Záměrné sebepoškozování u dětí adolescentů TÁŇA FIKAROVÁ, KATEDRA PSYCHOLOGIE, PEDAGOGICKÁ FAKULTA MU [USEMAP] Věk ►K sebepoškozování dochází zejména mezi 13 – 15 rokem věku u ►Důsledkem rychlých změn, tělesných, psychických i sociálních, pak může být nejistota, zvýšený stres a následně pak sebepoškozující chování ►Závažnost: k sebepoškozování dochází v raném nebo pozdějším věku? ►V raném věku je třeba vyloučit: mentální retardaci, zneužívání, týrání, psychotické onemocnění, pervazivní vývojové poruchy ►vždy potřeba odeslat k klinickému psychologickému nebo psychiatrickému vyšetření [USEMAP] u u ►Ač rodiče a učitelé často vnímají SP jako manipulaci, primární a vědomá snaha dosáhnout výhod, trestat okolí nebo mu způsobit výčitky svědomí nebývá tak častá. u [USEMAP] Funkce sebepoškozování dle Sutton (dle Kriegelová,2008) Funkce sebepoškozování uCopingová strategie uUklidnění a utišení uKontrola uOčištění u [USEMAP] Funkce sebepoškozování uNavození utěšujících pocitů otupělosti uPotvrzení existence uSebetrestání uKomunikace u u [USEMAP] Co je obvykle součástí životní historie ►tzv. invalidace – zpochybňování správnosti, odůvodněnosti jeho pocitů a interpretací situací blízkými dospělými. ►Děti jsou v dysfunkčních rodinách často závažně trestány za vyjádření určitých myšlenek a pocitů a odnášejí si přesvědčení, že mají nesprávné pocity, kterým nemohou důvěřovat, a že některé pocity jsou zakázané. u [USEMAP] ►Přesto sebepoškozování dítěte neznamená automaticky dysfunkční, zneužívající nebo zanedbávající rodinu. Zpochybňovat prožitky dítěte mohou i „normální“ situace v rodině nebo škole: ►„Zlobíš se, a nechceš si to přiznat.“ ►„Ale ano, udělal jsi to, nelži.“ ►„Jsi prostě jen líný.“ ►„Jen se málo snažíš.“ ►„Teď už aspoň máš proč brečet!“ [USEMAP] Přímý spouštěč sebepoškozování ►Přímým spouštěčem SP bývá nejčastěji: u ►pocit ztráty a opuštění, pocit studu, kritika. Z psychologického hlediska lidé, kteří se poškozují, často ►trpí chronickou úzkostí ►mají sklon k podrážděnosti ►sami sebe nemají rádi/sami sebe znehodnocují ►jsou přecitlivělí na odmítnutí ►mívají chronický vztek, obyčejně na sebe ►mají sklon potlačovat zlost ►mívají intenzivní agresivní pocity, které výrazně odsuzují a často potlačují nebo obracejí proti sobě ►bývají impulzivnější a mívají oslabenou schopnost kontrolovat impulzy ►mívají sklon jednat v souladu se svou momentální náladou ►mají sklon neplánovat do budoucna ►bývají depresivní a mívají sebevražedné/sebedestruktivní sklony ►nemají flexibilní repertoár dovedností pro zvládání zátěže ►mají sklon k vyhýbavosti ►cítí se slabí, bezmocní. u Obsah obrázku snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky [USEMAP] Obsah obrázku snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Doporučovaný postup: ►Posoudit aktuální riziko závažného sebepoškození a v případě jeho přítomnosti odeslat dítě, event. i proti vůli rodičů, do spádového psychiatrického zařízení ►Kontaktovat rodinu, systematická dlouhodobá spolupráce s rodinou ►Předat dítě školnímu psychologovi. Pokud škola nedisponuje školním psychologem, lze samozřejmě využít služeb psychologa pedagogicko-psychologické poradny. ►Motivovat dítě a rodinu k návštěvě specialisty – krizové centrum, psychologická/psychiatrická ambulance ►Stanovit jasně hranice a pravidla na půdě školy ►Ideální přístup je takový, ve kterém je SP tolerováno, ale vede ke konkrétním důsledkům – například lze zavést pravidlo, že žák může za učitelem přijít kdykoliv, když pociťuje nutkání poškodit se, ale učitel se mu nebude věnovat, pokud se poškodí (za podmínky, že jiný dospělý, učitel či rodič zvládne akutní situaci s eventuálním ošetřením či zabráněním dalším následkům). u u Nevhodný postup: ►snaha okamžitě odstranit sebepoškozující chování ►sankce a ignorace u Možnosti a limity pedagoga [USEMAP] SET – UP SYSTÉM aneb jak vést motivační rozhovor (Kreisman, Straus, 2017) uProstředky intervence - pilíře ►support – podpora ►empathy – empatie ►truth – pravda (realita) uCíle intervence ►understanding – porozumění ►perseverance – udržitelnost uproduktivní komunikace vede k porozumění a stabilitě (např. dohoda ohledně pravidelné docházky ke školnímu psychologovi). [USEMAP] Support – podpora ►Support ►zahrnuje zájem o klienta – opravdu se zajímám o to, jak se cítíš u ►Důraz je kladen na interventovy pocity a úsilí mu pomoct ► [USEMAP] Empatie ►vyjádření pokusu o pochopení chaotických pocitů klienta ►„když toto děláš, cítíš se asi strašně“ u ►je důležité si neplést empatii s lítostí ►(„lituji tě“; „vím, jak se cítíš“) – spíš vyvolávají konflikt – nikdo neví, jak se cítíme u [USEMAP] Truth ►pravda, realita ►tento aspekt komunikace má za cíl oslovit primární zodpovědnost žáka u ►„stalo se to a to, má to tyto důsledky, co s tím budeš dělat“ ►je důležité se vyhnout obviňování a trestání [USEMAP] Když selžou jednotlivé pilíře... ►podpora – žák si myslí, že se o něj nezajímáme u ►empatie – žák má dojem, že nevíme, jak se cítí u ►realita – pokud mlčíme o problematickém chování žáka, jde jen o odkládání konfliktu, potíže vygradují a konflikt bude o to destruktivnější [USEMAP] Rozhovor s dítětem ►pro navození důvěry a zjištění suspektního spouštěče mluvíme o blízkých tématech: ►školní prospěch ►vrstevnické vztahy ve škole ►vrstevnické vztahy mimo školu ►sourozenecké vztahy ►partnerské vztahy ►zájmy ►rodinná situace (rozvedení rodiče, střídavá péče, partneři rodičů, prarodiče) ►zda se něco v poslední době změnilo [USEMAP] Pojmenování emoce ►vyzveme dítě, aby nám řeklo, co se děje, co prožívá ►nasloucháme s pozorností a všímáme si jak dýchá ►pomáháme s pojmenováním emocí u něj ►neptáme se „proč“, ale „co tě rozzlobilo, „z čeho máš strach“. Lokalizace emoce ►zeptáme se dítěte, kde v těle emoci cítí nejvíc ►pokud to půjde, můžeme si nechat říct, jaký je to pocit (teplý, studený, měkký, tvrdý, světlý, tmavý...) ►dítě může do toho místa dýchat, nebo si emoci položit na dlaň a zkusit ji odfouknout (jako peříčko) nebo zahodit u větších dětí ►můžeme pomoci metaforou návštěvníka: pan Strach přišel na návštěvu, můžeš ho nechat odejít, nebo se ho zeptat, proč přišel a co potřebuje Mluvíme o emocích ►může být těžké poslouchat bez toho, abychom zaujmuli postoj, názor, vyslechnout emoci a nesnažit se dítě uklidnit, ránu zacelit ►potvrzujeme, snažíme se nedávat rady ►tělesný projev by měl být v souladu s tím, že nasloucháme pozorně ►je třeba si zajistit bezpečí a dostatek času na rozhovor (aby nás nerušily telefony, kolegové atd.) ►může být velmi těžké problém neřešit, ale pomoci dítěti vyjádřit, co cítí ►jako bychom byli nádobou na jeho emoce Pomoc při pojmenování emocí ►můžeme se bát z různých důvodů pojmenovat pocity ►např. ano, to bolí, když ztratíš přítele ►tohle tě muselo bolet ►bojíme se, že se stav ještě zhorší, opak je pravdou ►děti prožijí vlastně potvrzení svého stavu Pomoc určit, co dítě prožívá ►je pro tebe těžké ►je obtížné ►vidím, že ►dokážu si představit, že ►chápu, že se musíš trápit ►je ti smutno, když si představíš ►máš chuť – se pomstít, už ho nikdy nevidět, zavolat mu ►máš rád – hudbu, ptáky, zvířata Abychom se dostali dál, klademe otevřené otázky uvynecháváme často otázku proč, ale spíš se ptáme: uco se děje? uCo to s tebou dělá? uco se v tobě odehrává, když...? Z čeho máš strach? uZ čeho jsi tak smutný, naštvaný? Čeho se bojíš nejvíc? uco ti nejvíc chybí? Co potřebuješ? uco ti dělá největší starosti? uco si o tom myslíš? ujak to prožíváš? ujak tomu rozumíš? uco si představuješ? u u Když jsou emoce projeveny: ►můžeme přejít k následujícímu: ►Jaké řešení by si představoval/a? ►Co můžeš udělat? Co můžu udělat já? ►Co s tím můžeme udělat? ►Jak ti můžu pomoci? Ve chvíli kdy máme s dítětem dobrý vztah: ►můžeme splnit jejich přání v představách: ►to by bylo skvělé, kdyby se vaši nehádali... ►kéž bych teďka mohla přemluvit tvé rodiče, aby byli zase spolu ►projevená účast uspokojí i náhradní řešení Literatura k tématu: uBartošová, K. (2014). Psychické markery sebepoškozování v souvislosti s formou rodiny a rodičovským výchovným stylem. [Elektronická verze]. Nepublikovaná disertační práce. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Dostupné z https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=ir00442a&AN=mutd.thes es.181554&lang=cs&site=eds-live&scope=site uHarmless. (2019). Harmless. Dostupné z http://www.harmless.org.uk/ uKreisman, J. J., Straus, H.(2017). Nenávidím tě, neopouštěj mě! : zvládání hraniční poruchy osobnosti (Vydání první). Portál. uKriegelová, M. (2008). Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada. uMinisterstvo školství mládeže a tělovýchovy. (2016) Metodické dokumenty. Sebepoškozování. MŠMT. [online]Dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny uPlatznerová, A. (2009). Sebepoškozování : aktuální přehled diagnostiky, prevence a léčby. Praha: Galén. uStátní zdravotní ústav. (13. 1. 2014) Sebepoškozování_projekt 3. [Elektronická verze] Dostupné z http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/Program_SPZ/Proc_ublizuju_sam_sobe.pdf u