______- KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI o____
(1986). Byl vydán v edici JUST (Ještě umíme sami tvořit). Svými verši a protestsongy do něj přispěli například I. M. Jirous, Egon Bondy, Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák.
___o KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI J_______
Poezie pro děti od počátku devadesátých let po současnost
Převratné politické, ekonomické a kulturní proměny české společnosti po zhroucení totalitního režimu v listopadu roku 1989, projevující se i nově nabytou svobodou autorské tvorby, soukromě-podnikatelskými aktivitami nakladatelství provázenými vzrůstající komercionalizací a bulvarizací knižního trhu a dominancí masmediální videokultury, nepříznivě poznamenaly i dětskou poezii a zejména v první polovině 90. let způsobily její vývojovou stagnaci.
Na prahu devadesátých let - po delší nucené odmlce - vyšla umělecky výsostná díla některých básnických osobností tabuizovaných poúnorovým a posrpnovým režimem. Do nového společenského a literárního kontextu se tak důstojně začlenily knihy katolických autorů: veršovaná verze klasické pohádky Perníková chaloupka (1990) v brilantní poetické adaptaci V. Renče, ilustrované J. Trnkou, křesťansky pojatý básnický cyklus miniaturních legend ze života Ježíše Krista Ježíškova košilka (1990) od J. Zahradníčka nebo soubor svérázných „rodinných a vězeňských" veršů a pohádek I. M. Jirouse Magor dětem (1991). Ineditní poezii sedmdesátých let, obracející se spíše, ke starším dětem, představil undergroundový sborník Cert má kopyto (1990).
Pozornost polistopadové kritiky vzbudily také reedice jedinečné knihy veršů exulanta I. Blatného Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (1994), poprvé vydané již roku 1947. Tato průkopnická sbírka novodobé poezie pro děti, anticipující svou vyzrálou poetikou modernistické výboje nonsensové básnické tvorby 60. let, objevně a inspirativně zapůsobila i v kontextu dětského básnictví let devadesátých: civilistním typem říkadla, čistou přírodní lyrikou i gnómickými veršovanými pohádkami, založenými na kompozičním principu nekonečného příběhu, poetistickou hravostí, jazykovými hříčkami a osobitým humorem.
172 a%p.
173 3*4*.
KONSTANTY A PROMĚNYMODERNI ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI o
Netradičně se uvedl v dětské poezii 90. let J. Skácel jako autor skladby určené nejmenším čtenářům O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla (1998). Z jeho pozůstalosti ji připravil k vydání Jiří Opelík. Přestože toto moralistní exemplum představuje provizorní rukopisnou verzi, prozrazuje nespornou invenci i poetologické novum v básníkově tvorbě pro děti, projevující se užitím volného verše, experimentováním s asonancí i narušováním rytmické a strofické pravidelnosti. Zásluhou J. Opelíka znovu vyšly v souboru Básně pro děti (1996) také Skácelovy vrcholné sbírky z 80. let: Uspávanky, Kam odešly laně a Proč ten ptáček z větve nespadne, jež svými uměleckými kvalitami obstály i v kontextu poezie celonárodní.
Z literární pozůstalosti básníka Ivana Diviše (1924 - 1999) vyšla i jeho jediná sbírka určená dětem Říkadla a kecadla, s podtitulem Pokusy pro děcka (2004). Verše vzniklé již v první polovině šedesátých let 20. století byly inspirovány narozením a dětstvím jeho synka Martina. Právě on je objevil, dlouho uchovával a nakonec se postaral o jejich posmrtné vydání. 109 Kniha inklinuje k nonsensovému typu poezie, v níž převládá humorný, imaginatívni a hravý aspekt, nejčastěji těžící z jazykové hříčky, vtipné pointy a překvapivých asociací rýmujících se slov. Řada básní {ZOO, Podzim, Čmelák, Tajemství I. a II., Prokouk filmuje, V tramvaji a další) je koncipována - podobně jako u F. Halase - jako partnerský dialog mezi laskavým a poučujícím otcem a zvídavým synem, jemuž vévodí dětská fantazijní hra, spontaneita, touha po dobrodružství a poznání. Na nesmyslu, absurdním zření a hyperbolizaci jsou vystavěny například texty Hostina, Pane Juliš, Stříkací auto či Legrace. Říkadla jsou zpravidla sémanticky aktualizovaná (Vezmu tři stodoly, / Prahu a Podolí, // dva červené stany, / Prosek, Vysočany.. .atd.), do některých umělecky nejvytříbenějších veršů proniká ryzí obraznost, spjatá s dětskými představami a zážitky (Pohrabáč, poetický Atlas rostlin) nebo s filozofickými konotacemi (Hodiny), popřípadě seifertovsky jímavý lyrismus (Máma zašívá).
' Podrobněji viz RAMBOUSEK, J. Básník Ivan Diviš dělem. Laděni, 2005, roč. 10, č. 3, s. 15-16.
174 fr**-
o KONSTANTY A PROMĚNYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI
Pohrabáč
Atlas rostlin
Za nehty mi vlezlo Proto beru žezlo A za zlého počasu Hrábnu ohni do vlasů
Máma zašívá
Večer záři Bárka plove v polosnu a lišajově napůl letem napůl skokem o lampu se otrou bokem
Pod ní máma v zlaté síti plné ruce toho šiti Hodina je tichá sypká Jehla třpytí se jak rybka
Vždycky se mi líbil tamaryšek, že má rozhlednu plnou šišek!
Taky jsem se drápal na sekvoje pro nůše voňavě chvoje.
Na louce jsem hledal kontryhel, ten nejkrásnější dům bez cihel,
byly tam starček, podběl, arnika, co se na noc zamyká,
a u lesa mateřídouška, co má fialová ouška!
Sbírka se však jeví jako nehotová. Autor zřejmě nepovažoval její verzi za definitivní. Proto také mnoha básním chybí titul a jsou uvedeny pouze svými incipity. Skladba působí dojmem neucelenosti, její poetika jc nevyhraněná, rytmus osciluje mezi strojovou pravidelností a převažující výraznou prozaizaci, nedůsledně je užita i veršová grafika (viz ukázky). V kontextu současné poezie pro děti se knížka stává anachronickou a dnešním dětem málo srozumitelnou. Odkazuje totiž k reáliím, společenským a literárním souvislostem doby svého vzniku, dokonce k prvorepublikové atmosféře, ale též k dobovému pojetí humoru :...zato
Srov. SKÁLOVÁ, J. Veršovaná tvorba pro děti a mládež (Ohlédnutí za rokem 2004). In Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec: Pedagogická fakulta TU, 2005, s. 35-41; ŠVEC, Š. Spíš kecadla. Tvar, 2005, č. 9, s.20.
175
KONSTANTY A PROMÉNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI r:
a KONSTANTY A PROMÉNYMODERNÍ CESKE POEZIE PRO DETI a
Otakar Theer / nedodával thér / a básník Hora / nemusel nařizovat shora / že Holan není žádný speditér... {Hadrián sice sbíral hadry). Některé opusy vyznívají jako samoúčelné insitní rýmo vánky: Pane Kokoška vy ste fousek / Dnes mi každá vrána poví / Dal jste to sežrat Bořivojovi / Pak nemá být nácek ten klacek / Všimněte si těch facek.
K věkové nepřiměřenosti sbírky vede i nadměrné užívání obecné češtiny a zastaralého výraziva, naprosto nedětská stylizace, slova, obraty a rčení, obrážející myšlení dospělého tvůrce. K její větší srozumitelnosti spíše přispívají nápadité ilustrace Markéty Šimkové.
K typologickému zvrstvení současné básnické tvorby určené dětem nesporně přispělo vydání starší poezie K. Šiktance s názvem Spadl buben do kedluben (2005). Fundovaně a pečlivě je připravil Jiří Brabec. Kniha obsahuje výbor textů z autorovy prvotiny Pohádky chudé na řádky (1962), verše sbírky Kapela pana Anděla (1965) a vybrané říkanky z leporela Haló, tady jaro! (1985), které v normalizační době zaštítil svým jménem Vladimír Pistorius. Návrat k odlišnému typu dětské poezie, v níž vedle uměleckých postupů rané kainarovsko-krieblovské poetiky je možno v minipříbězich o antropomorfizovaných zvířatech a věcech zaznamenat i básnivou narativnost, rozvinutou anekdotu, nevšední metaforický obraz, dialogickou stavbu, výraznou melodickou dikci a rytmus, ale i nenásilnou mravní sentenci a hlubší významovou konotaci, působí inspirativně.
Citelný nedostatek původních básnických děl v první půli devadesátých let zprvu suplovaly četné knižní výbory lidové slovesností pro nejmenší. Jejich sestavovatelé se v podstatě omezují na žánr folklorního říkadla a pohádky (Milada Motlová, Co je to? 1994; Helena Zmatlíková, Vařila myšička kasičku, 1994; Adolf Dudek, Skákal pes přes oves, 1995), jiní pak preferují při traktování dětského folkloru, převzatého z klasických sbírek K. J. Erbena a F. Bartoše, žánrovou rozmanitost a jejich adaptační úsilí se vyznačuje univerzální poučeností (Marie Fischerová - Kvěchová, Pro naše děti a mámy, 1993; rukopis knížky byl hotov již
176
za nacistické okupace) nebo výraznou tvůrčí invencí (Karel Černý, Špity, špity, bábo, 1995; Jan Červenka, Byl jeden domeček, 1994).
V reedovaných i nově uspořádaných básnických výborech a sbírkách autorské poezie pro děti zprvu převládla orientace na oživování klasického dědictví 19. i 20. století, reprezentovaného především rustikálně-folkloraí tvorbou J. V. Sládka (Zlaté slunce, bílý den, 1990, Nejmenšim, 1995) a J. Kožíška (Pohádka lesa, 1995, Sedmikrásky, 1995) nebo F. Hrubína (Dětem, 1990, Hrajeme si celý den, 1990, Ladův veselý přírodopis, 1995). Záslužným edičním počinem bylo i druhé vydání souboru veršů Voňavá jablíčka (1990, sestavila V. Frýbová), představujícího průřez umělecky nejkvalitnější české poezie pro děti od jejích počátků do současnosti.
Na absenci titulů moderního dětského básnictví v polistopadové produkci reagovalo vydání dvou mimořádně zdařilých antologií, zahrnujících poezii i prózu. V první z nich, nazvané Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (1994, editor M. Černík), jsou zastoupeni svými verši například J. Hilčr, F. Hrubín, J. Vodňanský a J. Žáček. Druhá, s názvem Od sněženek k sněhulákům aneb Kouzelný kalendář, s obrázky Jiřího Trnky (1994, uspořádal V. Hulpach), obsahuje mimo jiné vybrané básně F. Branislava, F. Hrubína, Z. Kriebla, V. Nezvala a J. Seiferta.
Umělecký profil původní básnické tvorby pro děti určují - zvláště od poloviny 90. let - výrazné autorské osobnosti, jež většinou paralelně tvoří i pro dospělé: Jiří Žáček, Michal Černík, Josef Brukner, Pavel Šrůt a Jan Vodňanský. V dětské poezii se etablovali již v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Navazujíce na poetiku svých uměleckých počátků, jasně vymezují i její typologické kontury, totiž vývojovou linii tzv. nonsensového verše. Některé z nich (Brukner, Šrůt) postihlo v posrpnovém režimu stigma proskribovaných autorů, takže nové básnické sbírky mohli ojediněle publikovat až během osmdesátých let.
Nejprodukti vnějším a nej čtenějším autorem dětské poezie i v polistopadovém období zůstává Jiří Žáček. Ve všech svých dílech rozvíjí, spíše však obměňuje a reprodukuje poetiku debutu Aprílová škola, osnovanou na nonsensově-humorném,
KONSTANTY A PROMĚNY MODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI
a KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI t
fantazijně-imaginativnfm, jazykově-hravém, kalambůrním, melodicko-rytmickém a obsahově i formálně invenčním způsobu tvoření. Tuto poetiku uplatňuje a dále precizuje ve skladbě Bajky a nebajky pro malé a velké děti (1 994), v níž převažují komické portréty zvířat završené absurdní pointou.
Hloupá žirafa
Žirafa má dlouhý krk, ta je vyšší nežli smrk. Nechtěla už chroustat trní, zato teďji huba brní. Hýká: Já jsem obětí vysokého napětí!
Málo dbala moudrých rad, způsobila velký zkrat. Z toho plyne poučeni: Elektřina k žrádlu není! Neokusuj každý drát, čertvi, co se může stát!
Zpráva z tisku
Jistý AH z Maroka zle pokousal buldoka...
Sešili ho režnou nití -hafan má psí živobytí!
A ten Ali z Maroka — copak je to za cvoka?
Takhle jedná člověk se psy? Co když buldok chytí sepsi?
Já se z toho pominu -Chlap má jistě vzteklinu!
V dalších knihách veršů, zvláště v Počítáni oveček (Knížka plná pohádek poskládaných do řádek, 1995) nebo v souboru Kdo nevěří, ať tam běží (Pohádky a povídačky z pohádkových časů, 1996), dochází k zjevnému posílení epické konstrukce i výchovné intence, ale též k motivické, tvárné a výrazové konvencionalizaci.
Počítání oveček básník koncipuje halasovsky, jako zdůvěrnělý rozhovor otce se synkem před usnutím. Převyprávěné, více či méně aktualizované klasické pohádky pro nejmenší básník obvykle transponuje do podoby perziflujících příběhů a lyricko-epických montáží. Častěji se tu objevují mravní sentence a formativní
-*M 178 -
záměr. Do umné veršové formy se vkrádá manýra; z básní se stávají zručné rýmovačky.
Obdobně je pojata i knížka Kdo nevěří, ať tam běží. Žáček v ní však více uplatňuje nonsensové postupy a tvůrčí invenci, zvláště ve vtipných a neobvyklých povídačkách. Chvat a lehkost tvoření se negativně promítly do fabulační a kompoziční nedotažeností i stereotypní rytmizace.
O Otesánkovi Otesánku,
nejez mámu ani tátu, budeš brečet pro tu ztrátu! Kdo ti bude vařit, prát, hrát si s tebou, mít tě rád?
Nebuď hlupák, Otesánku, polepši se —jestli ne, přeskočíme tuhle stránku, ábr fábr domine!
(Počítání oveček)
Povídačka o kouzelné jedli
Stoji jedle v Pařezí u kapličky za mezí. Rostou na ni jitrnice dlouhé jako Lovosice. Jitrnice, jelita -najezte se dosyta! Načešte si jitrnice do kapes i do čepice! A proč rostou na jedli? Abyste se najedli.
(Kdo nevěří, ať tam běží!)
Zcela netradiční polohu Žáček nachází ve sbírce Vrabčí hnízdo (1999). V přírodních a zvířecích motivech a v autentickém zobrazení dětské prožitkovosti, vypovídajícím o svčtě her, fantazie, dobrodružné romantiky i domovských jistot, sice užívá svou typickou nonsensovou poetiku i pravidelné rytmické a rýmové schéma, ale překvapivě inklinuje k lyrizaci a reflexi.
Ostrov pokladů Stanování
Houpám se vsedě na jabloni, Pomoz mi, bráško, stavět stan,
sám jako všichni Robinsoni. zálesák má mít vlastní střechu.
Zvedněte kotvy! Kupředu! Les cvrliká a ze všech stran
Neznáma země v dohledu! je cítit vůně hřibů v mechu.
179
a KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI o
Sloni se pasou kolem chalup, Musíme najít studánku,
tygr se plíží džunglí na lup, ať máme čerstvou vodu k piti.
prérií pádí bizoni, Ohníček hasne ve vánku —
Indián cválá na koni. Škrtej a škrtej, však on chytí!
Na modrém nebi vyšla duha, Až noční stíny vyplavou,
lehký je život dobrodruha, neboj se ježků ani sýčka.
vítr mi hvízdá nad hlavou, Spočítej hvězdy nad hlavou,
dálka má barvu modravou. poslouchej, co ti šeptá říčka.
Domů se vracím cestou pěší, Skoč do snů jako do vody,
maminka právě prádlo věší zapomeň na to, že zem tlačí,
a slunce zlatí zahradu, Cítíš, jak voní jahody?
můj malý ostrov pokladů. Ráno tě vzbudí koncert ptačí.
Tíhnutí k formalismu lze postřehnout v Žáčkově módní skladbě 99 dědečků a 1 babička, s dovětkem 700 limeriků k poctě Edwarda Leara (2001), jež ve formálně pregnantním learovském modelu nabízí pouze obratné veršotepectví.
Novátorství i limity Žáčkovy básnické tvorby pro děti se markantně vyjevují v jejích četných bilančních výborech a antologiích, většinou doplněných o několik nových textů, v knize říkadel, povídaček, hádanek a pohádek Dobrý den, dobrou noc (1998), v obsáhlejších souborech Nemalujte čerta na zeď (2001) nebo Nesedejte na ježka, s podtitulem Básničky, pohádky a bajky (2003).
K autorovu životnímu jubileu byla roku 2005 vydána reprezentativní publikace pod názvem Na svatýho Dyndy. Bilancující soubor, převážně z jeho básnické tvorby pro děti, uspořádala Šárka Krejčová. Doplnila jej autorským medailonkem, zevrubnou bibliografií a zasvěceným doslovem. K oddílům Svět na hraní, Máme rádi zvířata, Pojď, pohádko, k nám a Co mě baví přiřadila i dva „koutky pro dospělé" Ztráty a nálezy a Škola života, obsahující také aforismy. Pohádkové texty mají veršovanou i prozaickou podobu. Výbor dává nahlédnout do Žáčkovy nezaměnitelné poetiky i jeho identifikace se světem moderního dětství a zároveň
o KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI o
dokumentuje, proč se jeden z nejpopulárnějších soudobých tvůrců dětské poezie zasloužil o její umělecké renomé a oblibu.
Produktivita, typologická, žánrová a tematická šíře i rozmanitost Žáčkovy dětské poezie polistopadového období jsou obdivuhodné. Vedle původních básnických děl mu vycházejí verše k mnoha obrázkovým knížkám a leporelům, cyklus esteticko-didakticky zaměřených sešitů {Hádanky a luštěniny, knížky na hraní, 1996, Hádanky a luštěniny na Vánoce, 1996, Hádanky a luštěniny o zvířatech, 1998, Hádanky a luštěniny na prázdniny, 1998, Hádanky a luštěniny na každý den, 2001), zahrnující rébusy, křížovky, skrývačky a zejména folklorní a vlastní hádanky, vydává i zhudebněné básně, fungující jako zpěvník {Zpíváni za školou, 1996), estetizujicí abecedář {Abeceda, 1998) nebo se autorsky spolupodílí na sestavení slabikáře a čítanek pro základní školy.
Michal Černík určil svou sbírku První říkadla pro nejmenší děti (1990) zvláště předškolákům. Říkadlovými čísly v oddílech Doma a Sluníčko, hej! v podstatě navazuje na poetiku své básnické skladby Léto nespěchej (1987). Jednoduchá čtyřverší lapidárním výrazivem zachycují svět děvčátka v obrazech každodenního konání, přívětivého a bezpečného domova a přátelské antropomorfizované přírody. Lyrický deník moderního dítěte vypovídá o autorově sklonu k meditatívnosti.
Doma
Libí se mi u nás doma, zde si hraju, spím i stonám. Ze všeho mám nejraději, když se máma s tátou smějí.
Sluníčko, hej!
Sluníčko, hej, na svět se podívej! Usměj se konečně teple a slunečně!
V knížkách První pohádky (1995) a Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka (2002) autor osobitě obnovuje (vedle J. Žáčka) model veršované pohádkové epiky hrubínovské ražby. V těchto adaptacích látkově těží z dětem důvěrně známého klasického dědictví domácí i cizí provenience (například Jak dědeček měnil, Perníková chaloupka, Šípková Růženka nebo Princezna na hrášku),
180 fci*.
181
__a KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI a___
ale vymýšlí i pohádky umělé (pohádku hodnou, deštivou, strašidelnou, hladovou, nedokončenou, na dobrou noc aj.). Řadu z nich přejímá ze svých předlistopadových sbírek pro děti. Pro jeho autorský přístup je příznačná aktualizace a demytizace pohádkových předloh, narativní zkratka, humor, vtip a kultivovaný jazyk.
Ojedinělým, postmoderně pojatým básnickým výtvorem Pojďte s námi za obrazy aneb Malování zvířat (1995) se prezentuje v dětské poezii 90. let Josef Brukner. Knížka, oslovující vyspělejší čtenáře mladšího školního věku, koncepčně a typologický navazuje na básníkovu sbírku Obrazárna, s podtitulem Všelijaké malování ke čtení a na koukání (1982). Vznikla sebráním veršů pravidelně zveřejňovaných na stránkách časopisu Mateřídouška. Autor tu dětem opět poskytuje originálního poetického průvodce po asi padesáti reprodukovaných obrazech, ilustracích a grafikách rozmanitých stylů a technik se zvířecími náměty a motivy, realistickými i fantastickými (portréty ptáků, zvířat domácích, exotických a pohádkových), situovanými do různých dob a zemí (mezi výtvarnými umělci figurují např. P. Klee, H. Matisse, J. Miró, H. Rousseau, F. Goya, J. Lada, K. Lhoták, M. Svabinský, A. Scheiner, F. Muzika i Mistr vyšehradský). Svůj záměr básník vyslovuje v úvodu: „Malování zvířat je vlastně tiché přemítání, při kterém se učíme porozumět ptačí řeči, kočičí filozofii, moudrosti přírody, ale také sobě." Přitom klade důraz na dovednost se dívat a na vlastní kresebnou aktivitu dítěte. Jednotlivé opusy představují výtvarně-básnickou montáž s umělecky svébytnými verši, doplněnou fejetonistickým vyprávěním, nezřídka přecházejícím do lyrické či uměleckonaučné prózy, jehož jádrem je autorský dialog s dětským čtenářem, přibližující motiv a jeho výtvarné pojetí humornou a dětem srozumitelnou glosou a stručnou faktografickou informací.
Jak nejlépe ulovit (jakékoliv) zvíře   Snové malování
Jak se vlastně loví? Lovec řekne: „Puškou "'. Spisovatel: „Slovy". Malíř: „ Barvou. Tužkou ".
Zavřu oči, začnu spát a co se mi bude zdát, namaluji na papíře — ať je to strom nebo zvíře,
182
a KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DET1
Puškou ulovené na pokraji lesa do zelené trávy naráz mrtvé klesá.
Slovy ulovené celé dlouhé časy o lukách a lesích s námi povídá si.
Tužkou ulovené, barvou malované radovat se, skákat nikdy nepřestane.
(K obrazům středověkého italského malíře P. Uccella)
ať je to pes nebo pták, jelen, srnec nebo drak.
Nejdřív zkusím vrabčím pírkem malinkého ptáčka s knírkem. Pak maluju vouskem myším myšku, kterou sotva slyším.
A nakonec zubem vlčím obludu se kreslit učím. Ruka se mi přitom třese, vy však, děti, nebojte se: Jestli bude příliš děsná, probudím se rychle ze sna.
(Ke kresbám německého malíře Victora Braunem)
Bruknerova poezie má kontemplativní ráz s hlubším filozofickým, etickým, ekologickým a humanizačním myšlenkovým vyzněním. Má blízko k poetice veršů J. Skácela. Básník v ní akcentuje především nezbytnost citlivého a přátelského soužití člověka s živou přírodou. Jeho rytmizované verše klasického tvaru působí mocnou obrazností, jitřící čtenářovu vnímavost a imaginaci, ale nepostrádají ani humor a vtip.
Jedinečným slovesným artefaktem Kde zvedají nožku psi aneb V Pantáticich na návsi (1995), obohacujícím nonsensový typ moderní poezie pro děti o jeho epickou variantu, se v polovině 90. let uvedl excelentní básník Pavel Srut. Dílko obsahuje jedenáct minipříběhů, exponovaných týmž dvojverším, odehrávajících se v kocourkovské vesnici, Absurdní příhody, jež jsou založeny na představových
183
o KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI c
asociacích, kalambúrech, hyperbolizacích, paradoxech, jazykové a situační komice, evokují starosvetskou venkovskou, cirkusovou a pouťovou atmosféru. Jsou pojaty postmoderně: jako žertovné bajky, anekdotické pohádky nebo lidové vyprávěnky. Často bývají vypointovány svérázným autorským post skriptem, komentářem nebo sentencí s parodizujícím, karikujícím či perziflujícím vyzněním. Šrutovo umělecké mistrovství umocňuje vynalézavý rým, veršová a strofická variabilita a ilustrační doprovod Adolfa Boma.
Povídáni o dřevěné koze	
V Pantáticích na návsi,	A tak koza vzala pilu
kde zvedají nožku psi,	a že měla velkou sílu,
snila koza o veselce,	řezala strom na polena.
učila se mečet tence,	Vděčný ženich na kolena
z pavučiny měla vlečku,	kleknul, že se s kozou oddá,
jenže jednou u chlívečku	jenže přišla velká voda
přiznala: - Jsem bez věna	a jako loď bez vesla
a co více - dřevěná! -	ženíška pryč odnesla.
Ženich kozel z Kozomil	Nevěsta se nezalekla
ukrutně se rozzlobil	(nebála se ani pekla)
a hned pyšně dědinou	a v té strašné povodni
vyšlápl si za jinou,	hledala ho mnoho dní,
jenže bouřka, blesk a hrom	a když ho pak vylovila,
překlopily na něj strom.	veleslavná svatba byla.
P. S. NEBOLI DOVĚTEK: Jásali všichni příchozí, jásali vepři, psi, kozy, jásala také ozvěna, že nevěsta je dřevěná... A jenom ženich v koutku stál a vůbec, vůbec nejásal.
184
j konstanty a proměnymoderní ceske poezie pro deti .
Další básnická kniha Veliký tůdle (2003) vznikla novým uspořádáním (do oddílů Různi lidé, včetně Sedmi básniček z Řecka pro Apolenku a ostatní děcka, Různé divy, Různá zvířata) obdobně komponovaných autorových veršů publikovaných již ve výboru Hlemýžď Čilišnek (1983), jejichž rodokmen sahá až do počátků jeho poezie pro děti, tedy do šedesátých let 20. století. Šrůt do ní zařadil i několik brilantních básnických překladů z předlistopadové antologie zlatého fondu světové nonsensové poezie Ostrov, kde rostou housle (1987), kterou sestavil společně s J. Bruknerem (texty J. Reevese Dvě krávy a O. Nashe Dvě vědecké úvahy). Z tohoto zorného úhlu a v soudobém básnickém kontextu se jeho sbírka jeví jako víceméně reproduktivní. Reprezentuje nonsensový typ vrcholného invenčního básnictví s příznačnými atributy autorského stylu blízkého poetice Písniček bez muziley (1988) E. Frynty: mistrnou hrou s jazykem, s využitím všech jeho kreativních možností, slovními hříčkami, absurdními obrazy, překvapivými pointami, objevnými rýmy a eufónií.
Ludva Lichý z Litomyšle
Had a plaz
Ludva Lichý z Litomyšle vypůjčil si Vítovy šle. Vítovi je smutno bez šli, tak mu je vrať, Ludvo, chceš-li, když je Vit z těch, co se bez šlí prostě nikdy neobešli!
Milé děti, nač si lhát? Had je plaz a plaz je had. Plaz i had se stejně plazi, had i plaz má šaty na zip, proto se had nelekne, když se z nich plaz vysmekne, a řekne jen: „Ahoj, plaze, jak se daří? " - „Díky, blaze,' odpoví mu plaz či had, což je totéž, nač si lhát.
Svými novými texty sbírka signalizuje také určitou proměnu lyrického subjektu; přibývají v ní reflexivní motivy obracející se k dospělým čtenářům: ve zpovědi stárnoucího básníka, v autobiografických reminiscencích, v nostalgickém
185
■ konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti t
ohlédnutí za uplývajícím dětstvím i v dialogu s vnučkou {Taková chytrá hůl, Co je to siesta, Veliký tůdle).
Veliký tůdle
Když jsem býval ještě malý, tak mě kluci posílali
pro slimáci nudle, pro veliký tůdle, pro cukrový láry fáry, pro pastičku na komáry, pro semtele do lékárny -ale teď to mají marný!
Už se mi jit nechce pro kobylí vejce, pro slimáčí nudle, pro veliký tůdle, pro cukrový láry fáry, pro pastičku na komáry, pro psipšouky ze zlata.
Pošlu pro ně vnoučata1.
Další původní sbírka P. Šrůta adresovaná dětem - Příšerky a příšeří (2005) si uchovává všechny atributy výsostne umělecké nonsensové poezie, byť její někdejší novátorská poetika časem poněkud zesterotypněla a nabyla reproduktivní tvářnosti. Dílo však vydává přesvědčivé svědectví, že autorova tvůrčí invence neutuchá a že svůj básnický styl dokáže obohacovat o nesčetné variace obsahové i formální.
Ústředním a integrujícím tématem této skladby je fenomén strašidelnosti, v němž nacházejí zalíbení právě moderní dětští čtenáři. Ve Šrutově pojetí je tento fenomén s humorným, parodickým a ironickým nadhledem zlehčován aperziflován a stává se vděčným objektem rozverné jazykové hry i podnětem pro závažnou myšlenkovou aktualizaci. Poetologickým základem knihy je především herní ekvilibristika s jazykem a slovem, čerpající ze všech jejich tvořivých potencí a ústící do komického a absurdního účinu. V tom autor úzce navazuje na svou dosavadní poetiku. Tato hra nachází specifický výraz především v lexikálních ncologismech (typu dýně x dýň, příšerky x příšeří, dobroun, zlouri, prašoun, flaškoun, pažraľ), v „hororové" aktualizaci místních jmen (Hrdlořezy, Strašnice,
o konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti '
Ďáblice), vkalambúrech a amfiboliích (humr utopený v moři je humrlec, ve spojeních on je dobrák od Kosti a z chaty jsou Trosky, nebo když ježibaba promění houbařům každý hříbek v satana) či v typicky nonsensových antonymech, v nichž nezdvořák zdravil zdvořáka, / nekuřák chválil kuřáka, / bezzubý dostal do zubů / a kňubapotkal nekňubu ... (Abyste to věděli).
Nevyčerpatelnou vynalézavost prokazuje Šrůt i v užití rýmu a hláskové instrumentace. V jeho převážně říkadlovém verši nechybí ani rým homonymní, kalambúrní nebo lámaný (Travička, Pavo-uk nedo-uk), úspěšně se pokouší také o kaligram (Hrábě).
Básník ovšem nezapomíná ani na dětského recipienta. Jeho lyrický hrdina si vytváří svérázná gramatická pravidla (v básni Co mi nejde do hlavy by podle něho maso od krávy mělo být kraví, od vola — volí a od prasete - prasečí), překonává strach ze strašidel (Hrabě Drákula, Nováková z 3.C), personifikované části jeho těla, oblečení i věci každodenní potřeby si žijí svým vlastním životem (jako například v textu Hrozné věci: A když jsem byl ještě malý, / občas se mi počuraly / kalhoty. // Naštěstí jen do boty.). Slovesný tvůrce tu uplatňuje i jemnou moralitu, humorně se vysmívající dětským nectnostem (Mumie, Sám doma), případně malé čtenáře varuje před nebezpečnou nudou (...Někomu se schová v knize, / vleze i do televize / ave škole do lavic - // nejstrašnější z příšeráků / zívající NIC). Ve sbírce se několikrát objevuje i motiv v dětské poezii dosud příliš nereflektovaný - motiv smrti jako přirozené součásti lidského bytí. Třebas v Básni na slovo smrt.
Napsal jsem vám báseň na zlé slovo smrt, neboť se mi zdálo, že takových básní je pro děti málo.
BUCH! BUCH!
Vtom za dveřmi stálo sedm malých smrtek, černých jako krtek, vychrtlých jak chrt.
A tak jsem z té básně podepsané Srut alespoň to jméno - nežli vešly -škrt!
186 %kř-
187 3*«*
konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti -
Dva texty (O uctivém zdravení, O rytířském stolování) se autorské intenci vymykají. Jsou totiž určeny výhradně dospělému adresátovi. Skladba obsahuje i řadu textů nepůvodních, jejichž odvozenost od rryntovské nebo žáčkovské poetiky je zřejmá nebo které jsou zřetelným ohlasem Šrutovy dřívější tvorby. Rovnocenný pendant k jeho veršům tvoří výtečné ilustrace Galiny Miklínoné.
Také zatím poslední Šrutova sbírka Šišatý švec a myšut (2007) nachází mocnou inspiraci v nonsensovč poetice, zvláště pak v anglických folklorních říkadlech a popěvcích, tzv. nursery rhymes. Básník, jejich vynikající znalec a překladatel, se k nim - zejména v první části knížky - opět navrací ve volných přebásněních, parafrázích a variacích. Tuto inspiraci ostatně prozrazuje i jakési moto skladby: anglická báseň Hej diddíe diddle a její česká verze Fidli fidli. Podnět k napsání druhé části sbírky, nazvané Myšut, vzešel od jeho dcery, jež si v dětství tohoto bizarního tvora vymyslela. Na vzniku veršů se inspirativně podílela i autorova vnučka - malinkatá Róza.
V prvním oddíle převažují básně typicky nonsensové, vytvořené na principu sémantického nesmyslu a situační komiky (Když vládl král Kdyby, Divná loď, Byla a už nebyla, Seděli dva ptáci, Zasadil jsem vlas aj.) nebo absurdní pointy (Vždyť z toho svého nic / rád ti dám polovic. Poloviční tatínek.). Jeho nonsensovou poetiku a autorskou tvůrčí koncepci reprezentuje i vstupní text Šišatý švec:
Šišatým lesem do vsi šel šišatý švec šišatou prodat botu.
Šišatou věc ten šišatec
našel u šišatého plotu.
A šišatá věc u šišatého plotu byla šišatý dukát.
Hned samým štěstím šišatec
na šišatý nos upad.
Vtom na šišatém nebi
- divná věc -šišatá hvězda vyšla!
A od tě doby len náš švec
- to še ví -trochu šišlá.
188
Zpěvné verše s proměnlivým rýmovým schématem autor obohacuje také o vtipnou početní hádanku (Počtárska) nebo o zcela nové motivy anglické provenience (Myš Viktorie, Svatý Vincek).
Ve druhem oddílu své sbírky se Srut vrací k osvědčené hře s jazykem a k humorné slovní hříčce. Ani zde ho invence neopouští. Tvoří další kalambúrní variace se zvířecími motivy (Jací jsou jaci, Hroznýši a Dobříši, Myšut), experimentuje s rýmem: například při užití nespisovných tvarů a slov (slepější - ve skrejši, motejlí- koktejly, nechtěj-li - na špejli, loudá -poudá apod.), ncologismů a verbálních deformací (povědět - Vševědět, té své kaňlcy - do říkanky) nebo zvukové instrumentace (A když zuby oželí [žížaly], / mají život žouželí.). Častý je i výskyt expresivních průpovědí (typu: Kam se hrabe na velblouda!, než natáhnu brka či byli bysme na větvi). Dosavadní způsob tvoření básník přesahuje originálními pohádkovými minipříběhy (Buchtová pohádka. Pohádka o ošklivém žabákovi, Prastará pohádka) a moderními hádankami, podněcujícími kreativní myšlení, fantazijní spoluúčast, ale i počítačový um dětských čtenářů. Tak jako v případě hádanky Strašidelná.
V poli stoji studna a v ní bydlí u dna... Že nevíte kdo?
Vylejzá ven za tmy, určitě chce dát mi... Ze nevíte co?
„ Uhni z cesty " řekne, potom hlavu smekne... Ze nevíte čí?
Chci s tou hlavou povídat si, kutálí se ale kamsi... Ze nevite kam?
189
: KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI d
Přece zpátky do studny, kde bydlí ten nerudný... Napište nám kdo:
sisatec(a}paseka.cz
S dětskými adresáty Šrůt navazuje důvěrný kontakt jejich častým oslovováním a také obdivuhodnou identifikací s jejich chápáním absurdního humoru. Tuto jeho schopnost dokládají například básně Malé smutné klíště a Pohostinné krávy. Několik čísel je určeno rovněž dospělým čtenářům. Vydávají svědectví o potřebě lásky (Básnička pro rodiče) nebo o rozpolcenosti moderního člověka (Polosmutná báseň). „Dospělou" dimenzi si uchovávají i úvodní a závěrečné verše sbírky, do
nichž vstupuje sám autor, nebo text Poloviční tatínek, dedikovaný nakladateli
a
Ladislavu Horáčkovi.
Nestor novodobých českých básníků píšících pro děti Jiří Havel, vstupující do dětské poezie již počátkem šedesátých let minulého století, se uvedl ve své polistopadové tvorbě poetickým leporelem Kdo vodí koně po pěší zóně (1994), určeným předškolákům a začínajícím čtenářům. Po V. Nezvalovi, J. Seifertovi (ti spíše vc verších pro dospělé), Z. Krieblovi, L. Dvořákovi a J. Žáčkovi v něm znovu objevuje charakteristické dominanty, malebná zákoutí a podmanivou krásu Prahy. V jejích četných antropomorfizacích a lyrických obrazech, v okouzleném pohledu dětského lyrického subjektu, v půvabných ilustracích Denisy Wagnerové ožívá pražská historie i současnost. Nápadité pointy a rozverné slovní hříčky se tu propojují s básníkovým osobním vyznáním láskyplného vztahu k městu.
Po umělecky nezdařené sbírce To jsou zmatky se zvířátky (1999) se autor opět navrací ke svému básnickému stylu 60. - 80. let, založenému na nonsensu, jazykové a situační komice, slovní hříčce a verbálním experimentu, který
____ľ KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI 3 _______
uplatňoval především v knížkách Potkal velbloud komára, Člověče, nemrač se! nebo Ať se mračí jenom mrak.
Nejprve vychází výbor z jeho veršů pro děti, pod příznačným názvem Království nesmyslů (2000). Potvrdil, že Havlův typ absurdní poezie je stále aktuální a že je schopen zaujmout i nejmladší generaci dětských čtenářů. Rada básní, například Kdo nevěří, ať tam běží, V zoologické zahradě, Historická událost. Co komu patří. Co kdo sbírá nebo Nespravedlnost, i dnes náleží k jejím uměleckým vrcholům. Nonsens zpravidla autor konstruuje na sémantickém dvojsmyslu: Komu si můžu stěžovat? /Kdo se mě zastane? /Proč se košile může prát? / Proč ona, a já ne? (Nespravedlnost).
Nonsensový typ poezie představuje i nejnovější Havlova skladba Smějeme se celý den (2006). Jeho invence, zvláště při vymýšlení humorných slovních hříček, absurdit a významových aktualizací lidových rčení, neutuchá. Prioritní je přitom zřetel k soudobému dítěti. Takže: Stonožka si opatří kalkulačku, aby si mohla rychleji spočítat nohy (Jak stonožka počítá), malý sportovec si stěžuje, že nevyhrál závod, protože jej hodinky v cíli o minutu předběhly (Proč jsem nevyhrál?), Martin se s houslemi při cvičení přemisťuje do komory, aby si v ní zahrál komorní hudbu (Proměna), tenista Pepíček si večer ... v šatně schoval / novou zvláštní raketu / a teď z kurtu odstartoval / na neznámou planetu (Tsnista) a dětští hrdinové unisono přiznávají: Nejvíc čertů máme v těle / a i když jim chybí nit, / pořád s námi chtějí šít! (Čerti). Havel však stejně dovedně tvoří i dokonalé verše lyrické, veskrze obrazné, sdělující závažnou myšlenku. Jako například v básni Komín.
Komín je tužka plná sazí. Marně ho denně slunce kárá, že po obloze věčně čmárá a navíc ještě vzduch nám kazí.
Nic kloudně napsat nedokáže, dobře, že vítr všechno smaže.
190 Xkfr
*fe 191 3»«*
- KONSTANTY A PROMÉNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI o
Novum Havlovy sbírky spočívá v jejím postmoderním ustrojení a interaktivní funkčnosti se zvýrazněnou intencí pedagogicko-didaktickou, avšak bez jakékoli morality. Je totiž žánrově členitá a spojuje různé druhy umění. Kromě nonsensových veršů obsahuje umělé hádanky, aktualizovaná říkadla a rozpočitadla, jazykolamy, veršované autorské pohádky, prášilovský minipříběh, absurdní „novinové" zprávy, hravé doplňovačky, skrývačky a tajenky, jejichž prostřednictvím malí čtenáři objevují kouzlo mateřského jazyka, a také úkoly podněcující výtvarnou a hudební aktivitu dětí a jejich kreativní práci se slovem a větou. Stejně jako autoři jedinečné publikace ze šedesátých let Co se slovy všechno poví J. Hiršal a B. Grôgerová, i J. Havel - o čtyřicet roků později - na experimentální bázi jazykově kultivuje své dětské čtenáře a rozvíjí jejich imaginaci.
Novou sbírkou nonsensové poezie pro děti Kde bloudí velbloudi (2003) oslovil malé čtenáře zkušený a fundovaný autor Ivo Štuka. Navázal jí na jazykově hravou poetiku svých básnických počátků ze šedesátých let (Svět se točí dokolečka, spoluautorka Ilona Borská, 1964), kterou důsledně uplatňoval i v tvorbě pozdější (Říkadla a šeptánky, spoluautorka I. Borská, 1989, Abecedník, 1999). Jeho kniha podává svědectví o kladech i záporech českého verše nonsensového typu, jehož schémata se přece jen opotřebovala a který již nic objevného nepřináší. Štuka si uchovává nápaditost a invenci zvláště při tvoření kalambúrů a dvojsmyslů (Dvojčata// Jitřenka / a jitrnice, / tlačenka / a tlačenice, / večerník / a večernice...; Vzpoura v ledničce// O buřte, buřte, / proč se bouříte? / Už se nebuřteí), při experimentální hře s jazykem, například vymýšlením novotvarů či veršů obsahujících jen slova složená ze slabikotvorných souhlásek (Větrná písnička// Ze smrku snad bude smrk, / z toho cvrčka cvrk. Nebo Drb z Brd // Prchl plch / zvlhl smrk. / Vlk mrkl, / zmlkl) a s tzv. lámaným rýmem (Na koprové louce // U plotu nám roste kopr, / vysoký, že je mi po pr -/sa.). Jeho básně se vyznačují variabilním rytmem, značně proměnlivou veršovou strukturu a strofickou stavbou, četností lapidárních poloveršů a grafickým ozvláštnením. Překvapivě nejzdařilejší čísla
192
KONSTANTY A PROMÉNYMODERNÍ CESKE POEZIE PRO DETI i
Štukový sbírky jsou však ojedinělé texty poetické a imaginatívni, vyjadřující - při zachování osobité formy - impresi, náladovost i nabádavou myšlenku:
Večerní písn ička
Ztichl ryk motorek, do boudy vlez pes Rek. Kdo ví,
možná už vylétly sovy. Z křoví se batolí těžcí funící ježci.
V mlze
Jízda není pro nemehla. Na silnici mlha lehla,
všechno je v ní rozplizlé.
Neříkej,
že není zle -
neuvidíš v mlze ň,
ani město Pize —
n.
Vjedem do škarpy a trní, když nebudem opatrní. Mlha tichá nepospíchá, leží na zádech a chrni.
Zároveň se však Štuka dětskému příjemci vzdaluje: věkově nepřiměřenou a nepřirozenou stylizací, chtěným humorem nebo absolutizací rýmu na úkor srozumitelné výpovědi.
Z etablovaných básníků předlistopadové doby se v 90. letech znovu připomenul dětským posluchačům a čtenářům Jan Vodňanský. V jeho leporelových verších Slůně stůně (1993) a Když jde malý bobr spát (1994) však převládá explicitní moralita, vytěsňující spontánní hravost. Teprve novou, bilancující sbírkou Kampak chodí labutě (1999), do níž autor zařadil i řadu textů ze svých předcházejících básnických knížek pro děti, se vrací k osobité poetice své nonsensové prvotiny Šlo povidlo na vandr (1974), sbližující jeho poezii pro děti a pro dospělé: k nápadité recesi, myšlenkové absurditě a nevázané jazykové hře, především se zvukovou stránkou slova, k záměrné oscilaci mezi estetickou hodnotou a banalitou, uměleckou vytříbeností a diletantismem, zejména v představových asociacích a rýmových spojích, k paradoxní kombinaci intelektuálního a infantilního humoru, k výrazné říkankové rytmizaci, eufónii a zpěvnosti nebo k vynechávání interpunkce a k důslednému užívání velkých písmen na počátku veršů.
193
KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI o
Co se stalo v Chuchli	Copak je to za zvíře
Co se stalo v Chuchli?	Copak je to za zvíře
Koně se tam sčuchli	Skryté v digitální hře
Stalo se to v maštali	Ještě nevím kdo je čí
Koně se lam naštvali	Kdo si koho ochočí
Zanedbali závod	Kdo si koho podmaní
Hodili se "marod"	Bude mě mít na hraní
Vypasení na seně	Promění mě na skřítka
Váleli se zasněně	Který mačká tlačítka
Jejich věrní žokeji	Už nechodí na hřiště
Věnuji se hokeji	Těší se zas napříště
Estetickou kvalitu a čtenářskou podnětnost si uchovává i knižní soubor jeho zhudebněných básní Dejte mi pastelku, nakreslím pejska (1998).
Z debutujících tvůrců dětské poezie devadesátých let, představující osobitou variantu jejího nonscnsovčho typu, prokázal výjimečný talent Jiří Weinberger (1943). Ve své prvotině Povídá pondělí úterku (1995) navazuje na klasický básnický odkaz Edwarda Leara a Christiana Morgenstema, její poetikou je spřízněn i s tvorbou soudobého amerického básníka Ogdcna Nashe, z domácích autorů má nejblíže k Emanuelu Fryntovi. Poeta, bravurně zvládající veršovou techniku a vybavený bohatou invencí, vytváří tematicky objevný, dadaisticky hravý, imaginatívni, asociativní a melodický typ verše, založený na absurdní, intelektově náročné, vtipné a eskamotérské slovní hříčce (například v básních Zabloudila tlustá čára, Potkal atom atom, Šel jednou tchoř / šel na Okoř... nebo Byly dva panty / Pan Já a pan Ty...) a na mistrném využití uměleckých postupů a prvků konkrétní a experimentální poezie. Nacházejí v něm uplatnění i groteskní limericky, do nichž ojediněle proniká čemý humor {Divil se chodec po Praze, / divil se vlastni odvaze. /
-•*% 194 -
t KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI c
Šel se svou ženou. /Šli na červenou. / Osaměl chodec po Praze), zhudebněné texty, provázené notovými zápisy, a významotvorná grafika. Melodické vyznění veršů umocňuje hojný výskyt aliterace. Tuto poetiku charakterizují následující ukázky:
Povídá pondělí úterku
Povídá pondělí úterku: Vítr mi odnesl utěrku
Povídá úterý středě: Snědlo jsem omylem sledě
Povídá středa čtvrtku: Někdo mi počmáral čtvrtku
Povídá čtvrtek pátku: Já mám nejradši patku
Povídá pátek sobotě: Málem jsem zakopl o kotě
Povídá sobota neděli to co už všichni věděli: Ze tichá voda břehy mele od neděle do neděle
Potkalo lano potkalo uzel
Potkalo lano potkalo uzel potkalo uzel z kravaty
smálo se lano zaslzel uzel potkali jsme ho já a ty
A hned si uzel i lano navěfy řekly své ano
Smálo se lano a uzel? Slzel a slzel a slzel
Milión uzlů nemá to štěstí a bloudi světem sem a tam
Milión uzlů! A kdoví jestli se sto z nich setká se stem lan
Na plotně
Na plotně v kastrolu zapraskal omastek A já jsem dostal vztek na celý svět
Na plotnu na kastrol na kuchyň na máslo Na mámu na tátu na hlávku salátu (...)
Tvůrčím principem druhé Weinbergerovy sbírky Ach ty plachty, kde je mám? (1996) je rovněž nonsens a absolutní jazyková hra, projevující se dokonalým využití rýmových potencí, obrazovou originalitou, motivickou inovací, překvapivými pointami a zvýrazněnou intertextualitou, respektující mentalitu dětského adresáta. V knize přibyly další zhudebněné texty s notovým záznamem
195
c konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti _
skladatele Michala Vícha. Do jejího obsahu autor přejal i několik čísel ze svého debutu. Další aluze zřetelně naznačují například verše Lištička Ryška a baron Uhlohydrát.,. nebo Doly hory černý les /já jsem se s tím vlakem svez.
Do rozverné a zdánlivě nezávazné hry s jazykem však častěji proniká reflexe, kontemplace, melancholie, hořká deziluze a černý humor, promítající se i do zhrubělého argotického výraziva. V souvislosti s tím se také jednoduché nonsensové popěvky proměňují v baladické skladby či šansony, signalizujíci závažnější etickou a společenskou důsažnost. Počítají už s pubescentním nebo spíše s dospělým čtenářem, jako například zhudebněná báseň Jestli mě namíchneš.
■o. konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti -
Jestli mé namíchneš pošlu ti fakturu nad kterou zazpíváš jak tenor na kůru Jestli mě namíchneš hamižnej potkane zhebneš a zanikneš bude to bákané (...)
Chechtal ses mi vaně dneska už se nechechtej nepospíchej vod snídaně káva byla s utrejchem
Tvý kosti hodím psovi co byl vždy na tvý straně ať tě zalkne chcípne v křoví ty chcípni na divane (...) Ref:
Ode dneška před sto lety nachytals mě na konfety na dvě růže vod Matěje na svý dlaně vod voleje na náměstí Republilcy házels po mně cukrbliky tam ses přisál na mé rty uprostřed mý puberty
Obdobné ladění mají například texty Až vyjdou pécéčka, Dříve než městečko v hrobečku, Byl jednou jeden jarní hlupák, Víte co leželo za městem nebo Zazpívej si se mnou /ještě naposled.
Stejnou poetikou se vyznačuje autorova třetí kniha Kroky po krách čili Když se jde, všechno chce (2000), jež přejímá i řadu básní z předchozích publikací. Zřetelně již tenduje k veršovanému hudebně-dramatickému pásmu a scénickému ztvárnění. Nonsens tu nejčastěji nabývá podoby komické slovní hříčky, rozvíjení vtipného
nápadu ad absurdum, aktualizované lidové frazeológie, sémantického paradoxu, asociativního řetězce i šokující pointy. Autorova téměř dadaistická kreativita se ponejvíce uplatňuje v neobyčejné rozmanitosti veršové a strofické výstavby, narušujíci veškeré konvence, ve svérázných modifikacích limericku, ve významotvorné grafice, včetně kaligramů a vtipné hry s diakritickými znaménky, ve výrazové exkluzivitě, čerpající za všech slohových vrstev národního jazyka a nevyhýbající se ani funkčně užitým novotvarům, dialektismům, vulgarismům a zkomoleninám, a především v objevných konfrontacích rýmujících se slov (papundekl-klekl, cikád-tykat, couvert-úvěr, chlapci se pobijó-pro portfolio aj.) a ve zpřízvucnění zvukové stránky básnického vyjádření, projevujícím se velkou frekvencí hláskové instrumentace, aliterace, syntaktických figur, opakovaných slok a refrénů.
Navzdory nonsensovému charakteru sbírky se v ní překvapivě vyskytují i texty hlubokomyslné až filozoficky rozjímavé, vyjadřující pocit osamění (Houby hledám ale nesbírám / protože nikoho / nemám...), existenciami obavu z civilizačních trendů (Na dně moře ležím / ještě při vědomí...), břitkou kritiku zbožnění peněz a konzumního životního stylu (Jsou chudí duchem mnozí z těch / co stále za mamonem pádí...), bytostnou touhu po harmonických mezilidských vztazích a prosluněném světě (Zazpívej se mnou /ještě naposled...) i groteskní černý humor (Hajnej hejhajnej v polesí / hledá strom na němž se pověsí...).
K typu nonsensové poezie náleží i poslední: Weinbergerova sbírka Na konci chřipky je krásně (2005). Obsahuje na šedesát abecedně seřazených básní, graficky ozvláštněných různým typem písma. Kromě textů stavějících na absurdním humoru, jazykové komice a hravosti jsou zde ve větší míře zastoupeny i texty kontemplatívni, aktualizující, ironické i sarkasticky vyhrocené, s etickým, společenským a filozofickým dosahem, určené spíše dospělému vnímateli. V nich totiž autor perzifluje nacionálni sebestřednost (Do české pneumatiky / český vzduch!) a fetišizaci peněz (Franta mi nabídl akcie), vznáší ekologické a civilizační memento (Jsem vyhořelé palivo) nebo demaskuje absurdnost politické mašinérie (Parlament si odhlasoval / imunitu proti chřipce...).
196
*fe 197
konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti a
Symptomatickým znakem autorovy poetiky jsou četné aluze: na lidové písně, rčení, frazeologismy, literární díla apod., začleněné do neobvyklého kontextu, a v důsledku toho nabývající aktualizační a komický efekt {Ať padne komu padne / Žádám pro všechny delfíny / vnadné i nenápadné /presumpci neviny.), asociativní představové spoje, směřující kvariování motivů a k popěvkům, neobyčejná pestrost veršových a strofických forem i rytmických schémat, originální dvojice rýmujících se slov i bohatý výrazový rejstřík, čerpající ze všech stylových vrstev národního jazyka.
Tvorba J. Weinbergera reprezentuje postmoderní básnictví. Je totiž recepčně otevřená, pluralitní a polyvalentni, komunikuje tedy se čtenáři všech věkových kategorií. Do svého sémantického kódu také zapojuje intertcxtualitu a synkrezi slovesného, výtvarného, hudebního a dramatického umění, umocňující smyslový a emocionálně-cstctický zážitek.
Do elitní skupiny autorů současné poezie pro děti se řadí i debutant Jiří Dědeček (1953), a to originální nonsensovou sbírkou Šli červotoči do houslí (2001), určenou prepubescentním čtenářům. Svůj básnický um a její věkovou intencionalitu si tvůrce ověřoval již na stránkách časopisu Mateřídouška. Poetika jeho veršů vychází ze stejných invenčních zdrojů jako Fryntovy Písničky bez muziky. Také Dědeček totiž v nonsensových portrétech zvířat (Šli červotoči do houslí / pěkně se do nich zakousli / a po náročné rozcvičce / se pustili i do smyčce.), v intelektuálním humoru a vtipu (Myšlenka: Právě mě napadla myš Lenka. / Jen malou chvíli počkám / a pak ji hodím kočkám; stará zmije vede trochu jedovaté řeči; Světlušky ...osvětlí cestu, keř i mez / lépe než CEZ / a bez peněz...), v ekvilibristické jazykové hře, ve vynalézavém rýmu (na břiše-nedýše, úhoři-uhoří, koala-do gala, z mobilu - kobylu, po tmé-bod mě aj.), zvukosledu a melodické dikci (Svištěli si svišti / na travnatém hřišti, /na svištišti...) odhaluje a mistrně využívá všecky skryté potence mateřštiny. V četných kalambúrech, amfiboliích, překvapivých pointách a lapidárních absurditách, opřených o dětskou logiku, nikterak neupadá do reproduktivního a samoúčelného tvoření. Ve zdánlivě
198 3»*».
ľ konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti a
nesmyslných obrazech poučený čtenář dešifruje podobenství se světem lidí, parafrázi, aktualizační parodii, případně aluzi na lidovou či populární písničku a literární dílo nebo objeví pronikavou myšlenku. Experimentální výboje s významovou, zvukovou, gramatickou, pravopisnou a grafickou stránkou slov básník dovádí až na hranici jejich možností. I on směřuje k věkově univerzálnímu vnímateli.
Spořící tchoříci
„ Spoř, íchoříku, spoř, "
řekl tchoři tchoř. ,,Dneska čtvrtek, zejtra pátek,
spořme, spořme do prasátek, ať se nikde netvrdí, že peníze nesmrdí. „Spoř, íchoříku, spoř!"
Já mám koně
Já mám koně, vraný koně, šplhají mi na jabloně, na hruškoně, na švestkoně, až se trochu bojím o ně. Už to celý svět ví, hrůzou oněmí: Řehtají se z větví, jsou to koně mí,
V návaznosti na poetiku své prvotiny J. Dědeček píše druhou nonsensovou sbírku pro děti mladšího školního věku Uleželé želé (2005). Uměleckou hodnotou se k debutu přibližuje v jejích nejlepších básních, v nichž s humornou nadsázkou užívá jazykový experiment (Břídil, Kobližku) a zvukovou instrumentaci (Uleželé želé, Škeble), podává skryté mravni poučení (Neomalenec, Nádiva) nebo uplatňuje vynalézavou amfibolii s vtipnou pointou. Jako například v básni Cihly: Nebem se mihly / vzdálené / tři čtyři cihly / pálené. / Odkud se ženou? / Od Baltu / na dovolenou /na Maltu.
V několika aktuálních textech sbírky s nekonvenčními motivy (Esemeslcy, Manažeři, V obilí) autor paroduje, s použitím typické slovní hříčky a novotvaru, symboly moderní společnosti: Ať si leje/hromy blesky, / ať to hřeje, / ať je hezky, /
199
konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti n
o konstanty a promenymoderni ceske poezie pro deti
do displeje, / tresky plesky, / beznaděje, lásky, stesky, / všechno léčí / esemesky! Nebo: Kráčejí manažeři, / kráčejí na večeři, / dávno ji měli v plánu / namanažerovánu. // Manažer žere manu / a napustí si vanu, / aby byl ráno čerstvý / na další manažerství.
Dědeček se také dokáže vcítit do dětské mysli a autenticky ji postihnout. Svědčí o tom zvláště verše nejpůsobivějšího oddílu sbírky s jedinečnými obrazy jednotlivých měsíců kalendářního roku.
Červenec
Jaké je to, když je léto? Úžasné. Budu vzhůru, nežli oheň uhasne.
Až se proužek nad obzorem zabělá, ještě fouknu do žhavého popela.
Září
Jak se tváři měsíc záři? Potměšile. Všichni v domě navléknou mě do košile.
A s tou strašnou školní brašnou, ač se bráním, už mě vedou s tváří bledou za vzděláním.
Báseň Červenec (ale i Rozhledna nebo Vánoční tramvaj) zároveň dokládá, že autor má ambice napsat i dokonalé verše vysloveně lyrické.
Ve srovnání s debutem je však tato skladba umělecky značně nevyrovnaná. Invence se zní vytrácí, přibývají tu odvozené básnické postupy, bezobsažné a banální říkanky (typu Statečné květáky / roznášely letáky. / Celer je zadržel, / udala je petržel. Nebo: V Brně, v Brně / řádí malé mrně; Šly světem tři klobásy, / zavřely je do basy; V dáli malá lodička, / na ní pluje Tonička....), představující samoúčelný
200 ľ*V
humor a zručně zrýmovaný sled asociativně spojovaných motivů. Také členění tematicky pestré a různorodé sbírky je vcelku nahodilé a nepřehledné.
V aktuálním kontextu dětské poezie zaujímá výjimečné postavení kniha veršů Jana Cmírala (1945) Milujem se čim dál víc (2007), důvěrně promlouvající k současným třinácti až patnáctiletým teenagerům, tedy k adresátům tradičně opomíjené věkové kategorie. Svým pojetím, stavějícím na autentickém zážitku, pocitu a sebereflexi dospívajících, na postižení jejich touhy po opravdové lásce, rozporuplnosti, skepse, komplexů, sebestřednosti, na jejich nesmlouvavé kritice dospělého pokrytectví a malosti i předsevzetí stát se lepšími, ale též na metaforickém výrazu a využití ilustračních černobílých fotografií se hlásí k básnickému odkazu předchůdců ze šedesátých až osmdesátých let M. Lukešové {Big beat a aritmetika. Nahej v trní) a J. Kašpara (Tulikráska). Cmíralův lyrický hrdina se ovšem změnil. Dokládají to motivy přinášející nové reálie, aluze na populární písničkové hity či známé literární postavy pubescentní četby a rovněž veskrze současný tecnagerský jazyk: Táhli jsme spolu do mekáče, / naštvaní, zmoklí, proti všem. / Hotovost ňákejch dvě stě kaček. / A taky jsem přišel s nápadem, // ... Nedělej ze mě pitomcel / Vytáhnu mobil a už mlčím. / A píšu zprávy holkám svým. /Slibuju, lásko, máš mý slovo, /žepřijdu ve tři s učením / a že se potom budem líbat.
Obraz původní básnické tvorby pro děti polistopadového období dotváří poezie uměleckého standardu, jejíž autoři nepostrádají řemeslnou zručnost, umělecké ambice ani poučený a citlivý vztah k dítěti. Tvoří ji zpravidla představitelé starší a střední generace, vstupující do dětské poezie již v šedesátých až osmdesátých letech 20. století, kteří oslovují hlavně předškoláky a začínající čtenáře a stále publikují své verše v časopisech pro nejmenší Sluníčko a Mateřídouška: Jindřich Balík, Karel Černý, Jiří Faltus, Václav Fischer, Miroslav Chudáček, Miloš Kratochvíl, Josef Křešnička, Ludvík Středa, Ljuba Štíplová a další. Z debutantů je možno k nim přiřadit například Miroslava Zounara (Povídej, maminko, 1995), Valdemara Tomana (Básničky s hádankou, 1997), Jiřího Slívu (Všechno dobře
201 fr«f-
KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI:
dopadne, 2000), Markétu Zinncrovou (Hádanky a básničky pro celý rok, 2003), Rodana Geriše (Přeběhlo hejno blech zjezevce na ježka, 2004) nebo Jiřinu Salaquardovou (Letěl motýl z buku, 2005). Mnozí z nich na sebe upozornili po roce 1989 samostatnými sbírkami, v nichž se z umělecké průměrnosti a konvenční poetiky vymaňují občasnými přesahy k invenčnímu tvoření, rozmnožujíce především dominantní typ imaginatívni, jazykově hravé a humomě-nonsensové poezie. Z tohoto okruhu se vyčleňuje četností básnických sbírek M. Kratochvíl (1948) a objevnými, posmrtně vydanými verši J. Křešnička (1939 - 1997).
Miloši Kratochvílovi vyšly od roku 2000 celkem čtyři knihy veršů pro děti: Hodina smíchu (2000), Potkal Kočkodan Kočkonora (2000), Deset malých Bohoušků (2002) a Létací koště (2003). Jeho debut Hodina smíchu je ještě umělecky nevýrazný a nevyhraněný. Dominují v něm školní, zvířecí, strašidelné a pohádkové motivy. Zdrojem jeho humorného účinku je neobvyklý nápad, slovní hříčka, hyperbola, vtipná pointa nebo aktualizace lidových rčení. Básně jsou často stylizovány jako autentická výpověď dítěte. Ta však vyznívá dospěle, nepřirozeně a nevěrohodně a zcela se podřizuje diktátu rýmu. Ve vztahu k dětskému lyrickému subjektu autor místy volí přímočarou didaxi a moralitu.
Ve druhé, nejzdařilejší skladbě Potkal Kočkodan Kočkonora se již poeta jasně vymezuje jako vyzrálý tvůrce nonsensové poezie. Není sice jejím novátorem, ale velkou měrou a na solidním technickém niveau využívá všech možností, jež mu nabízí její propracovaná poetika. V převážně zvířecích motivech, někdy nabývajících podoby aktualizované bajkové alegorie, sc primárně uplatňuje jazyková hra, především kalambúr a amfibolie. Na principu verbální hry jsou vytvořeny například texty Kočkodan, Kos a kosa, Zklamaní dudci, Sedm datlí, Mám veselou babičku, Mečoun, Psiny či Boty pro slona. Kratochvíl se zde prezentuje i jako mistr pointy. V básni O ježinkách konstatuje: ... taková pohádka není! // Jak na tuhle hloupost přišla? / Ježiholka trochu šišlá. Z veršů Jela moucha na kole se nakonec dozvíme nečekané vysvětlení: Neříkám, že jela sama. / Seděla mi na nosiči. A text Žáby z jižních Cech sugeruje dětským čtenářům komickou představu,
202
KONSTANTY A PROMENYMODERNI CESKE POEZIE PRO DETI c
že žáby z Nadějkova nekuňkají, nýbrž houkají jako sovy. V závěrečné řečnické odpovědi jim pak autor prozrazuje důvod: Proč houkají? Co je trápí? / Vůbec nic. Jen matou čápy! Nonsensový typ sbírky umocňují i básně založené na absolutním nesmyslu, lhářském fantazírování, doslovném výkladu lidových rčení, aluzi na folklorní píseň, pseudoetymologii nebo rozvinuté anekdotě (například v textech Víš kdy?, Sáňkování na Psi stráni, Čarovný les, Tři kamarádi, Každý chvilku tahá pilku. Strejček Nimra aj.). Negativa, charakteristická pro básníkovu prvotinu, se tu vyskytují jen výjimečně.
Ani ve třetí knížce veršů pro děti Deset malých Bohoušků tvůrce svou poetiku nezměnil. Její název je průhlednou, leč významově aktualizovanou narážkou na proslulou detektivku A. Christie. Úvodní báseň, jejíž titul se stal názvem celé sbírky, vyjadřuje autorovu intenci vyslovenou v jednom interview: psát vesele o vážných věcech. Černošský táta všem svým deseti dětem říká Bohoušků se zdůvodněním: Každý chce mít, co má druhý, / takový je dnešní svět. // Když jsem dal všem stejná jména, / nemůžou si závidět. Zvířecí tematiku Kratochvíl rozšiřuje o humorné motivy exotických zvířat chovaných v safari nebo z cirkusového prostředí. Námětové novum znamenají i verše určené pubescentům (Salon krásy, Kukleni, Popelka, Můj deníčku, Účesy, Květomluva aj.) Nešťastně zamilovaný klukovský hrdina usilující o přízeň dívky naivně zkouší různé namlouvací rituály, inspirované četbou, filmem nebo přírodním jevem, aby sejí zalíbil, ale zpravidla se přitom jen ztrapni. Jako například v ironizující básni Účesy.
Když jsem byl cvok z Oliny, česal jsem si patku, pak jsem kouzlem ojiny chtěl okouzlit Katku. Hlavu jsem měl zelenou jako jarní tráva, kvůli Jitce s Helenou... Všechno marná sláva.
Až se shodli v holičstvích kam jsem denně chodil, že snadjenom tupý střih by se ke mně hodil. Dodala mi Ivana: „ Co nahradí kštice, když je pod ní schovaná prázdná makovice? "
203
konstanty a proměnymoderni ceske poezie pro deti
Verše mají i formu milostného dopisu nebo intimního deníkového záznamu, v nichž věrojatně postihují specifickou pubertální mentalitu a mluvu. Autorův sklon k explicitnímu moralizování a karatelství z pozice dospělého tu zesiluje. Jazyková a situační komika i pointa místy působí příliš vykonstruované a míjí se zamýšleným účinkem.
Obdobně jako předchozí sbírky určené dětem je koncipována i Kratochvílova poslední kniha Létací koště. Do její pestré, ale nepřehledné stavby autor opět začlenil verše založené na nesmyslu (mezi nejzdařilejší z nich patří básně Srážka, Můry, Nekroužkujte čápy) nebo texty oslovující pubescentní čtenáře (Pustily mě holky k vodě, Cizí řeč, Na koupališti, Markéta, Čidla). Zakomplexovaný dospívající hrdina v nich opět zažívá - u vědomí své fyzické, případně intelektové nedostatečnosti - neustálé trable. Několik čísel přináší zbrusu nová aktuální témata a závažné myšlenky společensko-etického dosahu. Poukazují na zhoubný vliv agresivních televizních pořadů (v nonsensovčm motivu se zvířecími protagonisty špačkem a žížalou), na nutnost zlepšit svět (v metonymickém obrazu létacího koštěte) a mezilidské vztahy (Sváteční brýle) nebo na zištnou podnikavost v dětském konání (Lakota). Trefnou aktuální parodii na „digitální" depoetizaci tradičních vánočních svátků představuje báseň Mobilní Vánoce.
Takové Vánoce tu ještě nebyly -Vánoce s tlačítky. Vánoce mobilii
Už žádná psaníčka za okny neleží, písmo se rozpije, jen trochu zasněží. Je mnohem jistější napsat si do nebes
o dárky mobilem zprávičku esemes, anebo namačkat pět dvojek po křížku...
Je fakt, že když chceš říct: Prosím tě, Ježíšku -
uslyšíš ze schránky Ježíškův hlas:
Po krátkém přepnutí zanechte vzkaz!
Když přijde Štědrý den se štědrou večeří, nikdo už nevěří na zvonek u dveří. Ten, kdo nic neproved, i ten, kdo zlobil, čeká, až konečně zazvoní mobil.
Jen jedno jediné si nikdo nepřeje: dárky tak maličké jak loga z displeje...
Křcšničkovy verše vyšly pod názvem Dětský rok na vsi a s podtitulem Verše z Mateřídoušky (2004). Z jeho vybraných časopiseckých básní sedmdesátých až devadesátých let sbírku uspořádal Jiří Kolář. Knížka má tradicionální ráz. Mocnou inspirací a nejdůvěrnějším autorovým světem se stala příroda, vyvolávající vzpomínky na vlastní harmonické venkovské dětství, jež navozují starobylou atmosféru. Poetický deník zrcadlí každodenní život vnímavého chlapce, determinovaný téměř archetypálním koloritem čtyř ročních období od jara do zimy a věčným cyklem přírodních proměn, spjatých s jistotami láskyplného a bezpečného domova. Je výpovědí o zjitřené smyslovosti, spontánní prožitkovosti a obdivuhodné imaginaci dětského lyrického hrdiny a jeho pevném citovém zakotvení v rodinném společenství. Osobitost Křešničkových veršů tkví v bohaté a nekonvenční metaforické obraznosti, patrné zvláště v antropomorfizacich přírodního dění. Jako například v básni Probuzeni: Nevrže skřivan, jaro není. / Strom straší v bílém zakuklení, / třaskají zmrazky, když jdeš pěšinou, / a dřímá zahrádka pod bílou peřinou. / Jen sněženky se odkopaly / a vstaly.
Přes tradiční pojetí sbírky se v ní uplatňuje i moderní tropika, asociující kainarovsko-krieblovskou poetiku dětského básnictví šedesátých let. Lze ji rozpoznat třeba v motivu podzimní přípravy stěhovavých ptáků k odletu na jih: Cestovní kancelář ptačí / návalu sotva stačí. / Na dračku jdou kvůli místu / rudé a žluté jízdenky listů.
Básně jsou formálně rozmanité, mají promyšlenou stavbu, srozumitelnou pointu, proměnlivý rytmus, nápaditý rým a nepostrádají ani humor, vtip a
Í 204 a%*
205
:i KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ CESKE POEZIE PRO DETI;
libozvučnost. K moderní poezii je přibližuje i hovorové a expresivní výrazivo. V přemíře současné jazykově hravé a nonsensové poezie pro děti znamená Křešničkova solitérní básnická tvorba potřebné typologické oživení i tvůrčí impulz.
Jako záslužné lze hodnotit vydání výboru moderní české poezie pro děti, pod titulem Básně pro děti. Jak se učil vítr číst (2006). Verše vybrali z jednotlivých sbírek, z časopisů Mateřídouška a Sluníčko i z rukopisů publikovaných a napsaných po roce 1945, a uspořádali Michal Jareš a Jakub Říha. Kniha, v níž je zastoupeno dvacet devět autorů, především těch renomovaných, vesměs příslušejících ke starší básnické generaci, představuje jejich osobitou poetiku a reprezentativní texty a díla, jež náležejí k zlatému fondu poválečné dětské poezie. Z tvůrčích osobností byli do výboru zařazeni J. Čárek, M. Černík, J. Dědeček, J. Diviš, L. Dvořák, M. Florian, E. Frynta, J. Hanzlík, J. Havel, J. Hiršal, I. M. Jirous, J. Kainar, Z. Kriebel, J. Skácel, L. Středa, K. Šiktanc, P. Šrůt, I. Štuka nebo J. Žáček. Nacházejí tu však místo i dětští autoři méně významní a neznámí: M. Bystrov, V. Janota, J. Kořán, S. Kudláček, D. Ledečová, R. Matys, V. Stuchl, S. Richterová aj. I když se editoři řídili - jak uvádějí - „osobním vkusem, nikoli literárním věhlasem autorů", přece jen neměli ve svém výběru opomenout alespoň J. Seiferta, F. Hrubína, J. Bruknera, H. Lukešovou a J. Weinbergera. Cenné jsou ovšem stručné autorské medailonky a bibliografické údaje o jednotlivých básních.
Výjimečným edičním počinem, reagujícím na chronický nedostatek kvalitní poezie pro dospívající čtenáře, bylo vydání antologie básnických a písničkových textů Kostkovaný ideály aneb Breviář pro teenagery (1999). V reprezentativním výběru a citlivém uspořádání Marie Vodičkové jsou v ní zastoupeny jednak verše M. Lukešové (Big beat a aritmetika, Nahej v trní) a J. Kašpara (Tulikráská), určené přímo pubescentům, jednak básně J. Žáčka {Text appeal, Anonymní múza), J. Vodňanského {Důvěrná sděleni, Jak mi dupou králíci), J. Dědečka {Měsíc nad sídlištěm) a Václava Hraběte (Blues), adresované dospělým, ale i populární písničky Zdeňka Svěráka {Dělání všechny smutky zahání) a Jiřího Suchého (Ty, co
206
ještě neznáte, Dítě školou povinné, Větší lexikon pro zamilované). Texty, jež si stále podržují svou aktuálnost a čtenářskou atraktivitu, jsou doplněny výstižnými autorskými medailonky a vtipným komentářem.
Bytostné tíhnutí dítěte k humoru a příznivá odezva malých čtenářů na vlastní básnickou tvorbu vedly J. Žáčka k vydání antologie veršů čtyřiceti tří českých autorů 20. století pod názvem V Tramtárii, tam je hej (2004). Za hlavní kritérium jejich výběru editor zvolil právě humomý aspekt. Texty uspořádal netradičně, podle roku autorova narození. Představují všechny typy, varianty a podoby literární komiky: humor nonsensový, naivní, parodický, jazykový i situační, vztahující se ke světu dětí, zvířat i přírody. Zastoupení tu mají tvůrci etablovaní i druhořadí, zakladatelé tří různých typů moderní dětské poezie (V. Nezval, F. Halas, F. Hrubín), výrazná generace básníků nonsensové tvorby 60. let a jejich následovníků (J. Kainar, Z. Kriebel, J. Kolář, K. Šiktanc, L. Dvořák, I. Štuka, J. Brukner, J. Hanzlík, E. Frynta, J. Vodňanský, J. Žáček, J. Weinberger, M. Kratochvíl aj.), přispěvatelé do dětských časopisů (J. Balík, J. Faltus, V. Fischerová) a jsou tu zařazeni také básníci - textaři a písničkáři, jejichž texty oslovují i posluchače a čtenáře teenagerského a dospělého věku (například J. Suchý, Z. Svěrák, J. Dědeček a Jaromír Nohavica).
Citelný nedostatek hodnotné poezie pro pubescentní čtenáře v polistopadové době částečně suplují písňové texty, jejichž oblibu i komerční úspěch výrazně ovlivňuje právě doprovodná hudební složka, umocňující jejich emocionálně-estetickou působivost. Vybrané poetické texty folkových, beatových a jiných písničkářů bývají vydávány samostatně, bez notového záznamu. Mezi nejpopulárnější soudobé autory zpívané poezie patří J. Nohavica (Tři čuníci, 1995), J. Dědeček (Reprezentant lůzy, 1995) a zvláště Z. Svěrák (1936), jehož verše jsou neoddělitelně spjaty s melodiemi Jaroslava Uhlíře (Dělání všechny smutky zahání, 1993; Není nutno, 1994).
Současným teenagerům je adresován i soubor aktuálních písňových textů, vydaných pod titulem Beatová poezie autorů žijících hrajících (2005). Svými verši
207
KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI a
Q KONSTANTY A PROMĚNYMODERNÍ ČESKÉ POEZIE PRO DĚTI o
rozmanitého obsahu i poetiky k nim důvěrně promlouvají I. Hlas, M. Eben, M. Ambrož, K. Malík, L. Fanánek Hagen, T. Balko, J. Spálený a další.
Zpívaná poezie poutá dospívající posluchače a čtenáře nejen hudební formou, ale i myšlenkovým obsahem: vyjadřuje totiž jejich názory, pocity a touhy, dokáže reflektovat jejich jazyk a životní styl.
Nej četnější okruh současné poezie pro děti zahrnuje tvorbu umělecky pokleslou. Pokoušejí se o ni zpravidla diletanti bez básnického talentu, komerčně zacílení. Této problematice věnujeme v práci samostatnou kapitolu.
Specifickou inflační odnoží polistopadové poezie pro děti jsou tzv. poetizující slabikáře, jež se vlastně stávají slovesně uměleckými artefakty. Jejich autorům poskytují základní podnět a inspiraci k tvorbě jednotlivá písmena české abecedy. I tyto slabikáře se hodnotově diferencují. Mezi nimi převažují výtvory inklinující k trivializaci a kýči. Také o nich pojednáváme ve zvláštní kapitole této práce.
Dnešní dětská poezie, přes kvantitativní vzepětí, prochází vývojovou stagnací. I ve svých nejvýraznějších projevech de facto pouze reprodukuje, variuje nebo rozhojňuje dominantní model nonsensového, imaginativního a jazykově hravého básnictví. Tato kodifikovaná poetika, kulminující v šedesátých letech 20. století, se již vyčerpala, zestereotypněla, pohybuje se v uzavřeném kruhu. Navíc se v ní oslabil sociálně-poznávací a komunikativní aspekt, což paradoxně omezuje její recepční atraktivitu a účinnost. Perspektivní východiska vedoucí ke zlepšení této situace naznačují autoři, kteří do svých nonsensových veršů začleňují dětskou realitu a reflexi, epickou konstrukci a postmoderní synkrezí různých žánrů i druhů umění, sbližující svět dětí a dospělých,"1 takže jejich poezie přestává být izolovanou a podceňovanou oblastí a stává se plnohodnotnou součástí jejich tvorby i celonárodního písemnictví. Tito renomovaní tvůrci se vesměs rekrutují z nejstarší
Srov. KŘIVÁNEK., V. Poezie bez paměti, nebo paměť bez poezie (Nesoustavné poznámky literárního historika k situaci současné české poezie). In Rozprava o současné poezii. Plzeň: Západočeská univerzita, 2006, s. 79-85.
208 3**»-
kategorie básníků píšících pro děti. Citelně tu absentuje střední a především mladá generace. 112
Současnou českou poezii pro děti a mládež komplexně a zevrubně reflektují autoři následujících literárněvědných statí a studií: MATOUŠEK, P., REISSNER, M. Fantazie jedna báseí Fantasy's Poetic Licence. Kap. Poezie lesklé patiny a nejisté inovace. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 2007, s. 4-9; SIEGLOVÁ, N. Vývoj poezie pro děti. In Čeňkova, J. aj. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 76-82; TOMAN, J. Dětská poezie devadesátých let. Laděni, 1998, roč. 3, č. 2, s. 6-10; Lesk a bída současné české poezie pro děti. In Rozprava o současně poezii. Plzeň: Západočeská univerzita, 2006, s. ! 15-126; Současná česká literatura pro děti a mládež. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000, s. 3-9 (poezie); Současná česká poezie pro děti. Ladění, 2004, roč. 9, č. 4, s. 2-9; Velké trápení současné české poezie pro dčti. In Současnost literatury pro děti a mládež II. Liberec: Pedagogická fakulta TU, 1998, s. 9-14.
209 SN*.