví, je si v ní jistý. Paní učitelka vysvětluje lát ku
na tabuli, sleduji třídu, aby dávali všichni pozor a nevyrušovali.
Dva chlapci v zadní lavici se baví, snažím se je proto upoutat pohle dem,
což zabírá – všimnou si mně a přestanou. Kdyby se neuklidnili,
jsem domluvená s paní učitelkou, že je nebudu okřikovat nahlas, ale
přijdu k nim a zklidním je. Po vysvětlení látky mají děti zkusit pra covat
samostatně. Sedám si tak, abych se mohla věnovat Janě i Jaku bovi
a děti začínají počítat. S pamětným sčítáním mají problém, vy světluji
jim ho proto pořád znovu a snažím se je navést tak, aby se
jim příklady dobře počítaly. Písemné sčítání už jim jde líp, tam
pracují samostatně, jenom čekají na můj souhlas, že počítali správně.
Následuje velká přestávka – s paní učitelkou se střídáme a snaží me
se, aby alespoň jedna z nás byla neustále ve třídě.
Třetí hodinou je český jazyk – děláme už nějaký čas přídavná
jména, děti si mají samostatně vypracovat tabulku s přivlastňovacími
39
vzory – Jakub si ji vypracoval už doma, Adam s Janou a Pavlem si ji
dopisují. Obcházím je a vidím, že potřebují pomoc. Aby si tabulku
vypracovali správně, najdu každému z nich skloňování v pomocných
tabulkách a materiálech, které mají v lavici. V tabulce se jim špatně
hledá, má malá písmena, odbíhám ji proto zkopírovat a zvětšit a roz dám
jim ji. Hlavně Adam si pochvaluje, že teď se mu pracuje mnohem
líp. Následuje společná kontrola, zda si tabulku všichni vypracovali
správně. Během kontroly mě paní učitelka poprosí, jestli bych nezašla
dětem zkopírovat pracovní listy, aby jim z nich mohla zadat procvi čování.
Odbíhám znovu ke kopírce. Po mém návratu je kontrola zrov na
u konce, rozdáme pracovní listy, rozdělíme se a každá jdeme z
jedné strany zkontrolovat, zda si všichni opravu tabulky provedli
správně. Brzy zjišťujeme, že ne, musíme tabulku každému zkont rolovat
důkladně samy, což nám zabere zbytek hodiny. Děti mezitím
pracují s pracovním listem.
Čtvrtou hodinou je vlastivěda. Děti právě probírají kraje české
republiky, každou hodinu ale začínáme orientací na mapě, kterou paní
učitelka zkouší u tabule. Sedím u Jakuba a ukazuji mu v mapě všech na
místa, která paní učitelka říká. Potom si rozdáme pracovní list se
slepou mapou a děti mají podle čísel vyhledávat v mapě různá místa.
Obcházíme s paní učitelkou postupně celou třídu a pomáháme všem
dětem, které potřebují. Vysvětlujeme, jak místa najít, ukazujeme, ja kými
značkami se mají řídit. Na Adamovi je vidět, že i když už jsem
mu psala několikrát do deníčku potřebu tréninku orientace na mapě,
doma to nedělá. Píšu mu to proto znovu, protože teď budeme s mapou
pracovat až do konce roku.
Pátou hodinou je sloh. Děti si měly doma připravit koncept, který
budou dneska přepisovat. Adam koncept nepřinesl, udělal už rovnou
celý sloh do sešitu. Je nám jasné, a on se dokonce přiznává, že mu se
slohem pomohl tatínek. Dostává proto nové zadání a musí vymyslet
sloh vlastní. Je naštvaný, začíná dávat najevo, že mu to nejde. I když
jsem za ním několikrát byla a snažila se mu pomoci, stejně na konci
hodiny odevzdává prázdný papír a myslí si, že bude moci práci
dokončit doma. Paní učitelka mu však řekne, že přijde po vyučování a
sloh dopíše. Tak se i stane, během půl hodiny má potom hotový sloh i
40
s osnovou. V pondělí mívám tuhle – vlastně šestou hodinu na přípravu
materiálů, dnes ji ale trávím s Adamem a lehce ho se slohem navádím.
2.5.2. Náročné úterý
První hodinou je český jazyk, který začínáme doplňovacím cvi čením
na známky. Dětem nesmím radit, stojím proto ve třídě tak,
abych na všechny viděla, a očima kontroluji, jestli pracují. Paní uči telka
potom trošku přizpůsobí výuku dětem, které si podaly přihlášku
na osmileté gymnázium a probírá s celou třídou slova jako pomněnka,
domněnka atd. Sedím u Jakuba, protože paní učitelka píše slova na
tabuli a jemu dělá problém je opisovat. Trvá mu, než slovo na tabuli
najde a má problém si ho zapamatovat tak, aby ho napsal správně.
Slova mu diktuji a zrovna říkám, jak je má napsat. Mezitím několikrát
napomenu Janu, která vyrušuje a nedává pozor. Paní učitelka dětem
nadiktovala pár slov a dělají společnou opravu. Obcházím proto celou
třídu a dívám se, jestli si děti slova opravují správně. Na konci paní
učitelka sešity vybere a poprosí mě, abych zkontrolovala, jak si děti
opravy udělaly. Sešity si beru ke svému stolku a pustím se do toho.
Brzy zjistím, že mi to zabere víc času, než jsme si obě myslely, pro tože
děti si opravy neudělaly správně. Začíná druhá hodina, žáci
dostávají za úkol cvičení na známky, pokračuji proto v opravování.
Dva sešity si dávám stranou – jsou Jany. Byla čtrnáct dní nemocná,
přišla do školy minulé pondělí. Během nemoci jí paní učitelka posíla la
úkoly k procvičování. Sešity jsme jí minulý týden opravily – úkoly
dělala viditelně sama, protože tam měla spoustu chyb a měla za úkol
dodělat opravy s odůvodněním. Před týdnem v úterý si část oprav
udělala se mnou v doučování, aby si znovu připomněla, jak je má vy pracovat.
Několikrát jsme jí psaly do deníčku, že je nemá hotové,
včera znovu. Dnes je opět nepřinesla – ukazuji to paní učitelce a
domlouváme se, co dál. Nakonec paní učitelka usoudí, že se nemůžu
věnovat v dnešním doučování jenom Janě na úkor ostatních, když ona
vlastně nevypracovala domácí úkol. Beru si ji proto ke svému stolku,
znovu jí ukazuji a vysvětluji, jak opravy udělá a opět zapíšu do
deníčku, že je musí zítra přinést.
41
V přírodovědě si děti berou pracovní sešity a dělají cvičení. Obe jdu
třídu a dívám se, jestli dělají všichni to, co mají. Potom si sedám
k Jakubovi a pomáhám mu přečíst otázky. Je to poslední hodina, kdy
probíráme vesmír, paní učitelka děti upozorňuje, že příští týden bu dou
psát velké opakování. Beru si proto deníčky všech čtyř dětí s IVP
a napíši jim upozornění na test – hlavně rodičům, co a odkud mají s
dětmi opakovat. Děti potom s paní učitelkou pracují na interaktivní
tabuli a já odbíhám ke kopírce.
V angličtině píšeme test na slovíčka. I když měly děti napsané
upozornění v deníčcích, vidím, že se neučily. Jakubovi připomínám,
že může psát slovíčka tak, jak je slyší – je to součást jeho IVP. Ví to,
přesto mu to ještě vždycky řeknu. Ani to ale nepomáhá, slovíčka neu mí.
Adam začíná dělat grimasy a gesta, podle kterých poznám, že ani
u něj učení neproběhlo. Jdu proto za ním a zklidňuji ho. S dětmi po tom
zapisujeme slovíčka do slovníčků – ve třetí třídě jsem jim sešity
automaticky brala a slovíčka napsala, teď už je jenom kontroluji,
jestli to dělají správně a slovíčka dopíši pouze v případě, že nestíha -
jí.
Poslední hodinou je informatika. Třída je rozdělená na dvě skupi ny,
v té dnešní je Adam, Jakub a Pavel. Musím přiznat, že je to pro
mě jedna z nejnáročnějších hodin. Adam s Jakubem se sice doma k
počítači dostanou, hrají na něm ale hry. Pavel na počítači nepracuje
vůbec. Navíc ve druhém pololetí jsme začali probírat Word, učivo se
prolíná i s českým jazykem a to je problém. Děti už jsou také una vené,
Adam neposlouchá zadání od paní učitelky a potom neví, co má
dělat. Několikrát ho upozorním, aby pozorně poslouchal. Děti dnes
zkouší přesouvání slov – mají si napsat věty podle paní učitelky a po tom
v ní přesunout slova. Adam s Jakubem to zvládají, stoupám si
proto k Pavlovi a navádím ho, co má dělat. Vidím, že než napíše
jednu větu, ostatní už jsou u další. Tohle cvičení není na známky,
proto mu některé věty napíši sama, aby si mohl procvičit přesouvání.
Říkám mu, co má zmáčknout, povely musím několikrát opakovat, pro tože
se mu nedaří. Musím přiznat, že v tomto případě už bych to nej raději
udělala za něj, jenomže potom by si látku neprocvičil. Nakonec
přichází cvičení, které se známkuje, tady už pomáhat nesmím. Děti
42
mají do vět přesunout slova tak, aby dávaly smysl. Jakub toho není
schopný – čtu mu první větu několikrát, snažím se ho hlasem navést,
ale vůbec nereaguje. Vidím na něm, že už je hodně unavený. Přichází
za námi paní učitelka a snaží se mu také pomoct. Přecházím tedy k
Pavlovi a Adamovi – toho chválím za práci, jde mu to dnes dobře.
Dnes mě ještě s dětmi čeká pedagogická intervence. Domluvily
jsme se s paní učitelkou, že s dětmi procvičím přídavná jména. Mám
pro ně nachystané cvičení a chci po nich, aby doplnily správné kon covky
a nad přídavné jméno mně napsaly počáteční písmeno vzoru.
Poté děláme společnou opravu. Zjišťuji, že Jana vůbec neví, podle ja kých
vzorů si má koncovky odůvodnit, i když už učivo děláme měsíc.
Znovu si proto všichni opakujeme vzory mladý, jarní a také otcův a
matčin. Připomínáme si, jak si má koncovky odůvodnit. Pobízím Ada ma
s Jakubem, aby Janě vše připomněli sami a chválím je, že to
všechno ví. Nakonec si ještě rozdáme opakovací cvičení, kde jsou vy jmenovaná
slova, podstatná a přídavná jména a s dětmi si ústně do plňujeme
a odůvodňujeme i/y. Po třičtvrtě hodině je propouštím a
dnešní pracovní den pro mě končí.
2.5.3. Středa bez Jany a Jakuba
Hned ráno zjišťuji, že dnes do školy nedorazili Jana a Jakub.
Určitě to ale pro mě neznamená volnější den – budu mít více času na
ostatní děti.
První hodinu máme český jazyk a děti si rozdají včerejší cvičení
na známky. Dopadlo velmi špatně i u dětí, které mají jindy dobré
známky, v hodně očích se proto objevují slzy. Paní učitelka se proto
rozhodne pro společnou opravu a odůvodnění, děti si ji mají rovnou
psát do sešitu. Obcházím několikrát celou třídu a kontroluji, jestli dě lají
opravy správně. Děti pak mají za úkol přepis cvičení z učebnice,
vybírám si sešity s domácím úkolem a pustím se do kontroly.
V matematice počítáme desetinná čísla – pamětné sčítání a odčí tání.
Chlapec, který sedí před Adamem se na příklady dívá, jako kdy by
je viděl poprvé. Snažím se mu počítání připomenout, ale nepomáhá
43
to. Beru si ho proto dozadu ke svému stolku a příklady, na kterých
pracují děti, počítáme spolu.
V angličtině se věnujeme práci v pracovním sešitě. Na starosti
mám dnes jenom Adama, vysvětluji mu proto zadání, pracovat ale
musí sám, pan učitel bude cvičení známkovat. Poté si děti otevírají
učebnici a čtou a překládají si společně s vyučujícím článek. Od cházím
proto ke kopírce a chystám paní učitelce cvičení, které po třebuje
pro jinou třídu, kde učí. Nachystám také na počítači informaci
pro rodiče, že jedeme příští týden na výukový program do Brna.
Další hodinou je čtení – neučí je naše paní učitelka a vyučující,
která je má mít dnes chybí, s dětmi budu hodinu trávit já. Paní uči telka
mně nachystala práci, kterou spolu máme udělat, pouštíme se
proto do toho. Čteme si článek z čítanky – střídám se ve čtení s dětmi
– kousek já, na další část je postupně vyvolávám. Po přečtení článku
si vysvětlujeme slova, kterým nerozumí a nakonec jim rozdám pra covní
listy, které mají vyplnit. Pokud zastupuji některého z vyučují cích
a je ve třídě Jakub, beru si ho většinou k učitelskému stolku a
pracujeme spolu tam. Dnes tady ale není, obcházím proto děti a ty,
které se mezi sebou baví upozorním, že pracovní listy odevzdám paní
učitelce a ta je bude známkovat. Některé děti se jako vždy diví, ale
všichni už úkol plní.
V přírodovědě si děti vezmou pracovní sešity a pracují. Protože
se blíží čtvrtletní písemky, domluvím se s paní učitelkou, že dětem
vypracuji opakovací test z matematiky. Na naší škole máme testy vy pracované
a uložené, všechny třídy v ročníku proto píší stejné opa kovací
práce. Naše třída má opravdu hodně slabých žáků, chceme pro to
vždycky s paní učitelkou látku před písemkou zopakovat. Pouštím
se do hledání a vymýšlení příkladů, jsem asi v jedné třetině, když
končí hodina a přesouváme se do tělocvičny.
Adam dneska necvičí, mohla by to být proto klidnější hodina.
Děti se rozdělí na chlapce a dívky a paní učitelka jim zadává štafe tový
běh, do kterého zařazuje různé úkoly. Je to poslední hodina, kte rá
nám rychle uběhne a pouštíme unavené děti konečně domů.
44
2.5.4. Dlouhý čtvrtek
Pro mě asi nejvíce náročný den v týdnu, začínáme v sedm hodin
ráno hodinou informatiky s druhou skupinou naší třídy, která je namí chaná
i s vedlejší pátou třídou. Z naší třídy je tady Jana, obvykle při chází
na tuto hodinu pozdě, nestíhá se potom včas nachystat a srovnat
tak, aby byla schopná pracovat. Už několikrát jsem na to babičku
upozorňovala v deníčku, ta však vždy odpoví, že Jana odchází z domu
včas. Dnes ale čeká ve vestibulu školy o mnoho dřív, dokonce s úsmě vem
na rtech, mám naději na klidnou hodinu. Vím, že dvě děti z ved lejší
třídy potřebují také dohled, posadím si tedy všechny tři vedle
sebe, abych jim mohla být nápomocná. V hodině probíráme to, co pro bírala
první skupina v úterý, vím už tedy, co bude následovat. Jana od
minulé hodiny zapomněla psaní písmen s háčky a čárkami, chlapci z
druhé třídy to dělá také problém, zkracuji jim proto úkoly tak, aby si
procvičili, co mají, ale nestihnou vše, co ostatní. Potom už následuje
úkol, se kterým pomáhat nesmím, dohlížím tedy jenom na to, jestli
všichni pochopili zadání. Po hodině se přesouváme každý do své třídy
a všichni se chystáme na první hodinu, kterou je český jazyk. Děti
píší diktát, kdy jim nesmím radit, chystám si proto materiály na
dnešní doučování. Paní učitelka mě potom poprosí, abych zkont rolovala
domácí úkoly – bude s dětmi dělat ústní cvičení. Pouštím se
do opravování a zjišťuji, že Jana, která včera chyběla, nemá úkol,
který děti dostaly zadaný v úterý. Paní učitelka se na ni zlobí, pro tože
přesně tohle cvičení dětem před chvílí diktovala jako diktát po
přípravě, kterou tím pádem Jana vlastně neměla.
Místo matematiky dnes máme geometrii – začínáme probírat
krychli a kvádr. Děti si mají přepsat definici, rozdáme čtvercovou síť
a ony si do ní mají nakreslit rozloženou krychli podle zadaného roz měru.
Sedím u Jakuba a pomáhám mu s kreslením, Jana kreslí model
špatně – musí ho proto vygumovat a udělat znovu. Vidím, že začíná
být naštvaná. Odcházím k Adamovi, tam je to stejné – obkresluje
složený model z učebnice. Musí proto obrázek také vygumovat a začít
znovu. Stojím u něj a ukazuji mu, jak má pracovat. Pavla jenom
zkontroluji, stejně jako ostatní děti ve třídě.
45
Ve třetí hodině – slohu – zjišťuji, že se Adam po přestávce nevrá til
z toalety. Odcházím ho proto zkontrolovat – volám na něj od dveří,
jestli je vše v pořádku, nestalo se to totiž poprvé. Říká mně, že mu
není moc dobře. Protože se to u něj občas stává říkám mu, ať přijde
do třídy, až se na to bude cítit. Za chviličku přijde a pracuje s námi.
Pro jistotu ho ale pořád hlídám, na nic si ale nestěžuje. V angličtině
se situace opakuje, jdu ho proto znovu zkontrolovat a on mi ozna muje,
že zvrací a bolí ho hlava. Vím, že to je špatné – trpí na silné
migrény. Jdu proto do sborovny za naší paní učitelkou, která má zrov na
volnou hodinu a nesu jí rovnou Adamovu žákovskou knížku s
kontaktem, aby mohla zavolat rodičům. Rodiče se vždycky snaží při jet
co nejdříve, bohužel zrovna dneska je situace taková, že nemůže
přijít nikdo. Paní učitelka si bere Adama do sborovny, kde mu udělá
pohodlné sezení na židlích, otevře na něj okno a já mu běžím pro
tabletku, kterou si vždycky bere. Sice bych to dělat neměla – dětem
podávat léky nesmíme, můžeme jim jenom říct, aby si ho vzaly samy,
tohle je ale výjimečná situace, Adam by nebyl schopný jít zpátky do
třídy a prášek si sám najít. Vím, kde ho mívá, vezmu ho i s jeho pitím
a odcházím zpátky do sborovny. S paní učitelkou se domluvíme, že
mám jít zpět do třídy a o přestávce se u Adama vystřídáme. Vrátím se
zpátky a Adamovi napíšu do deníčku, že mu nebylo dobře a přesný
čas, kdy si vzal tabletu. Dělám to tak vždycky, aby rodiče věděli, kdy
si může vzít doma další dávku léku. Když za ním o přestávce přijdu,
je mu trošku lépe, ale stále sedí se zavřenýma očima a nemůže se ani
pohnout. Všichni učitelé ve sborovně kolem něj chodí po špičkách a
šeptají, aby ho nerušili. Poslední hodinu trávím s Adamem mimo tří du,
dělá se mu lépe, je už schopný se mnou i mluvit. Chvilku před
zvoněním odcházíme do třídy, kde mu pomůžu sbalit věci a ptáme se
ho, jestli půjde na oběd. Říká, že ano, je mu mnohem lépe. Mě dneska
ještě čeká doučování dětí od nás ze třídy, které potřebují něco dotáh nout
nebo procvičit. Máme od rodičů podepsané souhlasy, že v přípa dě
potřeby si můžeme děti ve čtvrtek nechat po vyučování. Dnes jich
tady se mnou zůstává šest – pět dětí, které potřebují procvičit pří davná
jména a Jana, která bude dopisovat chybějící úkoly. Ve třičtvrtě
na dvě je pouštím domů a odcházím také.
46
2.5.5. Pátek – vidina zaslouženého odpočinku pro všechny
Poslední pracovní den tohoto týdne – na dětech už většinou bývá
znát nadcházející volno. V první hodině, kterou je český jazyk si roz dáváme
opravené diktáty. Jana dopadla velmi špatně, paní učitelka jí
připomíná, že je to i proto, že nenapsala domácí úkol a neprocvičila
si diktát předem. Děti si potom mají samy udělat opravy. Sedám si
proto tak, abych mohla pracovat s Jakubem i Janou společně a
pracujeme. Po chvíli jdu zkontrolovat Adama, ten si opravy udělal
špatně – napsal do odůvodnění nesmysly, ty mu proto škrtám a chvíli
pracuji zase s ním. Nakonec si děti s paní učitelkou opravy společně
projdou. V geometrii pokračujeme v kreslení do čtvercové sítě – ten tokrát
kvádru. Adam se snaží, od včerejška ví, jak na to. Jakubovi
dělá kreslení problém, děláme proto model spolu. Paní učitelka nako nec
dětem řekne, ať si model vystřihnou a poskládají, aby věděly,
jestli kreslily správně.
Třetí hodinu máme Vlastivědu. Hned na začátku hodiny se Jana
hlásí a mně je jasné proč – měla na dnešek přinést domácí úkol, zapi sovala
jsem jí to i do deníčku, ale nemá ho. Paní učitelka jí dává
ještě jednu šanci na pondělí, jinak jí zůstane pětka. Jana paní učitelce
odsouhlasí, že to ví. Čekám, že si vezme deníček a zapíše si úkol
znovu, aby na něj nezapomněla, ale nestane se tak. Důrazně ji proto
upozorním, že to musí udělat sama, protože já už jsem jí úkol jednou
zapsala a stejně ho nepřinesla, takže teď už se jí o to starat nebudu.
Nafoukne se, ale úkol si zapíše. Paní učitelka dětem představí další
kraj a rozdá jim slepou mapu, se kterou mají pracovat. Na Adamovi je
vidět, že tentokrát se doma připravovali, na mapě se krásně orientuje,
ví, jak má hledat. Chválím ho, že krásně pracuje, trošku mu dopo můžu
s místy, kde si nebyl jistý a on jde práci odevzdat paní učitelce.
Jakub i Pavel s mapou doma také viditelně pracují, kontroluji proto
práci Janě, která neví, co má do mapy dopsat.
Čtvrtou a pátou hodinou v pátek jsou výtvarná a pracovní vý chova.
Děti dnes kreslí jarní motiv – musí si ho obkreslit a vy střihnout
podle šablony a vymalovat. Tyhle dvě hodiny většinou býva jí
náročné – Adam je nemá rád a dává nám to najevo, dnes ale pracuje
47
s radostí. Nechávám ho samotného, dovoluji mu, že si může motiv
nejdříve vykreslit a až potom vystřihnout a jdu dodělávat cvičný test
z matematiky, který jsem si rozpracovala už ve středu. Děti občas
obejdu, jestli něco nepotřebují. Adam na mě volá, že už má obrázek
namalovaný a chce ho vystřihnout, má ale strach, aby si ho nezkazil,
protože stříhání mu moc nejde. Řeknu mu, ať se o to pokusí a já mu
potom obrázek zarovnám a spravím. Je za to rád a pouští se do práce.
Je konec hodiny, děti si uklízí třídu, odcházíme na oběd. My s paní
učitelkou po návratu z oběda ještě vybereme pár obrázků, pověsíme je
na chodbu a odcházíme domů nabrat síly před dalším pracovním
týdnem.
48
ZÁVĚR
V závěrečné práci jsem se snažila popsat práci asistenta peda goga
v běžné základní škole.
V teoretické části jsem čerpala z dostupné literatury a poznatky
doplňovala svými názory nebo zkušenostmi z praxe. V praktické části
jsem popsala můj běžný pracovní týden ve třídě, kde jsou čtyři děti s
individuálním vzdělávacím plánem a mají doporučenou práci s asi -
stentem.
Jako asistent udržuji nad svými svěřenci ochrannou ruku, víc je
hlídám, pozoruji, jestli jim ostatní děti neubližují a pokud ano, často
řeším tyto situace emotivněji, než u jiných dětí. Myslím si, že to je
asi problém většiny asistentů. Mají děti na starosti, tráví s nimi
hodně času, děti na ně spoléhají.
Myslím si také, že častým problémem asistenta je, nevzít si pří běhy
dětí, které má na starosti moc k srdci. Já jsem tuhle zásadu po rušila
u Jakuba – tohoto chlapce chráním před ostatními dětmi a uči teli
víc, než bych měla. Řeším také, co s ním bude dál, protože naše
škola má jenom první stupeň a přemýšlím, jak přechod na jinou školu
zvládne.
Práce asistenta na základní škole mně přijde velmi užitečná – dě tem
ve třídě by se sice mohl věnovat pouze pedagog, bylo by to ale na
úkor ostatních dětí. Máme ve třídě několik dětí, které už tak na ostat ní
spolužáky často čekají, protože mají všechny zadané úkoly hotové
o mnoho dřív, než ostatní, případně musí „přetrpět“, že se probíraná
látka musí vysvětlit víckrát pro ty, kteří to potřebují. Kdyby se paní
učitelka musela sama věnovat ještě dětem, kterým se věnuji já, museli
by ostatní čekat mnohem déle. Takže i kvůli těmto dětem a hlavně
kvůli dětem, které to potřebují doufám, že funkce asistenta – po mocníka
- pedagoga na základních školách zůstane i nadále.
49
Seznam použité literatury a elektronických zdrojů
BOČKOVÁ, Barbora a Marie VÍTKOVÁ. Podpora žáků se speci álními
vzdělávacími potřebami v kontextu inkluzivního vzdělávání:
Support of students with special educational needs in the context of
inclusive education. Brno: Masarykova univerzita, 2016. ISBN 978-
80-210-8508-4.
HORÁČKOVÁ, Ilona. Metodika práce asistenta pedagoga spolu práce
s učitelem. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015.
KENDÍKOVÁ, Jitka. Asistent pedagoga. Praha: Raabe, společně
pro kvalitní vzdělávání, 2017. Dobrá škola. ISBN 978-80-7496-349-0.
MORÁVKOVÁ VEJROCHOVÁ, Monika. Standard práce asisten ta
pedagoga. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISBN
978-80-244-4722-3.
TANNENBERGEROVÁ, Monika. Průvodce školní inkluzí, aneb,
Jak vypadá kvalitní základní škola současnosti? . Praha: Wolters
Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-008-1.
TEPLÁ, Marta a Lenka FELCMANOVÁ. Asistent pedagoga: jak
efektivně zavést pozici asistenta pedagoga ve školách . Praha: Verlag
Dashöfer, 2016. ISBN 978-80-87963-33-3.
http://www.asistentpedagoga.cz/
http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-stat-zacne-setrit-na-
inkluzi/
http://www.msmt.cz/file/38950?highlightWords=asistent+peda -
goga
http://www.nuv.cz/t/ap
50