1
Rizikové chování v dopravě
Rizikové chování v dopravě – takové jednání, které vede v rámci dopravního kontextu
k dopravním kolizím a následně k úrazům nebo úmrtím.
Typy rizikového chování:
• Podle cílové skupiny (chodec, cyklista, cyklista v městském prostředí, cestující
hromadnou dopravou, spolujezdec v motorizovaném vozidle atd.);
• Podle věk cílové skupiny (z pohledu školy – 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, SŠ);
• Podle typu rizikového chování (způsobené vlivem návykových látek, neznalostí
dopravních předpisů, osobnostními faktory) atd.
Prevence se zaměřuje na cílové skupiny:
Řidiči a další účastníci dopravního systému:
➢ kteří se nechovají rizikově a u nichž se snažíme vzniku rizikového chování
zabránit, nebo ho co nejvíce oddálit;
➢ kteří se chovají rizikově a jejichž chování se snažíme změnit, resp. mu zamezit;
➢ kteří se chovali rizikově (a už se nechovají) a jejichž současné chování se snažíme
podpořit;
➢ kteří se chovají rizikově, svoje chování nehodlají změnit a jejichž chování se
snažíme modifikovat tak, aby směrovalo k snižování následných rizik.
Opatření
• Primární prevence – např. dopravní výchova na školách, výcvik a výchova v autoškolách;
• Sekundární prevence – např. informačně-edukativní kampaně, mediální kampaně;
• Terciální prevence – rehabilitační programy pro řidiče.
Rizikové chování v dopravě – chování v rozporu s oficiálními a neoficiálními pravidly, agresivní
chování, neočekávané chování.
V rámci preventivních aktivit v dopravě předcházíme – nehodám, úrazům, ztrátám na životech,
psychickým traumatům, materiálním škodám, negativním ekonomickým dopadům, ničení
životního prostředí.
• Rizikové faktory – rodina (nedostatek kladných vzorů v rodině), škola (nedostatečné
vzdělání a praktické dovednosti – dopravní výchova, nácvik na dopravním hřišti apod.),
osobnost jedince (připravenost k agresivnímu jednání, vyhledávání vzrušení, úzkostnost,
nízká sebekontrola atd.), komunita (nevhodná úprava komunikací a prostředí pro nácvik
vhodného dopravního chování).
• Protektivní faktory – rodina (osvěta rodičů), škola (zapojení prevence do vzdělávacích
akcí, systematická výchova od školky až po získání řidičského oprávnění), osobnost
jedince (selektivní primární prevence), komunita (spolupráce s komunitou, poskytování
odborných informací atd.).
Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji:
Zastřešující organizací pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích je BESIP,
působící při Ministerstvu dopravy ČR. Na komunální úrovni se jedná o tyto partnery:
•Obecní policie;
2
•Policie ČR;
•BESIP – metodologická podpora a informace;
•Centrum dopravního výzkumu;
•Centrum adiktologie.
• www.ibesip.cz
• www.cdv.cz
• www.adiktologie.cz
• www.uamk-cr.cz
Legislativní rámec, dokumenty:
• Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, v aktuálním znění;
• Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu;
Typ prevence nespecifická prevence (volnočasové aktivity) a specifická prevence (všeobecná –
dopravní výchova; indikovaná a selektivní – individuální práce podle rizikových faktorů
osobnosti dítěte).
Doporučené odkazy:
Zuzana Zvadová, Stanislav Janoušek, Aby tě auto nepřejelo: prevence dopravních úrazů na 1.
stupni ZŠ. Praha: Státní zdravotní ústav, 2006.
Jitka Heinrichová, Bezpečná cesta do školy. Brno: Centrum dopravního výzkumu, 2006.
Přeložila Blanka Mizerová, Dávej pozor na auta: dopravní výchova pro 1.- 2. třídu. Havlíčkův
Brod: Fragment, 2004.
přeložila Blanka Mizerová, Dávej pozor na přechodu: dopravní výchova pro 3.- 4. třídu.
Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.
Marie Adamovská; ilustrace Edita Plicková. Děti v dopravním provozu, aneb O klukovi
z počítače. Praha: Rotag, 2004.
ilustrovala Lenka Frajerová, Dopravní výchova: pro 1. a 2. ročník základní školy. Praha: BESIP –
Ministerstvo dopravy, 2006.
Josef Votruba; Ilustr. Michal Kocián, Dopravní výchova. Díl 2, Cyklista: Pro 4. a 5. roč. zákl.
školy. Praha: Fortuna, 1993.
Josef Votruba, Dopravní výchova. Díl 1, ChodecPraha: Fortuna, 1992.
atd.